Palohlavy, zaniklá obec pod Ralskem

Všech patnáct obcí, patřících do oblasti, zaniklo na konci čtyřicátých let dvacátého století nuceným odsunem obyvatel. Vznikal zde totiž nový vojenský prostor. Na místě zůstala kamenná i dřevěná torza budov. Ta byla definitivně zničena při vojenských cvičeních.

Obec Palohlavy ležela v oblasti Sudet 10 km východně od města Mimoň na souřadnicích 50.6446950N, 14.8722122E. Nacházela se mimo hlavní dopravní tepnu oblasti Mimoň – Svébořice – Osečná. Rozlohou i počtem obyvatel se dá označit za průměrnou vesnici Horních vsí. Dominovala zde zemědělská stavení a skoro polovina budov byla ze dřeva. I díky tomuto faktu se zde nezachovalo do dnešních dnů velké množství reliktů.

Článek vychází z mapování reliktů obce Palohlavy v rámci bakalářské práce na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, katedry aplikované geoinformatiky a kartografie.

Zaniklé lokality Česka

V Česku nalezneme řadu lokalit, které byly opuštěny a příroda si je pomalu bere zpět. Antropogenní prvky jsou v různém stádiu rozkladu a je vhodné provést mapování osídlení, dokud ještě na místech nějaké relikty jsou. Místa, která dnes považujeme za významná, a proto je mapujeme (hradiště, hrady, obce), dříve nemusela být nijak mimořádná. Jednalo se o zcela běžné lokality a je spíš dílem náhody, že jejich relikty zůstaly zachovány do dnešních dob. Dnes jsou však ukazovány veřejnosti, jako ojedinělé a význačné.

V Česku, ale i na celém světě, existuje nespočet archeologických lokalit. Spousta z nich byla již zničena či degradována ignorováním historické hodnoty. Pro tuto práci byla záměrně vybrána obec Palohlavy, která nebyla svým umístěním, velikostí ani významem nijak výjimečná. Jednalo se o zcela běžnou vesnici.

MAPA: Palohlavy
Kliknutím na obrázek mapu zvětšíte:

Průzkum zaniklých lokalit

Při průzkumech a mapování zaniklých lokalit je nutné nejprve odhalit prvky antropogenního původu, které budeme následně detailněji zkoumat. Relikty po pobytu lidí v krajině dělíme na ty, které byly vytvořeny záměrně (artefakty) a ty, které člověk zanechal na místě nevědomky (ekofakty). Tato práce se zaměřuje na artefakty, jimiž jsou zbytky obydlí, komunikací, vodních ploch a další. Zbytky stavebního materiálu, kamenné valy, nápadné prohlubně stejně jako odlišná vegetace mohou evokovat antropogenní zásah do krajiny.

Tvary lze dělit na konvexní a konkávní. Konvexní tvary vznikly navršením materiálu (např. mohyla či výsypka) anebo zhroucením do sebe (obydlí, hradby). Naopak konkávní jsou relikty zahloubených objektů (příkopů, sklepů). Kromě toho existují i nepřirozeně ploché útvary (tzv. zrcadla). Ty značí, že na místě stál nějaký objekt, ale nedochoval se. Liniové úpravy terénu, jako je vytváření cest, mezí či hrany polí lze identifikovat dle terénních stupňů. Ty bývají nejlépe dochované ve strmých úsecích, kde byly vyhloubeny zářezy do terénu nebo vytvářeny náspy.

Antropogenní prvky není vhodné rozpoznávat jednotlivě, ale důležitý je i kontext a jejich vzájemné rozložení. Ojedinělé prvky, které na první pohled nevypadají přirozeně, totiž mohou vzniknout jako výsledek přírodních procesů.

Mapování zaniklých obcí

Lokalizace, studium a mapování zaniklých obcí má v Česku velký potenciál. Vlivem odsunu Němců a vytyčením vojenských prostorů v první polovině 20. století zmizelo mnoho vsí. V českém příhraničí je možné nalézt i po téměř pětasedmdesáti letech mnoho reliktů, ze kterých je možné do jisté míry rekonstruovat bývalý stav.

Problematikou dokumentace zaniklých obcí se zabývá server Zanikleobce.cz, který od roku 2005 shromažďuje informace o lokalitách, kde v minulosti stával nějaký antropogenní objekt. Ke konci roku 2017 je v databázi více než 6800 záznamů různých typů. Pro ukázku lze uvést např. letiště, radnice, továrna, osada, samota. Nejedná se o odbornou literaturu, protože do databáze může přispívat kdokoliv a texty neprochází odborným recenzním řízením. Zároveň jde o obrovský zdroj dat, starých fotografií a přímých výpovědí lidí, kteří danou lokalitu znali.
Lokální portál, zabývající se přímo oblastí bývalého VVP Ralsko a okolí, nese název Zanikleralsko.cz. Tato webová stránka vznikla na základě dat z diplomové práce Josefa Kykala v roce 2009. Nachází se na ní velké množství aktuálních fotografií, základní informace o oblasti z pohledu fyzické i sociální geografie a stručnou historii všech zaniklých obcí.

Velkým projektem Ministerstva kultury České republiky byl mezi lety 2012 a 2015 projekt zvaný Rekonstrukce krajiny a databáze zaniklých obcí v Ústeckém kraji pro zachování kulturního dědictví. Cílem akce, která probíhala ve spolupráci s pražským ČVUT a ústeckou UJEP, bylo vytvoření informačního systému zachycujícího historický vývoj Ústeckého kraje z pohledu krajiny a obcí.)

Mapování a popis zaniklých obcí je velkým fenoménem a zabývají se jím různé regionální organizace, pořádají se přednášky, píší odborné i popularizační publikace a přímo v terénu se vytvářejí naučné stezky. Mnohé práce na vysokých školách se zabývají touto problematikou ať už v rámci regionálních grantově podpořených projektů či pouze z vlastní iniciativy studentů.

Zaniklé vesnice Sudet

Sudety, kam patřily i Palohlavy, je označení příhraničních oblastí Česka, kde od středověku do roku 1945 převažovalo německé obyvatelstvo. Menšinou zde byli Češi, ale do roku 1938 tyto dvě národnosti neměly potřebu řešit výraznější spory. V této oblasti bydlelo až tři miliony Němců. Po druhé světové válce byla tato část obyvatelstva donucena odejít. Zejména masová emigrace v 50. letech způsobila obrovský nárůst počtu objektů, které začaly chátrat. S touto vlnou souvisí i osidlování vylidněného příhraničí lidmi, kteří se přistěhovali z vnitrozemí. 

Vinou nedostatečného počtu nových obyvatel zůstalo 500 obcí, 1000 částí obcí a 1500 samot neobydlených. Stavby po vysídlení velmi rychle podlehly klimatickým podmínkám. Největší koncentrace zaniklých obcí z 50. let 20. století je v Českém lese a na Šumavě. (Skalický 2007)

Bývalý vojenský výcvikový prostor Ralsko

Území vojenského výcvikového prostoru Ralsko bylo až do 19. století neatraktivní lokalitou. Slabá infrastruktura, špatná dostupnost práce a nekvalitní půda pro zemědělství znamenala řídké osídlení. Většina obyvatelstva se živila prací v lese a pasením skotu. V době průmyslové revoluce se oblast začala osidlovat díky výstavbě manufaktur v Mimoni.

Oblast čítala do roku 1938 až 7000 obyvatel. Jednalo se převážně o Němce, ale i Češi se v oblasti našli. Jelikož se jednalo o samý okraj Sudet, české obyvatelstvo a Němci, kteří nesouhlasili s Hitlerovou politikou, museli území po Mnichovské dohodě vyklidit. Tím se snížil počet lidí v oblasti. Tento fakt ještě znásobilo rozhodnutí o odsunu Němců po roce 1945. Na krátko se do této oblasti vrátili Češi, i když jen v malém počtu, neboť byl již znám záměr zřídit zde vojenský újezd.

Vojenský výcvikový prostor Ralsko vznikl 1. 7. 1950. Již od roku 1946 byl na části území vojenský tábor Bezděz. Do roku 1952 bylo vysídleno patnáct vesnic a budovy zničeny již v průběhu této doby či při následných operacích.

VVP Ralsko byl původně využíván československou armádou. Po roce 1968 sloužilo území pro sovětská okupační vojska. V té době začala stavba panelových domů pro ubytování vojáků, skladů munice a garáží. Jednalo se o plošně největší vojenské území, které měl Sovětský svaz mimo své území.

V roce 1991 proběhl odsun sovětských vojáků a materiálu z území Československé republiky, a tudíž i VVP Ralska. Jednalo se asi o dvacet tisíc lidí. O rok později bylo území uvolněno pro civilisty a proběhla pyrotechnická asanace. V témže roce se spojilo 9 vesnic a vznikla obec Ralsko, která zabírá většinu plochy bývalého VVP.

Po zrušení VVP se začalo zkoumat další využití prostoru. V roce 2001 se na většině území založila obora Židlov, která dodnes slouží pro chov vysoké zvěře. Zároveň se začaly osídlovat a rekonstruovat budovy, které byly v dezolátním stavu. Ten se většinou dodnes nezměnil a hrozí jejich zřícení. V některých stavbách žijí obyvatelé tzv. na černo bez řádných smluv a povolení. Celé území dnes patří státnímu podniku Vojenské lesy a statky.

Území je dodnes plné kontrastů. Část území je nedotknutou krajinou, která je konzervována sedmdesát let. Druhá část je ale zničena sovětskými zásahy do prostoru ať už se jedná o postavení letiště Hradčany, panelových budov či kontaminace vody těžbou uranu.

Obec Palohlavy

Palohlavy, někdy nazývané Polohlavy (německy Halbehaupt), leží ve východní části bývalého Vojenského výcvikového prostoru Ralsko v nadmořské výšce 375 m n. m. v katastrálním území Náhlov. Patří do oblasti Oberdörfer (Horních vsí), která se nacházela západně od toku Zábrdka a tvořila jazykovou hranici mezi českým a německým obyvatelstvem.

V obci byl vybudován systém sedmi rybníčků, které sloužily pro zadržování srážkové vody, a několika hlubokých studní. Území se nachází v aridní oblasti bez výraznějších pramenů. Během suchých let se musela voda dokonce dovážet z okolí. Až roku 1914 byl do Palohlav doveden vodovod a elektrické vedení o osm let později.

Obec měla vlastní kapli, která se nacházela uprostřed vsi a byla zasvěcena sv. Prokopovi. Hřbitov byl vystavěn až roku 1899 asi 1 km od vsi směrem na severozápad. Vedla k němu cesta na vyvýšeném valu, která končila alejí. Do doby výstavby hřbitova se pohřbívalo ve Svébořicích, kde obec měla farnost. Uprostřed návsi stál památník padlých občanů Palohlav v první světové válce. Kromě fotografie o něm neexistují žádné bližší informace.

Palohlavy zanikly v padesátých letech minulého století a na jejich místě jsou dodnes patrné základy domů, sklepy, vodní plochy či zahrady s ovocnými sady. Nejvýraznější relikt osídlení je deset metrů dlouhá kamenná zeď domu.

Historie vsi

Území obce bylo nejspíše osídleno již v 10. století. Nasvědčuje tomu kruhový tvar vesnice, který je typický pro slovanské osídlení. Domy stály vedle sebe a štítem byly orientovány doprostřed návsi. První písemná zmínka o Palohlavech se datuje až do roku 1419, kdy synové Wocha z Polohlav stvrzují, že dluží Johanitům dvě kopy ročních daní.

Počet obyvatel obce se pohyboval kolem 300. V roce 1869 se jednalo o 286 osob, o jednadvacet let později 302 a v době opuštění vesnice 251, viz tabulku 1. V obci žili převážně Němci. Dle sčítání roku 1921 zde žilo 30 Čechů a 233 Němců.

Po druhé světové válce v Palohlavech, jako ostatně ve všech sudetských obcích, nastal odsun německého obyvatelstva a zabavení jejich majetku. Opuštěné domy byly velmi záhy obydleny českým obyvatelstvem.

Brzy poté, na konci roku 1946, byli obyvatelé vyzváni k opuštění obce kvůli vytvoření nového vojenského prostoru. Starousedlíci, kterých bylo ale ve vsi minimum, dostávali jako náhradu nové usedlosti, které ale často neodpovídaly nárokům, které rodiny měly. Budovy byly daleko od civilizace, neměly zavedený elektrický proud či kanalizaci. Dne 1. srpna 1947 byla tato obec definitivně vysídlena.

Palohlavy právně zanikly 1. července 1950, kdy byl zřízen Vojenský újezd Ralsko na základě zákona č. 169/1949. Současně zmizely i obce Černá Novina, Holičky, Horní Krupá, Hvězdov, Jablonec, Okna, Olšina, Palohlavy, Svébořice a Židlov.

Zdroj: Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011

Tvary objektů

Dvory Horních vsí, a výjimkou nebyly Palohlavy, měly podkovovitý tvar. Obytná budova byla spojena se stájí hovězího dobytka. Vedle nich stála hospodářská kůlna a naproti stáje pro koně, kurník a objekt pro chov prasat. Uprostřed dvora stálo hnojiště a odtud vedlo potrubí či rýha do žumpy stojící na kraji dvora. U některých budov byla vyhloubena nádrž na srážkovou vodu, která byla vybetonována po celém obvodu.

Problematika názvu obce

Název obce Palohlavy je nejspíš odvozen od slova houba či hube, což znamená přeloženo z němčiny výtěžek či zisk z vyklučení. Druhé slovo, použité v názvu, je halbe tj. polovina. Ze dvojice halbe hube vzniklo Halbehaupt, po přeložení polovina hlavy. Toto slovo se počeštilo na Polohlavy. V průběhu dějin se začal používat zejména název Palohlavy, což ale neodpovídá původnímu německému názvu.

Dodnes není přesně jasné, který český název je správný. Je možné používat obě dvě varianty. Vzhledem k tomu, že obec se nachází na území, kde se střetával česko-německý vliv, není přesně jasné, zda je teorie (popsaná v předchozím odstavci) vzniku pravdivá. Je také reálně možné, že název byl naopak poněmčen z české verze.

Stav lokality před vysídlením

S jistotou je možné říci, že obcí Palohlavy procházelo několik cest. Některé zajišťovaly přístupnost obydlí a jiné vedly na zemědělsky obdělávané plochy. V obci existovaly tři málo používané nádrže na vodu, jelikož do obce byl již zaveden vodovod. Jak je zřetelné z LMS, obec byla obklopena sady, soudě dle dnešní vegetace ovocnými.

Dle výše zmíněné literatury můžeme tvrdit, že na návsi stála kaple, škola a pomník padlým z první světové války. V obci se nacházel hostinec, kovárna a dva obchody. Bývalý stav obce ilustrují obrázky 2 a 3.

Ke konci třicátých let v obci žilo 218 obyvatel v 59 domech. Je však možné polemizovat s tím, co bylo označeno za dům. Jestli se jednalo o obytné budovy či se do součtu počítala i hospodářská stavení.

Současný stav lokality

Dnes se lokalita nachází na kraji obory Židlov. Severní částí někdejšího intravilánu obce prochází plot, takže není jednoduché se dostat ke všem objektům. Legální cestou je to možné přes nejbližší přejezd v bývalé obci Olšina nacházející se dva kilometry na jihovýchod.

V bývalé obci se nacházejí relikty po osídlení. Nejvýraznější jsou kamenné či cihlové pozůstatky budov, které jsou v různém stádiu zániku. Některé je v terénu možné identifikovat snadno, jiné jsou již téměř dokonale zarostlé vegetací či po nich není památky. U většiny objektů lze po detailnějším průzkumu nalézt obvodové zdi vysoké pár desítek centimetrů.

Součástí reliktů budov jsou občas sklepy, které jsou přístupné pomocí různě rozměrného vstupního otvoru. Některé objekty jsou ovšem propadlé, a tudíž nelze spolehlivě identifikovat, jestli se jednalo opravdu o sklep či měla prostora jiný účel.

U ruin obydlí dále výjimečně nalezneme vybetonované nádrže na vodu, časté jsou naopak cihlové žumpy s trubkou ústící směrem od bývalého hnojiště či přímo od stavení. 

Dalším objektem v obci byly vodní plochy, které jsou dodnes jistě identifikovatelné oválnou depresí, podmáčenou půdou či odlišnou vegetací od okolí. Po jarním tání sněhu jsou některé stále naplněné vodou. V podzimním období již vysychají. V obci je několik studen, které jsou vyschlé či zaneseny bahnem.

Původní cestní síť je zachována jen z části a v současnosti je poznat díky vegetaci, která se na cestě tvoří v daleko menší míře než v okolí. Některé komunikace lze vypozorovat z terénních zářezů viz obrázek 10. Do obce vede v současnosti jediná používaná polní cesta odbočující ze silnice spojující bývalé obce Olšina a Dolní Novina.

Celé bývalé Palohlavy jsou velmi hojně porostlé vegetací, což ilustruje obrázek 11. Jedná se nejčastěji o lípy a jasany, u vodních ploch se pak nacházejí o vrby. Kamenné relikty jsou porostlé mechem a vodní plochy se zanášejí bahnem a zarůstají rákosem. Vstupy do sklepů se postupně zasypávají půdou a celkově antropogenní prvky ztrácí svoji původní podobu.

LITERATURA: Osvald Hons - Zaniklé obce kolem Ralska

Mapování

Základní mapa, ze které bylo vycházeno, je Topografická mapa v systému S-1952 1:10 000. Poskytla nejmladší údaje o stavu zaniklé obce v průběhu existence VVP Ralsko. Vzhledem k velmi podrobnému mapování se jednalo o velmi cenný zdroj dat, kde hlavními získanými informacemi byla poloha a existence vodních ploch, stav budov a cest v 60. letech 20. století.
Naopak císařský povinný otisk stabilního katastru je nejstarší získaný zdroj dat. Toto dílo bylo vybráno vzhledem ke kvalitním historickým údajům.

Dále byla použita Státní mapa v měřítku 1:5000 z datové sady s názvem „Vektorová data nové podoby SM 5“. Dalo se očekávat, že v ní je správně zaznačen průběh plotu, který prochází územím, a popř. některé skupiny balvanů.

Při zkoumání historie bylo nutností použít i katastrální mapy, které byly použity pouze přes WMS službu. Předpokladem bylo, že některé stavební parcely zůstaly od dob zániku vesnice v katastrální podobě zachovány a mohly by pomoci v identifikování objektů.

Dalším zdrojem dat byla aktuální i archivní ortofota ČR. Ze starých ortofot by mohly být dobře identifikovány liniové stavby či objekty v nezalesněném terénu. Ze současného ortofota bylo možné identifikovat hranice zahrad dle hustoty stromů.

Letecký měřický snímek z roku 1938 je jediný pořízený obraz obce z letadla. Ukazuje budovy a vodní plochy v posledních letech existence osídlení.

Letecké laserové skenování poskytlo data pro výrobu DMR a DMT. Modely byly potřeba pro vytvoření přesných vrstevnic a zároveň jako zdroje polohy aktuálních terénních depresí.
Jako zdroj pro identifikaci objektů sloužil i plán z knihy Zaniklé obce kolem Ralska Osvalda Honse. Jedná se o nejnovější plán zaniklé obce. Přestože není dostupný rok ani období, ke kterému byl plán zakreslen, jedná se o významný zdroj pro orientaci v terénu.

V dnešní době existuje pro území Česka Digitální model reliéfu České republiky 5. generace (DMR 5G), který vznikl jako společný projekt ČÚZK, Ministerstva obrany a Ministerstva zemědělství. Nadmořská výška je v systému Balt po vyrovnání s úplnou střední chybou výšky 0,18 m v odkrytém terénu a 0,3 m v zalesněném terénu. Model vznikl na základě dat z leteckého laserového skenování v letech 2009 až 2013, ale stále probíhá aktualizace. Je určen k analýzám terénu v lokálním měřítku a zároveň je základem pro tvorbu vrstevnic map velkých měřítek.

Ve studovaném území jsou velmi dobře rozpoznatelné bývalé komunikace. Terénní zářezy na severní straně obce jsou toho dokladem viz obrázek 12. Linie, nacházející se v jižní části, směrující ze západu na východ indikují bývalé cesty, které jsou ale dnes pouze mezemi a cesta již v terénu není rozpoznatelná. Deprese, které jsou vidět v severozápadní části, jsou relikty po vojenském působení, tudíž nebyly pro práci důležité. Deprese, vzniklé po budovách, nebyly využity, vzhledem k velikosti území. Nebylo obtížné prozkoumat celý prostor a pomocí TM 10 a LMS z roku 1938 určit, které deprese značí které objekty.

Digitální model povrchu České republiky 1. generace je první model povrchu pro celé Česko. Vznikl opět pomocí dvou výše zmiňovaných ministerstev a ČÚZK metodou leteckého laserového skenování z let 2009 až 2013. Je prezentován jako bodové pole s úplnou střední chybou výšky 0,4 m pro přesně vymezené objekty (budovy) a 0,7 m pro objekty přesně neohraničené (lesy a další prvky vegetačního pokryvu). Je určen k analýzám regionálního i lokálního charakteru.

Celá bývalá obec a všechny její relikty, jsou dnes zalesněny homogenním listnatým lesem. V území tedy není možné pomocí DMP rozpoznat antropogenní prvky.

PŘÍRODA: Za bledulemi a sněženkami do Palohlav

Snímek, vyhotovený z letadla či jiného nosiče měřickou kamerou, se nazývá letecký měřický snímek (LMS). Historické LMS pro oblast Česka jsou archivovány v archivu VGHMÚř v Dobrušce. Zeměměřický úřad a VGHMÚř snímky digitalizuje a zpřístupňuje veřejnosti. Snímky nejsou na webu archivnimapy.cuzk.cz ortorektifikovány, jelikož neexistují výškopisné údaje z doby pořízení LMS.

Pro obec Palohlavy, jsou v době psaní této práce, dostupné dva z roku 1938 a 1946, které vyhotovilo Ministerstvo národní obrany. Snímky jsou postupně doplňovány. Území bylo území snímkováno ještě v letech 1951, 1953, 1959, 1964, 1965, 1970, 1971, 1972, 1974, 1975, 1976, 1978, 1979, 1980, 1982, 1989, 1990, 1992, 1993, 1994, 2000 a 2001. Tyto LMS zatím ale nejsou digitalizovány.

Oblast Palohlav na LMS z roku 1938 je velmi dobře zobrazena. Na snímku jsou vidět komunikace, sady a stav budov. Průběh komunikace však není vždy jistý, jelikož ji zakrývá vegetace. Vodní plochy lze ze snímku identifikovat pouze při porovnání s ostatními zdroji. Na černobílém snímku totiž splývají s homogenní travnatou plochou.

Letecký měřický snímek z roku 1938 dokládá jako nejstarší zdroj polohu palohlavského hřbitova. Zároveň je ve velmi dobré kvalitě a lze z něho identifikovat polohu jednotlivých cest. Oproti DMR je možné zjistit i komunikace, které vedly přímo v obci, jelikož intravilán nebyl zalesněn. Ve vesnici se nacházely pouze sady, které však nezabraňují viditelnost světlejších linií cest. Ze snímku je dobře identifikovatelná poloha a stav jednotlivých budov. U vodních ploch je to o něco složitější, jelikož tmavé souvislé plochy mnohdy evokují travní porost. Upřesnění jejich rozpoznání je ale možné udělat pomocí TM 10 a SK. Z pohledu land use je možné zjistit obvod sadů či zahrad, luk, polí i lesů.

Současné orotofoto zobrazuje ve vybraném území lesní plochu, cesty používané v současnosti a obdělávané louky. Relikty minulosti z ní vyčíst nelze, a to zejména díky tomu, že většina území bývalé vesnice je zarostlá lesem. Druhým důvodem je fakt, že vysoká travní vegetace zakrývá i objekty, které jsou mimo lesní plochu.

Archivní ortofotomapy, pro území Palohlav i celého Česka, nejsou dostupné ve stejné periodě. Snímkování dříve trvalo dlouhou dobu a celá republika byla snímkována postupně. V roce 1953 a 1999 proběhlo jednorázové snímkování, které zasahovalo zájmové území. Od roku 2012 roku se již snímkuje jednou za dva roky. Digitální archivní ortofotomapy pro území Palohlav jsou tedy dostupné z let 1953, 1999, 2004, 2007, 2010, 2013 a 2015.

Ortofoto z 50. let je k dispozici na geoportálu České informační agentury životního prostředí (CENIA) kontaminace.cenia.cz. Snímkování od roku 1999 do současnosti je na geoportálu ČÚZK.

Ortofoto z roku 1953 poskytuje velkou dávku informací. I když snímky nejsou příliš kvalitní ve smyslu radiometrie a prostorového rozlišení, přeci jen poskytují unikátní záznam krajiny po opuštění vesnice. Protože intravilán, tehdy již bývalé obce, nebyl ještě zarostlý náletovými dřevinami a stromy, jsou zde vidět základy zničených domů. Některé budovy mají stále střechu. Dále je možné rozpoznat některé významnější cesty. Z pohledu povrchu je možné rozeznat lesy a sady se zahradami. Naopak najít rozdíl mezi loukami a trvalým travním porostem je nemožné z důvodu kvality snímků a jednolitostí povrchu.

Archivní ortofota jsou na tom podobně jako současná. Navíc zobrazují relikty po vojenském působení (vypálené území, deprese), však v nevalné kvalitě. Oproti současnému ortofotu zobrazuje cestu vedoucí v západní části území, však již daleko za bývalou obcí. Na obrázku 16 je viditelná jako světlá linie vedoucí od silnice na severovýchod.

HMYZ: Mravenec lesní se rojí pod Ralskem

Katastrální mapa

Katastrální mapa je státní mapové dílo velkého měřítka. Obsahuje polohopis, jehož základní prvky jsou hranice katastrálních území, správních jednotek, pozemků i státních hranic. Také jsou zde obvody budov, vodních děl a další doplňkové prvky. Popis je poté doplňkovou informací, který ukazuje čísla pozemků a bodů, místní a pomístní názvosloví a další.
Téměř na celém území Česka je dnes katastrální mapa vedena v digitální podobě. Přispěl k tomu krok z roku 1998, který zavedl začátek digitalizování veškerých analogových podkladů. Do konce roku 2017 bylo digitalizováno 99 % území České republiky.

Pro účel mapování zaniklé vesnice Palohlavy byla použita digitální katastrální mapa. Vznikla digitalizací map v měřítku 1:1 000 a 1:2 000 a je dostupná v souřadnicovém systému S-JTSK. Katastrální úřad poskytuje mapu ve formátu DGN a VFK a zároveň jako WMS službu. (diGIS 2018) Dále je možné katastrální mapu získat přes RÚIAN nástrojem VFR Import Tool.
V katastrální mapě se zachovalo velmi málo pozemků z dob existence vsi. Je možné identifikovat budovy či spíše jejich zahrady. Jedná se o drobné polygonu na obrázku 17. Dále zobrazuje část cestní sítě a hrubý obvod současného lesa (tehdejšího intravilánu obce).

Státní mapa v měřítku 1:5000

Dalším produktem státního mapového díla je Státní mapa v měřítku 1:5 000 neboli SM 5. Obsahuje polohopis, výškopis a popis. Polohopis je převzat z katastrální mapy, výškopis ze ZABAGED a popis opět z katastrální mapy, ale i z databáze geografických jmen České republiky Geonames. 

SM 5 byla do roku 2001 vedena jako analogová. Poté byla mapa digitalizována a převedena z rastrové podoby do vektorové. Databáze se aktualizuje jednou za rok. Palohlavy se v této databázi nacházejí na listech MIMO02, MIMO03, MIMO12.

Ve studovaném území SM 5 ukazuje kamenné hromady kamenní a terénní hrany. Jedná se však o polohově velmi nepřesné údaje. Bylo zjištěno, že vhloubení často indikují bývalou či současnou vodní plochu. Jelikož je území v bývalém VVP, byl občas problém s tím, že vhloubení byla zaviněna působením armády.

Topografická mapa v systému S-1952 1:10 000

Kompletní poválečné mapování státu pro vojenské účely bylo provedeno v Gauss-Krügerově zobrazení Krasovského elipsoidu. Za souřadnicový systém bylo zvoleno S-1942 a za výškový Bpv. Mapové dílo s názvem Topografické mapy v systému S-1952 lze považovat za poslední historické mapování na území celého Česka. Z tehdejších map vychází dnešní Základní mapy.
Mapa v měřítku 1:10 000 byla zpracována mezi roky 1957-1971. Zaniklé Palohlavy se nachází konkrétně na listech M-33-54-B-a-2 (západní část obce a hřbitov) a M-33-54-B-b-1 (východní část obce).

Nejpřesnější zdroj dat na území Palohlav. Zachycuje terénní hrany, cesty, budovy, vodní plochy i skupiny balvanů jakožto relikty po zaniklém objektu. Dají se z ní vyčíst polohy pozůstatků budov a skupiny balvanů značící původní budovu s nejasným půdorysem. Dále je vhodná pro identifikaci cestní sítě, která je detailně zpracována. Z antropogenních objektů lze ještě zmínit vodní plochy. Pro mapování reliktů vesnice Palohlavy se jedná o nejaktuálnější zdroj dat. Nejvíce odpovídá současnosti jak z pohledu pozůstatů po osídlení, tak i land use. Z ploch lze identifikovat pouze les a trvalý travní porost. Díky vojenskému působení se zde totiž žádná louka nevyskytovala a sady a zahrady v obci zarostly.

ČÚZK poskytuje Topografické mapy pouze v rastrovém formátu bez georeference. Pro potřeby práce bylo tudíž nutné listy spojit a georeferencovat.

Císařské povinné otisky map stabilního katastru

V roce 1817 vznikl stabilní katastr. Šlo o soupis půdy a jejího geodetické vyměření na území celého Rakouska-Uherska. Vznikl za účelem přesného vybírání pozemkových daní. Podrobné měření probíhalo na území Česka mezi lety 1824 a 1843 a používaly se tehdejší moderní trigonometrické postupy.

Jedná se tedy o první mapování našeho území, které bylo postaveno na přesných geodetických základech. Pro účely mapování byla založena trigonometrická síť I. až III. řádu a IV. řád vznikl zhuštěním sítě.

Zaměřené pozemky byly očíslovány a zobrazeny na mapě jako parcely. Mapa SK byla zhotovena pro každou obec zvlášť v měřítku 1:2880, což odpovídá požadavku, aby jedno dolnorakouské jitro se na mapě zobrazilo jako jeden čtvereční palec.

Výsledkem práce byly originální mapy SK. Jeden z otisků mapy byl nazván císařský povinný otisk (Kaiserpflichtexemplar), který byl archivován ve Vídni. Území Česka pokrývá 11 732 katastrálních map, z čehož do dnešních dnů nebyly dochovány povinné otisky oblastí, které byly v roce 1938 připojeny k Třetí říši. Jejich originály byly totiž odvezeny k nacistům a po druhé světlové válce se je nepodařilo nalézt.

Jedná se sice o nejstarší použitou mapu, ale zároveň velmi detailní. Poloha stavebních objektů se od první poloviny 19. století výrazně neměnila. Díky tomu bylo možno identifikovat relikty budov a vodních nádrží, které nebyly ve TM 10 zakresleny.

Parcely v katastrální mapě byly nápomocné při určování původního vedení komunikací, vedoucích do vesnice ze západu a jihu. Při vojenském působení v oblasti byl totiž průběh některých z nich narovnán a jiné přestaly být používány a zarostly vegetací. Parcely jsou na kraji obce dodnes nápadně úzké a vytváří dojem liniového objektu stavby. Předpoklad, že parcely pomohou při identifikaci budov, se nenaplnil. Některé sice kopírují části budov, jiné dokonce celou budovu (kaple na návsi), ale nebylo třeba je využít vzhledem k daleko lepšímu použití SK a TM 10. Tři parcely v oblasti kopírují vodní plochy, což posloužilo pouze k potvrzení, že byly identifikovány správně. Naopak katastr výrazně pomohl k identifikaci reliktu po vodojemu na parcele 243/6, po kterém zbyla pouze prohlubeň v zemi vypadající jako ostatní deprese, vzniklé v průběhu existence vojenského výcvikového prostoru.

Císařské povinné otisky SK byly naskenovány Zeměměřickým úřadem. Pro uživatele jsou dostupné na webu archivnimapy.cz. Pro území Palohlav je dostupný mapový list s označením 5625-1. Samotná obec je dostupná z listu 5625-1-003.Území zobrazuje rozlohu lesa, budovy, vodní plochy i cesty. Vodní a lesní plochy jsou však zaznačeny velmi generalizovanými liniemi.

Plán obce Palohlavy

Dokument, který lze použít pro zkoumání zaniklých vesnic, jsou vzpomínky původních obyvatel. Při hodnocení takových pramenů je ale důležité si uvědomit, že lidé zapomínají a mají zkreslenou realitu, zvláště, pokud v obci bydleli pouze jako děti.

V knize Zaniklé obce Ralska od Osvalda Honse (2014), nalezneme ke každé obci ručně kreslený plán, který následně upravil autor. Plán Palohlav sestavil Josef Lehmann, Anna Reilová a Jan Seniuk na základě osobních vzpomínek a upravil sám autor. V literatuře není přesně zaznamenáno, jakému roku plán odpovídá, ale díky věku osob se můžeme domnívat, že jde o vzpomínky z počátku 30. let 19. století.

Plán obce Palohlavy je vhodný k identifikaci budov pouze v kombinaci s TM 10. Vzhledem k tomu, že jde o plán, a ne o mapu, objekty neodpovídají rozměrově realitě a ani vzdálenosti mezi sebou nebyly při tvorbě díla nijak řešeny. Pro samotné určování stáří budov nebyl plán využit i vzhledem k tomu, že není jasné přesně časové období, kterému plán odpovídá. Plán Palohlav je jediný zdroj, ze kterého je možné čerpat polohu studen.

V březnu 2018 proběhl v terénu sběr dat a meření v terénu pomocí přístroje Trimble GeoExplore. Posledním krokem práce byla vizualizace dat pomocí vhodných kartografických vyjadřovacích metod.

Před samotnou práci v terénu bylo důležité vyhledání lokalit, kde se mohou vyskytovat objekty. Velké množství terénních reliktů bylo předem vytipováno pomocí materiálů zmiňovaných v kapitole 5. Na místě byly domněnky o poloze a typu objektů potvrzeny či vyvráceny a zaznamenány souřadnice.

Měření vegetace v terénu bylo složité. Z pohledu biologického laika nelze přesně určit, co lze ještě považovat za zahradu a co již za les. Proto byl v terénu z hlediska land use zaměřen pouze les, jehož hranice byla určena hustotou stromů a jejich druhy. Ovocné stromy nebyly považovány za součást lesa. Ostatní plochy vegetace byl vektorizovány ze císařského otisku SK, LMS z roku 1938, ortofota z roku 1953 a současného ortofota.

Doporučujeme k tématu: REGION RALSKO a Zaniklé Ralsko a Spolek historie Mimoňska a Podzemní prostory Ralsko a Infostředisko Roveň