Americké kurzy Outward Bound jsou expedice, hry se na nich nehrají

Outward Bound má v USA dlouhou tradici, mnohem delší než v našich krajích. Peter Gmitro tady načerpal zajímavou inspiraci pro naše přístupy, expediční kurzy a výchovu mladých lidí.

Peter Gmitro. FOTO: Julia Molinaro

Petře, co ti daly měsíce ve Voyager Outward Bound School? 

Ukázalo mi to úplně novou a obrovskou oblast outdoor education, o které jsem předtím jen mlhavě tušil. Je to úplně něco jiného, než to, co děláme v Evropě nebo alespoň na Slovensku.

Dalo mi to možnost výrazně růst profesionálně i osobnostně. Být na 30denním kurzu pro skupinu šesti studentů a studentek určitě rozvíjí i nás instruktory. Kromě toho jsem měl možnost potkat desítky dalších instruktorů a instruktorek, z nichž někteří pracují pro Outward Bound většinu svého dospělého života. Naše základna na severu Minnesoty, kterou nazýváme Homeplace, je místo neuvěřitelně krásné, uprostřed lesů, na břehu jezera a řeky tekoucí do Hudsonova zálivu. Takže i možnost tam žít, je sama o sobě nesmírně inspirativní.

Jaké kurzy jsi v roli instruktora absolvoval?

Ve Voyager Outward Bound School jsem strávil letní a zimní sezonu. Během léta jsem jako instruktor absolvoval dva kurzy, 30denní Pathfinder kurz pro věkovou kategorii 18-25 let a klasický Outward Bound kurz pro 16-18 let na 22 dní. Oba tyto kurzy zahrnovaly kratší pěší expedici, delší expedici na kánoích a poté pár vložených dnů ve středisku, během kterých probíhají další aktivity nebo se studenti a studentky připravují na samotnou expedici.

V zimě se konají většinou kratší kurzy. Výjimkou je například zimní Pathfinder, ten má 30 dní a zahrnuje tři kratší expedice po osmi dnech. Nabízíme je pro různé věkové skupiny od 16-18 let až po 45+. Zimní expedice děláme se psími spřeženími v kombinaci s backcountry běžkami. Jedná se o otevřené kurzy, na které se lidé mohou přihlásit přes webovou stránku. Programy pro skupiny, tedy školy, tvoří menší část.

V létě může být na expedicích více než 200 studentů a studentek. V Česku a na Slovensku bychom řekli "účastníků". V USA se ale Outward Bound považuje za určitý typ školy, takže jsme zvyklí mluvit o studentech a studentkách. V terénu tedy může být naráz až 25 různých skupin.

Tréninková expedice pro nové instruktory. FOTO: Julia Molinaro

Maximální počet lidí ve skupině je devět včetně instruktorů, což je dáno pravidly přírodní chráněné oblasti Boundary Waters Canoe Area Wilderness, kde se expedice odehrávají. Nejrozšířenějším letním typem kurzu je program Intercept. V zimě máme většinou v terénu najednou asi 3-4 skupiny, takže se dostáváme odhadem přibližně na 30 studentů a studentek týdně.

Který z kurzů má z tvého pohledu největší smysl?

Pro mne osobně to byl letní kurz Pathfinder. Jeho téma je hledání životní cesty po odchodu ze střední školy na začátku dospělého života. Hodně mladých lidí, kteří se jej účastní, je někde mezi přechodem ze střední školy na vysokou, tedy i rozhodováním, co chtějí dále v životě dělat. Hodně z nich řeší v životě nějakou výzvu, se kterou jim kurz může pomoci se vypořádat. Všeobecnými tématy ve skupině jsou sebepoznání, vyjasňování hodnot, komunikační a rozhodovací schopnosti, stanovování cílů, hledání silných stránek a jak s nimi pracovat, jak mě vnímají ostatní, ale také kdo jsem a co v životě chci.

Co mi na tom kurzu přijde úžasné je, že má 30 dní a dává dostatek prostoru se nad těmito věcmi zamyslet a reflektovat je. 29 dní po sobě si skupina večer povídá, reflektuje, co se jim osobně nebo skupinově na kurzu daří, a na co se chtějí dále zaměřovat. Studenti a studentky si navzájem dávají zpětnou vazbu, stanovují cíle, které chtějí dosáhnout během kurzu i v různých intervalech po návratu domů. Součástí kurzu je kromě jiného 48hodinové sólo. Během toho všeho mladí lidé stráví 30 dní ponořeni v americké divočině.

Jak říká Bud, zimní programový ředitel, v jednom propagačním videu na Youtube: "Koho by 30 dní na expedici v tak krásném prostředí nezměnilo?"

Expedice na kanoích. FOTO: Voyageur Outward Bound School

Ještě jsem neřekl, že všichni studenti přibližně půl hodiny po příjezdu na kurz odevzdávají mobilní telefon a dostanou jej zpět poslední den ráno, asi 30 minut před nastoupením do dodávky směrem na letiště. Takže stihnou vyměnit kontakty a ukázat fotky přátel nebo přítelkyň a domácích zvířat, o kterých si jen povídali. V divočině, kde pádlujeme, koneckonců není signál.

Jak vypadají zimní kurzy?

Zimní kurzy sice trvají jen osm dní, ale oproti letním kurzům jsou tak intenzivní a fyzicky náročné, že se vyrovnají čtyřem týdnům v létě. Instruktoři a instruktorky rádi vtipkují, ale myslí to trochu vážně, že na zimní expedici se každý den rovná ve skutečnosti třem samostatným dnům. První den je na sbalení a opuštění tábora, další den představuje samotné putování a třetí den začíná při příchodu do dalšího tábora, kdy trvá několik dlouhých hodin, než se všechno připraví a skupina může usednout k večeři.

Zimní trénink instruktorů. FOTO: Neal Schmeltzer

Teploty na severu Minnesoty se běžně pohybují kolem -20 stupňů Celsia a ne úplně výjimečně klesají k -30 až -40 stupňům, což dá člověku zabrat. Protože putujeme s psími spřeženími, tak se každá skupina rozrůstá o 11 čtyřnohých členů, kteří makají úplně nejvíc, ať se děje cokoliv. Zároveň je třeba se o ně postarat. Platí, že nejdříve psi a potom my. Lidé se na kurzu učí být samostatní a zároveň se starat o někoho jiného, tedy psa.

Které programové prostředky se nejčastěji používají?

Hlavním programovým prostředkem je samotná expedice, která představuje asi 90 % celkového kurikula. Jednoduše putujeme a potom si o tom každý den povídáme. Kromě toho je během dlouhých kurzů několik dní věnovaných dalším aktivitám, jako skalní lezení, vysoké lanové překážky, základy pádlování na divoké vodě a závěrečný personal challenge event, tedy jakýsi wilderness triathlon. Upozorňuji, nejedná se přitom o závod, jedině snad se sebou samým nebo samou.

Putování na expedici je doplněné o jakési krátké workshopy. Zaměřují se na témata od zručnosti v lese (leave no trace, první pomoc...) až po osobnostně rozvojové jako jsou komunikační styly, typy leadershipu, techniky zpětné vazby, hodnoty, ale také například historie Outward Bound. Na kurzech se vůbec nepoužívá prvek hry jako takové, ve smyslu jak jej rozvinula Prázdninová škola Lipnice a jak jsme zvyklí v česko-slovenském prostředí.

Backpacking na Superior Hiking trail. FOTO: Voyageur Outward Bound School

Klíčovým programovým prostředkem je postupný přechod skupiny třemi fázemi kurzu: tréninkovou, hlavní a závěrečnou. Každý kurz začíná tréninkovou fází a po dosažení určitých očekávání se skupina dostává do dalších fází, kde získává více autonomie a zároveň i více zodpovědnosti. Instruktoři a instruktorky v každé další fázi ustupují do pozadí a cílem je, aby v závěrečné fázi skupina dokázala fungovat co nejvíce samostatně. Instruktorská dvojice do dění vstupuje již jen zřídka, anebo v případě potřeby. Do jaké míry je to možné, záleží samozřejmě od typu kurzu.

Co to je personal challenge event?

Na konci každého dlouhého kurzu je poslední den personal challenge event. U nás v Minnesotě se jedná o trasu, která začíná a končí na naší základně. Studenti a studentky nejprve ve dvojici pádlují v kanoi po jezeře 6 mil, potom se 1 míli střídají v přenášení kanoe na ramenou. To je portage, tedy přenášení kánoe mezi dvěma jezery nebo okolo peřejí. Používáme to často i na expedici, protože stihneme každý den přejet několik jezer, a kupodivu nejjednodušší způsob jak kanoi nést, je na ramenou. Na závěr je ještě 6 mil běh zpět na základnu, kde už jde každý podle svých sil. Kdo nemůže běžet, kráčí. Není to závod. Kdo přijde v jakém pořadí, se nesleduje. Řekl bych, že je to poslední možnost, jak na kurzu překonat své vlastní limity. Pro většinu z nich je absolvování takovéto trasy na začátku kurzu pochopitelně úplně nepředstavitelné.

Paddle hard, portage hard! FOTO: Voyageur Outward Bound School

Zbytek posledního dne je už jen oslava dokončení kurzu spojená s promocí a večerním banketem. Často pro více skupin současně.

Můžeš představit kurz Intercept, o kterém jsi se zmínil?

Intercept je dost specifický program Outward Bound v USA, určený pro mladé lidi od 14 do 17 let, kteří ve své rodině řeší problémy týkající se například školy, osobního života nebo vztahů mezi rodiči a dětmi. Na Intercept přihlašují své děti často rodiče. Ve VOBS tvoří Intercept přibližně polovinu všech kurzů a mezi Ooutward Bound školami v USA je to jedna ze škol, které se na tento program orientují nejvíce.

28denní kurz je sestavený z třítýdenní expedice na kanoích bez dodatečného zásobování, což je jedna z nejdelších expedic, jaké se u nás vůbec dělají. Výjimečné je, že není zaměřený jen na samotné studenty a studentky, ale věnuje se i rodinné dynamice a ve výsledku i snaze o zlepšení fungování mezi rodiči a dětmi.

Instruktoři pádlují na kanoi v rámci kurzu Pathfinder. FOTO: Voyageur Outward Bound School

Rodiče se do kurzu také zapojují. Na začátku dostanou studijní materiály, které se věnují různým komunikačním a osobnostním modelům a nástrojům, které se studenti a studentky učí během expedice. Především pak rodiče na kurz na poslední dva dny přijíždějí a setkávají se se svými dětmi během rodinné konference, tedy společného programu, který je facilitován instruktory. Tam studenti a studentky sdílejí s rodiči, co jim kurz přinesl, jaké cíle si vytyčili a společně plánují další kroky ve svém vztahu.

Proč se lidé v USA hlásí na kurzy Outward Bound?

Je těžké odpovědět, protože motivace účastníků je individuální. Když to zjednoduším, tak mladší většinou přihlásí rodiče nebo je v tom výrazně podporují a motivují. U lidí nad 18 let je to již většinou vlastní rozhodnutí. Myslím, že mezi motivace patří chuť strávit několik týdnů na expedici v přírodě, vystoupit z komfortní zóny a zažít něco úplně nového, absolvovat nějakou výzvu, překonat se.

Ráno v zimním táboře. FOTO: Voyageur Outward Bound School

Často přicházejí s tématem, které v životě řeší a chtějí na něm pracovat. Řekl bych, že rodiče hlásí své děti na kurzy většinou právě proto, že v životě řeší výzvu a věří, že Outward Bound by jim v tom mohl pomoci. Outward Bound je v USA známý a rozšířený. V určité části společnosti a mezi určitým typem lidí je považovaný za něco, co má mladý člověk absolvovat na cestě mezi dospíváním a dospělostí. Hodně rodičů studentů a studentek, kteří k nám přijdou, sami absolvovali kurz, když byli mladí. Outward Bound totiž působí v USA od 60. let minulého století.

S čím účastníci odjíždějí z kurzu domů?

Jedním z nejvíc sdílených výsledků je, že studenti a studentky chtějí po návratu domů trávit víc času v přírodě. Takováto expedice je pro ně často úplně prvním intenzivním zážitkem v divočině. Právě tady objeví, jak krásná příroda je. Dalším spojovacím motivem je, že každý, kdo expediční kurz absolvoval, překonal velkou výzvu, fyzicky i mentálně. V porovnání s Outward Bound kurzy v Evropě, jsou programy v USA po obou těchto stránkách náročnější.

Zároveň se bavíme o tom, že trávíš 20 nebo 30 dní uprostřed divočiny se skupinou 8 neznámých lidí, což samo o sobě přináší množství výzev. Na konci kurzu většina lidí zažívá obrovský pocit uspokojení, že to zvládli. A díky tomu, co se na kurzu naučili nebo uvědomili, jsou lépe připraveni zvládat těžké situace v životě. 

Instruktoři a instruktorky rádi říkají, že Outward Bound kurz možná byl tím nejtěžším, co mladí lidé doteď zažili, a někdy to nemusí být daleko od pravdy, ale rozhodně ne tím nejtěžším, co teprve zažijí. Každý z kurzu odchází s posunutým pohledem sám na sebe, na to kdo jsem, odkud a kam kráčím. Čas strávený v přírodě k tomu dává skvělou příležitost.

Co by se dalo přenést do tuzemského prostředí? 

Do značné míry je celý koncept přenositelný. Nepředpokládám, že budeme v Česko-Slovensku dělat 30denní kurzy, možná je to trochu složitější s výběrem oblastí, kde se mohou expedice konat, a kde se nepohybuje až tak moc dalších lidí, ale struktura a principy, na kterých je to postavené, jsou použitelné.

Byl bych rád, kdyby se na Slovensku i v Čechách konalo více expedičních kurzů v klasickém pojetí Outward Bound. Zároveň platí, čím delší ten kurz je, tím větší má výsledný efekt.

Nemusí se ale jednat o jednu dlouhou expedici. Kurz může být rozdělený třeba na dvě kratší části a další aktivity jako skály a lana, které ho mohou obohatit.

Kvůli pandemii koronaviru jsi musel z USA předčasně odcestovat. Jaká situace tam je dnes?

Programy a kurzy byly obnovené po půlroční pauze na začátku září. Je to myslím velký úspěch, na většině Outward Bound v USA se zatím expediční kurzy neobnovily. Jako první začaly kurzy na středisku v severní Minnesotě. Vím, že všechno probíhá s velmi přísnými hygienickými opatřeními, ale zdá se, že to funguje i v podmínkách, které v USA jsou.

Vnímáš přínos kurzů pro dnešní koronavirovou krizi?

Budu citovat slova Sully, programové ředitelky, které se objevily v oficiálním e-mailovém newsletteru: "Outward Bound připravuje přesně na tohle. Kurt Hahn založil Outward Bound proto, aby připravoval lidi na zvládání náročných situací a nepřízně osudu. Aby se naučili jít vstříc individuálním nebo celospolečenským výzvám. I když si pravděpodobně tohle Kurt Hahn nedokázal ani představit, to, co nás učí kurzy Outward Bound, je v této situaci velice užitečné a potřebné. Být soucitný a empatický. Umět se postavit za ostatní. Mít větší cíl než sebe sama. Vzájemná propojenost. Komunikace."

Máš poselství, které tobě a účastníkům na kurzech pomáhalo v těžkých chvílích?

Možná to bude znít jako klišé, ale na každém kurzu jsem se znovu vracel k důležitému citátu Kurta Hahna, opakoval ho studentům a studentkám, ale často ho připomínal i sobě: "Je v nás víc, než si sami myslíme. Když se nám podaří si to uvědomit, možná se po zbytek našich životů již nespokojíme s ničím menším."

INFO: Voyager Outward Bound School a Outward Bound Czech Republic a Prázdninová škola Lipnice (člen Outward Bound International)

Outward Bound na Horydoly

Risk Management ad Outdoor Education

Prázdninová škola Lipnice a zážitková pedagogika

Kurz Life Experience zvyšuje sebevědomí mladých lidí

O trofej Outward Bound 2008

Prázdninová škola Lipnice slaví 30 let

Konference: Zážitková pedagogika

Recenze: Allan Gintel