Dunaj 4x4

Termín jsme vybíraly podle babské rady, že při úplňku má být pěkné počasí. Užily jsme si pěkného slunce, ale také celodenních lijáků.

Padesát kilo na kole

Všechny věci v pohodě vešly do croozeru a do brašen na kolo. Že jsme vezly kolem padesáti kilogramů zavazadel, nebylo v pohodovém terénu ani znát.

Do Vídně nás podle plánu dorazilo všech osm. Za 7 dní jsme najely 381 km.

Děti byly opravdu zlaté a ze všeho nadšené. Každý den je čekaly jiné šuplíky a skříně na rabování, jiné lampičky na rozsvěcování a jiné hračky v dětských koutcích.

Děti byly zlaté

V 11 ráno bez nějakého pokynu vlezly do croozeru, dvě hodinky pospaly, pak měly hodinovou pauzička na hřišti nebo na jiném pěkném místě u vody a šupky dupky zase do vozíků a jelo se dál.

Pokud se vozíku od Kubíka neozývalo mámo pápo (papat), bylo jasný, že Kubík spal. Pokud Terezka zahlásila bo, bylo nutné udělat přestávku na nočník. Když Šárka viděla Terezku, začalo se jí chtít taky. Bo byl totiž dobrý trik na alespoň párminutový únik z croozeru.

Že na Terezku nebo Šárku na nočníku pršelo, to jim tedy rozhodně nevadilo. Tomášek zase svojí mamině udělal ve věcech takový pořádek, že večer bylo nutno celý vozík vyklepat.

Start u Lidla v Pasově

Jak naši chlapi nesnáší fotografování, tak všichni čtyři pobíhali po parkovišti a fotili nás ze všech stran. Myslím, že v okamžiku, kdy nás opouštěli, měli ze všeho větší strach než my.

První den jsme urazily 40 km, přespaly v příjemném penzionku 9 km od Niederanny. Cestou jsme musely absolvovat dva přívozy, na prvním s námi jel i traktor.

Celý den prší

Vzbudilo nás bušení deště na okna. Vyčkávaly jsme do půl dvanácté....leje a leje... Děti jsme zahrabaly do vozíků, my jsme nasadily pláštěnky a neopreny na boty a vyrazily opět směr přívoz a nechaly se převézt na pravý břeh Dunaje. Během čtyřhodinové jízdy některé děti ani nevylezly z vozíčků, déšť je příjemně uspal. Posledních pár kilometrů konečně přestalo pršet a my aspoň malinko oschly.

Přespaly jsme opět v příjemném pensionku nedaleko Ottensheimu, kde jsme si mohly všechny promočené věci usušit v kotelně. Večer jsme zašly do hospůdky na večeři, děti sice byly nezvladatelné, nevybouřené, tak myslím, že se v hospůdce nikdo v klidu nenajedl. Najely jsme 48 km. Ještě že tento den nebyla žádná technická závada. To bysme snad raději kola hodily do Dunaje a šly na stopa.

První technická závada

Vyrazily jsme až v 11:05 přes Linz a Mauthausen do Mitterkirchenu. Počasí bylo super, slunečno a větrno. Večer jsme zjistily, že máme spálené obě ruce a pravou nohu od konce nohavice k ponožce. Ubytovaly jsme se v pensionku v Mitterkirchenu.

Po 60 km jsme přijely docela hladové, tak jsme si chtěly dát něco malýho k jídlu. Nakonec z toho bylo 12 obrovských plněných bramborových knedlíků. Než se jídlo přineslo, navštívily jsme místní farmu s lamami, kozami, prasaty a krávami. Tam se vyznamenal náš nejmladší spolujezdec Tomášek, kterého bučení tak rozbrečelo, že jsme z kravína musely utéct. Jak kráva udělala bů, tak Tomášek udělal bééééé.

Tento den přišla první technická závada, prasklo mi lanko u přehazovačky. Jet se s tím zatím dalo, přehazovala jsem pouze vepředu.

Poslední kopce tlačíme

Děti ráno samy bez nějakého pokynu vlezly do Croozerů. Večer jsme měly na tachometru natočeno 81 km. Za 17 Euro nám vyměnili lanko, přejely jsme na pravou stranu Dunaje a pokračovaly do Ybbsu. Už tady jsme ale zjistily, že naše dnešní etapa (předpoklad 51 km), rozhodně bude minimálně 60 km. To zrovna začal pěknej slejvák, ve kterým jsme jely dalších 20 km. V Ybbsu to podle mapy to vypadalo, že to bude tak do 70. Nebylo. Bylo to přesně 81 km. V Melku jsme ještě musely přejet na levou stranu Dunaje, cesta na most byla snad s 20% stoupáním, tak to už jsme vyjet nezvládly, tlačily jsme v předklonu. Vytlačily.

Ubytovaly jsme se v Emmersdorfu u báječných lidí, jejich domeček byl ale opět na kopci, takže posledních pár metrů opět tlačba v předklonu. Místní nás už vyhlíželi, ihned vyběhli, fotili nás a začali pomáhat s věcmi.

Nejhezčí městečko Dürnstein

Jely jsme jeden z nejhezčích úseků podél vinic, ale taky se to pěkně houpalo. Naše cesta vedla z Emmersdorfu přes Spitz a vyhlídku St. Michael do Dürnsteinu, což bylo určitě nejhezčí městečko, které jsme na naší cestě viděly. Průjezd Křemží nebyl moc příjemný, ale zvládly jsme to rychle, přejely na pravý břeh a pokračovaly do rodinného hotýlku v Angernu 6 km za Křemží.

Předposlední klidný den

Pokračovaly jsme přes Hallenburg do Zwentendorfu, kde jsme děti vypustily na hřišti a dnešní etapu zakončily v krásně upraveném promenádním městečku Tullnu. Ubytovaly jsme se ve studentském hotelu.

Setkání před Vídní

Náš cíl byla Vídeň. Každodenní ranní zpoždění se postupně snižovalo a dnes jsme vyjely s půlhodinovým náskokem. Dětem jsme slíbily hřiště, takže dnes bylo vše naopak, nejdříve hřiště a v půl jedenácté výjezd z Tullnu, děti okamžitě vytuhly a my mohly v klídku jet směr Klosterneuburg. 6 km před tímto městečkem jsme se setkaly s našima taťkama, který myslím nevěřili, že jsme vše bez jediného problému zvládly.

První dny děti neustále volaly táta, táta. Třetí den pochopily, že žádný táta nikde není. Z Klosterneuburgu jsme pokračovali i s taťkama do Vídně. Původní záměr byl dojet do Schönbrunnu, ale cesta přes centrum moc příjemná nebyla, tak jsme zakotvili v nějakém parku v centru. Ani nevíme přesně kde. Zašli jsme do Mekáče na jídlo a vydali se oklikou přes vyhlídkovou věž zpátky do Klosterneuburgu, kde jsme naše sedmidenní putování zakončili, naložili věci do aut a vydali se domů.