Z Brna do Budapešti jedu na koloběžce, zastavím se jen na metru v maďarské vesnici

Na týden jsem odvolal veškerou práci, nedohodl žádné schůzky, povinnosti hodil za hlavu.

Neplánoval jsem absolutně nic. Kromě místa, kam jsem chtěl na koloběžce dojet. Líbilo se mi a věděl jsem, že se tam někdy podívám. Netušil jsem, že tak brzy.

Samota byla skvělá. Hlavní dobrodružství se nedá přesně pojmenovat, ale to nejsilnější se odehrálo v mé mysli toulající se po dálnicích, upravených i neupravených, spletitých i rovných stezkách nervových vláken s cílovými stanicemi v neuronech.

Sbalit saky paky

Lístek do Brna jsem sehnal. Jeden z posledních. Vyrazil jsem s patnáctikilovým batohem obsahujícím oblečení, spacák, lékárničku, jídlo a nejnutnější věci na servis. Na koloběžce.

V půl desáté večer jsem stál na vylidněném autobusovém nádraží v Brně osvětlen jako cirkusový stan - vepředu světlo, vzadu blikačky, na sobě reflexní vestu a porůznu na koloběžce i oblečení reflexní nášivky či nálepky.

První odrazy byly těžké, ale záhy jsem si na jízdu se zátěží přivykl. Opustil jsem poslední velké město před Trnavou.

VIDEO Na koloběžce Brno - Csákberény - Budapest (400 km)

Zhruba ve 2 hodiny ráno jsem pocítil únavu a složil hlavu ve výseku roští mezi poli u silnice. Vylekal jsem ptačí hejno a ptáci zase vyděsili mne. Skóre bylo vyrovnané: jedna jedna. V onom roští se nalézal polorozpadlý domek a posloužil jako ochrana před rosou.

Zjistil jsem, že polovina března je mrazivá. Představa, že otevřu spacák, naženu si do něj zimu jen kvůli tomu, abych si navlékl kalhoty, a zalezu zpět, byla strašná. Příště se poučím. Spacák super, ale asi nebude tak teplý, jak se píše v propozicích. Tak určitě.

Slovensko rychloběhem

Ráno jsem nasadil flísové rukavice a vyrazil. Projel jsem hranice a na Slovensku ulehl v lesíku u cyklostezky pod velkými kopci Malých Karpat. Po dlouhé jízdě jsem usnul prakticky okamžitě. V osm večer.

Filmováno kamerou Xiaomi Yi 4K+. Můžete se podívat na videa jejího předchůdce TEST Outdoorová kamera Yi Action.

Probudil jsem se ještě za tmy. Měsíc svítil, hvězdy zářily, zima jaku v Rusku. Vyrazil jsem na cestu, že beztak bude brzy svítat.

Přejel jsem Malé Karpaty. V Dobré Vodě jsem zapnul mobil a zjistil, že je teprve půl páté ráno.

Projel jsem skrz Slovensko do Trnavy a dál podél Váhu k Dunaji. Ujel jsem zhruba 150 kilometrů, než se mi podařilo najít v Maďarsku nocleh v malém lesíku na okraji úvozu. Jinde byla pole vinice.

Metro na vesnici Csákberény

Nazítří jsem dojel do vesnice Csákberény, kde se nalézá vagon budapešťského metra. Ano, je to jediná vesnice na světě s vlastním metrem. Vagon vypadá, jako by vyjížděl po pekelné dráze ze středu země. Bylo krásné posedět v metru, kterým jezdili moji rodiče v Praze na "céčku".

Za vsí jem nastavil azimut směr Budapešť a jel. Cestou jsem narazil na starou studnu s rumpálem jako z pohádky. Slunko svítilo a já měl radost, že se v půli března mohu vysvléci donaha a celý se umýt. Poprvé za celou cestu.

Dál už mne čekaly jen hlavní silnice s kamiony a vyjetými kolejemi v asfaltu. Vedro bylo přesně takové, že jsem nevěděl, zda nechat na sobě zimní bundu, anebo si ji sundat a jet jen v mikině. Ani jedno nebylo ono.

V Budapešti jsem se projel kolem památek a taky mi vzrostlo ego. Oslovil mne pán a vyptával se, odkud jedu, kde jsem spal a podobně. Mezi tím se srocoval dav z náhodných kolemjdoucích, kteří si zřejmě mysleli, že jsem někdo důležitý. Když jich kolem mne bylo asi patnáct, musel jsem se rozloučit. V nejlepším se má přestat. A dokonce jsem sklidil od jedné paní potlesk jako výraz uznání.

Bus jel zanedlouho. Dal jsem si něco k jídlu v místním fastfoodu. Naštěstí brali karty, v Maďarsku se platí forinty a beztak jsem eura už neměl.

Je nutné sedět doma nad mapou?

Na cestování je úžasné to, že nejsilnější prožitek je cesta samotná. Není-li předem diktována dle brožury, lze téměř vždy narazit na úžasné kousky země, o kterých ví jen krajánci.

Namátkou: prodejna malých větrných mlýnů, opuštěná studna s rumpálem, debata se skupinkou romských kluků u hranic se Slovenskem, náhodný cyklista, se kterým jedeme společně pár kilometrů, stromy hustě porostlé jmelím, spánek v oslnivém svitu úplňku, maďarsko-česko-anglicko-německý rozhovor s babičkou krájející jablka v zapadlé vesničce...

ROZHOVOR Opicakuz: Věci jsem naházel do báglu a jel

Cyklostezky nebo silnice?

Dobré cyklostezky jsem si užil hlavně na Slovensku podél Váhu. Několikrát jsem jel po různých cyklostezkách i na jižní Moravě. V Maďarsku cyklostezku vůbec nerozeznáš od silnice nebo od místní polňačky. Od Csákberény do Budapešti nemáš jinou možnost, než jet po hlavní silnici vedle tiráků a pak se to před hlavním maďarským městem rozšiřuje na víceproudou silnici se silným provozem.

Jak jsi se v tom orientoval?

Doma jsem si na papírek napsal města, kudy mám projet, a pak jsem se občas podíval na mobil, kde jsem měl Mapy.cz. Pak ale došla šťáva, a tak jsem jel podle směrovek na silnicích. 

Na jaké koloběžce jsi šlapal?

Úplně normální Kostka Twenty, bez jakýchkoliv úprav. Jezdím na ní už dva roky a podle libosti se o ní střídáme s celou redakcí Horydoly. Mimochodem, stejná koloběžka během dalšího měsíce jela na výlet po Kokořínsku, zúčastnila se závodu 24 hodin ve Stromovce a mezi tím jezdila po Praze jako normální dopravní prostředek.

Převážel jsi autobusem nejen sebe, ale také koloběžku?

Jezdím žlutými autobusy a v nich to není problém. Měl jsem sebou nejlevnější textilní obal na kolo / koloběžku z Lidlu. Sedadlo i místo v zavazadlovém prostoru jsem si vždy rezervoval společně. 

Najel jsi toho dost v noci. Jak jsi řešil viditelnost?   

Na řídítkách jsem měl přední bílé světlo. Dozadu blikaly dvě červené blikačky na helmě a na batohu. Kromě toho jsem měl oblečenou reflexní vestu, jakou musí mít řidiči s sebou v autě. 

Další vybavení?

Dost chodím turistiku, jsem vedoucí dětského oddílu Poutníci a kvůli práci v zážitkové pedagogice často cestuji, takže nebyl problém věci jako obvykle naházet do báglu a vyrazit z domova. Měl jsem s sebou spacák Coleman Latitude, což byla na konec zimy přece jenom příliš studená volba, karimatku Jurek, kterou jsem hned první noc proříznul a spal pak v podstatě na zemi, batoh Boll Ranger 35+10 l, cyklistickou helmu Crivit z Lidlu, pončo proti dešti z Decathlonu, bavlněné kalhoty, které nosím už jenom na výpravy s dětmi do přírody, dvě bavlněná trika - jedno na jízdu a druhé do autobusu, dvoje trenky, patery ponožky, dvoje tenisky, z nich jedny jsem ztratil v bivaku hned druhou noc, pletenou čepici, městskou zimní bundu, flícové rukavice, ale potily se mi v nich ruce, takže jsem jel skoro pořád bez nich. Samozřejmě jsem vezl také lékárničku a také nejjednodušší sadu lepení - klíče - pumpička - montpáky.

Co jsi jedl a pil?

Doma v Tesku jsem si koupil dvě sekané v igelitu, krájený chleba, několik margotek, snickers a pár dalších sladkostí. Po cestě jsem si koupil jen kebab na Slovensku, pití a burger v Trnavě a nakonec v Budapešti hamburger v Burger Kingu a limonádu v Tesku. Vše jsem platil kartou, protože Slováci a Maďaři koruny neberou. Už abychom konečně přešli na eura! 

Používal jsi elektroniku?

Mobil jsem měl hlavně kvůli Mapy.cz. Muziku jsem z něho poslouchal jen první večer, protože pak se mobil vybil. Posléze jsem ho dobíjel ze dvou powerbank, ale muziku už jsem do uší nepouštěl. Dobře posloužila malá a jednoduchá kamerka Yi Action, ze které vidíte záběry na videu a také fotky ve fotogalerii. Dobře posloužil papírový zápisníček, když jsem Maďary žádal o informace, kudy mám jet dál. Nejsem zrovna znalec ugrofinských jazyků... 

Doporučené vybavení

Lehká sportovní obuv (raději dvoje), cyklistické rukavice, přilba, blikačka a světlo, sportovní brýle, funkční prádlo, sportovní hodinky, mapa nebo GPS, mobil, lékárnička, pití a jídlo na cestu, peníze, pojištění a doklady, batoh 45 l, čelovka, nářadí a lepení, pumpička, zámek na kolo, malý fotoaparát nebo kamera, opalovací krém, bivakovací pytel, čepice, kalhoty a bunda, 2x funkční prádlo, 5x ponožky, fleece nebo softshell bunda, spací pytel, nafukovací karimatka, přepravní obal na koloběžku, trekkingová koloběžka.