Tradiční lavinové svahy
Uzávěr Žiarské doliny od Baníkova přes Smutné sedlo k Baranci
Račkova dolina od Hrubého vrchu k Račkovu sedlu
Gáborova dolina pod Grúněm
Spálená dolina pod Salatínem
Bobrovecká dolina pod sedlem Parichvost
Černá čísla
Během letošní zimní sezóny zahynulo v polských Tatrách sedm lidí, převážně pod lavinami. Součet na slovenské straně zatím není znám. Každý rok se ovšem několik desítek návštěvníků z Tater nevrátí.
Přispěly k tomu tři okolnosti: jednalo se o loňské mistry světa v raftingu, těsně před smrtí zaplatila celá čtyřčlenná výprava ochranářům pokutu za vstup do národního parku a neštěstí se stalo v místě, kde před pár lety zahynul za stejných okolností československý ministr životního prostředí se svojí dcerou.
Trénovanost obou mrtvých nechme stranou, protože fyzická kondice nemá na přežití pod lavinou příliš velký vliv.
Na hřeben se v zimě nesmí
Ochranáři v Západních Tatrách, které patří do Tatranského národního parku, ostrakizují zájemce o přechod hřebene Roháčů již mnoho let. Návštěvní řád sice vstup do oblasti v době zimní uzávěry od října do června striktně zakazuje, ale turisté a lyžaři do Roháčů jezdí dál.
Hlavní argumenty ochranářů znějí: chráníme kamzíky a zároveň chráníme lidi před nebezpečím zimní přírody. Nezaujatým ovšem oba znějí falešně. Kamzíci jsou podle dlouholetých výzkumů ohroženi především přílišným množstvím predátorů v dolinách a nepatrnou změnou klimatu kvůli přehradě Liptovská Mara pod horami. Ochrana zdraví a života vůbec nezávisí na ochranářích, ale na uvážení každého jednotlivce.
Nebezpečný Parichvost
Zbývá tedy poukaz na smrtelně nebezpečnou dolinu Parichvost. Široké sedlo nad ní spadá travnatými srázy strmě dolů, které vytvářejí ideální skluzavku pro sněhový odtrh. Když nafouká přes hranu sedla masa čerstvého sněhu a začne si sedat, vznikne v ní takové pnutí, že sníh doslova pukne a zřítí se do údolí. Kdo do takového terénu vstoupí, musí počítat se stejným nebezpečím jako v minovém poli. Jediná stopa ve sněhové vrstvě může spustit gigantickou lavinu.
A to se 17. ledna ve tři hodiny odpoledne stalo. V hlášení slovenské Záchranné horské služby stojí: "Dľžka celej dráhy lavíny 1600 m, dľžka nánosu 800 m, šírka nánosu 5 až 60 m, výška čela max. 6 m." To člověk může přežít jen náhodou.
Sedlo Parichvost (1870 m) prolamuje hlavní hřeben Roháčů mezi Brestovou (1902) a Salatínem (2047) v jejich západní části. Kvůli návějím prašanu v něm bývá až o dva stupně horší lavinová situace, než v celé oblasti Vysokých a Západních Tater. Zatímco byl tedy v Tatrách obecně nahlášen třetí stupeň, v Parichvostu nazrála doba k utržení laviny.
Neštěstí tu nejsou častá
Přesto Parichvost figuruje ve statistice Horské služby na nejnižších místech žebříčku. Ze sto dvaceti evidovaných smrtelných neštěstí od roku 1911 zde zahynuli pouze otec a dcera Vavrouškovi a teď Jiří Kavka s Janem Trefným. Zdaleka nejvíc se umírá na Roháčích, Volovci, Kubínské holi a v dolinách, kudy vedou značené cesty. Nejčastější příčinou smrti v Roháčích nejsou laviny, ale pád do hlubiny, vyčerpání a zmrznutí.
Pěší přechod hřebenu: Roháče - sněžnice, mačky, cepíny
Skialpinismus: Žiarská dolina na skialpech
Zobrazit místo Mountains - hory na větší mapě