Nedoufal jsem tenkrát, nedoufal jsem více, že živej sestoupím po suti Rušice

Na pískovci ve Skaláku je to jednoduché. Zapíšeš se do knížky, protáhneš lano slaňákem a jedeš dolů. Za dvě minuty už sedíš Na koupáku a upíjíš první pěnivé ze zástupu piv. V horách to bývá složitější.

Malý cíl ve velkých Julkách

Ten týden v Julkách se počasí nijak moc nevytáhlo. Na jih od hřebene se to pořád jen mlelo a vařilo, vítr svěže profukoval a občas se v mracích fotilo s bleskem a kropicí velký vůz nenechal krajinu pořádně oschnout.

Veliké cíle, jako tříhlavec Triglav, šarlatová Škrlatica a Jalovec vysoký jako já, musely být odloženy na neurčito. Šest dní jsme se tak různě placatili, něco pochodili, něco málo polezli a udělali několik dietních chyb.

Byli jsme čtyři, Já, Kuba, Renda a Honza, seděli jsme na štěrkovém břehu Sávy Dolinky, pili rdeče namizno víno z lahví s pivní korunkou, přikusovali kruh (chléb) a kuli pikle. Nakonec jsme Já a Kuba zvolili Jižní stěnu Rušice (2096 m n.m.) v Julských poměrech nevýznamného kopce, který má výhodu snadného přístupu a polohu severně od hřebene, která jakž takž zaručovala stálejší počasí. Renda s Honzou se rozhodli vystoupit severním hřebenem na Špik.

Čtrnáct hodin sestupovali

Spali jsme v bivaku Pod Špikem, večer jsme zapálili oheň a vedli jsme hlubokomyslné řeči o smyslu života, vlivu hvězd na lidské osudy a o tom, jak by se hodil doušek rdečeho namizného a kousek kruhu. Se setměním se objevili dva unavení chlapíci, zřejmě vůdce a klient, sestupovali z Rušice normální cestou.

Na otázku, jak dlouho jim to trvalo, odpovídá vůdce s rozpaky, že jako sestup trval 14 hodin, a jako by se rozpomenul, začíná klientovi něco rozčileně vykládat. Chytáme sem tam nějaké slůvko, ale pochopili jsme, že mu povídá asi tohle: "Ty hovado pomalý, ty blboune, co si najímáš vůdce, když máš závratě, taková mezinárodní ostuda, jejejej!" Nakonec se usmířili.

Probudil jsem se ve čtvrt na šest. Tak dlouho jsem vleže kopal Rendu do hlavy, až nespokojeně zavrčel a otráveně se zeptal, co chci. "Je ráno, nový den, a tak chutě do stěny, a až budete odcházet, tak mě vzbuďte," povídám, otáčím se na druhý bok a opět usínám. Jak jsem řekl, tak se taky stalo. Chlapci odešli pod Špik a nám nezbylo, než vstát, posnídat a vyrazit.

Rezavé skoby, lámavá skála

Za půl hodiny jsme u nástupu, cesta se jmenuje Direktna směr a první ji vylezl Janez Krušič někdy v sedmačtyřicátém. Zouváme pohorky, do Kubova batohu pcháme nejnutnější věci, tj. pití a tatranky, vše ostatní necháváme v mém batohu pod nástupem.

Prvních sedmdesát metrů lezeme bez lana, a když nacházím na malém balkónku památeční skobu rezatici, tak se rozhodujeme jistit. První délka vychází na mne, a tak bojácně kličkuji plotnami a na čtyřicet metrů jsem zajištěn jedinou skobou a komickým nejmenším vklíněnečkem. Pak konečně skoba, a hned další.

Nic dobré nepřichází samo, a tak zároveň se skobami se objevuje převislá koutová spára. Skoby jsou tu po metru, ale staré a jedovaté, a tak pro jistotu implantuji do spáry frenda. Konečně štand. Kuba hází na záda batoh a supí vzhůru, s nějakým čistým lezením si hlavu moc neláme, ale oceňuji slušnou rychlost. Jak na štandu slyším Kubu: "Nevadilo by ti, kdybys lezl ještě délku…," nenechám ho domluvit, rvu z něho materiál a raduji se, že nemusím vláčet zavazadlo.

Konečně pevný kout

Délka a půl traverzu, a jsme v obrovském koutě s absolutně hladkými stěnami. Jedna délka za druhou, po patnácti metrech jsou tu rezaté skoby, občas se dá založit vklíněnec. Lezu stále první, Kuba by také rád chvíli vedl, ale vždy, když se na něho na štandu vrhnu, oškubu z něj všechen materiál a vyrazím do další délky, tak se nezmůže ani na slovo, tím pak méně na odpor.

Sedmá, poslední délka je nejhezčí, začíná exponovaným traverzem doleva do rýh od vody. Originální cesta pokračuje dál v traverzu, a pak se šikmo doleva slaňuje na suťovou poličku a traverzuje stále vlevo až na kosodřevinový hřbet. My lezeme přímo v hladkých rýhách na tření vzhůru, a za chvíli sedíme v suťovém kotli. Svačíme a likvidujeme zásobu tekutin.

Ještě nás čeká jedno těžší místo, přelézáme jej bez lana a pokračujeme lámavou grapou (tak se tady říká žlabům) pár stovek metrů na hřeben. Stojíme na hřebeni, pár metrů pod vrškem, a vůbec nevíme, kde to vlastně jsme. Sestup se má odehrávat někde v jižní stěně, po nějaké úzké, skoro vodorovné lávce. Má to být II-III a orientačně celkem náročné.

Bloudění na sestupu

Kuba, bývalý jeskyňář, se nejvíc těší na úsek, který průvodčík popisuje jako vzdušné plazení pod převisem. Stoupáme na věž nad jižní stěnou a snažíme se něco najít. Neúspěšně. Zkoušíme sestupovat lákavě se tvářícím žlabem. Neúspěšně. Tento cyklus jsme zopakovali asi pětkrát, sestoupili jsme asi o padesát výškových metrů, vodorovně jsme postoupili tak sto metrů a promarnili něco přes tři hodiny.

Zkouším sestupovat Centralnou grapou mezi Rušicí a Siljicí, ale poté, co ujedu na suti, zůstanu viset za jednu ruku na suché kosovce a suťový rychlík duní v grapě ještě dobrých deset minut, od tohoto úmyslu upouštím. Zkoušíme jinou grapu, o trochu pevnější a výrazně strmější.

Slézám první, a asi po padesáti metrech traverzuji v kosovkových girlandách nad převisy ze spádnice a řvu na Kubu, aby začal sestupovat. Dlouho se nic neděje, a pak se objevuje Kuba slaňující, pod dvojicí vypoulených očí má křečovitě sevřené čelisti, ze kterých se sypou věty o pitomcích a o ženě s malými dětmi kdesi doma. Žleb přibral na sklonu, argumentace o blahodárnosti přežití na mě působí přesvědčivě, a tak tedy slaňujeme.

Cena života je vyšší než pár smyček

Přestáváme myslet ekonomicky, hodnota lidského života je víc než pár korun za zanechaný materiál. Najednou jsme na polici, která vypadá, že by to mohla být ta správná sestupová. Dokonce v jednom vzdušnějším místě nacházíme dvě zánovní smyce (o lup jsme se rozdělili). Stopu opět ztrácíme, a tak nás čeká ještě pár slaňování, tentokrát za modřín na suťovém balkónku a za kořeny kleče.

Sedím pod stěnou na suti, mhouřím oči do slunce a koukám na Kubu, jak nastupuje do posledního slanění. Namotá lano do osmy, odevzdaně hledí na nebohou kosodřevinu, okolo níž je omotána slaňovací smyčka, a opatrně zatěžuje lano. Neslanil ani deset metrů, když tu najednou přerušuje majestátní ticho hor vyděšené zavřísknutí. Spod kosovky se uvolnil kámen velikosti plážového nafukovacího balonu a letí rovnou na Kubu. Kousek nad ním se kámen dotkl stěny a rozprskl se na přehršel šrapnelů velikosti vlašského až kokosového ořechu.

Milý čtenáři, domníváš se zajisté, že kameny nebohého Kubu umlátily, že nastalo nebezpečné a zdlouhavé odnášení nebožtíka, vrtulník, zinkový kabátek, slzičky a černé mundůry pozůstalých. Kuba se však mocně odrazil od stěny do vzduchu, a když odraz kulminoval dva metry od stěny, tak kameny proletěly a nezanechaly ani škrábnutí.

Pak už to byla pohoda, sestup po suti k bivaku a potom po chodníčku do Martuljku k autu. Chlapci leželi v trávě vedle auta, na Špik nevylezli. Hned jak překračovali ze sněhu na skálu, tak Honza uklouzl, popojel pár metrů po sněhu a pochroumal si koleno. Nějak potom ztratili odvahu a zájem o výstup. Jedeme na naše oblíbené skryté místo na břehu Sávy Dolinky, pijeme rdeče namizno, přikusujeme kruh a těšíme se domů.

DIREKTNA SMER, DIREKT DIREKT

Rušica 2074 m

Julské Alpy, Jižní stěna

Prvovýstup

Janez Krušic - Janko Šilar, 29. července 1948

Obtížnost

5+, 4 hodiny, těžké délky v pevném vápenci

Přístup

Z Martuljku do bivaku pod Špikom (otevřené pouze podkroví bez přikrývek, dešťová voda je v nádrži) 2 h. Odtud přes zarůstající paseku a lesem po znatelné stezce na suťoviště. Podél mužíků pod kolmou jižní stěnu Rušice půl hodiny. Stěna je proťata dvěma vhloubeními vlevo a vpravo od ideálního středu. Direktna smer vede pravým z nich. Nástup je z travnatého předskalí, na které se dostaneme zleva po suťovém svahu.

Sestup

Teoreticky lze sejít Normální cestou, ale ta je orientačně velmi náročná. Doporučujeme proto slanit jižní stěnu Siljice cestou Jože Čop - Pavla Jesihova, 1927, II.

Po výlezu na severovýchodní hřeben Rušice se vydáme po vyšlapané stezce doprava. Držíme se stále hřebenu, a když začne strmě klesat, slaníme nebo slezeme do mohutné štrbiny mezi Rušicí a Siljicí. Pravým úbočím Siljice traverzujeme mírně sestupujíce po suťové lávce až na její konec do malého sedélka s kosodřevinou. Z něho slaníme nebo slezeme po pravé straně žlabu na poličku. Ze skoby 25 metrů na méně strmé skály a opatrně sejdeme do míst, kde se ze žlabu stává komín.

Ze zaklíněných kamenů slaníme dvakrát padesát metrů úzkými komíny na polici Normální cesty (mužíky). Po ní jdeme doleva až do míst, kde se zužuje, a podlézáme převis. Z úzkého lesnatého hřebínku slaníme o strom 50 metrů na další polici s mužíky a lámavým vhloubením po pravé ruce posledních padesát metrů na suť u nástupu na Normální cestu. K sestupu jsou potřeba dvě padesátimetrová lana, několik delších smyček k zanechání ve stěně a pro jistotu kladivo a několik skob. Celkem může trvat sestup 3 hodiny za ideálních podmínek.

VIDEO Rušica, normální cesta

Výstup

1. délka: Z šikmé travnaté terasy nejprve položenou stěnkou zprava doleva 30-40 m na zarostlou terasu. Po ní trochu doprava na stanoviště (skoba). II-III

2. délka: Stěna se zdvíhá a výstup není přesně daný. Povšechný směr vede mírně vlevo k převislému komínku na konci délky (místy lze najít skoby). Komínek je vyskobovaný, exponovaný štand je nad ním. IV-V

3. délka: Přes pilířek doleva (skoby) a traverz stále doleva mírně vzhůru rozlámanými skálami, místy kosodřevina. IV

4. délka: Traverz pokračuje mírně dolů do hlavního komína a jím na stanoviště pod převisem (skoby). IV

5. délka: Převis se překonává zprava (skoba) a přes něj vstupujeme do položeného kouta v pevné skále (nýt, skoby). V

6. délka: Položený kout pokračuje, ale jsou zde horší možnosti jištění a skobování (ohnuté špatně zatlučené skoby). IV

7. délka: Kratší délka končí na štandu pod převisem (několik skob). IV

8. délka: Od štandu asi pět metrů doleva (skoba) a kolmou skálou pomocí rýh vyžraných od vody v plotně (friendy a uzly) do mírnějšího terénu (skoby). Lze též stoupat po rozbité skále vpravo od škrapů. V+ (Původní výstup vedl od stanoviště stále doleva a kyvadlovým traverzem ze skoby v plotnách na plošinu s kosodřevinou a členitým pilířem.)

Od posledního stanoviště se stoupá asi půl hodiny dnem vhloubení nebo po skálách vlevo od něj až na severovýchodní hřeben (bez jištění asi půl hodiny). Většinou II, místy III-IV.

Podívejte se na další dva průstupy cestou Direktna smer: Gornik.si a AO Jesenice. Zde jsou komentáře k cestě: Plezanje.net

Doporučené vybavení

Přilba, hrudní a sedací úvazek, jistítko, 2x50 m poloviční lano, 8 expresek, 5 smyček, 4 karabiny se zámkem, sada vklíněnců a friendů, pohodlné lezečky, pohorky, bunda, funkční prádlo, ponožky a čepice, batoh 40 l, čelovka, mobil, mapa nebo GPS, bivakovací Žďárského vak, podrobné TOPO, pití a jídlo na 2 dni, lékárnička, fotoaparát, tmavé sportovní brýle, opalovací krém. Kladivo a několik skob na sestup.

Booking.com

 INSPIRACE: Dlouhé skalní cesty v Alpách

Bergell: Cassin na Badile 6+, Plotny Enrichetta 6, Molteni na Badile 5, Fiorelli na Dente della Vecchia 5, Nordkante na Badile 4+, Marimonti na Sertori 4, Východní stěna na Porcellizzo 3

Berner Oberland: Septumania 6a+ Eldorado

Dachstein: Schmetterling Dachstein 6, Windlegergrat Torstein 5 A0, Steinerweg Dachstein 5-, Pichl Dachstein 4, Westgrat Dirndl 3+, Drasch Mitterspitz 3+, Chatový pilíř Schöberl 3, Normální cesta na Dachstein 2, výstupy okolo Adámkovy chaty 3-6

Dolomity: Ampferer Campanile Basso 5, Westgrat Campanile Alto 4+, Videsott Cima Margherita 4+, Delagova hrana na Delagovu věž Vajolet 4+, Winklerova spára na Winklerovu věž Vajolet 4+, Jižní stěna Cima Ovest na Tre Cime di Lavaredo 3+, Normální cesta na Rosengarten 2+

Gesäuse: Ödsteinkante Ödstein 4+, Jahn-Zimmer Hochtor 3+, Hlavní hřeben Gesäuse 3+, Rossschweif Hochtor 3, Pichl Planspitze 3, Dachlgrat Hochtor 2+, Peternpfad Peterscharte 2

Gosaukamm: Quo Vadis Grosswandeck 5-, Severozápadní hrana Vordere Kopfwand 4, Jižní strž Bischofsmütze 3

Hochschwab: Fledermausgrat Griesmauer 4, Südgrat Schartenspitze 4-, Baumgartnerweg Hochschwab 3, Westgrat Pfaffenstein 3 

Höllental: Richterova cesta Stadelwand 5-

Julské Alpy: Skalaška smer Triglav 5+, Direktna smer Rušica 5+, Skalaška smer Špik 5, Cesta Dr. Dolgara Malá Mojstrovka 5, Striptýz Prisojnik 5, Jižní hřeben Dolkova špica 4+ 

Kalkalpen: Vegetarierkante Kampermauer 5-

Karwendel: MaMa Kante Kreuzwand 5+, Herzogova hrana Lalidererspitze 5-, Südwestgrat Viererspitze 4+, Luftige Kante Kreuzwand 4

Mont Blanc: Le solleil avec la lune Grépon 6a+/6b, Švýcarská cesta Kapucín 7, Salluard Pointe Adophe Rey 5+, Normální cesta Dent du Géant 5, Východní hřeben Pyramide du Tacul 4+

Ötztalské Alpy: Wazegrat Watzespitze 4

Paklenica: Velebitaški Aniča Kuk 7-

Sengsengebirge: Wer putzt der findet 6+ Traunstein, Platteneuphorie Hoher Nock 5+, Juniperus Plombergstein 5-

Tennengebirge: Fun in the Sun Fieberhorn 6+/4+A0, Krabbelstube Hiefler 5, Jižní rampa Hochthron 4+

Totes Gebirge: Hochkarweg Spitzmauer 4, Jihovýchodní hřeben Grimming 2- 

Verwall: Severovýchodní hřeben Patteriol 4+

Watzmann: Berchtesgadenská cesta Watzmann 3-4

Wetterstein: 4er-Weg Östlicher Schosskopf 5+, Nordkante Höllentorkopf 5-

Wilder Kaiser: Severní hrana Predigtstuhl 4, Severní hřeben Fleischbank 3

VYSOKÉ TATRY: Vyberte si z desítek pěkných horolezecký cest!

Zobrazit místo Mountains - hory na větší mapě