Motykův komín na Černý štít

Teď tedy odkládáme lyže, převlékáme se do lezeckého a věříme v úspěch. Přišli jsme sem ve složení Hoé (výborný skalní lezec), LukasB (užitečný teoretik a technik výpravy) a moje maličkost (specialista na trávu, hluboký sníh a jiné prasárny).

Chystáme se na zimní vylezení Motykova komínu. Cestu pětkové obtížnosti vylezlo družstvo pod Motykovým vedením v létě roku 1936. První zimní průstup se odehrál v roce 1952 zeshora dolů. Teprve v roce 1956 dostává komín první zímní výstup.

První převis sněhem

Kus první délky prohrabávám sněhovou břečku, ale podél prvního skalního převisu nakonec tuneluje Hoé. I na druhém konci lana je to šichta. Balancovat na polštářích sněhu a jemně se opírat o naváté převěje není nic příjemného.

Koutovou délku v položeném komíně lezu zase já. Není moc těžká, tak mě na ní moji spolulezci pouštějí. Cestou potkávám dvě ohnuté skoby. Samozřejmě je cvakám, ale sedět, natožpak padat bych do nich nechtěl. Stanoviště buduji systémem několika dlouhých smyček pod nízkým převisem.

Tady začne legrace usuzuji z toho, že odtud slaňovalo družstvo vedené LukasemB, že to na ně bylo moc těžké. Na štandu se proto ujímá velení a ukazuje Hoému zaledovatělé pidichyty pod tlustou sněhovou peřinou nafoukanou na lehce položenou stěnu.

Druhý převis po skále

Hoé neváhá, sundavá rukavice a shazuje sníh ze stěny, kam cepíny dosáhnou. Jenž pak začne omlacovat led, až vyčistí skálu o rozměrech několika čtverečních metrů. Obáváme se, po čem polezeme my druholezci.

Hoé pustí cepíny, které se mu houpou na zápěstích, zabere a holýma rukama se porve se skálou studenou hodně pod nulou. Takhle vyleze dvanáct pětkových metrů s mačkami na nohou. Závěr této krátké, ale výživné délky tvoří žlab s hlubokým prašanem, do kterého se Hoé ponoří až po lokty.

LukasB a já hledáme špičkami našich cepínů každý kousek ledu, který nám prvolezec na stěně nechal. Nejtěžší úsek ovšem lezeme v duchu čistého drytoolingu - cepíny a mačky se opírají jen o žulu.

Jdeme na vrchol

Dorážím poslední desítky metrů ve žlabu. Hrabání sněhem je vysilující, zvláště poté, co jsme zdolali těžký úsek. Nahoře motáme lana a jdeme pěšky na vrchol Černého štítu. Na závěr nás čeká i trochu lezení obtížnosti I-II. Musíme si to užít, jsme přece tradicionalisté. Bez vrcholu by nebyla cesta vylezená.

Nazpátek se vracíme slaněním, ale jenom proto, že máme pod komínem odložené lyže. Jinak bychom šli jednodušší trasou po normálce.

MOTYKUV KOMÍN

Černý štít, jihovýchodní stěna

Vysoké Tatry, Velká Zmrzlá dolina

Prvovýstup

Stanislav Motyka, B. Duchon a M. Nitsch. 27. 9. 1934

Obtížnost

V. V zimě může být výstup ulehčen ledem zvláště ve spodní části, nebo ztížen návějemi jemného prašanu v horní polovině.

Přístup

Z TatranskéLomnice jedeme autobusem na zastávku Bílá voda, pěšky nebo na lyžích jdeme na chatu U Zeleného plesa (Brnčalku). Přejdeme zamrzlé pleso, případně ho obejdeme zleva. Stoupáme zužujícím se žlabem s ledopádem zvaným Flaška (lavinézní!) do Velké Zmrzlé doliny. Při nízké sněhové pokrývce můžeme Flašku obejít zprava po řetězech. Středem doliny stoupáme pod jihovýchodní stěnu Černého štítu. Až uvidíme výrazný komín, dáme se svahem přímo k němu. Na přístup v zimě doporučujeme lyže.

Sestup

Normální cestou Východním hřebenem (I) nebo slaněním komína. V tom případě je nutno obětovat nejméně tři smyčky. 1. slanění – ústí komína, 2. slanění – nad druhým převisem, 3. slanění (skoba) – v polovině mezi prvním a druhým převisem po pravé straně ve směru výstupu. Slanění je ohrožováno pádem kamení.

Výstup

Cesta vede výrazným komínem mezi Stolarczikovou lávkou stoupající doleva a rampou Normální cesty, která traverzuje doprava. První převis překonáme trhlinou v jeho levé části, poté se dostaneme do jeskyňky pod druhým převisem.

Stěnou vlevo po levé straně nad převis a poté zpět do komína. Lehčím terénem na východní hřeben a normální cestou na vrchol. V zimě bývá spodní převis zasněžený, stěnka vlevo od druhého převisu ledovatá.

Komín měří 130 metrů, na vrchol Černého štítu je to dalších 200 metrů.