No ano
Nevím, kam až lezete vy, ale my po toulkách po levných pohořích (tj. Slovensko a Balkán a Rumunsko (pozor, to už není Balkán) a Ukrajina a tak...do tří tisíc, spaní do dvou) jíme jako v českých lesích. OD polívek k snídani přes chlebíček se selámkem a sýrem aspoň 50% obsahu tuku v sušině a kečupem po večerní kulinářskou vložku v podobě špaget nebo rejže a konzervy nebo tak. Je fakt, že se to na vařiči moc nedá, ale zatím jsme většinou vařili na ohni...je fakt, že je to těžký, ale neničíš si žaludek nějakejma sucharama, je fakt, že s chlebem je potíž, ale co naděláš, nás nikdo nezmění...možná jen nutnost spolehnout se letos výhradně na vařič...a když slezem z hor tak jíme od loňska výhradně v místních podnicích, což je sice drahé, ale tuze dobré. A já s sebou kromě nezbytného kečupu táhnu často ještě marmelády, bombóny, biskupský chlebíčky...čokoláda a sušenky jsou jasný základ. Bodne sádlo, kyselý vokurky, slaninka...loni na vrcholu Pietrosulu jsme sežrali třešně ve vodce, ano, nějaká ostřejší lahvinka se hodí od rána do večera...kombinace čaj+slivovice/vodka+čokoláda/bombóny Choclairs je nejlepší životabudič pod sluncem a dává křídla nebo sněžnice dle vlastního výběru...a ovoce je sice těžk, ale šťavnaté a vitaminové...a tak. Zkrátka...koupíme co uvidíme a pak to odneseme a sežereme anedivíme se, že máme batoh vážící osmadvacet kilo. Jo a těch flašek tvrdýho jsme loni vezli sedm, s tím, že občas obdarujem rumuna (bylo nás sedm...) a když jsme přijeli do Kluže, potřebovali jsme už doplňovat zásoby, protože ve vlaku dvě padly...a z toho vyplívá ponaučení...nekupujte v nonstopu u nádraží v Kluži božský koňak s chutí ropy Transilvánie, pokud ho nechcete tahat s sebou přes celý Kaliman.