Fotografie je pořízena na náměstí v Lokti, kde se odehrál 7. května 1945 obrovský dějinný akt. Německá vojska na Karlovarsku tady podepsala kapitulaci. Na jedné straně byl kapitulující generál Herbert Osterkamp a na druhé straně major R.Wich, plukovník T. Harrold a brigádní generál George Taylor. Na fotografii je vidět generála Osterkampfa už bez distinkcí, jak spolu s americkou eskortou a místním německým četníkem čeká na náměstí na příjezd amerických důstojníků, kteří si dávají na čas. Podepsání kapitulační listiny pak proběhlo bez velkých problémů, až na jeden! Když zástupce velitele 1. pěší divize generál George Taylor přebíral v Lokti na náměstí, v hotelu Bílý kůň k podpisu z rukou generála Oesternkampfa kapitulaci německých vojsk v západních Čechách, zarazila ho slova napsaná v kapitulační listině: "Ve městě Elbogen, Sudetenland." Rázně přeškrtl slovo Sudetenland a místo toho tam připsal: "Nonexistend - neexistuje" a k tomu přidal: "In Czechoslovakia!"
"Obyvatelstva je 9045 duší, včetně 2409 ve městě a 6636 na vesnicích. Dohromady tu žije 10 protestantských a 5 židovských rodin. Jazyk je všude německý.
Zde na radnici v Lokti mohou zvědaví návštěvníci vidět železný meteorit, který je tu uložen a který byl známý už před stoletími pod jménem Posel hromu, nebo také Zakletý purkrabí," pokračuje J.G. Sommer ve své knize z roku 1847.
Za krutou robotu se stal železnou kobylí hlavou
Podle legendy prý purkrabí Botho z Eulenburgu stíhal své poddané krutou robotou. Byl za to často proklínán. Jednoho dne došla kletba účinku.
Když byla robota u konce, uložil purkrabí jakémusi poddanemému na poli, že má pracovat přes čas, dokud nezazní zvon. Robotník se naštval a přál mu, ať ho udeří blesk z čistého nebe a zbude z něj jen kus železa. To se prý také stalo. Blesk udeřil do purkrabího a zůstal po něm jen kus kovu velikosti kobylí hlavy.
Měnil váhu, plaval, mizel a objevoval se
Dnes víme, že je to meteorit o váze 107 kg. Pověra říká, že často měnil svou váhu. V obavách, že by mohl způsobit požár, byl vhozen do hradní studny hluboké 22 klafterů (39 m). Vždy se po čase znovu objevil.
Královský a císařský generál Johann von Werth to vyzkoušel během třicetileté války, když jej také vhodil do studny. Později byl slitek vytažen rumpálem a přinesen do hradu. Roku 1742 jakýsi Francouz tento kus železa znovu vhodil do studně, kde zůstal až do roku 1776, kdy bylo opět nalezen. Teď je uložen na radnici.
V roce 1811 prozkoumal podivný železný kámen profesor chemie na Technickém institutu v Praze K. A . Neumann a připustil, že je to železný meteorit. Toto bylo později potvrzeno chemikem von Klaproth a fyzikem Chladným.
O meteorit se podělila významná muzea
Později byla hmota rozdělena na dvě nestejné části. Větší část byla poslána do Královského a Císařského muzea přírodopisu ve Vídni. Menší část zůstala na radnici v Lokti.
Meteorit nazývaný Zakletý purkrabí z Lokte byl nalezen kolem roku 1400. Jeho původní hmotnost byla přibližně 100 kg, ale postupně byl rozřezán na několik menších dílů a vědecky zkoumán. Ukázky z něho jsou například v Národním muzeu v Praze nebo Přírodovědném muzeu ve Vídni. Ve vitríně Hejtmanského domu na hradě Lokti dnes uvidíme vystavenou kopii.