Přechod Orlických hor: stačí jeden den
Spontánní akce vyvolaná Mírou a jeho příspěvkem na Facebook: "Jít může kdokoliv, kdo to ujde, nebude se courat (za á to nemám rád a za bé to chci stihnout), nebude po cestě negativní a bude si to užívat, nevadí mu spát pod širákem." Jeho další podmínkou byla tolerance odlovu kešek. Všechno jsem splňoval a proč tedy nevyrazit?
Na konci přechodu Orlických hor jsme zapadli do hospody Na Rozcestí v Českých Petrovicích. Teplo, sucho, dobré jídlo a pití udělaly své - zlenivěl jsem. A když bylo potřeba vyrazit na autobus, najednou jsme pospíchali. Venku přestalo pršet. A stalo se mi, co zažil každý turista: Nechal jsem bundu na věšáku. Zjistil jsem to až doma. Tilak Attack je drahá bunda za skoro osm tisíc korun. Hned jsem telefonoval majitelce a že prý mi bundu schovala. Ať jí řeknu adresu, že mi ji pošle poštou, ale nebude to hned, protože v Petrovicích nemají poštu. Za dva týdny jsem ji měl doma. Na e-mail, kolik mám poslat na účet za poštovné, jsem dostal odpověď, že budou rádi, když si u nich něco dám k jídlu, až zase budu v Orličkách. Díky! Určitě se stavím!
To zní fajn, řekl jsem si, a proto po dvou dnech stojím na perónu v Libni. Vstávání v pět ráno je pěkně naprd, ale když chci snídat a musím stihnout vlak v sedm, nedá se nic dělat. Míra dobíhá tři minuty před odjezdem vlaku. Je prý věčný nestíhač, ale zatím se mu to nikdy nevymstilo. Dnes to bylo o fous.
Doprava na začátek cesty v Olešnici v Orlických horách nám trvá asi tři a půl hodiny. V Dobrušce se k nám přidává Ivan, kterého ani jeden neznáme. Je to jediný cestující v dopoledním autobuse na třetím přestupu, a tak si podáváme ruce.
V Olešnici v Orlických horách vystupujeme a hned vyrážíme po Jiráskově cestě. Je to červená turistická trasa z 19. století z Broumova do Litomyšle. Její část hlavní část je hřebenovka Orlických hor. Do konce výletu tuto značku neopustíme.
Samá kosodřevina a malé smrčky
Hned z počátku nás čeká jediné pořádné stoupání. Na pěti kilometrech vystoupáme skoro pět stovek metrů a dostaneme se na první tisícový vrchol Vrchmezí. Při výstupu procházíme loukou, kde jsou krásné výhledy na polské kopečky. Pak už nás čeká jen les a kosodřevina a výhledy jsou jen velmi střídmé.
Postupujeme přímo po česko-polské hranici a pozorujeme skiareál Zieleniec, který v létě vypadá velmi nepatřičně. Zarostlé louky, smutně vypadající lanovky visící na lanech a pár dělníků s bagry. O něco lépe to pak vypadá na Masarykově chatě, o to je tu více turistů. Všichni se fotí s budovou a jen někteří přijdou pod ni, kde se nachází busta TGM. My se chceme davům vyhnout, a tak rychle pokračujeme dále.
Ze stále plné turistické trasy odbočujeme na Malou Deštnou, kam nevede žádná cesta. Kousek od vrcholu nás dovede lesácký průsek, ale posledních padesát metrů si musíme razit cestu kosodřevinou. Ještě že máme ty GPSky a kešku založenou Ivanem přímo u vrcholového kamene.
Za chvíli jsme na Velké Deštné (1115 m), nejvyšším vrcholu Orlických hor. A co tu je zajímavého? Nic. Všude kolem kosodřevina vyšší než člověk, malé smrčky a skruž s geodetickým bodem. Vzhledem k tomu, že na vrcholovém plácku budují rozhlednu, lesní romantiku doplňují ploty a betonové základy. Vlastně jedna věc je tu pěkná, a to keška v dřevěném modelu rozhledny.
Uděláme malou odbočku od hřebenové cesty a vydáváme se po zelené ke studánce. Přestože jsou letos sucho, teče z trubky silný pramen. Dáváme zde velkou pauzu na oběd. Velká pauza v našem podání znamená asi půl hodiny.
Třikrát důvěřuj, ale prověřuj
Ivan to tady prý zná, dovede nás tedy ke skále Maruša, kde je jedna keška, ale nevede sem žádná cesta. "Tohle musí být ta odbočka," prohlašuje a my mu věříme. Za chvíli ale zjistí, že se odchylujeme od směru, kterým musíme jít. "Tak, tady doleva," hlásí opět Ivan s tím, že půjdeme hustým lesem po cestičce lesní zvěře. Po dvacetiminutovém prodírání se dostáváme do vyššího lesa ke skalce, kde už to zná, a tak nakonec k Maruše dojdeme.
"Buď teď půjdeme trochu zpět a jsme na cestě, anebo to krosneme tady kousek dolů na jinou cestu," opět povídá Ivan. Kousek znamená strmý sráz a 80 výškových metrů. Kdybychom šli trochu zpět, byli bychom na cestě za pět minut a nemuseli bychom z toho kopce dolů.
Potřetí Ivanovi věříme při odbočce na bezvýznamné vrcholy Jelenka a Koruna. To už cestu trefíme a jdeme po krásné svážnici bez lidí a po travnaté cestě. To velice oceňujeme i vzhledem k tomu, že je cesta lemována borůvkami a jahodami, nad kterými se často zastavujeme.
OUTDOOR V KOSTCE: Přechody opuštěných hor
Začíná být pozdní odpoledne a řešíme, kde budeme spát. Sice nás už nohy bolí, máme totiž dost vysoké tempo, ale rozhodujeme se pro Anenský vrch. Chceme totiž dnes ujít co nejvíce, protože zítra už má pršet.
Spánek u bunkrů
Míjíme Kunštátskou kapli, která byla vybudována roku 1760 pro dřevorubce, kteří zde těžili dřevo pro místní sklárny a Kutnohorské doly. Bílá kaple uprostřed dlouhé rovné pěšinky je překvapením. U ní bývá prý vždy bažina a dokazuje to i cestička vedoucí nad zemní rýhou. Tentokrát je ale rašeliník dokonale suchý a láme se nám pod pohorkami.
Procházíme kolem několika řopíků, které v sobě mají různé díry či jsou polorozbořené. Je to následek testování jejich výdrže ve 40. a 50. letech. Na Anenský vrch, poslední skoro tisícový vrchol, docházíme kolem deváté. Protože je ještě světlo, vyškrábeme se na rozhlednu. Ale dnes nám počasí nepřineslo příliš daleké rozhledy. Všechno se nachází v oparu. Vzhledem k tomu, že má k ránu pršet, lehneme si před dva pěchotní sruby, kde bychom našli přístřeší. Já s Mírou jdeme před jeden a Ivan před druhý. Dohoda zní, že až se jeden vzbudí, vzbudí i ostatní.
Holky, které jsme potkali pod rozhlednou, si jdou lehnout na ni. Žádný déšť naštěstí nepřišel. Pro holky muselo být jen krušné ráno, když přišly další dvě slečny s šampaňským a chtěly slavit východ slunce na rozhledně.
V šest budí Ivan Míru, že si má opsat indicie ke kešce, kterou hledáme přes celé Orlické hory. On prý vyráží už teď. Já spím dál a Míra po chvíli také zalehne. Budíme se až o hodinu a půl později. Vyrážíme ale hned a máme v plánu dohnat Ivana. On se totiž stavuje pro archivované (rozuměj zrušené) kešky a odstraňuje krabičky z přírody. A dojde si i pro nějakou kešku mimo cestu. To my neděláme, a tak doufáme, že se ještě sejdeme.
Dohánění Ivana
Projdeme kolem známé tvrze Hanička, kde probíhají prohlídky. Takhle ráno ale asi ne. Chceme se na ni podívat alespoň z venku, je však obehnána vysokým plechovým plotem. Jak nevkusné a zbytečné. Jdeme celkem rychle podél dalších srubů a řopíků, které jsou ale nepřístupné. Občas krápne, ale na silný déšť to nevypadá.
Cesta již je asfaltová, což je pro nohy čisté utrpení. Radši bych tu jel na kole nebo koloběžce. Zase nám to jde rychle, a tak se dostáváme na odbočku k Pašerácké lávce. Chceme zavolat Ivanovi, kde je, ale není tu signál. V dáli vidíme osobu, která tam pobíhá bez bot ze strany na stranu. Ano, byl to Ivan, ale my jsme to s jistotou nevěděli a pokračovali dál na Zemskou bránu. Tady už signál je, ale Ivan ho nemá. Tak pokračujeme k chatě Čihák, kde bychom si něco dali. Je pravda, že v půl jedenácté bych nečekal, že bude otevřeno. A také nebylo. Celý den. Začíná lejt, sedáme si na židličky pod střechu a čekáme.
Zanedlouho se zjeví Ivan. Sedáme si pod trampolínu, jelikož střecha moc před deštěm nekryla. Po šestačtyřiceti kilometrech chůze spočítáme souřadnice, kde se skrývá keška Orlické hory, a oblékáme pláštěnky. Samotný odlov je už naprosto pohodový. Keška nebyla cíl, ale prostředek k tomu se projít hřebenovou cestou a poznat Orlické hory.
NEDALEKO: Divočina na přechodu Králického Sněžníku
Doporučené vybavení
Nepromokavé kotníkové pohorky, batoh 50 l s pláštěnkou, spací pytel, karimatka, turistický stan, nepromokavá bunda a kalhoty, funkční prádlo, čepice nebo šátek, teplé oblečení na večer, vařič, nádobí, lžíce, nůž, zapalovač a potřeby na vaření, jídlo, 2 l lahev na vodu, mapa, busola, GPS, lékárnička, peníze na cestu, čelovka, doklady. Mohou se hodit trekkingové hole.
Zobrazit místo Mountains - hory - skály - rocks na větší mapě
Hřebenovka Orlických hor
LYŽAŘI Ze Šerlichu do Říček
CYKLISTÉ Okolo Orlických hor
CYKLISTÉ Z Deštného na Velkou Deštnou
TURISTÉ Pevnosti Orlických hor
Diskuse
Diskuze k článku
Feráta v Bechyni: cesta tam a zase zpět
Pražský gigaevent se překládá na příští rok
Může se hodit
Nejčtenější články
Regiony
Kalendář akcí Zobrazit všechny akce
AKCE | KDE | INFO | KDY | ČAS |
---|---|---|---|---|
ISPO - veletrh | Německo, Mnichov | 3.-5.12. | 3.12. | |
Staré mapy v nové době | Praha, UMPRUM | Přednáší Jindřich Prach | 3.12. | 18:30 |
Intermot - veletrh | Španělsko, Madrid | 5.-8.12. Cyklo a moto | 5.12. | |
ILTM - veletrh luxusního cestování | Francie, Cannes | 2.-5.12. | 5.12. | |
Mezinárodní festival outdoorových filmů | Řepiště, U Máně | 31.10.-5.12. | 5.12. | |
Polabské vánoční trhy | Lysá nad Labem | 6.-22.12. | 6.12. | |
Zimní slunovrat | Česko | 21.12. | ||
Reisemarkt - veletrh | Německo, Mannheim | 4.-6.1. | 4.1. | |
Vakantie - veletrh | Nizozemsko, Utrecht | 9.-12.1. | 9.1. | |
Hoga - veletrh | Německo, Norimberk | 12.-14.1. | 12.1. |
Diskuse
INU | Honza, 3.12.2024 14:46, 1 příspěvek |
tschechisch? | kladivo, 2.12.2024 10:56, 1 příspěvek |
Zase něco \"tajemnýho\" | Honza, 30.11.2024 15:40, 7 příspěvků |
Skialp? | Lukas B., 29.11.2024 12:55, 4 příspěvky |
Skialp? | Zuza, 28.11.2024 20:25, 4 příspěvky |
Skialp? | Lukas B., 28.11.2024 9:58, 4 příspěvky |
Skialp? | Skiák, 28.11.2024 9:00, 4 příspěvky |
Přepište dějiny! | zeměpisář, 26.11.2024 23:09, 2 příspěvky |
INU | Honza, 26.11.2024 21:15, 2 příspěvky |
PTP se pozdeji zmenily v ... | Honza, 25.11.2024 13:23, 12 příspěvků |
Fórum Zobrazit všechny příspěvky
Advent České Budějovice | Horydoly , 3.12.2024 10:16 |
Blíží se adventní maraton | Horydoly , 2.12.2024 13:16 |
Staroměstská tržnice | Horydoly , 27.11.2024 18:07 |
Finance | Horydoly , 27.11.2024 13:06 |
Podzimní školení Akademie... | Horydoly , 21.11.2024 16:23 |
Cestování v digitální éře | Horydoly , 21.11.2024 16:10 |
Regionální muzeum Mělník | Horydoly , 19.11.2024 18:24 |
Svatba | Horydoly , 18.11.2024 14:12 |