Smrtelné úrazy československých horolezců 1988

Přehled smrtelných tragedií československých horolezců byl uveřejněn v časopisu Minihory 2/1989.

4. 5. Dalibor KUBEČKA, nar. 1968, HO TJ Důl Presidenta Gottwalda Havířov - Horní Suchá, zemřel na následky pádu dne 30. 4. po uklouznutí na Lolaturm - JZ stěna, VIIIa (Schmilka). K uklouznutí došlo pod 1. kruhem, při pádu vyškubl smyčku, dopadl na zem z 9 m a utrpěl zlomeninu spodiny lební, krvácení do mozku a zlomeniny bederní páteře, žeber a končetin. V neúplném hlášení úrazu neuvedl oddíl název cesty - lezci (D. K. lezl 2 roky, výstup podnikl s cvičitelem III. třídy - metodikem oddílu) ji neznali. Oddíl úraz projednal a rozhodl o zákazu všem členům HO lezení na pískovcových cvičných skalách bez ochranných horolezeckých přileb (porušení zákazu bude mít za následek zastavení sportovní činnosti a soustavné porušování vyloučení z HO). Chybí zpráva o projednání činnosti cvičitele - spolulezce při výběru cesty. K přečtení popisu cesty je nutná určitá minimální znalost němčiny.

12. 6. Ivan HEVIER, nar. 1961, HO TJ Slovan Textil České Budějovice, utrpěl mnohočetná zranění při 100 m pádu ze Strážce sv. Ducha v řecké Meteoře při přípravě slanění. Zúčasnil se zájezdu se zaměřením na vysokohorskou turistiku, spolu s několika dalšími členy HO. Pro slanění svázal dvě 9 mm lana, navlékl slaňovací osmičku a lana zatížil. Protože po pádu měl na sobě slaňovací osmičku navlečenou na laně a zajišťovacího prusíka, lze se domnívat, že uzel, kterým byla spojena lana, nebyl dokonale proveden - při zatížení se rozvázal. Spolulezkyně se přípravy slanění nezúčastnila, neboť u slaňovacího kruhu je málo místa. Příprava slanění byla prováděna bez zajištění. Lékař zájezdu nepodal zprávu o zdravotnickém zabezpečení, zdravotnická komise nedostala zprávu ani o lékařském zabezpečení dalšího zájezdu, který v té době v Meteoře byl také. Skutečný průběh neštěstí byl v oddíle projednán až po urgenci bezpečnostní komise Horolezeckého svazu ČUV ČSTV.

24. 8. Pavel ULLRICH, nar. 1957, TJ Lokomotiva Beroun, cvičitel III. tř., podnikl v rámci výměnného zájezdu HO TJ Medicina Praha s horolezci z Alma-Aty spolu s K. Jakešem a J. Hajdukem výstup Mramorovým žebrem na Chan-Tengri (6995 m). Lezecké družstvo nemělo vysílačku a během pomalého výstupu a za zhoršeného počasí onemocněl P. Ullrich horskou nemocí a posledních 200 m již nebyl schopen samostatného výstupu. Jelikož lezci nevěděli o ústupových možnostech z horní části stěny, vystoupil K. J. na vrchol, kde se předpokládala přítomnost dalších horolezců. Pro pomoc však musel sestoupit až do základního tábora, odtud byla zorganizována sovětská záchranná akce, které se zúčastnili i další čs. horolezci. 10. dne po zahájení výstupu byl P. U. ošetřen lékařem a po podání kyslíku a léků byl schopen vystoupit s pomocí na vrchol. Při sestupu s vrcholu byl navázán nakrátko s. ing. Milanem Gajdošem (SHZ) a sovětským lékařem Jablonským, v 3metrových odstupech bez dalšího jištění. Celá trojice se na cestě k zajištěným obtížným úsekům sestupu ztratila - pravděpodobně se zřítila do stěny. Ve zprávách chybí přesné časové a výškové udaje`o výstupu, chybí také zpráva lékaře o zabezpečení výpravy.

1. 10. MUDr. Jiří Pelikán, nar. 1952, nositel mistrovské třídy v horolezectví, člen HO TJ LIAZ Jablonec, lékař a účastník Čs. horolezecké expedice Annapurna-Fang 1988 se při sestupu z hřebenu Annapurny zřítil z výšky 7600 m do 5100 m. Výprava založila základní tábor 18. 9. ve 3800 m pod západní stěnou Annapurny, ve které byl jako cíl stanoven výstup cestou Gabbaroua na hlavní vrchol Annapurny I (aklimatizace, seznámení s terénem a příprava sestupové cesty po výstupu z Fangu). 19. 9. vznikl tábor č. 1 - 4800 m (C1). Ve dnech 20. - 23. 9. sem byl vynesen prakticky všechen materiál. 24. 9. byl čtveřicí Martiš, Pelikán, Benedikt a Nežerka znovu obnoven sněhem zničený Cl a 25. 9. postaven C2 v 5400 m. 27. 9. založila trojice Martiš - Nežerka - Pelikán C3 v 6000 m a 29. 9. C4 v 6500 m. Během výstupu z Cl do C4 byl obtížný terén zabezpečen fixními lany. 30.9. tato trojice vybudovala C5 v 7100 m a zajistila lanem kolmý sérak nad ním. Odtud bylo možno přehlédnout terén až na vrcholový hřeben. Ukázalo se, že obtíže skončily. Bylo stále pěkné počasí a všichni 3 se cítili výborně. Rozhodli se proto pro výstup až na vrchol, s případným bivakem. 1. 10. nalehko vyrazili, v neobtížném terénu sérakem postupovali s lyžařskými holemi a kolem 14. hodiny dosáhli vrcholový hřeben ve výšce 7800 m. Po krátkém odpočinku a jídle individuálně pokračovali. Ukázalo se, že dlouhý hřeben si bivak opravdu vyžádá. V té době na ostří hřebenu vál velmi silný vítr. Jiří Pelikán se pro nebezpečí omrznuti rukou - přestože byl v dobré kondici - rozhodl vrátit. Martiš a Nežerka vystoupili 2. 10. na vrchol. Při sestupu nalezli stopy po činnosti na hřebenu k vrcholu Sans Nom, na který Jiří Pelikán pravděpodobně před zahájením sestupu vystoupil a pak ve výšce 7600 m místo, kde si pravděpodobně připravoval krátké slanění přes strmější úsek. 3. 10. byly pozůstatky Dr. Pelikána nalezeny na ledovci mezi Cl a C2 ve výšce asi 5100 m. Dr. Pelikán byl vynikající a zkušený horolezec se 17letou horolezeckou praxí, zúčastnil se expedice na Dhaulagiri v r. 1984 a expedice na Shivling v r. 1987 a absolvoval řadu vysoce hodnotných výstupů ve velohorách SSSR. Komise VHorS OV ČSTV konstatovala: 1. Zpoždění nákladního automobilu výpravy o 3 týdny. 2. Vytvoření nevyrovnaného družstva. Dr. Pelikán neměl možnost absolvovat předchozí aklimatizační výpravu do SSSR, subjektivně se však cítil stejně výkonný jako jeho spolulezci, kteří to i potvrzovali: šlo však zřejmě o přecenění. 3. Výstup na Annapurnu byl proveden poměrně velmi rychle, v původním plánu byla příprava sestupové cesty pro sestup z Fangu. 4. Dr. Pelikán sestupoval sám. 5. Nutnost řešení formy účasti lékaře na expedici. 6. Nutnost řešení způsobu řízení výstupu vedoucím výpravy.

19. 10. Leoš HORKA, nar. 1943 a Petr GRIBEK, nar. 1943, účastníci vodácko-horolezecké expedice Kali-Gan-daki 88 se zřítili při sestupu z vrcholu Tilicho Peak (7134 m). Pro zpoždění v důsledku politických nepokojů se 7členná skupina horolezců přepravila 1. 10. letecky z Pokhary do Jomsonu (2700 m) a již 3. 10. založili základní tábor ve 4600 m. Příštího dne vybudovali v 5000 m 1. výškový tábor (C1) na Japonské cestě, v polovině října C2 v 5600 m. Dvojice vyšla 13. 10. ze základního tábora a měla dokončit položení fixních lan a na vrcholu pilíře v 6100 m založit C3 a sestoupit do základního tábora. Po dosažení této výšky 17. 10. však 18. 10. pokračovali L. H. a P. G. ve výstupu na vrchol, kterého dosáhli až před setměním a byli nuceni nouzově bivakovat pod vrcholem. Naposledy byli spatřeni 19. 10. v 6.30 z Cl, pak zmizeli z dohledu. Nalezeni byli 21. 10. asi 600 m pod vrcholem 300 m stranou od původní cesty, navázáni na lano. Na vzniku neštěstí se podílely tyto faktory: poměrně brzký příchod do výšky nad 4000 m, změna taktiky výstupu - místo aby dvojice sestoupila k odpočinku do základního tábora, vystoupila po prvním dosažení výšky 6100 m dalších 1000 m, noc bez bivakové výstroje nad 7000 m.

6. 4. Jana KYSUČANOVA, nar. 1969, TJ Zbrojovka Vsetín. Jmenovaná provozovala horolezectví 1,5 roku, byla nalezena pod Valovou skálou u Vsetína po asi 18 hodinách od úrazu - pravděpodobně po pádu při nejištěném sólovýstupu. Šlo o samostatnou neorganizovanou akci mladé členky oddílu. V podstatě však není známo, jak k neštěstí došlo, výbor oddílu se od VB nic nedozvědl a výše uvedený mechanismus nutno pokládat za dohady, jak k této události mohlo dojít. Výbor oddílu rozhodl o těchto protiúrazových opatřeních: zákaz jakéhokoli sólolezectví mimo nositele I. výk. tř. a cvičitele minimálně III. tř. pod trestem vyloučení z oddílu. Opakování zásad bezpečnosti. Předsednictvo a komise výboru svazu projednaly tyto další smrtelné úrazy nečlenů svazu, ke kterým došlo při činnosti v horolezeckém terénu, resp. za přítomnosti členů horolezeckého svazu.

30. 1. Jiří ZORN, nar. 1965 se šel s novým a nezkušeným členem HO TJ Lokomotiva Bohumín podívat za nepříznivého počasí pod stěnu Malého Kežmarského štítu pod Bocekův vodopád (ledopád), oba zasypala lavina, ve které J. Z. zemřel udušením. Členu HO byla zastavena sportovní činnost na 6 měsíců s omezením na Vysoké Tatry. Příčina: podcenění lavinového nebezpečí.

18. 5. Pavel KUNT, nar. 1968, účastník neorganizovaného zájezdu do Rumunska (zájezdu se zúčastnilo několik horolezců z různých oddílů východočeského kraje) se spolulezci z HO TJ VŠTJ Hradec Králové podnikl výstup cestou "Černá Madona" obtížnosti 6A v Turdské Soutěsce v pohoří Apuseni. Jako prvolezec se zajistil v prvních úsecích ve 4 fixních skobách. V polovině lanové délky po utržení chytu spadl z výšky 20 m až na zem, dříve než ho stačila zadržet 4. skoba. K vytržení poslední skoby došlo velmi lehce, aniž by jistící pocítil škubnutí. Na následky zranění P. K. zemřel. Spolulezci neměli cvičitelskou kvalifikaci, lezli 2,5 roku. Není známo, že by výbor HO vyvodil z porušení zákazu horolezecké činnosti s nečlenem svazu odpovídající disciplinární závěry.

13. 7. MUDr. Petr ČAMEK, nar. 1959, se zúčastnil výpravy na Pamir na pozvání leningradských turistů jako lékař zájezdu. Výpravu pořádal výbor SSM Dolu Ostrava, kromě turistů se jí zúčastnili 4 členové ČHS a 1 člen SHZ. Dr. Čamek před zájezdem nikdy v horách nebyl. Při sestupu z Piku Četyrjoch uklouzl ve štítové stěně na ledu a utrpěl otevřenou zlomeninu bérce a poranění mozku, na které během transportu zemřel. Mezinárodní oddělení ÚV SSM tuto záležitost uzavřelo v tom smyslu, že akci zajišťoval leningradský svaz turistů a že "nebylo možné předpokládat pohyb v rizikovém terénu" (citace slov předsedy CZV SSM). Členové horolezeckého svazu, kteří se zájezdu zúčastnili, nepodali žádné informace, ani jejich oddíly a krajské výbory svazu nevyvodily z porušení zákazu horolezecké činnosti s nečleny svazu žádná opatření.

Horolezecké RETRO Horydoly

Mountaineering pod Němců

Historie výstupu na Monte Cervino 

Historický Mont Blanc

Zakázaná Ždiarska Vidla 

Representanti se připravují 

Ideově výchovná práce 

Gerlach I. - prvovýstup 

Gerlach II. - mění jména i státy 

Gerlach III. - je výstup nebezpečný? 

Gerlach IV. - Krčmárov žlab 

Gerlach V. - Velická a Batizovská proba

Zadní Javorové sedlo 

Smrtelné úrazy československých horolezců 1988

Tragická zimní horolezecká sezóna 1966 v Tatrách 

Pavúk „horolezec“ 

Stěna Mařenka poprvé! 

Svatošské skály 

Tragédia pod Chopkom 

Sám na štít Komunismu 

Smrt pod Malou kopou 1968 

Jak dobře chodit 

Půjde to bez uzlu? 

Skalolezecké Anglicko 

Odvážný výstup na keňskou Lenanu 

Pavel Pavouk Pochylý 

Bílé opojení 

Bílé peklo na Piz Palü 

Lyžařská vázání dědečků a pradědečků