AKTUALIZACE Lužické hory ve skutečnosti ani pořádnými horami nejsou a jejich hřebenovka také není souvislé putování v nadoblačných výšinách. Pěšky se jde spíš od kopce ke kopci a na kole se jede po jejich úbočích.
Jak na to
Délka trasy: 42 km Pěší: Výlet na dlouhý den pro zkušené turisty. Cyklisté: Fyzicky středně náročná túra, většinou po širokých bezpečných lesních cestách. Doporučujeme horské nebo trekkingové kolo.
Krásné je tady jaro, kdy se šťavnatá zeleň luk a lesů mísí s bílé a žlutě kvetoucími sady. Vůně se omamně line krajinou.
Na začátku léta jedni turisté dohánějí plány, které nestihli na jaře, a jiní si schovávají vybrané výlety právě do teplých měsíců, kdy si mohou lehnout na louku a přivonět ke smrkové smůle.
Podzim je časem dalekých výhledů a stálého počasí. V zimě se zde jezdí na běžkách nebo se mimo cesty chodí na sněžnicích.
Jedni i druzí vychutnají hřebenovou túru Lužickými horami, ať už vyznávají pohorky, kola, nebo lyže.
Příjemný výlet
Nahoře vede túra většinou lesními cestami, v údolích po loukách. Končit i začínat se dá téměř kdekoliv. V každé vesnici je hospoda. Jedná se prostě o příjemný výlet, na který se můžete vydat s přáteli a přítelkyněmi, Klubem českých turistů, s dětmi nebo s celou rodinou.
Pokud jste trochu sportovně založení, není na škodu projet si hřebenovku na horském kole. V tom případě nezapomeňte na cyklistické rukavice a přilbu. Na cestách je drobný štěrk, kořeny a kameny kloužou.
Vyhlídka do Středohoří
Lužické hory protíná červená turistická značka, které se budeme celou dobu držet jako klíšťata. Vyrazíme z Nového Boru na horu Klíč (760 m). Po dlouhém stoupání se červená značka spojuje s modrou. Pokud jedete na kole, nechte ho uzamčené u stromu a na vrchol jděte pěšky. Pod sebou uvidíte kuželovité kopce, které jakoby vyrůstaly z roviny. Je to České Středohoří.
Následuje prudké klesání do obce Svor a stoupání ke zřícenině Milštejn. Uvidíte sice pár kamenných zdí a skalní bránu pod nimi, ale vězte, že skoro celá skála i s hradem byla před sto lety odtěžena na stavební kámen. Pokračujeme k Ledové jeskyni, ve které roztává led až v létě.
Oběd za eura
Dál následuje v rychlém sledu přehrada Naděje, ves Horní Světlá proslavená kozí farmou a další obec Krompach. Odtud je vidět na vysoký vrchol pohraničního kopce Hvozd (750 m). Pěšky je stoupání na něj únavné a na kole úmorné. Většinou ho budete tlačit. Přes několik schodišť ho i přenesete.
V hospodě nahoře vám budou české koruny k ničemu, protože budovu sice dělí státní hranice napůl, ale nálevna je v Německu. Nezapomeňte proto na eura nebo platební kartu. Stejně tak i rozhledna je německá.
Další hrádek Starý Falkenburk si prohlédneme na Sokolu, ale nečekejme nic jiného, než sotva znatelné stopy zdí a příkopů v terénu.
VIDEO Falkenburk
Nakonec sejdeme dolů do Petrovic a pokračujeme po červené značce zase nahoru. Nepatrné pozůstatky hrádku Větrov jsou ještě mizivější než u předchozího Falkenburku. Skrze Krásný důl, který je díky skalním věžím pokládaný za nejhezčí místo Lužických hor, přes vesnici Horní Sedlo a mezi dalšími pískovcovými skalami dorazíme do Jítravského sedla.
Z Jítravy jezdí autobusy, kterými se pěší turisté mohou vrátit domů. Z nedalekých Rynoltic jezdí vlak i pro cyklisty. Kdo by chtěl pokračovat dál, může pokračovat z Jítravské sedla, kde na Lužické hory navazuje Ještědský hřeben. Jezdí se na kole anebo na lyžích.
Hřebenovka Lužek je noblesní vejlet nabouchanej atrakcema snad po kilometru. Na kole se dá propojit až na Ještěd s finálním sjezdem do Liberce. Nádhera.
Česko má svého historicky prvního mistra světa v klasickém Ironmanu. Stal se jím paratriatlonista Jan Tománek, který ovládl Ironman World Championship Kona na Havaji. Sedmatřicetiletý český reprezentant opanoval nejtěžší triatlonový závod
Českému triatlonu vládnou ženy. V tradiční anketě Král triatlonu, která oceňuje nejlepší sportovce sezony, zvítězila olympionička Petra Kuříková, druhé místo obsadila Tereza Zimovjanová a třetí Aneta Grabmüller.
FOOTBIKE GUIDE Dvacet kilometrů po cyklostezkách a vedlejších silnicích, většinou mírně s kopce nebo po rovině. Podzimní přírodou. To je sen každého koloběžkáře. Svezli jsme se podél Knovízského potoka ze Slaného do