Po poledni nasedáme do vlaku na zastávce Praha - Strašnice, jedeme směrem na Benešov a vystupujeme v Mnichovicích.
Po silnici ne...
Jedeme do kopce k Myšlínu, opouštíme silnici a probíjíme se loukami do Struhařova. Nechce se nám šlapat po asfaltu, i když by to bylo jednodušší.
Struhařov objedeme zprava po záhumencích. Nakonec na silnici vjedeme a míříme po hlaďoučké vozovce na Jevany.
Ani houbu na zmar!
V každém místě, kam jde upíchnout auta, tam aspoň jedno stojí. Houbařské žně jsou v plném proudu.
V mělkém sedle Pod Kobylou se silnice prudce sklápí a my jedeme z kopce, co to dá.
Na závěr v prudké pravotočivé zatáčce odbočíme doprava do terénu. Po úzké strmé cestičce nás vede až k hrázi Jevanského rybníka modrá turistická značka. Trochu si na kole zaskáčeme a už jsme u rozcestníku tří červených značek.
Dáme se jejím ramenu doleva, které nás vede podél rybníků na Jevanském potoce. Následují po sobě v tomto pořadí: Jevanský rybník, Švýcar, Jan, Vyžlovský rybník, Pařez, Louňovický rybník a Požár.
Všechny rybníky jsou poměrně čisté, upravované a ve všech se dá koupat. Všude je aspoň jedna malá travnatá nebo písčitá pláž, kde se dá vlézt do vody.
Pokud jste si nevzali s sebou na cyklistickou vyjížďku plavky, nejlepší je zajet až na nejzazží konec Jevanského rybníka. Na břehu temné lesnaté zátoky se můžete bez obav svléknout a vklouznout do vody.
Přes hráz posledního rybníka Požár vede modrá turistická značka. Provede nás severně okolo Mukařova a jižně okolo Říčan. Tam musíme vjet zase na silnici. Rychle dojedeme do Kolovrat.
První krupobití jsme objeli
Tady bychom chtěli vjet zase do terénu a vzít to podél pravého břehu Pitkovického potoka. V dálce ale vidíme hrozivý černý sloup od zemi až k nebi. "Jedeme, co to dá," rozhodujeme se a chceme dojet domů do Prahy co nejrychleji. Vezmeme to po silničkách přes Benice, Čestlice a Pitkovice.
Černý sloup se zvětšuje, vylétávají z něho blesky. Po návratu domů se dozvídáme, že z něho vypadávaly kroupy velké jako tenisové míčky. Nám se daří černý sloup z mračen objet a pozorujeme ho uctivě zpovzdálí.
Druhému krupobití jsme ujeli
Už za tmy sjíždíme do Pitkoviček a po modré a následně červené turistické značce jedeme terénem okolo Pitkovického potoka a Botiče. Před Petrovicemi padne do tmy taková mlha, že už nevidíme ani na krok. Ačkoliv trasu dobře známe, kilometr musíme tlačit kola a nohama ohmatávat, jestli jsme stále na cestě.
Pak už vjedeme na asfaltovou cestu podél Hostivařské přehradya máme vyhráno. Tam nás teprve zastihne déšť. V Hostivaři se proto zastavíme na jedno pivo a za pár minut se vyprší.
Jedeme tedy dál na Zahradní Město. Jen co uklidíme kola do garáže, začíná druhá fáze krupobití. Kroupy jsou už jenom menší, zvící golfového míčku. Měli jsme štěstí. Jedno krupobití jsme objeli a před druhým jsme utekli.
Na kole kolem Prahy
Botič
Kocába
Říp
Karlštejn na horském kole
Posázavská stezka
Královice
Okoř a Kralupy
Hrusice
Benešov
Kuří a Lipany
Voděradské bučiny
Pitkovice a Uhříněves
Závist
Jílové, tady už zlato není
Zobrazit místo Praha - cyklo na větší mapě