Eduard Pichl - excelentní horolezec, věrný voják a nacista

Po Eduardu Pichlovi zbylo padesát excelentních prvovýstupů. Mezi nejlezenější patří severní stěny Buchsteinu, Ödsteinu, Sparafeldu a Planspitze v Gesäuse, jižní stěna Dachsteinu, severozápadní hřeben Cimone de la Pala a severní stěna Sasso Lungo v Dolomitech a Akademiker Steig v Höllentalu. Obtížnosti jeho cest nepřesahují čtyřku, ale nepohrdl ani dvojkami.

Že se horolezecké mistrovství bohužel ne vždy slučuje s lidskými kvalitami, dosvědčuje Pichlova životní pouť. Během první světové války prosazoval využití turistické infrastruktury pro válečné účely, neboť dobře znal horské chaty, bivaky i stezky. Byl zařazený v dolomitské jednotce horských vůdců.

Velkou meziválečnou skvrnou jeho životopisu je prosazení protižidovských opatření v horolezeckém spolku Alpeneverein. Podařilo se mu to z pozice dlouholetého předsedy nejstarší a nejmocnější sekce Austria sídlící ve Vídni a také prezidenta všech rakouských, německých i zahraničních Alpenvereinů.

V roce 2002 byla proto přejmenována chata nesoucí jeho jméno podle zeměpisného umístění na Wolayerseehütte. 

 Pichlweg Dachstein (Salzkammergut)   

 Pichlweg Planspitze (Gesäuse)

 Pichweg Westgrat Dirndl (Salzkammergut)

Sibiřský zajatec a nepřítel Židů

Eduard Pichl (* 15.září 1872 ve Vídni, † 15.března 1955 v Ramsau am Dachstein), byl úspěšný rakouský horolezec.

Pichl  vystudoval inženýrství na vídeňské Technické univerzitě, poté se věnoval kariéře soudního úředníka. Jako dobrovolník bojoval za První světové války v polské Haliči. Byl raněn a strávil 33 měsíců jako válečný zajatec na Sibiři. Domů se vrátil až v roce 1917. Ihned se znovu zapojil do vojenského dění. Stal se horským vůdcem a instruktorem v armádních službách. Navrhoval válečné využití horských chat a turistických chodníků. V tomto ohledu se soustředil na Karnské Alpy na pomezí Belluna a Korutan (dnes Itálie a Rakousko).

Jako fanatický antisemita prosadil nejprve v sekci Austria Alpského spolku, kterému předsedal, antižidovské předpisy. Roku 1921 byla tato opatření přijata ve všech důležitých sekcích všech rakouských a německých alpských spolků. Stalo se tak dlouho předtím, než se nacisté dostali k moci v Německu.

Rakouští horolezci vyloučili Židy ze svých řad. Ti tedy na čas založili legendární spolek Donauland, který sdružil vyloučené židovské horolezce. Roku 1924 byl Donauland paradoxně uznán za sekci Alpenvereinu a zároveň začaly platit Árijské paragrafy: "Židé nemohou být členy Alpenverein, nemohou tvořit jejich vlastní spolky a nemohou vkročit do horských chat."

Historie: Österreichischer Alpenverein

Rakouský alpský spolek (Österreichischer Alpenverein OEAV) je druhý nejstarší horolezecký svaz hned po British Alpine Club. Byl založen třemi studenty známých jmen Paul Grohmann, Edmund Mojsisovics von Mojsvár a Friedrich Simony. V prvním roce existence 1862 získala organizace dvacet členů. Toto číslo se zvýšilo na sto tisíc členů v předvečer první světové války.

V roce 1873 fúzoval rakouský Alpenverein s německým Alpenvereinem. Po anšlusu Rakouska Třetí říší v roce 1938 se Deutscher und Österreichischer Alpenverein změnil pouze na německý. Po válce byly obě horolezecké organizace zrušeny kvůli nacistické nákaze. Rakouský Alpenverein byl znovu založen hned roku 1945 a německý až v roce 1952.

Dnes má rakouský Alpenverein přes 415 tisíc členů a stal se kulturním fenoménem. Má blízko k sociální demokracii a úzce spolupracuje s podobným sdružením Naturfreunde (Přátelé přírody), které sympatizuje s lidovci.