Bibione: teplé moře, dobré ceny a krátká cesta

Vyznavači aktivního pohybu navíc přidávají hustou síť cyklostezek a veškeré vodní sporty, na které si vzpomenou. Nezapomínají ani na nedaleké Belunské a Furlanské Dolomity a také Julské Alpy.

Milovníci památek jistě navštíví antické město Aquileia a středověkou pevnost Palmanova.

Gurmáni vychutnají typickou středomořskou kuchyni s rybami, plody moře a zeleninou, kterou zapíjejí zdejším těžkým červeným vínem Refosco. Autochtonní DOC Refosco je velmi stará odrůda, kterou zde pěstovali již Keltové, po nich Římané a dnes ji mají v rukou italští vinaři. Historik Hérodianos popisoval okolí města Aquileia jako věhlasnou vinnou oblast již ve 3. století.

Kdo má chuť cestovat, půjčí si auto nebo skútr a prošmejdí celou Benátskou riviéru mezi Terstem a Benátkami. Tady je památek tolik, že na jejich prohlídku by nestačil ani celý život. Určitě navštívíte samotné Benátky, perlu Jadranu na laguně plné paláců, mostů, kanálů a lodí. Podíváte se do Terstu, nejdůležitějšího přístavu rakouské habsburské monarchie. Daleko není ani do starobylé univerzitní Padovy nebo antické Verony, kde se odehrál světoznámý milostný příběh Romea a Julie.

Letoviska Bibione a Lignano

Okolo obrovské laguny Marano jsou rozmístěná rekreační střediska, která zná každý Evropan. Byly zmodernizovány v 90. letech minulého století a okamžitě se do nich začaly valit davy českých, polských a německých turistů. Italové přesto dokázali udržet přírodní charakter laguny, která je chráněná kvůli mořským zvířatům a pobřežní krajině plné ostrůvků, mělčin a pláží.  

INFO: Vyberte si ubytování v Bibione (česky)

Lagunu Marano napájí kromě slané vody Jaderského moře také sladká voda ze dvou velkých řeky Tagliamento, která pramení v Dolomitech nedaleko Tre Cime di Lavaredo, a Soča / Isonzo, jenž stéká z Julských Alp od Triglavu.

Dvě nejznámější letoviska Lignano a Bibione jsou velkokapacitní prázdninová střediska. Sousedí velmi těsně a mají tedy propojené mnohakilometrové široké pláže. Vyhřátý písek se pozvolně moří do teplých a klidných vod Jadranu. Velká část hotelů a rezidencí je postavená v příjemné zeleni.

Samotné Bibione má osm kilometrů dlouhou písečnou pláž.

Na březích fungují vodní a zábavní parky. Dlouhé pobřežní promenády slouží k romantickým procházkám dlouho do noci a přes den žijí velkým množstvím obchodů, butiků, kaváren, barů a restaurací.

Kde a jak se Bibione bydlí

V Bibione je mimořádně bohatá infrastruktura zaměřená na trávení rodinné dovolené. K využití je nesčetně dětských atrakcí a animačních programů, pestrá nabídka sportovních aktivit, pověstná italská gastronomie v pizzeriích, rybárnách, klasických restauracích i na trzích.

Klidné čtvrtě v Bibione

Bibione spadá administrativně pod vnitrozemské město San Michele al Tagliamento v provincii Benátky. Má tři tisíce stálých obyvatel. V létě sem přijede na tři sta tisíc návštěvníků. Dělí se na Lido dei Pini v okolí majáku, Spiaggia a Lido del Sole na hlavní pláži a Pineda v ústí řeky Tagliamento do moře.  

Lido dei Pini

Překlad: borovicový břeh

Městská čtvrť se rozkládá v okolí majáku, kde končí Bibione a začíná Lignano. Polovinu její plochy zabírá příroda. Pláž s kamennými vlnolamy není vhodná ke koupání a místní obyvatelé i turisté ji využívají na romantickou vycházku k majáku a zpět. Do Lignana, které leží za řekou, se ovšem tudy nedostanete, protože přes řeku nevede most. 

V této oblasti je umístěná Pluto Beach, vyhrazená pláž pro psy a jejich pány a paničky.

Spiaggia

Překlad: pláž

Spiaggia je největší a nejrušnější část Bibione v samém středu letoviska. Najdete zde lunapark, centrální tržiště, hlavní náměstí, mnoho sportovišť a termální lázně. Noční život je zde bohatý. Poněkud stranou od centra jsou dětské herny, půjčovny kol a čtyřkolek, restaurace, zmrzlinárny a další turistická lákadly. Zdejší pláž je největší a sluní se na ní nejvíce lidí. Lehátko si musíte rezervovat a změna obvykle není možná. Za pláží je městská promenáda a za ní řada hotelů, za kterými stojí bungalovy a pak už je hlavní ulice.

Lido del Sole

Překlad: slunečný břeh

Klidná městská čtvrť Lido del Sole sousedí s rušnou Spiaggia. Je vhodná pro rodiny s dětmi. Většinu ubytování poskytují malé domky. Důležité je sportovní centrum s minigolfem, tenisovými kurty, stolním tenisem, fotbalovým hřištěm a tratí pro motokáry.

Pineda

Překlad: borové dřevo

V této části Bibione poblíž ústí kanálů Lovi, Lugugnana a Meotta do moře jsou čtyři kempy a jachetní přístav. To určuje složení návštěvníků - mají rádi klid, spí pod stany nebo v karavanech a případně jsou vyznavači jachtingu nebo sekayakingu.

V sousedství se rozkládá Grado a Caorle 

Přes lagunu Marone na druhé straně od Bibione se rozkládá Grado. Tradiční pláže daly název mnoha koupalištím v Čechách i na Moravě - vzpomeňme například na Tišnov, Čelákovice, Jinonice, Davle... Ostatně nedaleké Lido a benátská Riviera nepřímo pojmenovaly další česká koupaliště.  

Grado má dlouhou historii sahající do antické Římské říše. Tehdy sloužilo jako přístav prosperujícího města Aquileia, které samotné leží pět kilometrů ve vnitrozemí. Proti tomu je v Bibione úplně nové osídlení, protože ještě po 2. světové válce byly na jeho místě bažiny plné komárů. Teprve v roce 1959 zde byly vysázeny první topoly a půda se začala vysušovat.

Blíže k Benátkám leží Caorle, středověký přístav, dnes spojující moderní architekturu a historické památky do kouzelného celku. Spisovatel Ernest Hemingway zde napsal milostnou novelu Přes řeku do stínu stromů, podle které se můžeme dodnes opájet nádhernou atmosférou benátské Riviery. 

1. tip na výlet:  Aquileia 

Poklad světové historie Aquileia je chráněná památka na seznamu UNESCO. Ve starověku patřila k důležitým vojenským bodům Římské říše, ve středověku se stala Aquilejským patriarchátem, mocným církevním knížectvím.

Během největšího rozkvětu ve 4. století, na přelomu antiky a křesťanství, tu žilo 300 000 obyvatel, dnes má 3500 stálých obyvatel.

Původně to byla keltská osada Akilis, kterou založil kmen Karnů z alpských Korutan (Kärnten). Žili zde také legendární Venetové (založili Benátky) a Ilyrové (zde probíhala hranice s jejich balkánským územím). Římští konzulové Publius Cornelius Scipio Nasice, Gaius Flaminius a Lucius Manlius Acidinus byli v roce 181 před naším letopočtem vysláni Senátem, aby založili město Aquileia. Vzali s sebou kromě vojáků také 3000 římských kolonistů. Později se k nim připojili rodiny vojenských veteránů.

Císař Augustus povýšil Aquileia na hlavní město provincie Venetia et Histria Venecia a Histria. Luxusní město bylo v té době nazýváno druhým Římem. Ovládalo region dnešního Furlansko od Jaderského moře na jihu k Alpám na severu, od Terstu do Tarvisia a navíd Veronu, Brescii, Trento a kus rakouských Korutan.

V Aquileii končila slavná Jantarová stezka, kudy se transportoval jantar od Baltu přes Vídeň (Carnuntum a Vindobona), a odtud se dále vyvážel do různých končin Římské říše.

Za císaře Septimia Severa bylo postaveno velkolepé fórum (náměstí), bazilika administrativní budovy. Císař Claudius dobudoval říční přístav spojující námořní přístav Grado s vnitrozemím, a jehož zříceniny si můžeme prohlížet ještě dnes. Paradoxní je, že řeka teče jinudy. Stalo se to v roce 361, kdy císař Iulianus Apostata město během občanské války oblehl a dal při tom změnit tok řeky, čímž přístav odřízl od vody.

Císař Diocletianus do města umístil silnou vojenskou posádku. V té době patřila Aquileia mezi největší města a mohla se rovnat Římu, Antiochii i Alexandrii.

Z Aquilei vedla římská silnice Via Iulia Augusta přes Plöckenpass do Lienz. Některé její části jsou dnes součástí silničního tělesa frekventované komunikace po stejné trase.

Ve 4. století zde byla podle přání císaře Konstantina, který v Římské říši zastavil pronásledování křesťanů, postavena velká křesťanská bazilika. Vedle ní také baptisterium, neboli budovu určenou pouze pro křest udílený v bazénu s chladnou vodou. Baziliku později poškodili Hunové, ale mozaiky na podlaze můžeme obdivovat do dneška. Je to největší raně křesťanská dochovaná mozaiková plocha vůbec.

Aquileia se po Kristu několikrát ocitla ve smrtelném nebezpečí.  

Roku 167 na město táhli Markomani a Kvádové zpoza Dunaje, když prolomili opevnění Limes Romanus. Císař Marcus Aurelius je však porazil a zatlačil nazpátek na barbarské území.

Okolo roku 400 Aquileu dvakrát obléhal vizigótský král Alarich I., ale město se ubránilo. Král později dobyl Řím.

Roku 452 Hunové pod vedením Attily po tříměsíčním obléhání náhodnou střelou prolomili hradby a vydrancovali město. Část obyvatel utekla a založila Benátky. Další se přemístili na Grado, což byl tehdy samostatný ostrov.

V 6. století Aquileia přešla do rukou Ostrogótů, potom Východořímské říše (Byzanc) a nakonec Langobardů. Za jejich vlády upadlo původní velkoměsto do maloměstské provinčnosti a tak to zůstalo dalšách patnáct set let až do současnosti.

V roce 787 Aquileiu obsadili Frankové pod velením Karla Velikého.

Aquileiský patriarchát patřil mezi nejdůležitější. Mimo jiné vysílal misionáře na Velkou Moravu. Roku 1085 se stal patriarchou Svatobor (Fridrich), jediný syn přemyslovského knížete Spytihněva II. O rok později byl při pouliční rvačce zavražděn.

V 15. století ovládli Frulánsko Benátčané a sídlo aquileiského patriarchy bylo přeneseno do Benátek.

Patriarchát byl zrušen v roce 1751, po sporech mezi Benátčany a Rakušany o územní nároky na Friuli (Frulánsko). Byly vytvořeny dva patriarcháty, jeden v Udine (dnes Itálie) druhý v Gorizii (dnes na hranicích Itálie a Slovinska), které fungují dodnes. 

V Aquilei je možné vidět patnáct vzácných historických objektů. Prohlídka vykopávek je zdarma. Neplatí se ani vstupné do baziliky. Fotografování je povoleno bez blesku a bez stativu. Platí se za vstup do muzea, krypty a baptisteria.

2. tip na výlet: Palmanova

Na sever 15 kilometrů od Aquilei se rozkládá velkolepé pevnostní město Palmanova. Mimochodem vede sem perfektní cyklostezka téměř po rovině. 

Palmanova je ukázkou válečného inženýrství podobně jako český Terezín nebo Josefov. Těsně před rokem 1600 začala bránit bohatou Benátskou republiku před Osmanskou říší. Jejím vedlejším úkolem bylo kontrolovat chorvatské Uskoky, nájezdníky a piráty. Poslední stavební úpravy proběhly v Napoleonských válkách.

Palmanova vězí už čtyři sta let v devíticípé růžici hradeb, příkopů a bastionů. Za trojitými hradbami vedou staré silnice a vodní příkopy. Do města se dá vstoupit jen třemi branami - Porta Cividale, Porta Aquileia a Porta Udine.

HISTORICKÁ MAPA Palmanova cca 1600
Kliknutím otevřete velkou mapu. Kresliči: Georg Braun a Frantz Hogenberg

Uprostřed města je prázdné gigantické náměstí Piazza Grande. Sloužilo k nástupům a přehlídkám pevnostní vojenské posádky. V jeho čele se skví bílé Duomo, renesanční katedrála.

Zobrazit místo Turistika na větší mapě