Dunaj z Vídně do Bratislavy (skoro) na seakajaku a kanoi

Na plavbu došlo letos začátkem října. Logickou jednodenní trasu Vídeň Bratislava jsme z důvodu momentálně panujícího covidového zákazu cestování Čechů na Slovensko zkrátili na plán Wien - Wolfsthal, což je poslední vesnice na pravém břehu před Bratislavou. Plán byl nechat auta ve Vídni před Shiffbautechnische Versuchsanstalt (výzkumákem stavby lodí) a jet skoro celý DonauKanal, kousek za jeho soutokem s Dunajem se setkat s přáteli ze Slovenska a pokračovat až k vesnici Wolfsthal, odkud se vrátíme pro auto vlakem. 

 Dunaj vlastní silou

CYKLISTÉ Dunajská cyklostezka z Pssova s cyklovozíky

CYKLISTÉ Dunajská cyklostezka z Pasova s dětmi

CYKLISTÉ Ohybem Dunaje na kole

KOLOBĚŽKY Z Brna do Budapešti na koloběžce

VODÁCI Dunaj z Vídně do Bratislavy na seakayaku a kanoi

VODÁCI Dunajská delta koncem léta

VODÁCI Malý Dunaj na kanoi

VODÁCI Koupání na Dunaji ve Vídni

TURISTÉ Římané v Trenčíně

TURISTÉ Koupání na Dunaji ve Vídni

TURISTÉ Ostrov na krásném modrém Dunaji

TURISTÉ Danubiana - galerie umění uprostřed Dunaje

Přesně tak jsme udělali. Nasednutí se neobešlo bez obvyklé scénky se seasockem mého grónského kajaku - cvaknul jsem se při nasedání jako skoro vždycky. Na netu načtené obavy z lodi jezdící DonauKanálem rychle a tvořící velké vlny se nepotvrdily, stejně jako obavy, zda je možné a vhodné jezdit po něm na kajacích a kanoích. Žádnou velkou loď jsme v něm totiž nepotkali a malý člun říční policie na nás jen zamával na pozdrav.

Vídeňský DonauKanal

Vídeň poměrně rychle utekla s dojmem jako bychom projížděli kolem Smíchovské náplavky (kdyby na ní byla stanice metra přístupná přímo z ní). Za Vídní začaly typické rakouské rybářské párty domečky na pilotech s obrovskou sítí na velkém vahadle vytažené vysoko nad vodou a když i ty zmizely, přišel soutok.

DonauKanal dost rychle teče, ale na soutoku s hlavním ramenem se přivalí silná a velice rychlá řeka. Naším úkolem bylo krosnout ji na levý břeh a zážitek z toho přejezdu byl silný. Nájezd do proudu jako na divoké vodě a usilovné pádlování, abychom se udrželi na místě, respektive neodjeli moc daleko po proudu. S nastraženými rozhraními a karfioly jen tak uprostřed řeky, protože pod vodou má dno nějaký tvar, který nevidíme, zato si užijeme jeho projev nahoře na hladině.

Kapr po srbsku v rakouské restauraci

Slovenské přátele jsme potkali na ostrově kousek pod soutokem. Ze skupiny dvou seakajaků a canoe se stala vyrovnaná grupa dvou kanoí a dvou kajaků s převahou dřevěných lodí. Juraj se svou skoro čerstvou vlastnoručně postavenou plátnem potaženou klasickou žebrovkou, Chobotnice na své cedrové štáfkové singl kanoi, já s tradičním plátnem potaženým grónským kajakem a Dáda na plastovém seakajaku od Tahe Marine.

Řeka pod námi a s námi frčela o sto šest. Rychlost proudu byla 10-11 km/h. Plánovaný oběd se přiblížil skoro bez úsilí.

Dali jsme si návštěvu rybí restaurace a ochutnávku covidového režimu rakouského pohostinství. Venkovní zahrádka se ukázala být nedosažitelná, protože v sobotu v poledne beznadějně plná a zarezervována, vnitřní prostory přístupné s rouškou ale byly prázdné. Poobědvali jsme tedy skvělého kapra na srbský způsob uvnitř. Systém registrace návštěv čerstvě hejtovaný doma v Čechách byl nenásilný a pohodový. Číšnice přinesla sešit, kam jsme zapsali čas, číslo stolu, jméno a telefon, hotovo. Sešit obsahoval i kolonku email, ale ta byla vesměs prázdná a ani já jsem jim ho nedal.

Vyhýbáme se lodím, bójím a vírům

Pokračování cesty se neslo v duchu Velké řeky. Snažili jsme se jet po hraně plavební dráhy, to je sice v proudu, ale mimo cestu velkých lodí, kterých jsme potkali osm vždy s parádní vlnou. Velká řeka přináší bóje plavební dráhy, před kterými se tvoří úctyhodná vlna a za nimi vracák s poctivým rozhraním a které místy vypadají jako by měly zálusk přímo na vás. Vyhnout se jim vyžaduje plánování a pádlování. Další radosti jsou rozhraní a karfióly jen tak pro radost, kdekoliv Velkou řeku zrovna napadne. Na mém patrně ne zcela velikostně vhodném (rozuměj lehce přetíženém) grónském kajaku bez kormidýlek jsem se naodlamoval pádlem jako nikdy jindy. Prostě to se mnou zatočilo, kdykoliv se řece zachtělo.

Výjimečným zážitkem bylo klidné staré rameno před Hainburgem a setkání s obávaným, velice rychlým katamaranem jezdící mezi Bratislavou a Vídní. Zastihl nás naštěstí připravené a ve správném místě mimo plavební dráhu. Křížit mu omylem cestu by nebyl dobrý nápad. Loď se vynoří ze zatáčky rychlostí, která nedává moc šancí na reakci, a vlnou, která rychlosti odpovídá.

Končíme pod Děvínem

Vysedací místo pod Děvínem na pravém rakouském břehu jsme lehce přejeli a vraceli se přes asi tři příbřežní hrázky k jedné z rybářských chatek. Od ní to k vlaku bylo tři čtvrtě hodiny chůze. Celkově tohle místo nebyl dobrý nápad. Strávil jsem jako stráž lodí zalezlý v dešti pod rybářskou chatku čtyři hodiny. Protože cesta na vlak, protože cesta vlakem, protože pěší putování Vídní a nakonec protože večerní Vídeň autem zabrala dalších 90 minut.

Na příště považuji za lepší nápad skončit přímo v Hainburgu, kde je na břehu kanuklub s restaurací a vlaková zastávka přímo u vody.

Dunaj je krásná silná velká řeka. Pojedeme po ní někdy zas.

INFO: Kilometráž rakouského úseku Dunaje

Zobrazit místo World of rivers. Světové, české a slovenské řeky. na větší mapě