Ve městě bezpečně na koloběžce. 5x jak na to?

Pro koloběžkáře platí stejná pravidla jako pro cyklisty. Jezdí po cyklostezkách, smíšených stezkách pro chodce a cyklisty, a také po ulicích. Ne chodníky podle zákona nesmějí.

Pokud koloběžku jen tlačí, stávají se z nich chodci. To je důležité především na přechodech, kde mají díky tomu přednost před automobilisty.

Děti mladší 10 let mohou na kole nebo koloběžce jet na silnici pouze pod dohledem dospělých. Na cyklostezce se mohou pohybovat bez dozoru. Do 18 let je povinné používat ochrannou přilbu.

Koloběžky jsou tolerovány

V provozu jsou koloběžky ovšem tolerovány více než jízdní kola. Pokud nejedete jako prase, nikdo vám nebude vyčítat chodník, cestu v parku ani pěší zónu. Jiné je to v přírodních rezervacích a národních parcích, kde mají ochránci přírody koloběžkáře za nevítané vetřelce stejně jako cyklisty na horských kolech.

Naopak se vám spíš stane, že motoristé na vás budou troubit, pořvávat nebo blikat, když pojedete podle předpisů na ulici.

Cestování s koloběžkou v dopravních prostředcích

Koloběžka je ideální dopravní prostředek ve městě. Pohybuje se na pomezí mezi chodcem a cyklistou. Tato šedá zona umožňuje, že můžeme rychle jezdit po silnicích, pomaleji po chodnících, vezmou nás do vlaku, metra, tramvaje i autobusu. Není problém na přívozech ani na lodích.

Koloběžka v metru

Hlavní město Praha má pro koloběžkáře obrovskou výhodu. Do metra je možné nastoupit kdykoliv a odjet kamkoliv i s koloběžkou. Navíc se za její přepravu nic neplatí. Pro kola a koloběžky jsou vyhrazené všechny přední a zadní dveře ve všech vagonech. Přednost mají samozřejmě kočárky, invalidní vozíky a pěší cestující. V ranní a odpolední dopravní špičce se tedy může stát, že se nedostanete hned do prvního vlaku metra, ale musíte počkat na další, který bude prázdnější.

Koloběžka v tramvaji

Kola a koloběžky vozí tramvaje zdarma na zadních plošinách starších vozů nebo v nových soupravách v místech určených pro kočárky, invalidní vozíky a velká zavazadla, což bývá přibližně uprostřed. Stejně jako v ostatních dopravních prostředcích mají ostatní cestující přednost před cyklisty a koloběžkáři. Teoreticky jsou vyhrazené pro cyklisty jen úseky, kde tramvaj jede dlouho do kopce, typicky od poslední stanice metra na tramvajovou konečnou na periferii.  

Prakticky ovšem jezdíme s koloběžkami tramvají kdekoliv. Pouze dodržujeme pravidla slušného chování a necpeme se do plných vozů. Běžně nás kontrolují revizoři a nikdy proti koloběžce nic nenamítali.

Koloběžka ve vlaku

Také ve vlaku se průvodčí dívá na koloběžku jako na kolo. Tomu se můžete vyhnout, že používáte skládací koloběžku, a pak neplatíte nic. Jinak se ceník řídí podle ujeté vzdálenosti od 30 Kč (1-50 km) do 75 Kč (351 a více km), případně si můžete koupit celodenní jízdenku za 99 Kč. Podle typu vlaku se koloběžka převáží ve vagonu s cestujícími (stará se o ni majitel)  nebo v samostatném vagonu (stará se o ni nákladní průvodčí). Jízdenky se kupují v pokladně, e-shopu, nebo u průvodčího ve vlaku.

V Praze se koloběžka převáží vlakem zdarma, pokud používáte Lítačku nebo si koupíte jakoukoliv jízdenku na městskou hromadnou dopravu.

Koloběžka v autobuse

V Praze je povolené vozit koloběžku pouze v cyklobusu na lince 147 z Dejvic do Suchdola a pak ve sbaleném stavu v autobuse obsluhujícím letiště Václava Havla. Koloběžky v obalu berou také žluté autobusy RegioJet za příplatek 20 Kč. Koloběžky také berou všechny cyklobusy v Česku za běžné jízdné jako za kolo.

Prakticky ovšem jezdíme s koloběžkami do velikosti kol 20+20 palců všemi autobusy městské hromadné dopravy v Praze. Vyhýbáme se přecpaným spojům. V normálně obsazených linkách dáváme koloběžky na plošinu vyhrazenou pro kola, kočárky, invalidní vozíky a velká zavazadla. Všechno to má samozřejmě před námi přednost. Párkrát se nám tedy už stalo, že když nastoupily tři maminky s kočárky, museli jsme předčasně vystoupit a počkat na další autobus.

Koloběžka na lodi

Všechny pražské přívozy převážejí koloběžky a kola zdarma v rámci Pražské integrované dopravy. Cestující jezdí na jízdenky a předplatné legitimace městské hromadné dopravy. Přívozy za hranicí Prahy, v okolí je to především Vltava, Labe a Berounka, převážejí koloběžky za mírný příplatek k jízdence.

Pražská paroplavební společnost převáží koloběžky a kola na svých velkých parnících za příplatek 50 Kč na jakoukoliv vzdálenost.

Koloběžka v lanovce

Pozemní lanovka na Petřín bere koloběžky a kola jako spoluzavazadla zdarma.  

VIDEO Na koloběžce ve městě večerní Prahou

Na videu vidíte tyto ulice: Jabloňová - Třebízského - Šumavská - Slezská - Náměstí Míru - Jugoslávská - Ječná - Na Bojišti - Sokolská - Žitná - Karlovo Náměstí - Vodičkova - Jungmannova - Perlová - Uhelný Trh - Michalská - V Cípu - Malé Náměstí - Linhartská - Mariánské Náměstí - Platnéřská - Křižovnická - Smetanovo Nábřeží - Masarykovo Nábřeží - Rašínovo Nábřeží - Výtoň - Svobodova - Na Slupi - Křesomyslova.

Koloběžka na videu je Mibo Royal z obchodu Velorama v Praze na Letné.

Jak přežít na koloběžce Prahu?

1. Buď vidět!

Základem bezpečné jízda na koloběžce ve městě je viditelnost. Zvláště večer, když se stmívá, řidiči mohou přehlédnout nevýraznou shrbenou postavičku na koloběžce.

Pokud si můžeš vybrat, oblékni se do výrazně barevného oblečení. Čím světlejší, tím lepší. Každá reflexní nálepka či nášivka je dobrá. Ještě než se setmí, zapni červenou blikačku a bílé světlo. Můžeš je připnout na batoh, na hlavu, na tělo, na ruku, nebo přímo na koloběžku. Některé přilby mají mají zabudovanou nouzovou blikačku. Můžeš také použít čelovku. Do výpletů obou kol namontuj oranžové odrazky. Používej pneumatiky s reflexními boky.

2. Buď čitelný!

Nemusí tě zajímat, co se děje za tebou. To je věc řidičů. Nezmatkuj. Jeď rovně ve svém jízdním pruhu. Zvláště když se ocitneš uprostřed víceproudé ulice, je to psychicky náročné, ale není jiné volby.

Jestli chceš odbočit, nezapomeň ukázat rukou dost dlouho před tím, než tak učiníš.

Na křižovatce se semaforem najeď před auta do boxu pro cyklisty. Je to důležité, protože tě při rozjezdu uvidí. Nenajížděj do křižovatky, pokud padne oranžová. Už ji nestihneš překonat.

Vždy využívej cyklopruhy, cyklostezky, anebo aspoň cyklopiktogramy. Řidiči vědí, že tamtudy kola a koloběžky jezdí. Pokud střídáš vozovku a chodník, dělej to velmi opatrně, protože ostatní účastníci silničního provozu to od tebe neočekávají.

3. Nezdržuj!

Jeď svoje tempo. Ale zbytečně nebrzdi, nezpomaluj, neblázni a nevyšiluj, ať se okolo tebe děje cokoliv. Kde to jde, řidičům uhýbej. Zvláště tam, kde jim město postavilo do cesty zpomalovací prahy, parkovací místa, cyklopruhy, anebo zúžilo dva jízdní pruhy do jednoho. Řidič chápe, že na koloběžce se jede pomaleji než v autě, ale vytočíš ho, když děláš zbytečné potíže.

4. Předvídej!

Velké historické město mění své tempo hodinu od hodiny a kilometr od kilometru. Buď stále ve střehu. Kde jsi dopoledne svištěl zalehlý za řídítky, tam je v poledne dopravní zácpa a v noci se pracuje na opravě čehosi.

Dávej pozor na ostatní účastníky silničního provozu. Chodci skáčou do ulic zcela nepředvídatelně a kde je napadne. Také na chodníku či pěší zoně vládne z pohledu pilota za řídítky značný chaos. Auta brzdí lépe než ty, řidiči flekují téměř na místě, jeden dává gentlemansky přednost všem, druhý bezohledně prosviští jakoukoliv dopravní situaci. Na cyklostezkách pak zažiješ pravé peklo - do cesty se pletou bruslaři, matky s kočárky, psi na dlouhém vodítku, které uvidíš až na poslední chvíli... 

Tramvajové koleje jsou největším nepřítelem dvoustopých vozidel. Nenajížděj na ně šikmo, sleduj tramvajový provoz a na kolejích očekávej cokoliv - od blbé blondýny v SUV, přes autobus MHD až po mazací tramvaj.

Zákeřné jsou kanály. Ve starých čtvrtích nejsou jednotné, a tak je potřeba odhadovat kus od kusu, zda je přejedeš nebo je musíš objet. Doma si vyzkoušej, zda tvoje koloběžka zdolá standardní kanálové kryty, abys pak nemel v ostrém provozu zbytečný strach.

Díry, praskliny a výmoly patří do stejné kategorie jako kanály. Nikdy nevíš, jak přesně vypadají, než jsi u nich. Proto co se dá objet, to objedeš, zbytek skočíš, nebo s mrazením v zádech přejedeš. Na nenadálé vybočení ze svého směru raději zapomeň. Auto za tebou neví, co se chystáš udělat, a skončit po jeho koly je horší, než přepadnout přes řídítka koloběžky.

Dlažební kostky, ať velké kočičí hlavy v ulicích, nepravidelné oblázky na středověkých ulicích, nebo malé kostičky na chodnících, mohou být záludné. Koloběžkáře v rychlé jízdě vytřesou, ztratí pozornost a v ostré zatáčce mu klouzne přední kolo. Za mokra nepříjemně kloužou dekorativní žulové desky, kterými bývají vydlážděná architektonicky významná místa, například v okolí pomníků, u divadel, koncertních síní, nebo třeba u stanic metra.

5. Chraň se!

Do města nezapomeň na helmu. Nikdy nevíš, kdy poletíš přes řídítka, nebo jestli tě nesejme nepozorný chodec či automobilista. Blatníky se hodí nejen jako ochrana proti dešti, ale když je máš, budeš méně zmatkovat před kalužemi a na mokrých ulicích. Nejlepší městská koloběžka má kola nejspíš 20" vepředu a 16" vzadu. Jede bezpečně po hrubých kostkách v historickém centru metropole, dobře kličkuje po chodníku, berou ji dopravní prostředky a na asfaltu je dostatečně rychlá. Sportovní obuv je nejlepší, ale dá se jezdit i v sandálech nebo polobotkách. Na delší pojížďky oceníš cyklistické rukavice. Pokud jsi zvyklý, nic nezkazíš sportovními brýlemi. Jestli si můžeš vybrat oblečení, navlékni na sebe funkční prádlo a v záloze měj lehkou větrovku. Vždy se hodí mobil s mapovou aplikací. Pumpička, nářadí a lepení nejsou nezbytné, protože se můžeš dopravit domů MHD. Za to zámek na kolo je ve městě zcela nutný.