Až místní pekař mi řekl, kde se dá lézt

Moje návštěva po více než třiceti letech mi potvrdila, že se v této zemi skoro všechny věci diametrálně změnily. Tenkrát nikdo neměl myšlenky na sportování, dnes se zde jezdí divoká voda, můžete hrát golf, jezdit na koni nebo velbloudech, někteří plachtí u Tel Avivu na moři nebo se potápějí do křišťálově čisté mořské vody v Eilatu. Terén je vhodný pro cyklistiku, můžete dokonce lyžovat na hoře Hermon.

Mě zajímal sport, ke kterému mám nostalgický vztah. Chtěl jsem vědět, jestli se dá v této zemi lézt po skalách a zda je tu nějaký klub a nadšenci, kteří se přivážou na konec horolezeckého lana.

Babo raď! V turistickém informačním středisku na mne koukali jako na blázna a hledali v telefonním seznamu, což jsem vzhledem k tomu, že neumím hebrejsky, nemohl.

Umělá lezecká stěna na stadionu Teddi

Při jedné z procházek Jeruzalémem jsem s dcerou Barborou skončil v pekárně. Jako studentka průmyslového designu na jeruzalémské univerzitě Bezalel se seznámila se synovcem místního pekaře, a tak jsme k němu šli vypít čerstvě vylisovaný džus z granátových jablek.

Pekařství má před krámem pultík, kde si můžete vypít Najjar, arabskou kávu s  kardamonovým semínkem, desítky druhů šťáv vylisovaných z exotických plodů, chroupat sladké pokroutky a jak je to v tomto koutě světa zvykem, sednout a povídat si. Nic rychlého, je to vždycky pěkně rozsáhlá a dlouhá debata. O všem.

Když přišlo při debatě na řadu horolezectví (Barbora v Evropě také lezla), místní pekař mi prozradil, kam mám jít. Na jihu Jeruzaléma stojí obrovský sportovní areál Teddi Stadium, ve kterém je také lezecká stěna. A tam prý budou určitě vědět, kam se dá v Izraeli zajet do terénu na skály a zalézt si. Pěšky je to na Teddy Stadium do ulice David Ayalon z centra pěkná dálka, ale jezdí tam autobus číslo 6, 12, 17, 31 a 132.

Lezecká stěna je vysoká. Příjemný personál hovoří především hebrejsky a anglicky. Jeden instruktor mluví rusky. Stěna je otevřená většinou od 16 hodin do večera, někdy skoro až do půlnoci. Ovšem v sobotu, když nastane židovský shabat, si nezalezete - je zavřeno. Dají se vypůjčit lezečky a úvazky. Lana jsou k dispozici, stejně jako pro lezce bez partnera i samojistící bubny.

INFO: Jeruzalem Climbing Gym

Lezení u Jeruzaléma

S rusky mluvícím instruktorem, jsme si padli hned do oka, a tak mi prozradil přírodní skály, kam jeruzalémští lezci jezdí nejraději:

Ein Fara – 15 km na severovýchod od Jeruzaléma. Jedeme po silnici č.1, později 437 k sídlišti Almon, zde vpravo a po štěrkové cestě do údolního zářezu. Je zde 100 částečně odjištěných cest v obtížnosti 5 - 8a.

Shilat – 25 km na severozápad od Jeruzaléma.

Zanoah – 30 km na západ od Jeruzaléma, 40 cest v obtížnosti 5 - 7a, výška 6 až 12 m. Skály se těžko hledají!

Gita – od Jeruzaléma asi dvě hodiny na severozápad, 15 km od pobřežního města Naharija, 60 cest někdy odjištěných na pevno instalovanými expreskami, obtížnost 5 - 8a+, výška 12 až 35 m. Několik bivakových možností, potraviny ve vesnici Kafr Yasif.

Velkou horolezeckou specialitou jsou skály Ben Hinom v udolí Gey. Vypínají se totiž přímo v Jeruzalému pod vrchem Sion, pod jihozápadními hradbami Starého města. Lezení je tu zakázáno, a tak se sem chodí lézt jenom v sobotu, když vládně shabat a policie prakticky nefunguje. Jsou to nevysoké skály (10 až 15 m), nepříliš dobře zajistěné a nad nimi je postavená nebezpečně vypadající a rozpadající se zeď. Asi 60 cest v obtížnosti 5 - 8a čeká na neukázněnce.

Ve většině lezeckých oblastí se jedná o vápenec. Na jihu v Timna park červený pískovec .

Podívejte se, že izraelští lezci nejsou žádná ořezávátka:

Další videa: Wadi Qelt, Timna, Gita 1, Gita 2, Zanoah, Ein Fara

Na stránkách Izraelského horolezeckého klubu, který má kolem 1200 členů (z nichž jsou ale skutečně lezecky aktivních jen asi čtyři stovky) se najdou popisy skalních oblastí a průvodce. Je v tom ale jeden háček - většinou jsou psány hebrejsky. Našincům tedy nezbývá nic jiného než zavolat do klubu. S někým se ať už anglicky, francouzsky, německy nebo rusky domluví. Jak už to mezi lezci bývá, rádi každému ukážou skály ve své zemi, na kterou jsou velice hrdí.

Průvodce: Gita, Timna, Achbarra (bouldering)

Lezení v okolí města Haifa

Další izraelskou lezeckou oblastí jsou skály na kopcích pohoří Carmel (arabsky Dschabal al-Karmal, česky Božský vinohrad), ležícím jižně od města Haifa. Je dlouhé 23 km a 8 až 10 km široké a dosahuje výšky 546 metrů nad mořem.

Míst kde se leze, je tu několik. Horolezci zde stoupají obvykle top rope, neboli s horním jištěním):

Beit Oren – příjezd od Haify po silnici č. 672, později č. 721. Z ostré pravotočivé zatáčky vede pěšina ke skalám. Výška skal 18 m, 16 cest v obtížnosti 5b - 7c.

Deir Al-Mukhraqa - příjezd od Haify po silnici č. 672. 6 zajištěných cest v obtížnosti 6a - 7c.

Zichron Ja’akow – jižní oblast Carmelu. Výška skal 10 m, 30 cest v obtížnosti 5c - 8a.

Odlehlé skály v Izraeli

Horolezecké cesty vedou také ve skalnatém údoli Wadi Temarin. Podél Mrtvého moře vede ze severu na jih silnice č. 90. Asi 4,5 km na jih od křižovatky a odbočky vedouci k Avnat College (stanice autobusů Egged č. 421, 444, 486, 487) vede doprava cesta do skalnatého údolí. Zde je několik vícedélkových cest, které většinou nejsou odjištěny.

Do oblasti Beit Arye se jede od letiště Ben Gurion po silnici č. 4613 a pak č. 465 v palestinských územích pod správou Izraele. Nabízí tři desítky většinou odjištěných cest v obtížnosti 5a - 7c.

Zdá se vám toho v Izraeli na lezení málo? Podmínky jsou tady trochu odlišné, než když v Čechách vyjedete na Bořeň nebo do Skaláku. Většinou se jedná o lezeni v poušti, takže několik flašek vody a na zapocené dlaně trochu magnesia se celkem hodí, pokud si lezec nechce hrát na fakira.

V některých oblastech člověk musí mít vlastní jišťění, když už se tam vydá na vlastní triko. Počítají se vklíněnce, hexcentry, stoppery nebo sada friendů. Pochopitelně když stará garda zakládá uzle a pokládá smyčky, tak místní otvírají oči, dnes to už není typický způsob jištění.

Lezení za ostnatými dráty pod hlavněmi samopalů

Do některých oblastí se dostanete jenom s místními lidmi. Ti musí vytasit svůj osobní průkaz, i když vojenská hlídka váš pas bude požadovat také, než vás pustí za ostnatý drát. To je daň za ostře rozdílný a vzájemně neslučitelný životní styl, různé víry a způsobu myšlení dvou národů, které se podle mého mínění nikdy nemohou spřátelit.

Je to marasmus trvající půl století, který začal 14. května 1948. Tehdy v Izraeli skončil britský mandát a židovský stát se stal skutečností. Báťuška Stalin, který tenkrát viděl v nových občanech židovského státu spojence a předmostí své moci v oblasti Levanty, vydal příkaz do socialistického tábora čerstvě přibyvšímu Československu, aby vyzbrojilo mladý Izrael proti arabské invazi. Přepočítal se! Izraelci místo aby si navlékli moskevský chomout, začali hovořit americkou angličtinou. A to trvá do dnes a intelektuální levice dodnes Izrael nemá rada.

O palestinských lezcích, případně jejich horolezeckém klubu, se mi nepodařilo získat žádné informace. Asi mají jiných starostí dost. Navázání na společné lano by snad mohlo být miniprůlomem v nepřátelské frontě mezi oběma etniky.

Čtěte o běhání: Zrození Jeruzalémského maratonu