Olbram Zoubek, sochař antického gesta

"Dělám sochy letící, vznášející se a beztížné, se kterými rozehrávám trochu divadlo: každá v sobě nese určitou náladu, gesto nebo i neslyšitelný výkřik, jako by se spolu chtěly potkat a domluvit," popisoval své dílo sochař Olbram Zoubek.

Velká výstava Olbrama Zoubka roku 2014 byla pro velký zájem veřejnosti prodloužena. Desítky jeho soch byly k vidění v Jízdárně Pražského hradu, prestižní výstavní síni, kde obvykle probíhají nejprestižnější retrospektivní výstavy nejlepších českých umělců.

Celkový počet návštěvníků se odhaduje na čtyřicet tisíc.

Olbram Zoubek vystavil betonové plastiky z 50. let, cementové sochy z 60. až 80. let a také sochy z ušlechtilejších materiálů poslední doby. Nejpůsobivější byla zřejmě dvě sousoší v zahradě Jízdárny. Pod širým nebem a s Hradčany v zádech meditovaly legendárny sestry Libuše, Teta a Kazi.

Sochař se sice nechával inspirovat po celý život především antickými mýty a Pantheonem bohů, ale občas si odskočil i ke Keltům či národní mytologii.

INFO: Olbram Zoubek

1926 Narodil v Praze.
1937–1945 Studuje reálné gymnázium v Praze-Žižkově, Sladkovského náměstí.
1944–1945 Totálně nasazený v továrně na dámské prádlo a plynové masky Wegena v Praze na Letné.
1945 Účastní se Pražského povstání jako člen Revolučních gard. Ihned po válce se učí kamenosochařem u Otakara Velínského. 
1945–1952 Studuje na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze u Josefa Wagnera. Jeho spolužáky jsou Miloslav Chlupáč, Zdeněk Palcr, Vladimír Janoušek, Věra Havlová - Janoušková, Alina Szapoczniková, Eva Kmentová, Zdeněk Šimek, Vladimír Preclík a Zdena Fibichová.
1946 Poprvé vystavuje s kolegy z VŠUP v koželužně v Praze-Dejvicích jako Volné sdružení veselých umělců.
1948-1950 Povinná vojenská služba.
1951 Začíná restaurovat barokní sochy ve Vrtbovské zahradě v Praze.
1952 Absolvuje VŠUP a ožení se s Evou Kmentovou. Žijí a pracují v ateliéru na Židovských pecích. Je přijat do Ústředního svazu československých výtvarných umělců, kde zůstane do roku 1970. Pod vedením Josefa Wagnera restauruje sgrafita míčovny Pražského hradu.
1953 Vystavuje na členské výstavě Umělecké besedy na Slovanském ostrově v Praze. Restauruje Matyášovu bránu Pražského hradu a portál zámku ve Stráži pod Ralskem.
1953–1954 Účastní se členské výstavy Umělecké besedy ve Valdštejnském paláci.
1954 Narodila se dcera Polana.
1955 Vystavuje na členské výstavě Umělecké besedy v Mánesu. Restauruje sochy v chrámu sv. Ducha v Opavě.
1956 Narodil se syn Jasan. Restauruje v Kuníně, Valašském Meziříčí, Opavě, Fulneku a Třebíči.
1957 Restauruje v Moravské Třebové, Kroměříži a Litoměřicích.
1958 S Evou Kmentovou vstupuje do tvůrčí skupiny Trasa a účastní se všech jejích výstav až do zániku skupiny v roce 1970. Vystavuje na výstavě Umění mladých výtvarníků v Domě umění v Brně. Restauruje sgrafita na zámku v Přerově nad Labem. Poprvé studijně cestuje do Řecka.
1959 Vystavuje se skupinou Trasa v Galerii Fronta v Praze a v Galérii Cypriána Majerníka v Bratislavě. V Praze vystavuje Zastřeleného, který je záhy z výstavy odstraněn na pokyn funkcionářů Komunistické strany Československa. Restauruje sgrafita zvonice v Kouřimi. Cestuje do SSSR, Egypta, Sýrie a Libanonu.
1960 Vystavuje se skupinou Trasa ve Výzkumném ústavu zvukové, obrazové a reprodukční techniky v Praze a ve Filmovém klubu v Praze. Účastní se přehlídky československého výtvarného umění v Jízdárně Pražského hradu a v Mánesu. Vítězí v soutěži na architektonické články Státního divadla v Brně. Restauruje v Ratajích nad Sázavou. Cestuje do Polska.
1961 Vystavuje s Trasou v Malé galerii Československého spisovatele, účastní se výstavy Realizace v Galerii Václava Špály a výstavy Plastika v materiálu na Staroměstské radnici v Praze.
1962 Účastní se výstavy Jaro 62, kterou pořádá tvůrčí skupina Mánes a Blok tvůrčích skupin v Mánesu, a výstavy Nejmenší kresba v Malé galerii Československého spisovatele. Vítězí v soutěži na úvodní plastiku pro Mezinárodní výstavu keramiky v Parku kultury a oddechu Julia Fučíka (dnes Výstaviště v Praze-Holešovicích). Začíná restaurovat průčelí domu U Rytířů v Litomyšli. Cestuje do Maďarska, Rumunska a Bulharska.
1963 Vystavuje v Galerii Václava Špály v Praze spolu s malíři ze skupiny Trasa. Účastní se výstavy Rychnov 1963 v Rychnově nad Kněžnou. V časopise Výtvarné umění jsou otištěny fotografie jeho prací z let 1960–1963.
1964 S malířem Čestmírem Kafkou ze skupiny Trasa vystavuje na Malé scéně Slovenského národního divadla v Bratislavě. Účastní se výstavy Trasy v Galerii Václava Špály v Praze, výstavy Socha 1964 v Liberci a výstavy Rychnov 1964. Vítězí v soutěži pro československé velvyslanectví v Brasílii s Čestmírem Kafkou a Evou Kmentovou. Instaluje plastiku před hotelem Continental v Brně.
1965 Stěhuje se do ateliéru v Salmovské ulici v Praze, kde tvoří dodnes. Účastní se výstavy Sochařská bilance 1955–1965 v Olomouci a výstavy Malarstwo i rzeźba z Pragi, která se koná v Krakově. Realizuje sochu Orlice před Státním divadlem v Brně. Poprvé pracuje na mezinárodním sochařském sympoziu ve Vyšných Ružbachách na Slovensku.
1966 Účastní se výstav Aktuální tendence českého umění v Praze, Tschechoslowakische Plastik von 1900 bis zur Gegenwart v muzeu Folkwang v Essenu, Jarní výstavy 1966 v Mánesu a výstavy Sochy a obrazy restaurátorů v Galerii hlavního města Prahy. Pracuje na mezinárodním sochařském sympoziu v St. Margarethen v Rakousku. Navštěvuje Paříž a Itálii.
1967 Účastní se výstavy Socha a kresba, kterou pořádá v Mánesu Blok tvůrčích skupin, výstavy 5 sochařů v Galerii Václava Špály a výstav Sochařská bilance 2 v Olomouci a 1. pražský salon v Bruselském pavilonu v Praze.
1968 Účastní se výstav Deset sochařských vyznání, Začátky generace a 300 malířů, sochařů, grafiků 5 generací k 50 létům republiky, které se konají v Praze.

1969 Snímá posmrtnou masku Jana Palacha. Na výstavě Socha a město v Liberci získává cenu Matyáše Bernarda Brauna III. stupně za skupinu soch Otec, matka a syn, Chodci, kteří se zdraví, a Ing. arch. Ivo Loos a Ing. arch Jindřich Malátek. Na 2. pražském salónu v domě U Hybernů v Praze získává I. cenu Svazu českých výtvarných umělců za sochu Jan. Účastní se výstav Trasy v Bratislavě a v Praze a výstavy Nová figurace v pražském Mánesu. Pracuje na mezinárodním sochařském sympoziu u Federsee ve Spolkové republice Německo.
1970 Osazuje bronzový náhrobek na hrob Jana Palacha na Olšanských hřbitovech v Praze během ledna. Státní bezpečnost ho v srpnu odstraní a v prosinci dá rozlít. Roku 1990 je náhrobek znovu odlit podle původního modelu a osazen. Z náhrobku Jana Zajíce ve Vítkově smí být osazena jen kamenná část, cínová se Zoubkovým reliéfem nikoli. Vystavuje na zámku v Hradci nad Moravicí.
1971 Vystavuje s malířem Janem Hejdou v Muzeu jihočeských blat v Soběslavi.
1972 Výstava jeho soch a fotografií Ivo Loose v Brně je zakázána. V rumunském Târgu Jiu se účastní zasedání výboru evropského sochařského sympozia.
1973 Restauruje sgrafita na zámku v Přerově nad Labem.
1974 S malíři Václavem Boštíkem a Stanislavem Podhrázským a sochařem Zdeňkem Palcrem zahajuje sedmnáctiletou práci na restaurování pláště renesančního zámku v Litomyšli. Restauruje také v Přerově nad Labem a se Zdeňkem Palcrem v Nehvizdech a v Bříství.
1976 Do soukromého tisku k jeho padesátinám přispěli Jiří Kohoutek, Zdeněk Palcr a fotografiemi Ivo Loos.
1977 Restauruje průčelí a interiéry domu U Rytířů v Litomyšli.
1978 Český fond výtvarných umění jej zařazuje do evidence. Vystavuje v arboretu v Novém Dvoře u Opavy.
1980 Umírá jeho žena Eva Kmentová. Vystavuje padesát soch v Ústředním kulturním domě železničářů (dnes Národní dům na Vinohradech) v Praze. Instaluje sochu Lva před televizním vysílačem v ostravských Hošťálkovicích.
1981 Žení se s Marií Edlmanovou z Litomyšle. Podruhé cestuje do Řecka a Itálie. Účastní se jednodenní výstavy Netvořice ‘81 ve mlýně Bedřicha Dlouhého v Netvořicích. Instaluje sochu Vítěz před Automatickou telefonní ústřednu v Praze 6.
1982 Narodila se dcera Eva. Vystavuje v Ústavu makromolekulární chemie ČSAV v Praze a na hradě Hukvaldy. Výstava Setkání na tenisových dvorcích Tělovýchovné jednoty Sparta v Praze-Bubenči je při vernisáži zakázána a uzavřena. Socha Milník dějin, určená původně před budovu Národního shromáždění v Praze, je osazena v parku Národní galerie na Zbraslavi.
1983 Vystavuje v Galerii Zlatá lilie v Praze a ve Slezském divadle v Opavě.
1984 Začíná polychromovat sochy. K inscenaci Euripidova dramatu Ifigenie v Aulidě v Divadle Na Zábradlí, kterou režíroval Jan Kačer, instaluje v prostorách divadla dvě sochy. Vystavuje v Galerii 55 na Kladně. Osazuje sousoší Radost ze života v Krnově.
1985 Výstavu ve Zbrašovských aragonitových jeskyních v Teplicích nad Bečvou zahajuje Sergej Machonin, který v samizdatovém sborníku Obsah publikuje esej Pokus o Olbrama Zoubka. Na výstavě Barevná socha v Galerii H v Kostelci nad Černými lesy vystavuje oranžového Achajského bojovníka bez tváře. Je zastoupen v samizdatovém sborníku Šedá cihla.
1986 Vystavuje ve výstavní síni Atrium v Praze 3 a v Letohrádku v Ostrově nad Ohří. V Městském muzeu v Litomyšli vystavuje. 
1987 Stává se zakládajícím členem a předsedou Nové skupiny v Praze. Vystavuje v Galerii antického umění v Hostinném. Na výstavě Výběr ze současné československé komorní plastiky v Galérii Miloše Alexandra Bazovského v Trenčíně získává první cenu. Instaluje sousoší Sestry do Domu elegance v Praze v ulici Na Příkopě.
1988 Vystavuje na hradě Sovinec a na výstavách Barva a plastika ve Vojanových sadech v Praze, Forum 1988 v holešovické tržnici a Jeden starší – jeden mladší, Skupina 12/15 v Lidovém domě ve Vysočanech.
1989 Vystavuje na Opatově v Praze, v Prostějově, v Opavě, ve výstavní síni divadla Semafor v Praze a v Galerii Jaroslava Krále v Brně. Výstava v Šumperku je na příkaz okresního výboru KSČ po čtrnácti dnech uzavřena. Podepisuje prohlášení Několik vět. Účastní se listopadového převratu, stává se členem akčního výboru Svazu českých výtvarných umělců.
1990 Stává se členem Sdružení sochařů Čech, Moravy a Slezska a zakládajícím členem obnovené Umělecké besedy. Získává Národní cenu České republiky za bustu Jana Palacha. Účastní se výstav Pocta umělců Jindřichu Chalupeckému v Městské knihovně v Praze a výstavy Nové skupiny v Praze a v Opavě.
1991 Vystavuje v Galerii hlavního města Prahy, na Staroměstské radnici a ve Vojanových sadech. Účastní se výstavy Trasa v Litoměřicích (reprízy v Pardubicích, Jihlavě, Opavě a Praze), výstav Hořící keř a Proti zdi v Praze.
1992 Účastní se výtvarného sympozia Barok a dnešek v kostele Zvěstování Panny Marie v Litoměřicích. Účastní se první výstavy Umělecké besedy po obnovení její činnosti a pak všech jejích dalších členských výstav.
1993 Vystavuje v Galerii moderního umění v Hradci Králové a účastní se výstavy Nová figurace v Litoměřicích (repríza v Pardubicích, Brně, Opavě a Jihlavě). Osazuje desku na rodný dům Jana Palacha ve Všetatech a instaluje Pomník obětem komunistické zvůle v Klatovech.
1994 Je zapsán do knihy cti městské části Praha 3. Účastní se výstavy Ohniska znovuzrození v Galerii hlavního města Prahy. Po 43 letech ukončuje restaurátorskou činnost. Osazuje šest soch na atiku hotelu Butterfly v Mariánských Lázních a osm reliéfů Klíčnic ke vchodu do Komerční banky ve Spálené ulici.
1995 Je zvolen předsedou Sochařského sympozia v bronzu. Potřetí cestuje do Řecka.
1996 Je mu udělena Státní cena – medaile za zásluhy a medaile Masarykovy univerzity v Brně. Masarykova univerzita mu k sedmdesátinám vydává monografii se soupisem díla. Vystavuje ve Státní galerii výtvarného umění v Náchodě a účastní se sympozia Otevřený dialog v kostele Zvěstování Panny Marie v Litoměřicích.
1997 Je mu udělena Cena Města Litomyšle a Cena Karla Engliše na Masarykově univerzitě v Brně. Osazuje sochu Pocta obětem komunistické zvůle v Ústí nad Labem. Cestuje na Krétu.
1998 Je mu udělena stříbrná medaile Hlavního města Prahy.
1999 Je mu udělena medaile Vysoké školy báňské – Technické univerzity v Ostravě. Je zvolen starostou Umělecké besedy. Cestuje na Rhodos.
2000 Realizuje pět soch na vodní hladině v klášterních zahradách v Litomyšli. Účastní se soutěže na Pomník obětem komunismu a s architekty Zdeňkem Hölzelem a Janem Kerelem získává první cenu. Pomník je odhalen na úpatí Petřína v Praze roku 2002.
2004 Je mu udělena cena Nadace Universitas Masarykiana v Brně.
2006 Vystavuje 110 soch na Ovocném trhu v Praze.
2007 Vystavuje sochy z let 1967–2004 na Grabštejně u Hrádku nad Nisou.
2008 Realizuje sochu Hygie na děkanátu 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze.
2009 Je mu uděleno čestné občanství Města Litomyšl, získává evropskou cenu Trebbia.
2010 Vystavuje v Lysicích, s malířkou Květou Válovou na zámku Kozel a s Václavem Macháněm v Litomyšli. Osazuje sochu na pietní místo Milady Horákové před evangelickým kostelem v Praze 5.
2012 Vystavuje v kostele sv. Josefa ve Fulneku a Galérii Limes v Komárně.
2013 Je mu uděleno čestné občanství Prahy 2.
2017 Olbram Zoubek umírá v 91 letech.

Výstavy na Horydoly

Krajinář Týma vystavuje v Mělníku (Regionální muzeum Mělník)

Brunclíkova opravdu špatná výstava (Obecní dům Praha)

Josef Lada: Co přináší zima (Museum Kampa Praha)

Politický plakát Moc obrazů (U Křižovníků Praha)

Dvacet let od pádu totality (Žižkovská radnice Praha)

Horolezec jako umělecký objekt (Tranzitdysplay Praha)

Vila Tišnovských (Černošice)

Moderní umění na Klenové (Janovice nad Úhlavou)

Fotograf Jan Zátorský vystavuje na nádraží (Masarykovo nádraží Praha)

Mutující médium (Rudolfinum Praha)

Europa Jagellonica (Středočeská galerie Kutná Hora)

Obrazy starého Rakouska (Národní knihovna Vídeň)

Zobrazit místo Turistika na větší mapě