Skalaška v severní stěně Triglavu

Obtížnost uvádí jeden průvodce 4+, ale nejtěžší místo popisuje jako 5- nebo 5+. Druhý průvodce uvádí skrajno tezavo. Také naše znalosti slovinštiny místy pokulhávají. Co to asi bude poševno navzgor? Jdeme do severní stěny Triglavu cestou Skalaška.

Prvovýstup

Milan Gostiša a Pavla Jesihová, 9.-13. srpna 1929. Cesta byla orientačně náročná a horolezci v ní strávili čtyři bivaky. První noc spali na konci 12. délky, druhou na konci 16. délky a třetí a čtvrtou noc strávili pod výšvihem Ladja na konci 25. délky. Ještě v osmdesátých letech se cesta běžně lezla s jedním bivakem ve stěně.

Čas výstupu

Novější slovinský průvodce uvádí výstup na 5 - 6 hod, starší 12 - 15 hod, pro průměrné rekreační lezce s batohy je reálný čas okolo deseti hodin. Časový plán: 2 hodiny přístup pod nástupový komín, 10 hodin lezení, 3 hodiny sestup (je nutno připočítat ještě odpočinek).

Obtížnost

Jedna délka V-, jedna délka IV+, pět délek IV (jde o tvrdou horskou vápencovou klasifikaci), často výšvihy III, mnoho délek I a II, místy CH.

Výška stěny

1200m, délka výstupu výrazně delší.

Jdeme na to!

Neděle 5:00. Budíček, fuj to je brzo! V noci tady na parkovišti dokonce vedle našeho auta zastavili ochranáři a svítili do lesa, zda nespíme deset metrů za autem. Spali jsme nerušeně dvacet metrů za autem.

Rychlá snídaně a v 5:30 vyrážíme. Přístup pod severní stěnu Triglavu trvá hodinu a půl. Hlavou se honí myšlenky, jak asi bude vypadat tento den. 1200 metrů vysoká stěna, to jsme ještě nelezli. Navíc jsou Julky proslulé ne zrovna pevnou skálou.

Lezecké problémy neřešíme

Plynule přecházíme do dvojkového lezení po šikmých policích na počátku stěny. Ještě nepříjemný snad trojkový výšvih v lámavé skále, brr, a zase pěšky po polici. Dostali jsme se bez jištění výše, než jsme očekávali. A pak už začíná férové lezení po pilíři.

Čtyřky tu mají vskutku tvrdé, nerozpakuji se a přidržuji se hned první skoby. Nejsme tu od toho, abychom řešili lezecké problémy, vysvětluji Kubovi, hlavně rychle nahoru. Druhá délka je ještě tvrdší, úroveň zajištění nic moc, asi čtyři skoby proměnlivé kvality a dva mizerné friendy na čtyřicet metrů náročného lezení. Jestli to takhle bude pokračovat...

Obtížná orientace

Další dvě délky jsou však už lehčí. Potom dlouhý traverz, turistika po policích, občas koutový výšvih, travnaté police, suťové police, po hřebeni, za hřebenem, šikmo doprava, šikmo doleva, skála, tráva, suť, skála, tráva, suť. Obědváme na konci hřebínku. Lehčí terén končí, nad námi je zase kolmá skála. Až příliš kolmá a hladká, hodnotíme, tudy to nepůjde. Kufrujeme, vracíme se asi padesát metrů a uhýbáme trochu doprava do velkého komína.

Rychlíci a sólolezec

Předbíhá nás dvojice Slovinců. Byli ve stěně před námi a chtěli lézt Čopův pilíř, zdejší pověstnou šestku. Částečně však netrefili cestu a částečně asi o ní měli jiné představy. Pilíř vzdávají a dolézají Skalaškou. Jsou jasně rychlejší, první neuvěřitelně chrtí a téměř se nejistí. Lezou s jedním malinkým baťůžkem. My zase udělali naši tradiční chybu, báli jsme se stěny a bivaku a každý si neseme pěkně svoji popelnici: tři litry vody, jídlo na den a půl, žďárák, čelovku, bundu, flísku a boty. Proklínáme své batohy. A brzo proklínáme i Slovince, kteří nás shora bombardují dávkami kamení.

Z komína traverzujeme doleva a pokračujeme vzhůru. Zase dvě délky tvrdého čtyřkového lezení. Potom lehčím terénem hřebínkem a položenější stěnou s občasnými skalními výšvihy. "Sakra, do jaké nadmořské výšky ta tráva poroste?" dohadujeme se s Kubou.

Předbíhá nás Slovinský sólolezec. To je teda borec, takhle za odpoledne si prásknout severní stěnu Triglavu. Že leze někdo sólo těžký věci, to chápu, ale že leze i takhle rozlámaný, to je dobrá magořina, no když na to někdo má, hmmm...

V nejtěžším místě prší

Dostáváme se pod nejtěžší místo výstupu. Stěna se tady zase staví a v celé své šíři vytváří jakési hladké vypouklé břicho. Uprostřed ho protíná spára, v dolní části převislá. Tudy snad ne. Dvojka Slovinců odlézá hodně doleva, ruce v nevýrazné travnaté římsičce, nohy v kolmé stěně a mizí za rohem. Vypadá to také dost hrozivě.

Sólolezec naopak míří doprava téměř na hranu a spárkami pod převis a potom doleva do komína nám předlézá cestu, kterou ho následujeme. Byla to nejtěžší a nejkrásnější délka v celé cestě, spárky a sokolíky a později komín v kolmé stěně, dost namáhavé, ale vše dobře odjištěné asi dvanácti skobami a kromě jednoho místa úplně pevné. Škoda jen, že máme lezení zpestřené malou přeprškou.

Konec se jde bez lana

Následuje už položenější terén s občasnými výšvihy, po několika délkách balíme lana a dalších dvě stě metrů dolézáme volně na vrchol stěny. Tráva vydržela až do konce stěny do výšky kolem 2600 metrů nad mořem. Je šest hodin večer.

Máme velkou radost, večeříme a obdivujeme výhledy. Vidíme několik hřebenů hor s clonou působivých temně šedých mraků. Rozhodujeme se přenechat samotný vrchol Triglavu bohům a ještě dnes sestoupit. Sestupová cesta po hřebeni do sedla Luknja byla podle očekávání nekonečná a nad očekávání náročná. Místy šlo o zajímavou ferátu a skutečné alespoň jedničkové lezení. Sestup ze sedla k Aljaževu domu byl pochopitelně také nekonečný.

Na parkoviště přicházíme za tmy něco po desáté hodině a pár minut nato začíná bouřka. Takže to bychom měli v suchu.

Doporučené vybavení

2 poloviční lana, 8 expresek, 7 karabin, sada vklíněnců, friendy 1-4, 2 dlouhé a 4 krátké smyčky, kladivo a několik skob, přilba, sedací a hrudní úvazek, pohodlné lezečky. Kromě toho 3 litry vody, jídlo na 2 dni, lékárnička, čelovka, nepromokavá a fleecová bunda, bivakovací pytel, pohorky, průvodce, batoh 30 l. Magnézium není potřeba, protože vápenec je drsný.

Úroveň zajištění

Cesta je v těžších úsecích solidně vybavena skobami proměnlivé kvality, možnosti dojištění jsou v některých úsecích velmi omezené. Pokud sejdete z cesty, bez skob a kladiva v mnoha místech vůbec nezajistíte.

Přístup

Od Aljaževa domu po turistické cestě směrem na sedlo Luknja. Když se cesta stáčí napravo, pokračujeme po pěšině přímo pod stěnu. Vlevo od spádnice potoka (ve směru výstupu) nastoupíme do suťových lávek a po nich vylezeme sedmdesát vzhůru na předskalí ve tvaru hrbu nejvíce vlevo. Po polici sejdeme doprava dolů a poté vylezeme nahoru na druhý hrb. Přes lámavý výšvih na jeho špičce se dostaneme na lávku pod stěnou. Po ní padesát metrů doleva pod nástupový komín. Od Aljaževa domu celkem dvě hodiny.

Sestup

Po vrstevnici a šikmo dolů scházíme na výborně značenou turistickou cestu. Po ní doprava do sedla Luknja (místy ferata, místy I), dále doprava dolů do doliny Vrata a k Aljaževu domu. Celkem tři hodiny rychlé chůze. V případě nouze podejdeme vrchol Triglavu po Kugyho lávkách doleva, překonáme firnové pole zvané Zelený led a dojdeme k chatě Dom na Kredarici.

Booking.com

Doprava a ubytování

Na parkovišti u Aljaževa domu je zakázáno tábořit. Spí se tedy přímo na chatě, v nelegálním čechokempu u řeky Sáva Dolinka pod obcí Gozd Martuljek nebo v některém z kempů pod horami.

Pitná voda teče z kohoutku na terase vedle Aljaževa domu. Další vodu lze nabrat v částečně vyschlém potoce pod severní stěnou Triglavu a poté až po dolezení cesty. Na turistické stezce se dá i v nejteplejším létě najít několik firnových polí.

Příjezdová prašno-asfaltová silnička vede k Aljaževu domu z obce Mojstrana, měří dvanáct kilometrů, stoupání na ní je až 25 procent (!) a neplatí se na ní mýtné ani parkovné. Vzdálenost z Prahy k Aljaževu domu přes Salzburg a Wurzenpass je 650 kilometrů. Cesta trvá po dálnicích osm hodin.

Přečtěte si další reportáž ze Skalašky od Icik teamu.

Horolezectví v Julských Alpách na HORYDOLY

Rušica: Direktna smer 5+

Prisojnik: Striptýz 5

Špik: Skalaška 5

Triglav: Prusik-Szalay 5

Mala Mojstrovka: Plasťáky, Elasťáky, maglajz 5

Dolkova špica: Jižní hřeben 4+

Zobrazit místo Mountains - hory na větší mapě