Třemšín je vrchol v jižní části středočeského pohoří Brdy, v katastrálním území Voltuš. S výškou 827 m n.m. je to nejvyšší bod jižních Brd a přirozená dominanta Třemšínska. Na vrcholu se nachází zbytky středověkého opevnění v romantické úpravě. V rozhledu brání okolní stromový porost. Název vrcholu pochází od střemchy, která zde roste. Barvitější lidový výklad odkazuje na tři zlaté šíny – zlaté pruty, které podle jedné z mnoha místních pověstí tvoří poklad ukrytý v hradní studni.
Je to poslední místo, kde je možnost si nakoupit a občerstvit se při výstupu na Třemšín, protože dále již cestou není žádná restaurace otevřena. Opustili jsme město a stoupáme zasněženou zimní krajinou po zčásti okresní silnici, poté po staré udržované polní cestě, kde se poté napojíme na státní frekventovanou silnici do Hutí pod Třemšínem. V této vesnici vás již z dálky upoutá svítící semafor. Později zjistíte, že je to ve své podstatě radar zpomalující vozidla. Jelikož vesnice Hutě se skládá z Předních a Zadních Hutí, procházíme vískou dlouho až se dostaneme do lesa. Od rozcestníku v Hutích pod Třemšínem je na Třemšín čtyři kilometry po asfaltové cestě.
Stoupáme asfaltovou silnicí kolem chat, kudy před námi musel jít Děda Mráz, protože všechny stromy jsou zasypány sněhem či jinovatkou. Pokud někdo sní o bílých vánocích, tak my je včera zažili.
Po opuštění chat je před námi dlouhé rovné stoupání, kdy v nedohlednu vidíme cíl, odhadem jsou to 2 km do kopce. Tuto monotónní část stoupání si zpastřujeme pozorováním stop ve sněhu. Na konci stoupání zhruba po 200 m je rozcestí u Kobylí hlavy se studánkou a odtud je již je 1,5 km na vrchol Třemšína. Těsně před vrcholovým stoupáním máme možnost se zastavit v kapličce velmi kvalitně udržované a překvapivě přístupné, kde je možnost si u dřevěného stolu odpočinout a v nouzi nejvyšší i přespat, jelikož zde jsou kamna a hromádka naštípaného dřeva. Hned vedle kapličky je památník místnímu lesmistrovi Karlu Gandolffovi.
Již máme před sebou posledních pár desítek metrů stoupání na vrchol Třemšína. Celou trasu jdeme stále po červené značce. Je zde možnost odpočinku u dvou turistických posezení a za dobrého počasí i možnost opečení uzenin na ohništi. Výhledy z vrcholu jsou pěkné, bohužel hustý porost brání v celkovém rozhledu a na chátrající rozhlednu může vylézt jen člověk, který ztratil poslední zbytky soudnosti.
Ještě nelze opomenout malou kapličku pod vrcholem, která se podle pověsti nalézá nad místem bývalé studny s pokladem. Kaplička je krásně udržovaná. Pod vrcholem je rozcestník, který vás navede na mnoho možností cesty zpět do údolí. My jsme se rozhodli pro cestu k mohyle J.J. Ryby nad vesnicí Voltuš. Vrátili jsme se na rozcestí u Kobylí hlavy a odtud jsme odbočili na modrou značku a pokračovali na rozcestí u Štadruše a poté po žluté k místu, kde zemřel známý skladatel. Vlastní rukou si v lese podřezal hrdlo. Na tomto místě byla postavena pietní mohyla.
Zbývá již jen sejít 2 km do Rožmitálu a na vlakové nádraží, odkud poslední spoj odjíždí před pátou hodinou do Březnice a odtud na Prahu