Józef Oppenheim - lyžař, záchranář a levičák

Na paměť slavného lyžaře se každoročně koná koncem skialpinistické sezony Memorial Józefa Oppenheima. Startuje se od jeho oblíbené chaty na polaně Chocholowské a trať vede závodníky na hlavní hřeben Západních Tater.

REPORTÁŽ: Memoriál Jozefa Oppenheima

Mezi pionýry lyžování se v Polsku počítají Stanisław Barabasz, Józef Schnaider, Józef Oppenheim, Andrzej Góraś, Leon Loria, Mieczysław Karłowicz, Roman Kordys, Maksymilian Dudryk a Mariusz Zaruski.

 ROMAN KORDYS: Karbunkulový hřeben a Sněhové hrby a Žabí koň

Józef Oppenheim (1887-1946) se narodil v židovské rodině ve Waršavě. V mládí byl radikálním levičákem, za to byl vězněný ruskými úřady, ale z kriminálu utekl a tajně přešel do Polska přes státní hranici.

V Krakově dostudoval polytechniku a pracoval tam.

Teprve roku 1910 se zúčastnil lyžařského zájezdu do Zakopaného, který organizoval krakovský sportovní klub. Vysoké Tatry mu učarovaly a Józef Oppenheim v Zakopaném zůstal natrvalo. S levičáckou politikou politikou ovšem nepřestal. Neví se dosud, co přesně dělal, ale je jasné, že měl prsty v Leninově návštěvě Zakopaného a jeho výletech do hor. Tento rudý vrah vylezl roku 1913 na Rysy a 1914 na Svinicu.

Zimní horolezectví a vysokohorské lyžování

Živil se jako turistický průvodce. Během několik let se vypracoval na jediného horského vůdce, který se v Tatrách specializoval na lyžařské túry. 

Roku 1914 vylezl první zimní výstupy severních známých těžkých stěn: Východný Mengusovský štít (s Józefem Lesieckim a Mariuszem Zaruskim), Mlynář (se stejnými spolulezci) a Kačací štít (s Lesieckim).

Mezi světovými válkami byl velmi aktivní lyžařem, projektoval sjezdovky a značil lyžařské túry. Roku 1921 sjel na lyžích severní stěnu Wielką Kopa Koprową (s Mieczysławem Swierzem a Władysławem Ziętkiewiczem) a na lyžích přešel přes Kozí a Ledové sedlo.

První přesný lyžařský průvodce na polské straně Vysokých a Západních Tater vydal roku 1936. Vysokohorští lyžaři se jím řídili až do 60. let 20. století, kdy teprve vyšlo něco lepšího.

DOKUMENT 
Stáhněte PDF: Szlaki narciarskie Tatr Polskich

Józef Oppenheim zavedl do tatranského skialpinismu tradici dlouhých přechodů. Říkalo se jim tehdy wyrypy. Začalo to výpravou 18. května 1911, kdy šest lyžařů pod jeho vedením přešlo ze Zakopaného přes Ornak, Bystrou, Široký Úplaz, Kamenistou a Hline do Podbanského.

Mezi další legendární wyrypy patří 14. března 1926 Zakopane – Hala Goryczkowa – Kasprowy Wierch – Hala Gąsienicowa – Zawrat – Dolina Pięciu Stawów Polskich – Gładka Przełęcz – Dolina Wierchcicha – Dolina Cicha – Tomanowa Przełęcz – Hala Smytnia – Dolina Kościeliska – Zakopane.

25. března 1926 Zakopane – Hala Goryczkowa – Kasprowy Wierch – Dolina Wierchcicha – Zawory – Wrota Chałubińskiego – Morskie Oko – Opalone – Dolina Pięciu Stawów Polskich – Zawrat – Zakopane.

7. května 1926 Zakopane – Zawrat – Dolina Pięciu Stawów Polskich – Opalone – Morskie Oko – Wrota Chałubińskiego – Ciemne Smreczyny – Wielka Kopa Koprowa – Dolina Cicha – Tomanowa Przełęcz – Czerwone Wierchy – Zakopane.

Booking.com

Rychle se naučil fotografovat a vydal několik fascinujících fotografických knih s motivy z Vysokých Tater a přilehlých horstev. Většina z nich se dočkala více vydání.

Zobrazit místo Mountains - hory na větší mapě

Raketová kariéra u horské služby

Roku 1912 vstoupil Oppenheim do tatranské horské služby TOPR. Když jejího náčelníka Mariusza Zaruského odvedli do války v Legionów Polskich, byl roku 1914 zvolen náčelníkem právě on. Zbigniew Korosadowicz, jeho nástupce a jeden z nejlepších horolezců té doby, se ve stáří vyjádřil, že to byla volba z nutnosti, protože všichni lepší záchranáři tehdy byli odveleni k armádě.

V letech 1912 - 1939 se Józef Oppenheim účastnil mnoha letních i zimních záchranných akcí. Nejznámější jsou dvě záchranné akce, na kterých se osobně účastnil, ale bohužel přišel už jen ke slavným mrtvolám. Našel Birkenmajera zmrzlého na Galerii Ganku a sestry Skotnicowny roztříštěné pod jižní stěnou Zamarlé turni. Všichni jsou pochovaní na Novém hřbitově v Zakopaném.

Tehdy měl Oppenheim dost peněz, pořídil si vlastní dům a po Zakopaném jezdil na luxusní motorce Harley-Davidson se sajdkárou. Často v ní vozil svoji životní partnerku Wandu Gentil-Tippenhauer. Přátelé jim říkali Rudá Wanda a Opcio.

Během druhé světové války se jako Žid nejprve ukrýval pod horami. Roku 1942 odešel do Varšavy, kde se skrýval až do Varšavského povstání. Jako jeden z málo ho přežil, když se zúčastnil evakuace nemocnice a skončil u známých v Pruszkowie.

Po válce roku 1945 se vrátil do Zakopaného a navázal na svoji funkci náčelníka TOPRu. Již o rok později byl ovšem přinucen horskou službu opustit. Přešel řídit rekreační domy na Groniku v Kościelisku.

Smrt si přišla pro Oppenheima domů 

Roku 1946 byl zastřelen ve vlastním domě v Krzeptówkach. Prokuratura zjistila jména vrahů a oznámila, že šlo o loupežné přepadení. Jeden vrah byl později zastřelen v náhodné potyčce a druhý spáchal sebevraždu, takže na ně soud nedosáhl. Pohřbený je na novém hřbitově v Zakopaném.

 Provozovatelé Luční boudy v Krkonoších přišli po válce o život

Dnes se jeví teorie o vraždě spáchané jen kvůli majetku málo pravděpodobná. V domě se nic cenného neztratilo, postřelena byla i Oppenheimova družka a přežila jenom náhodou, a vrazi se ani moc neskrývali.

Proto existuje mnoho náznaků, jaké důvody mohly vést k jeho smrti. Těžko ovšem říci, co může být pravda, protože v divoké době po konci války se v horských oblastech, kam se spravedlnost, právo a pořádek dostávaly jen pomalu, děly neuvěřitelné násilnosti.

Oppenheim mohl být zavražděn kvůli svému židovskému původu, protože Židy nenáviděli svorně Němci i Poláci. Je ovšem fakt, že před válkou nebyly v Zakopaném spory mezi náboženstvími ani národnostmi.

Oppenheim mohl přijít o život kvůli něčemu špatnému, co se stalo za Varšavského povstání. Téměř úplnou genocidu Židů a poté příslušníků Armije Krajowe, kterou provedli Němci s tichým souhlasem Rusů, přežil jen zlomek lidí. Válka ve městě se nikdy nevede v rukavičkách a stávají se při ní hrozné věci.

Oppenheimova smrt mohla být součástí vyrovnání účtů z doby na začátku války. Když opustil Zakopané, ztratilo se spoustu peněz, které patřily záchranářům. Zda na tom měl vinu náčelník, neznámý zlodějíček, nebo všeobecný chaos, se nikdy nezjistilo.

Oppenheim měl vazby na ultralevici, komunisty a polské anarchisty již před 1. světovou válkou. Zda věděl něco, co neměl, nebo se jenom znelíbil soudruhům, nebo byl dokonce na seznamu čistek sovětské rozvědky NKVD, to se také můžeme jen dohadovat.

Oppenheimova smrt mohla zapadnout také do nejdivočejší teorie, že na jeho úmrtí měl zájem Zbigniew Korosadowicz. Ten během války kolaboroval s německými horolezci a turisty. TOPR se tehdy přejmenoval na Tatra Bergwacht a kromě záchranných prací, ke kterým se každý záchranář zavázal bez ohledu na národnost toho, kdo potřebuje v horách pomoci, se stal také komerční vůdcovskou organizací. Do jejího čela se postavil právě Korosadowicz. A když se Oppenheim vrátil a znovu šéfoval TOPRu, mohlo vyjít na světlo, kdo a jak spolupracoval s okupanty. Záchranáři dobře věděli, kde stojí jaká chata, jakým sedlem lze projít ze Slovenska do Polska, a kde se pohybují partyzáni, uprchlíci i němečtí vojáci. Navíc smrt Oppenheima otevřela cestu do čela TOPRu právě Korosadowiczovi a on se po ní vydal.