Zlá dáma Aconcagua

AKTUALIZACE Ve velehorách nemusí být člověk super hrdina, aby se mohl podívat na svět z vrcholu. Nejde však jen o chvíli na vršku, ale o dlouhé měsíce přípravy. O fyzickou zdatnost, výzbroj, plán výživy, výstupovou taktiku. Je to dlouhodobý projekt. 

Falešný Polský ledovec

Výstup na Aconcaguu (6959 m), nejvyšší horu Severní a Jižní Ameriky, jsme s Jakubem naplánovali cestou přes Falešný Polský ledovec.

Výstupová cesta není technicky obtížná, je to choďák. Oproti normálce je jen delší, náročnější a dražší, ale také rozmanitější, barevnější a méně frekventovaná. 

Povolení v Mendoze

S obrovskými nacpanými bágly, oblečeni v péřovkách a za údivu leteckého personálu nad výškovými botami usedáme do letadla a letíme do Buenos Aires.

Pak už se luxusním autobusem přesouváme do Mendozy, zařídíme permit, nakoupíme jídlo a plynové bomby, dojedeme do Penitentes (resp. do Punta de Vacas) a hurá do hor! 

Tři dni jdeme údolím Vacas

Cesta z Punta de Vacas (2408) do basecampu Plaza Argentina (4200) trvá tři dny. Vede údolím Vacas kolem stejnojmenné řeky.

Okolní krajina se mění ze zeleného travního porostu do jakéhosi žlutého bodláčí a okolní hory díky velké rozmanitosti geologických prků přechází od hnědé do růžové až nachově zelené.

Údolí by se mělo jmenovat údolím duhy. Nestačíme se s údivem koukat a s menšími batohy vesele míříme nahoru. Míjejí nás muly s naší bagáží a mulaři halekají, aby udrželi stádo pohromadě.

Teplota přesahuje 30°C. Naše pokožka brzy červená, a tak hned první den oblékáme dlouhá trika a kalhoty a nasazujeme šátky přes obličej.

V průběhu cesty přes Pampa de Leňas (2860) a Casa de Piedra (3232) brodíme dvakrát řeku, jejíž ledová voda ostře řeže do nohou.

Pak už konečně přicházíme do Plaza Argentina. Prvních necelých dva tisíce výškových metrů máme za sebou. 

Základní tábor Plaza Argentina

V základním táboře Plaza Argentina máme strávit čtyři dny. I přesto, že je na první den naplánovaný odpočinek a Američané se povalují u stanů, my jdeme na malý výšlap nasbírat první výškové metry kvůli lepší aklimatizaci. 

Potkáváme tři individuální horolezce. "Tome, co budeš dělat, když se ti něco stane?" ptám se a dostávám jednoduchou odpověď: "Tam je spousta lidí, on mi někdo pomůže." Hmm, etická odpověď.

První vynáška do prvního tábora

Další den nás čeká první vynáška věcí do Campu 1 (4900). Jde nám to o něco lépe než včera. V prudkém suťovém svahu všichni nasazují tempo loudajících se šneků a my se smějeme, jak směšně působíme s extrémně rychle sbíhajícími nosiči.

Schováváme bagáž v jedné kamenné přihrádce, neboli místě pro stan. Kuba objevuje zajímavost z vedlejší ohrádky: "Ty vole, voni si sem nechaj vytáhnou i záchodový prkýnko!" To samozřejmě vetuji: "Ty si budeš muset, miláčku, vystačit s prostým igeliťákem FM – 1156. " Igelitový sáček na exkrementy totiž dostává v basecampu každý návštěvník a je očíslován podle čísla permitu.

Posvačíme, chvíli relaxujeme, každá minuta v této výšce je dobrá, a pak také rychlostí blesku mizíme dolů. Zítra nás čeká opravdový rest day.

Všichni balí a odchází. I ty skupinky, které dorazily do basecampu stejně jako my. Začínáme nervóznět. Většina lidí mezi Campem 1 a Campem 2 přechází na normálku. Vypadá to, že v Campu 2 budeme osamělí.

Rozhodneme se ale v naší taktice vytrvat, i když otázka, zda je to dobře nebo ne, padne nejednou.

Další den se přesouváme do Campu 1 a také se mění počasí. Objevují se mraky, trochu sněží a přituhuje.

ČTĚTE O VEDLEJŠÍ HOŘE: Vylezli jsme na Cerro Plata

Druhý tábor pod Polským ledovcem

Vycházíme s další vynáškou do Campu 2. Je sice oblačno, ale sem tam zasvítí slunce. Zatímco včera jsem se přímo hrnula do Campu 1, dnes mi chybí vnitřní energie. A tak nás morálově táhne Kuba. Prudký svah si stejně jako ostatní zjednodušujeme cik cak pěšinkami, které mu vyhovují. Natahuje svůj neskutečně dlouhý krok a utíká mi. Táhnu se jako smrad.

V půlce dáváme přestávku a lepím první oděrky na nohou stříbrnou páskou. Upustím ji a pak se už jen smutně díváme, jak tato nezbytná věc poskakuje a kutálí se dolů do údolí. "Ty máš den, co?" komentuje Kuba.

Nahoře nás všichni opouštějí a pokračují na normálku. Nás čeká ještě pár hodin, než vyběhneme kopec k Polskému ledovci. Jdeme sami. V Campu 2, kde jsou jen dva polské stany, vybíráme ohrádku vedle nich a ukládáme bagáž.

Horští vůdci se zlobí na meteorology

Hodně sněží. V nečase se rychle vydáváme zpět a sbíháme přímo dolů. Další den je rest, proto pořádně odpočíváme. Okolní skupiny hlásí, že má být následujících pět dní pěkně.

Protože je to ale Aconcagua, navzdory předpovědi počasí ráno silně fouká. Dvě hodiny po probuzení se všichni rozhodují, zda pokračovat. Místní guidové se zlobí na meteorology. My bychom se měli přesunout do Campu 2. Po dvou hodinách se vítr mírní a tak i s ostatními vyrážíme.

Bagáž je docela těžká a jdeme zvolna. Vítr pofukuje, pak se snáší mlha a vítr začíná zesilovat. V 5400 metrech v polovině cesty je už takový vichr, že se ještě s jednou skupinkou tísníme za skálou a přečkáváme jeho nápor. Teď je mi líto, že jsem si nevzala lyžařské brýle. Ledovcové brýle mám zmrzlé a nic nevidím.

Vichřice nám nedovolila dojít, přečkáme ji ve stanu

Zatímco ostatní čeká ještě traverz a kemp, my děláme rychlé rozhodnutí. Než jít v tomhle další hodiny do Campu 2, v malé chvíli, kdy nám vítr dává šanci, rozbalujeme na planince stan, ukotvujeme za balvany a mizíme v něm. Stejný nápad měli i dva stany Angličanů a další tři stany Poláků.

Celou noc sleduje strop stanu, pokud nás nemlátí do obličeje: "Vydrží?" ptám se. "Nevím, snad," odpovídá stroze Kuba.

Ráno se probouzíme v ledové krustě, která oblepila náš stan. Do půlky je pod vrchní vrstvou zasypaný sněhem. A uvnitř je zledovatělý a všechno je mokré. "Moc dejcháš," říkám Kubovi. "A ty nedejcháš nebo co?"

Jídlo máme v Campu 2. Celý den proto pojídáme jen zbytky klobásky a sýru, které nám už po tolika dnech lezou krkem, a čokoládu. Dočítáme detektivky a hrajeme kostky, opět vyhrávám. Vichr neustává. Jsme smutní. Budeme to muset zabalit a sejít dolů. Počasí vypadá beznadějně, výstup bychom v tomhle neriskovali.

Odpoledne dostáváme od Angličanů dobrou zprávu. Zítra má být docela hezky a další den je ideální pro výstup. Moc tomu nevěřím. Večer sleduji stan, vítr jím pořád cloumá. V noci se probouzíme a je to stále stejné. Do řeči nám není.

Camp 2 je poslední zastávka před vrcholem

Brzy ráno mne probouzí podivné ticho. Stan stojí klidně a po větru ani památky. Počítám do šedesáti a je to stále stejné. Počítám do sta. Klid. S úsměvem se v navlhlém spacáku překulím na bok s myšlenkou, že přece jen půjdeme nahoru, dospávám do rána.

Angličani a Poláci mají stejnou cestu. Ráno vyrážíme jako první. Potkáváme polského kluka z horních dvou stanů. Shání pomoc, a tak jej navigujeme k Angličanům, mají satelitní telefon. Potom se dozvídáme smutné zprávy. V jeden den zahynuli tři lidé.

Ve skleslé náladě přicházíme do Campu 2 a nacházíme obrovskou hromadu sněhu. Někde pod ním je naše vynáška. Hledáme novou ohrádku, stavíme stan, večeříme a připravujeme se na zítřejší výstup. Ještě se seznamujeme s traverzem. Je celý zasněžený novým sněhem a pěšinka je viditelná jen v pár místech.

CO SE MŮŽE STÁT: Tomáš Pavelek zemřel na Aconcagua

Vrcholový den. Aconcagua je naše!

Vyrážíme ve tři hodiny ráno. Ve tmě jen za svitu čelovek se snažíme trefit na pěšinu v traverzu. Všude je hluboký sníh po kolena a místy až po pás. Mrzne. Kubu zebou nohy a mne prsty v péřových rukavicích. Po dvou hodinách Kuba prohodí: "Do háje, tohle se nacvičuje v Tatrách u chaty a ne tady v šesti tisících!"

Mlčím a pokračujeme. V dálce za sebou vidíme další dvě čelovky. Lavinézní úseky překonáváme postupně a po pěti hodinách se dostáváme na normálku. Zatímco odpočíváme a Kuba si mne nohy, dochází nás dvojice a děkuje Kubovi: "Good job, thanks."

Tento úsek nás tak vyšťavil, že k dřevěné chýši Independencia (6300) se jen šineme. Posvačíme tyčinku a pokračujeme k výstupovému svahu Canaleta (6700). Kuba jde rychleji a při čekání na mě odpočívá. Já jdu pořád. Před Canaletou potkáváme tři Čechy a ti nás ujišťují, že už to máme na vrchol jen dvě hodiny.

Ranní výkon ale dělá své a my postupujeme velmi pomalu. Cítíme nedostatek energie z hladu, chtělo se to i normálně najíst. Na vrchol se nám podaří vystoupit pozdě odpoledne, kdy už je zataženo. Škoda, nic nevidíme, ale hurá jsme tu. Fotíme, natáčíme, a pak se snažíme zmizet dolů.

Představuji si, že sestup půjde rychle, ale naopak se dost táhne. Energie je pomálu, a tak mne Kuba krmí násilím Nutrendem a čokoládou. Tato energetická bomba mi pomáhá soustředit se na poslední nejhorší úsek – traverz. Už je zase hezky.

Danielu Lopézovi došlo pivo

Dáváme oba pozor, abychom neupadli a ještě za světla se nám podaří dostat ke stanu. "Ty vole, to byl teda den," ulevuji si. Kuba dodává: "Hm, už abychom byli v base campu. Si dám to pivo."

Cestou dolů jsme postupně nabalovali další a další bagáž, až jsme v base campu zjistili, že můj batoh má téměř třicet kilo a Kubův ještě o osm kilogramů víc.

Danielovi Lopézovi došlo pivo. "Se fakt na to…," komentuje nešťastně Kuba. Dáváme SI tedy jen koka čaj a pizzu a další dva dny nás čeká neskutečně dlouhá cesta dolů.

Trápíme se, zatímco ostatní si platí drahé muly. "Budeš muset posilovat záda," komentuje mé nešťastné výkony Kuba. První den přicházíme až v 11 hodin v noci. Trochu jsme to přepískli. Několik set metrů před kempem už nás netrpělivě vyhlíží rangerka s mulařem. Mulař mi sundává batoh a celý překvapený se prohne. "No, jen si to pěkně vyzkoušej, co nosí tvé muly," popichuje jej rangerka Anne.

Dostáváme najíst a napít. Je to naše první normální jídlo po šestnácti dnech těstovin ze sáčků. Grilované maso, džus a čaj.

NEJVYŠŠÍ VRCHOLY KONTINENTŮ: Seven Summits

Booking.com

Další den po cestě smlouváme s mulařem a za pár babek mi bere bagáž, kterou si pak vyzvednu až v cílové stanici Punta de Vacas. A pak už rychle zapadneme do Puenta Inca na steak.

Nemohou být s námi

V době výstupu došlo k několika tragickým událostem, které nás velmi bolestivě zasáhly. Aconcagua dokáže být velmi zlá dáma a neodpouští jakékoli chyby. Je to velmi smutné. Život je a najednou není. Naše pozemská existence je pomíjivá. Proto věnujeme vzpomínku na náš výstup těm, kteří už bohužel nemohou být mezi námi.

Zobrazit místo Mountains - hory - skály - rocks na větší mapě