Doprava
Nejjednodušší příjezd z Česka do Bieszczad vede po železnici. Rychlík jede do slovenských Medzilaborců. Osobní vlak jede skrze nedávno otevřený Lupkowský tunel do polského Lupkowa a odtud místními autobusy pod hory.
Na kole lze přejet přes přechody na cestě Ruskie – Cisna nebo Stružnica – Maniów (duben-září).
Ubytování
Poblíž většiny polesí pod horami je možnost jednoduchého stanování. Tato tábořiště jsou od sebe vzdálena nejvíce jeden den pěší cesty. V obcích stojí ubytování s polopenzí v penzionech 80 až 90 zlotých, velmi dobrá cena je 70 zlotých za osobu.
Nebezpečí
Horská služba GOPR vykoná v Bieszczadech čtyři stovky zásahů ročně. Pomoc je na rozdíl od Česka či Slovenska zdarma. "Nejvíce problému si u nás způsobují návštěvníci, kteří si neuvědomí, že jsou opravdu na horách," říká náčelník GOPRu. "Jde o celková vyčerpání organismu, infarkty, úpaly a zásahy bleskem. Teď už hrozí i podchlazení a umrznutí."
Telefony
Horská služba: 985
Pomoc v nouzi: 0601 100 300
Na hranicích Polska, Slovenska a Ukrajiny je rozkládají tři národní parky Bieszczady, Poloniny a Užanski park.
AUDIO: Bieszczady (5 MB, mp3, 4:50 min) - turistika, cyklistika a lyžování
Ukrajina za oponou
První dva se pomalu propojují, ale Ukrajina zůstává zatím mimo. "Je to jeden ekosystém a zároveň jeden turistický prostor, ale také tři státy a tři způsoby ochrany," říká propagátor turistiky z Prešova Tomáš Paľo. "Ukrajina je jiný svět, vedou tam jen dva hraniční přechody, za necelý půlrok zůstane za oponou schengenského prostoru."
Jeho slova nepřímo potvrzuje polský člen horské služby Pawel: "Podél ukrajinských hranic se rojí vojáci všech tří států. Dokonce i naše zásahové vrtulníky tam létají jen s potížemi."
"Všichni Poláci byli v Bieszczadech, nebo je aspoň znají," říká ochránce národního parku Grzegorz Sitko a srovnává: "Bieszczady jsou relax, Tatry znamenají sport."
Buďte rádi za každý den
Vstup do národního parku stojí jedno euro. "Chceme, aby sem návštěvníci přicházeli vždy jen na jeden den a potom zase odjeli," dodává Grzegorz Sitko. Smí se tu chodit pouze po značených cestách.
Není to jen opatření kvůli ochraně přírody, ale jde také o bezpečnost. "Na hřebenech není voda, je nutné s sebou nosit zásoby," doporučuje Pawel. "Pozor na sestupy do údolí podél potůčků mimo cesty. Jsme ve flyšových horách, a proto se v údolích často vytváří strže a vodopády, jejichž zdolávání by bylo nebezpečné." Podle Pawla nelze z takových údolí vycouvat ani uhnout a jedinou možností je dostat se skrze ně až dolů pod hory.
Důvodem ochrany přírody jsou hlavně bukové lesy, potom poloniny a zvířata. Poloniny na hřebenech hor pomalu zarůstají. Slováci toho velmi želí, ale Poláci zůstávají v klidu: "Nechráníme současný stav, ale přírodní procesy." Kdo tedy chce vidět nezarostlé hřebeny, neměl by váhat.
Přes hlavní poloniny
Klasická bieszczadská turistická túra vede přes tři hlavní poloniny. Začíná se v obci Ustrzyki Górne (800 m n.m.). Stoupá se na poloninu Carynska (1297), klesá do obce Brzegi Górne (830) pod sedlo Wyžna.
Odtud jdeme zase nahoru na poloninu Wetlinska k chatě Puchatka (1228). Tady se dá přespat ve vlastním spacáku na karimatce. Přes den je tu otevřená hospoda s pivem, limonádou a základním jídlem. Přes další vrcholy (1253) míříme pohodlnou stezkou do sedla Orlowicza (1075).
Po velou dobu vidíme daleko do kraje. Na východě se v mlhách ztrácí Bystré sedlo, možná budoucí turistická brána na Ukrajinu. Na jihu se černá hradba Bukovských vrchů s trojmezným Kremencem (1221). Všude pod horami pomalu zarůstají šachovnice polí a luk, odkud byly po válce vystěhovány celé osady do polsko-německého pohraničí.
Nevýrazné sedlo Orlowicza odděluje poloninu Smerek se stejnojmenným vrcholem (1223). Odtud klesneme k chatě Jaworzec a po silnici dorazíme do Kalnice na autobus. V ideálním případě se to všechno dá zvládnout za víkend.