Apríl na tatranské haute route

Termín se blíží. Ale ejhle, počasí se kaboní, od severu táhnou studené větry a střídají se s frontami od západu.

Čím dál neliběji koukám po předpověď počasí. Každodenní upřesnění je nepříjemné jak kousavý svetr. Pár dní před akcí přehodnocujeme plán a zkracujeme sobotní přechod na Sliezsky dom, Velickou, Polský hrebeň, Zamrznutý, Prielom a Zbojnici. Neděle má být lepší.

Pěšky na Slezský dom s kroupami v obličeji

Sobota šest hodin ráno. Stojíme na malém nádraží v Tatranské Poliance. Po sněhu ani památky, 3°C nad nulou a prší. Lyže na bágl, kapuci na hlavu a vyrážíme po asfaltce na Sliezsky dom. Po dvou hodinkách rychlého soupání na cestě leží břečka sněhu a vycházíme z lesa. Je to jako facka. Z Gerlachu padá vítr přímo proti nám, z deštíku se stala kroupová slota. Zapínáme všechny zipy, natahujeme šátky, kapuci co nejvíc do čela a nasazujeme lyžařské brýle. V tomhle marastu dorážíme na Slezan. Hle, vítr se utiší.

Přebalujeme drobnosti, nasazujeme pásy. Po mokrém firnu s troškou sněhového bahna vyrážíme do Velické doliny. Uvažujeme, zda sem napřesrok nejet na oddílové zimní hory. Nějaké ledy tu jsou, skalky taky, Gerlach. Za těchto úvah přicházíme pod Večný dážď. Vítr zesiluje, ale fouká do zad, takže hang vyšlápneme bez problémů. Přichází husté sněžení. Vidíme tak 100 metrů kolem sebe.

Předpověď počasí pro sobotu: Vysoké Tatry, ráno 0°-3°C, vítr 3 m/s. Dopoledne přechod studené fronty od JZ, vítr zesílí na 4-5 m/s, déšť 10 mm/1000 m n.m, nad tuto úroveň sněžení. Po poledni po přechodu fronty prudké ochlazení, příliv studeného vzduchu od severu.

Dostáváme se pod Polský hrebeň. Vítr i sněžení ustává, sem tam poletuje vločka. Vidíme sedlo, dohadujeme se, kudy nahoru. Oba jsme tu byli jen v létě. Chvíli kličkujeme svahem v patnácti centimetrech nového sněhu. Při výstupových otočkách se odlamují rohy nafoukaných sněhových desek. Ale svah má sklon pod 30°, tak šlapeme dál. Na skalním pilíři uvidíme řetězy, cesta k nim je už nad 30° sklonu.

Na Polském hrebeni hučí severák

Opět začíná sněžit a hřeben nad námi hučí. Vyškrábeme se nahoru a do obličeje nám tisíci bodlinkami vane severák. Jsme na hřebeni, je jedenáct hodin, teploměr ukazuje -9°C, pocitově tak -20°. Zamrznutý kotel pod námi je vidět vcelku pěkně, ale cesta dolů na sjezd není. Přezouváme se do maček a dolů pokračujeme s lyžemi na batozích a cepínem v ruce. 

HAUTE ROUTE: Vysoké Tatry nahoru dolů

Scházíme k rozcestníku v Zamrznutom kotli. Zde je vítr mírnější, tak dáváme svačinu. Během deseti minut mizí celý kotel v bílém mléku. Zapínám na hodinkách navigaci po trase, kterou jsem si pro jistotu doma připravil pro takové příležitosti. Z paměti doluji, že cesta teď traverzuje pod Prielom, není se kde ztratit.

Lavinová předpověď pro sobotu: Vo Vysokých Tatrách platí druhý lavínový stupeň. Hlavným lavínovým problémom je nový, vetrom previaty sneh z poslednej periódy sneženia (do 15 cm nového snehu). Nebezpečné sú hlavne vysoké polohy Vysokých Tatier. Na záveterných svahoch, pod sedlami a stenami je sneh nafúkaný do snehových dosiek a vankúšov hrúbky miestami aj 50 cm. Uvoľnenie lavíny je možné najmä pri veľkom dodatočnom zaťažení na veľmi strmých svahoch. Ochladenie spôsobí stabilizáciu snehovej pokrývky.

Vyrážíme v kyprém čerstvém prašanu. Pod skalní stěnou ho leží přes půl metru. To je paráda, libujeme si. A najednou slyším výstřel z brokovnice... přesně takhle to znělo. Hmmm, to je divné, kdo by střílel z brokovnice, za takového počasí? Otáčím se na Tomáše, je ještě u rozcestníku, 10 metrů za mnou. "Slyšel jsi tu ránu?" ptám se. "Ne," povídá Tomáš. Kroutím hlavou, podívám se před sebe a polknu suchý karlovarský knedlík. Celou šišku. Přede mnou zeje trhlina široká na tři prsty a aspoň šest metrů dlouhá, hluboká jak sviňa. Pokud jsem někdy levitoval, tak teď a tady.

První lavinový odtrh v Zamrznutém kotli

"Do prdele, Tomáši stůj, nikam nechoď!!" Opatrně couvám zpět, objímám skalku, co trčí vedle mých stop. Ani u rozcestníku na sněhu s drobky od svačiny se necítím v bezpečí. Sklon svahu v traverzu měříme na 30°. Řešíme, co dál. Dle mapy má být z druhé strany vyústění žlabu do kotle od Prielomu mírnější. Rozhodujeme se sestoupit přímým směrem do kotle a vystoupat k Prielomu od severu. Je bílá tma, viditelnost asi tak 20 metrů. Po sestupu traverzujeme pod Prielom ve svahu 20 až 25°. Hodinky ukazují naši polohu vůči původní trase a i zalomení do žlabu pod sedlo. Na oči je vidět úplný kulový. Tedy nic. Jediné záchytné body jsou Tomáš za mnou, sklonoměr, hodinky s kurzorem šipky a modrou čárou traverzu, kudy bychom měli jít, ale rozhodně jít nechceme.

Objevujeme skalní stěnu a tušíme ústí žlabu. Radostně vyskakujeme na skalku a šikmé bílé moře měníme za tatranské traviny a žulu. Nasazujeme mačky. Nezbývá, než šlápnout do žlabu. Má sklon aspoň 35°. Ale pod nohama jsou cítit hroudy zfirnovatělého sněhu. Žlab je rozrytý po sestupech/výstupech našich předchůdců a nový sníh se jako suchý zip vlepil do toho starého. Hrabeme se nahoru. Nového sněhu je aspoň 30 cm, takže 50 výškových metrů lezeme přes půl hodiny.

PŘEŽIL JSEM TŘI LAVINY: Jaké jsem udělal chyby?

V sedle Prielom stojíme v jednu hodinu odpoledne. Teplota spadla na -8°C.

Uvažujeme, zda svázat všechny naše prusíky a smyce a z provizorního štandu najet do svahu pod sedlem přijištěný. Svah je ale vcelku mírný 25°. I první sešlapání nového sněhu pro nasazení lyží vypadá dobře. Uvažuji: "Zkusím dva oblouky a případně vyjedu do levého boku. Sedlo směrem do Velké Studené doliny nemá žlab, ale hned se otvírá do širokého svahu. Po pravé straně spadá stěna a podél ní jsou vidět kupy sfoukaného sněhu. Tak tam určitě nepojedu."

Druhý lavinový splaz pod Prielomem

První oblouk, druhý oblouk... Supr sníh, lehce sedlý prašan. Řežu další oblouky a po asi 50 metrech zastavuji. Ukazuji Tomášovi, že dobrý. Zvláštní, pamatoval jsem si svah k Prielomu jako vcelku prudký a s konstantním sklonem. Holt paměť.

Jedu dál, užívám si luxusního sněhu. O další metry níž ale vidím, že svah se láme do 30°. Stále je dost mlha a viditelnost 60 až 80 metrů. Zalomím to dolů a po druhém oblouku přibržďuji, chci se mrknout po Tomášovi nad sebou. Ouha! Stále se pohybuji, i když bych měl stát. Dojde mi, co se děje a snažím se odjez ze sunoucí se sněhové desky do boku, kde už je obnažený firnový podklad. Jenže zbytek desky mi podráží nohy, sedám na zadek, sahám po airbagu. Naštěstí lavinový splaz se sám od sebe zastaví.

Nic se mi nestalo, lyže a nohy zůstávají 30 cm pod sněhem. Přejíždím laviniště a ukazuji Tomášovi, že jsem OK a že může, pokud možno opatrně, jet dolů. Lavinu odhaduji na desku 15x20 metrů. Síla 5 až 15c m, délka od odtrhu k čelu 30 metrů, nános do 0,5 m.

Dál sjíždíme dolinou ke Zbojandě. Bílá tma nám ještě uchystá pár překvapení v podobě nečekaných dropů a jiných vylomenin. Ve tři hodiny odpoledne jsme na chatě. Sušíme, odpočíváme, probíráme dnešní příhody i plán na zítřek. Večer se oblačnost zvedá, v noci svítí měsíc, pěkně přituhlo. Chata žije dlouho do noci.

NA STEJNÉM MÍSTĚ: Ani horský vůdce není zárukou, že nezemřeš pod lavinou

Zpětný pohled na sobotní problémy

* Sobota s ohledem na počasí nebyla vhodná pro vrcholové túry
* Striktně naplánovaná cesta mohla vést k nepříjemnostem. Znalost cesty v Zamrznutém kotli otupuje vnímání aktuálních podmínek.
* Protože panoval 2. stupeň lavinového nebezpečí, hlídali jsme si svahy se sklony nad 35°. Aktuální stav v terénu ale vyžadoval držet se sklonů pod 30°. To jsme zjistili až v místě, ale dalo se to předpokládat. Pouze dříve lyžované svahy nad 30° držely, hlavně žlab pod Prielomem.
* Kvůli sobotnímu střihu větru, se nešlo vyhnout expozicím, kde se tvořily sněhové desky. Desky se za těchto podmínek mohly vytvořit kdekoliv.
* Bílá tma a difuzní světlo značně zmenšily možnost rozpoznání nafoukaných desek a omezily vhodnou volbu trasy.

Na túře, když už jsme dostali do svízelné situace, jsme se snažili eliminovat nebezpečí změnou trasy, podrobným studiem map a informací, vyhnout se nebezpečným sklonům svahu, využitím GPS se orientovat při náročných klimatických podmínkách. Zároveň připouštíme, že nejvhodnější by byl návrat na chatu.

PANORAMA: Divá dolinka ze Svišťového štítu
Kliknutím na snímek otevřete velké panorama. Foto: David Z

Podívejte se na jména štítů a sedel (klikněte na snímek): 

Priečné a Baranie sedlo, v neděli bolí nohy

V neděli se počasí trošku vylepšilo. S občasným slunkem nad hlavou vyrážíme na Priečne sedlo. Před námi šlo osm lidí, takže stopa bude prošlápnutá. Na Streleckých poliach je nový sníh místy sfoukaný a jde se po ledovatém firnu, na kterém pásy sotva drží. Někde to končí proklouznutím, ba i sednutím na zadek a kupou nadávek. Jsme pod žlabem, je vyfoukaný, takže stoupáme prošlapanými stupy vzhůru. Po včerejšku svaly pěkně bolí, stehna pálí. Ze sedla koukáme na Térynu a na dav skialpinistů pod žlabem. Žlab je plný měkkého sněhu, zrajbovaného předešlými lyžaři. Neváhám a hurá dolů, než se do žlabu nahrne ten dav. Krásný sjezd, v dolní části už ale vystupuje firn, tak to občas zarachotí. Tomáš se zasekl mezi vystupujícími, ale po chvíli už společně dorážíme na chatu. Je čas oběda, dáváme polévku a pivo.

Pod Beraním sedlem je vidět splaz lavinky, obcházíme tedy hang dolinou kolem Baranieho plieska a vracíme se pod sedlo. Opět padá bílá tma, naslepo sundáváme lyže a jdeme na mačkách. Nohy už vypovídají službu, co pátý krok musím zastavit a odpočinout. Sníh je opět vyfoukaný, doufám, že situace na druhé straně sedla bude jako u Priečneho.

A je to tak. K Brnčále nás vede supr sedlý prašan, opět už rozbrázděný předešlou skupinou. Lyže na nohy a vyrážíme. Dělám třetí oblouk na svou jalovou stranu, ale na bolavých nohách neudržím rovnováhu a hodím tlamu. V 35° svahu jedu po hlavě dobrých 20 metrů. Nadávám si do volů, vysypávám sníh ze všeho a lezu pro lyže a hůlky. Pro jistotu zbytek prudkého úseku sešoupnu bokem.

DLOUHÝ SJEZD: Z Baraního sedla k Zelenému plesu

Sjezd se otvírá do doliny, jedeme v měkkém, občas nás nakopne kus firnu schovaného pod novým. U velkých kamenů v půli sjezdu (před měsícem byly výrazně menší) dáváme svačinu a necháme odpočinout bolavé údy. Jak asi vypadá Flaška? Uvažujeme, jak do ní najet.

Flaška naštěstí vypadá dobře, v horní třetině je měkký sníh, dá se pěkně točit. Níže ale už je více firn, kope to do nohou, část šoupeme bokem. Dole už se dá opět pěkně jet. Na suťovém kuželu pod Flaškou jsou nasypané hroudy sněhu. Při oteplení tudy projela lavina.

BRNČALKA: Chata Pri Zelenom plese

Dojíždíme na Zelené pleso a jdeme na chatu. U piva a jídla meditujeme o akci. V podvečer sjedeme posledních šest kiláků po rozbředlém sněhu, slalom mezi kameny, šiškami a větvemi kombinovaný s osmerým "sundat a nandat lyže". Poslední dva kiláky na Bílou vodu jdeme pěšky s lyžemi na batohu. Bus, Smokovec, električka, Poprad a vlakem domů.

Za víkend jsme urazili 31 km a nastoupali 2340 m.

Zobrazit místo Mountains - hory - skály - rocks na větší mapě