Závěr letní sezony se konal 13.-17. září v našem oblíbeném penzionu Mauritz na Šumavě. Každý rok zvažujeme, jestli se vracet na stejné místo. Pokaždé se sami přesvědčíme, že ano. Ze statku na nás dýchne šumavská nálada, kterou podtrhne majitel, pohodář a úžasný hostitel.
Sportovní klub vozíčkářů Praha má své Spojence. Děkujeme!
Na tuhle sezonu a poslední akci léta budu s radostí živě vzpomínat, minimálně do zimní sezony.
Z Bělé do Nové Pece a Stožce
Ráno ve čtvrtek po nasycení dravé smečky jsme naskákali do strojů a vydali se na cestu. Šumava je už během září liduprázdná, proto jsme si její úžasnou přírodu plnou lesů, kopců a říček vychutnávali v plné kráse. Večerní návrat podtrhla výborná večeře. Místní lahodný pstruh nám děsně šmakoval.
Z Boubína nazpátek
Na páteční dopoledne byl plán jasný: naházíme handbiky do aut, dojedeme 40 kilometrů k parkovišti pod boubínský prales a po prohlídce naskáčeme do kol, vrátíme se zpátky na kolech pomocí vlastních sil a naše dobré duše asistentské potom převezou auta zpět.
Prohlídka byla skvělá. Náš průvodce nás díky své lásce k Šumavě zasvětil do historie a současného života těchto míst s humorem a nadšením. Je jasné, že šumavský prales je v kopci a tak naši asistenti, kteří nám pomáhali vzhůru a zároveň se snažili držet tempo nadšeného vypravěče, celou cestu situaci komentovali slovy: "Tak po tomhle nás na kola nedostanete!"
Zároveň jsme však všichni hltali zajímavosti o zásahu lidí do života lesa a jeho proměnách. K autům jsme dorazili ve dvě, a to jsme našeho průvodce museli zastavit v záživném vyprávění, abychom měli šanci na handbicích dojet zpět k našemu penzionu, ještě než padne tma.
K mé radosti se nakonec nikdo z cesty na kolech nevyvlékl. Šumavské počasí nám pomohlo, dojeli jsme do cíle téměř suší i přes deštivou předpověď. Večer náš tým cyklistů doplnily naše tři další skvělé asistentky, které si zakončení letní sezony nechtěli nechat utéct. Jana, Kačka a Tania pomohly rozjet večerní náladu. Benny náš kovboj vytáhl kytárku a krásně nám celý večer hrál. To byla radost.
Před Lipno přívozem v Horní Plané
Sobota byla podle předpovědi deštivá. Jenže to nás nemohlo ani naštvat ani odradit. V dešti jsme najeli 20 kilometrů i s přejezdem přívozem do Horní Plané. Odpoledne jsme si nechali hlavy zavařit u zážitkové hry od Eriky Kovaříkové z Neohráno. Pokaždé, když potřebujeme hru na zpříjemnění akce, pro nás nachystá neotřelý hrací oříšek.
Večer jsme se nechali zanést na neuvěřitelné putování naší Peggy Marvanové. Ta měla dvouhodinovou přednášku o účasti na závodě v Laponsku, který tento rok s přítelem Adamem, jako vůbec první na světě dokončili, a o cyklistickém závodě Amerikou, kde s přítelem bez jištění najeli v létě přes 4400 km, kdy Peggy dojela první a Adam 27.
Schwarzenberský kanál a Jelení
Neděle ukázala, že jsme fakt velcí sporťáci. I přes nepříznivou předpověď nás Šumava zlákala k dalšímu cyklo výletu směr Jelení a Schwarzenberský plavební kanál. Po návratu jsme pobalili a rozjeli se k domovům, natěšení na další sportovní zážitky.
Na kole po Šumavě
Medvědice naháněla lovce
K prameni Vltavy na podzim
Dlouhé kopce okolo Kvildy
Plešná drsňárna pěkně z kopce
Točíme pedály na Knížecí pláně
Nejstudenější místo v Česku
Kamenná hlava a Kamenné moře
Lipno: jižní strana na kole
Okolo Lipna na kole
Zobrazit místo Běžky a kola na větší mapě