Malíř Joža Úprky vytvořil dílo, kterým oslavil Slovácko, miloval lidové kroje, věřil v sílu selského lidu a namaloval to moderním stylem. Zároveň ho jeho umění zatáhlo až do osidel fašismu, Slovenského státu a do stylového bahna.
Na obrazy Joži Úprky (1861-1940) se dnes díváme jako na úžasná barevná plátna, nebo folkloristické záběry života na Slovácku z přelomu 19. a 20. století, případně jako na historické artefakty z doby, která se už nikdy nevrátí.
Posedlost nádherným krojem
Joža Úprka sice studoval v Praze a Mnichově, měl zkušenosti z tehdejší Mekky umělců Paříže, vyučil se u realistů a impresionistů, rozjásal potemnělé barvy tehdejší tuzemské malířské scény, ale ve skutečnosti byl celý život posedlý slováckým krojem.
To byla jeho šťastná hvězda i prokletí. Nádherné obrazy ze svatých poutí, zemědělských prací a náboženských obřadů maloval jako šílenec. Ve slavnostních krojích ovšem nejsou vystrojení jen účastníci slavností, jako třeba poutí ke svatému Antoníčkovi, nebo Jízdy králů, mší či pohřbů, ale nesmyslně také oráči, sekáči a ostatní zemědělci mužského i ženského pohlaví.
Malíř byl totiž nadšený nádherou slováckých krojů a zároveň byl nedobrovolným svědkem jeho zániku. Společnost se právě modernizovala a kroj odkládala.
Z Moravy na Slovensko a zpět
"Pracoval jsem celý život ne pro slávu a uznání, ne pro peníze a jiné výhody, ne abych ponížil druhé, nýbrž jen pro věc samu, abych jako vědomý příslušník tohoto kmene zachytil co možná nejvíce z jeho života," prohlásil Joža Úprka ke konci svého života.
Jenže nic nebylo tak jednoduché, jak to na první pohled vypadá.
Syn sedláka z Kněždubu odešel do velkého světa, přes Prahu a Paříž se vrátil nazpátek na Slovácko. Věnoval mu své srdce, rozum i štětec. Vedle nádherných děl ovšem tvořil kýčovité škváry. Bylo jich pořád více. To mu neodpustila česká umělecká kritika.
Omamná přitažlivost národního socialismu
Když ho Západní Slované, jak pohrdlivě označoval Čechy a zvláště Pražany, pořádně naštvali, odstěhoval se roku 1924 na Slovensko do Klobušic u Ilavy. Tam zase objevil pramen své kreativity a ještě jednou se vzepnul k velkému umění.
Zároveň ovšem stál u zrodu Matice Slovácké, ze které se za pár let vyklubala fašistická organizace s národoveckými rysy. Úprkův syn se postavil do jejího čela, což mu vyneslo v roce 1938 mandát, aby mohl založit Národní obec fašistickou a v březnu 1939 byl spolusignatářem otevřeného dopisu Adolfu Hitlerovi, v němž děkoval za vytvoření samostatného Slovenského státu a zároveň ho žádal o připojení moravského Slovácka k fašistickému Slovensku.
Joža Úprka se v roce 1937 vrátil na Slovácko do Hroznové Lhoty jako nemocný muž. Zemřel v roce 1940. Těsně před smrtí prý litoval svých přehnaných národoveckých postojů.
Slavný a velký pohřeb měl Joža Úprka na Slováckém Slavíně v rodném Kněždubu, kde je také pochován.
Českému triatlonu vládnou ženy. V tradiční anketě Král triatlonu, která oceňuje nejlepší sportovce sezony, zvítězila olympionička Petra Kuříková, druhé místo obsadila Tereza Zimovjanová a třetí Aneta Grabmüller.... celý článek
RIVER GUIDE Řeka Doubrava, které místní lidé neřeknou jinak než Doubravka, pramení u Radostína ve Žďárských vrších v nadmořské výšce 626 metrů. Po 90 kilometrech se vlévá do Labe u Kolína ve výšce 198
Babí léto právě vládne ve Východních Alpách. Je tedy správný čas vyrazit na turistické túry od jedné horké chaty k druhé. Nabízíme šest zajímavých tipů v Rakousku a Německu.
Když na bikera přijde hlad, je už pozdě jíst. Když dostane žízeň, pití mu nepomůže. Měl se najíst a napít, dokud na něj nepřišel hlaďák. Pět jídel denně je základ a k tomu
Říčka Lomnice se dělí na tři rozdílné části. Jako malý potok strmě stéká z Brd, jako nížinný tok kličkuje mezi rybníky u Blatné, nakonec se v Miroticích zařízne do skal a peřejemi skáče do
Albánské letovisko Drač / Durrës si oblíbili Češi. Více než 500 rodin, párů a singles si zde koupilo cenově dostupný apartmán u moře. V době, kdy do Albánie nejezdí, pronajímají svůj druhý domov ostatním
VIDEO
FACEBOOK
TWITTER
INSTAGRAM
PINTEREST
ENGLISH
Joža Úprka
