Primátor ukazuje Prahu na kole

Primátor hlavního města Pavel Bém se před volbami v roce 2006 holedbal: "Považuji se za velmi autentického politika a nemám ve zvyku něco planě slibovat."

Sliboval horydoly: "Do písmene ručím za slíbených deset nových stanic metra, 450 kilometrů cyklostezek nebo 61 kilometrů pražského okruhu."

Nevypadá to, že by se mu podařilo do voleb v příštím roce sejmout ze sebe aureolu lháře. Kde je metro a rychlostní okruh? Kolik bezpečných cyklostezek můžeme používat?

Vyjíždíme od Magistrátu na Mariánském náměstí. V malém pelotonu jsou pražští úředníci a novináři. Kdo nepřijel na kole, může si ho půjčit.

Primátor nechal přivézt kamionem několik kol. Velký náklaďák parkuje v Platnéřské ulici a ještě k tomu dvěma koly na chodníku. Zkuste tam jindy zastavit se svým malým osobákem. Okamžitě dostanete pokutu od městské policie, jejímž je Pavel Bém velitelem. Na chodník auta nepatří a na Mariánském náměstí je zákaz stání.

Jedeme ve svižném tempu do Kaprovky k Palachovu náměstí. Kličkujeme sice mezi chodci a auty, ale to je teprve předehra.

Semafor nás pouští do komplikované křižovatky na Palachově náměstí. Po velkých dlažebních kostkách drkotáme přes koleje, míjíme auta o decimetry a přemýšlíme o přednosti zprava. Někomu padá řetěz.

Najíždíme na dlážděný chodník okolo Rudolfina. Paní z Magistrátu piští: "To je síla!" Má sice horské kolo, ale není zvyklá na drsnou dopravu na bicyklu po městě. Co by říkala, kdyby poskakovala na cestovním kole po dlažkách?

Sjíždíme po chodníku na náplavku Alšova nábřeží. "Jezdit po chodníku se přece nesmí," podotýkám směrem k Pavlu Polákovi, který šéfuje pracovní skupině Magistrátu pro cyklistickou dopravu. "Tohle je tajná cyklostezka," snaží se vykroutit vtipem.

Opakuji to tedy primátoru Pavlu Bémovi. "Policisté tohle nepokutují," tvrdí Bém. Oponuji, že ze svého okolí znám několik cyklistů, kteří pár stovek korun zaplatili za jízdu po chodníku. Uháníme dál a tenhle problém je už zřejmě za primátorem.

Po náplavce vede cyklostezka po dvou hladkých pruzích vedle sebe o šířce pneumatiky. Okolo jsou hrubé dlažky. Navíc cyklostezka vede středem náplavky, a tak se proplétají cyklisté a chodci do jednoho nejasného chumlu.

Bude hůř! Vyjíždíme z náplavky nahoru na František. Cyklosezka nás vede na chodník. Je namalovaná na zemi a pro chodce zcela nepochopitelná. Kličkujeme tedy mezi nimi. Oprávněně si o nás nemohou myslet nic pěkného.

Pokračujeme Těšnovskému podjezdu pod Hlávkovým mostem. Tak jako jedou pod zem auta, míříme do zvláštního malého tunelu pro pěší a cyklisty také my. Tuhle stavbu oceňujeme. Ještě nedávno se tady muselo velmi složitě a dlouze obcházet nebo objíždět čtyřpruhovou ulici se dvěma tramvajovými kolejemi uprostřed. Teď se tudy podjede za pár vteřin.

"Ihned po otevření podjezdu se tady utábořili bezdomovci," říká Pavel Polák. "Dlouho jsme přemýšleli, jak jim to překazit a nakonec bylo úspěšné nejjednodušší řešení. Podél zdi, kde uléhali, jsme umístili zábradlí. Od té doby je podjezd kulturní."

"Těsně za tunelem měříme počty cyklistů," ukazuje Petr Introvič z Technické správy komunikací, který má na starosti městskou cyklistiku. "Denně jich tu projede okolo šestnácti set ve všední den a dva a půl tisíce o víkendech."

Na co jsou taková čísla dobrá? Co s nimi děláte? "Slouží hlavně k přesvědčování městských částí, aby spolupracovaly na zařízení pro cyklisty. Že to není jen pár sportovců, ale velká skupina občanů města."

Za hotelem Hilton konečně najíždíme na opravdovou cyklostezku z Těšnova k Rokytce. Také stála pěkných pár desítek milionů korun. Vede nás po protipovodňové hrázi nad vltavským břehem po Rohanském ostrově. Co stála cyklostezka a co hráz, nelze už dneska vyčíslit. Každopádně se před pár lety při její výstavbě mluvilo o korupci, nesmyslně vysokých nákladech a oprávněnosti stezky i hráze.

Magistrátní úředníci v čele s primátorem šlápnou do pedálů a odskakují zbytku pelotonu. Není na co se dívat, šlapeme také. Projíždíme mezi rozbořenými zbytky zchátralých továren, skladů a dílen.

Vyjíždíme na pláň, která patří slovenské developerské skupině JaT. Jediné co na ní stojí, je komín a kotelna nejstarší pražské továrny Rustonka. V dálce vidíme složitou křižovatku, kterou protínají cyklopruhy namalované doprostřed ulic.

Nikdy jsme na nich neviděl ani jediného cyklistu. Ani já, ač se považuji za velmi otrlého pražského jezdce, jsem po zdejších cyklopruzích neodvážil cestovat. Přece jenom auta zprava, auta zleva, do toho nějaký kamion, tramvaj a ještě složitý systém předností v jízdě a semaforů... Každý cyklista, který v tuto stranu zabloudí, zajede na chodník a přes dopravní předpisy překoná Rustonku bezpečnějším způsobem po přechodech pro pěší.

Od Rustonky podjíždí cyklostezka Libeňský most a míří do Libeňského přístavu.

Pavel Bém se ale chce pochlubit novými cyklopruhy v Holešovicích. Odbočujeme tedy na cyklostezku přes Libeňský most. Vede po okraji silnice. My však jedeme po chodníku. Proti nám se řítí nepřetržitá řada aut, na chodníku míjíme chodce. Primátorovi se to asi zdá bezpečnější.

V Jankovcově ulici u mrakodrapu Lighthouse uděláme podivnou kličku, abychom dostáli dopravním předpisům a zdejšímu značení ulic. Napřed sjedeme po chodníku doleva před věžák, pak seskočíme na ulici a po ní se vracíme k semaforu. Teprve pak překřižujeme Dělnickou.

Nově značené cyklopruhy v Jankovcově o okolních ulicích jsou stejně nesmyslně značené jako všude jinde v Praze. Kde se natěračům nedostávalo místa, jednodzše přestali malovat na asfalt. Třeba před kruhovými objezdy, u zastávek tramvají či autobusů, nebo tam, kde se ulice prostě zúží.

"V Německu se ukazuje, že je bezpečnější integrovat cyklistickou i automobilovou dopravu do jedné ulice, než je oddělovat na ulici a cyklostezku," tvrdí aktivista a také člen magistrátní skupiny pro cyklodopravu Tomáš Cach.

Jsou už nějaká čísla v Praze? "Nic takového ještě nemáme, na to jsou cyklopruhy příliš nové."

U Uranie cyklopruh nečekaně zahne na chodník, chvíli vede cyklistu po něm, a pak zase stejně neočekávaně seskočí zpět na ulici. Místním lidem to zřejmě až tolik nevadí, ale cyklistům i automobilistům odjinud takový systém připravuje nebezpečně horké chvilky. Nikdo pořádně neví, na čem je.

"Cyklopruhy pouze upozorňují, že tudy jezdí cyklisté," utrousí v plné jízdě Pavel Bém. Hned na to na jednom kruhovém objezdu natlačí osobní auto celý peloton na obrubník.

Vracíme se po Libeňském mostě na pravý břeh Vltavy. Teď už spořádaně po cyklostezce. Vede po frekventované ulici, oddělená od aut je pouze bílou čárou. Chvilku nedávám pozor a vjíždím do propadlého kanálu. Odpružená přední vidlice tento karambol chytá, ale napříště si už dávám pozor. Těch kanálů je ještě několik.

Podjíždíme Libeňský most a míříme konečně k Rokytce. Mezi hřišti a zahrádkami se prosmýkneme na povodňová vrata a přes ně přejedeme do Libně. To už nás opustil primátor Pavel Bém a nechal se odvézt autem za svými povinnostmi. Předal nás do rukou svých podřízených.

Tichou ulici téměř bez značení přijíždíme k semaforům na Elsnicově náměstí. Vjíždíme do přírody. Vlevo se zvedá zalesněný svah, vpravo teče Rokytka. Staví se tu ve velkém. Dřívější asfaltový a štěrkový pruh zřejmě nestačil a bagry a desítky cestářů staví cyklistickou dálnici.

Proč se nedělá hladký asfaltový povrch? Zámková dlažba přece tolik nevydrží a je drahá. Odpověď Pavla Poláka je odzbrojující: "Podél Rokytky je chráněné území a ochránci přírody nám zakázali stavět z asfaltu."

Složitými kličkami se dostaneme přes železnici a rychlostní silnici na bývalou usedlost Kolčavka. Za ní vjedeme do parku. Cyklostezka sice vede po parkové pěšině, ale ve všední den se tu jede příjemně. O víkendu je to kličkovaná mezi dětmi, kočárky, a lidmi na procházce.

Zámková dlažba končí, jako když utne. Konec cyklostezky! "Tady jsme se nedohodli s městkou částí," flegmaticky prohlašuje Petr Introvič. "O sto metrů dál cyklostezka pokračuje."

Podle něho logickému vedení cyklostezek často brání právě úředníci městských částí. "V lepším případě je to nezajímá, v horším případě aktivně brání." Při tom ve většině případů nejde o volené zastupitele, nebo dokonce starosty, ale o obyčejné subalterní úřední osoby, které by měly ze své funkce napomáhat zlepšování města pro občany.

O kousek dál si jdeme prohlédnout staveniště. Staví se tady první most speciálně pro cyklisty přes Freyovu a Ocelářskou ulici. Těsně pod ním je sice křižovatka s fungujícím semaforem a přechodem pro chodce, ale což. Most vypadá lépe. "Také umožní nájezd nahoru na těleso bývalé železnice, kudy cyklostezka pokračuje," vysvětluje Tomáš Cach.

Jiný názor má náhodná postarší chodkyně. "Co to tady stavíte za hrůzu? Vždycky se chodilo přes křižovatku na semafor." Namítám, že jsem novinář a ne stavitel. "Tak napište, že jsou to vyhozené peníze a ještě k tomu úplně na nic. Jenom zničili kus krásného parku!" Z paní dostanu už jenom, že tady bydlí padesát let od narození a prý jí vůbec nevadí nová výstavba nedalekých paneláků, ale zbytečné blbosti.

Také se mi to moc nezdá. Masivní most je stavěný na šířku dvou aut vedle sebe. Není to žádná lehká lávka pro pěší a cyklisty.

Široká asfaltová cyklostezka za mostem mírně stoupá, až nás dovede nahoru na trasu bývalé železniční vlečky. Tohle je cyklostezka v pravém slova smyslu. Víceméně po rovině, mimo silnice, s hladkým asfaltem. Po ní jezdit do práce nebo na nákupy musí být radost.

Ještě se vyměňuje pár mostků, protože staré železniční nevyhovovaly. Na Poděbradské ulici zatím cyklostezka podél Rokytky končí.

Co za to? Tenhle úsek je neskutečně drahý. "Já vím, cena 113 milionů korun za tři a půl kilometru cyklostezky zní šíleně," říká šéf přes všechny pražské cyklostezky Pavel Polák. "Musíme ale vzít v úvahu, že se stavěl zvláštní most."

Ano. Podle mého názoru je to šílené. Každý z nás Pražanů včetně důchodců a kojenců zaplatil za kousek cyklostezky podél Rokytky sto korun.