Jarní voda je nejlepší

Voda vydrží ještě pár týdnů, a tak je čas vyrazit na divoké dobrodružství.

V České republice teče přibližně pět stovek toků, které se dají splout na lodi. Většina je sjízdná jenom teď na jaře, když na horách tají sněhy.

Sedmička favoritek

První, co každého vodáka napadne, je sedmička nejznámějších řek Lužnice – Vltava - Ohře – Berounka – Sázava – Otava - Morava.

Lužnice
Synonymem českého vodáctví je Lužnice. Had kánoí se po ní táhne od rána do večera – ale jenom v létě. Teď na jaře je to stejné jako na Otavě – občas se objeví loď nebo skupinka nadšenců, kterým nevadí zima a ocení dostatek vody v korytě, samotu a zvláštní atmosféru. Nížinný tok příjemně meandruje, schovává se v lesích, tahá nezkušené posádky do vrbiček u břehů a skoro pořád teče. Hladkých úseků nad jezy není příliš mnoho.

Vltava
Nejčeštější řeka Vltava se obvykle splouvá z Vyššího Brodu do Českých Budějovic. Teď je splavný i zajímavý úsek z Borových Lad do Lenory. Úzký a rychlý proud v meandrech nás veze skrze kouzelná horský rašeliniště. Je možné si přidat dva dny z Lenory na Lipno, nebo další dva dny z Prahy do Mělníka. Na všech těchto úsecích řeka pěkně teče a je vhodná pro turistické kánoe. Čím dál populárnější je splutí všech přehrad Vltavské kaskády mezi Budějovicemi a Prahou na mořských kajacích. Také průjezd samotným hlavním městem je zážitkem, na který se nezapomíná.

Ohře
Ohře je trojkou mezi nejoblíbenějšími vodáckými řekami. Je mohutná a při tom živá. Rychlý proud se střídá s peřejemi. Často se proplouvá pod skálami. Na nich stojí hrady, anebo aspoň zříceniny. Středověká města Cheb, Karlovy Vary a Kadaň také stojí za prohlídku. Spousta levných tábořišť nabízí pouze místo na stan a jednoduché toalety, ale k dispozici jsou i komfortně vybavené kempy.

Berounka
Jestli jste ještě nikdy nebyli na vodě, Berounka je pro vás ideální řekou. Jarní vysoká hladina trochu zrychlí dlouhé úseky nekonečných úseků hladké vody bez proudu a zalije mělčiny pod jezy. Do výčtu superlativů lze zařadit nádhernou přírodu, zajímavé památky v okolí, hospody otevřené i mimo letní sezonu a pro otrlé i možnost táboření pomalu v každé zátočině. Kdo spěchá, ať na Berounku raději nejezdí. Kdo hledá pohodu, večerní ohníček u kytary, vycházky na okolní zříceniny, tomu dá Berounka zážitky na celý život. Možná potkáte skupiny vodáků, kteří jezdí stejnou řeku už desítky let.

Sázava
Sázava se sice jezdí nejčastěji v červnu, ale při tom je to vyloženě jarní řeka. Za opravdu vysoké vody se dá splout už od rybníku Dářko u Žďáru na Vysočině. Není to ovšem nic pro turistické otevřené kánoe. Je potřeba sednout do uzavřených kajaků a kánoí, nebo nafukovacích kánoí. V Přibyslavi se divoká říčka uklidňuje, a proto je lepší lodě naložit do auta a převézt je pod Světlou. Tam začínají proslulé peřeje Stvořidla. Jsou tak mohutné, že se na ně jezdí v raftech nebo kajacích. Po pár kilometrech se Sázava znovu uklidní. Nezbývá než naposledy naložit lodě a odvézt je do Týnce. Tady začíná celodenní štreka v peřejnaté kudrnaté vodě až do Pikovic na soutoku s Vltavou. Jezy se střídají s velkými vlnami. Když začne být splutí kvůli příliš vysoké hladině nebezpečné, poznáte podle toho, že půjčovna v Týnci přestane vydávat kánoe.

Otava
Hrady, zámky, pivo, párky, klídek – to je dolní Otava. Příjemně teče rovinami od Šumavy k Orlíku. Na vodáky nepřipravila žádná nepříjemná překvapení. O prázdninách bývá plná vodáků, ale teď na jaře potkáte jen kované milovníky kánoí. Oceňují především, že je dost vody. V létě totiž koryto vysychá a lodě je nutno přes mělčiny přetahovat.
Horní tok Otavy od Čeňkovy pily do Sušice je jiná káva! Sem se mohou odvážit jen zkušení kajakáři, raftaři s prvotřídním vybavením, nebo vodní turisté pod vedením zkušeného vůdce. Řeka tu má tah, záludné vlny střídají velké válce a do jízdy se pletou balvany v řečišti. Plavání v divoké řece a ledové vodě je velmi nebezpečný a nepříjemný zážitek, který si každý rád odpustí.

Morava
Královnou moravských řek je Morava. Nahoře pod Králickým Sněžníkem je úzká a rychlá, nad Olomoucí v lužních lesích se rozlije do šířky a do Dunaje stéká jako mohutný rovinatý rok. Jarní voda se obvykle jezdí z Hanušovic. Výše se odváží jen experti na hodně divokou vodu. Pokud pojedete celou Moravu, nezapomeňte s sebou doklady, protože posledních šedesát kilometrů poplujete na Slovensku.

Na velkých řekách pádluje v tuhle dobu už spousta dalších milovníků studené vody. Nabízíme proto pět málo známých jarních řek, kde se zaručeně nebudete tlačit s ostatními vodáky na jezech a nebudete se s nimi přetahovat o židle v hospodách.

Řeky to jsou osamělé a restaurací je na nich pomálu. Mimo letní sezonu bývají často zavřené.

Pět tipů na prázdné řeky

Jizera

Krkonošská řeka Jizera nabízí na své cestě z hor do Polabí vše, čeho si vodácké duše žádají. Na horním toku jsou úseky nejvyšší obtížnosti v okolí Kořenova. Směrem k Semilům peřeje lehknou. Od Železného Brodu až k ústí do Labe se jedná o vyloženě turistickou řeku. Nejkrásnější lehký úsek je posledních dvacet kilometrů z Benátek do Labe. Čistá řeka tu mírně proudí, plujeme mezi loukami a lesy, občas se zjeví malé vesnička.
* od polských hranic k Mýtu: jen pro experty na kajacích! WW6
* do Pasek: pro velmi zkušené vodáky na uzavřených kajacích a kánoích a nafukovacích raftech WW3
* do Železného Brodu: pro zkušené vodáky na otevřených kánoích WW2
* do Benátek: pro masochisty na turistických kánoích a pramicích od jezu k jezu ZW
* do Toušeně: pro turisty na jakýchkoliv lodích ZW

Ploučnice

Neuvěřitelné zátočiny, křoví, bažiny, panenská příroda. Ploučnice stékající zpod Ještědu do Labe meandruje panenskou krajinou, kde se ještě před dvaceti lety proháněly okupační ruské tanky a nad hlavou létaly stíhačky s jadernými pumami. Čeká na nás spousta zajímavých překvapení. V Novinách pádlujeme skrze skalní tunel, u Hradčan podjíždíme poslední most na železniční trati Vladivostok – Mimoň, kudy přijížděli rušní vojáci, nad Brennou jsou meandry tak zamotané, že nevíme, kam vlastně jedeme.
* ze Stráže do Benešova: pro romanticky založené turisty na otevřených kánoích ZW
* do Děčína: nebezpečné jezy pro experty na uzavřených nebo nafukovacích lodích WW1

Radbuza

Radbuza je jednou ze čtyř řek, které se stékají v Plzni a tvoří mohutnou Berounku. Není to nijak divoký tok, poklidně si teče plochým lučinatým údolím ve stínu olší. Za velké jarní vody přece jenom trochu zrychlí a pokud jedeme v uzavřených sportovních lodích, můžeme všechny jezy sjet nebo skočit. V létě to nepůjde. Radbuza je vyhlášená rybářská řeka, a proto se o ní musí vodáci dělit z tichými blázny na březích. Hlavními překážkami při spluté tedy nejsou peřeje, ale rybářské vlasce.
* z Horšovského Týna do Plzně: pro turisty na otevřených kánoích ZW
* skrze Plzeň: raději to nezkoušejte, řeka teče mezi vysokými zdmi přes nesjízdné jezy

Střela

Divoká řeka Střela začíná být vodácky zajímavá ve Žluticích pod hrází přehrady. Na jaře vypouští do koryta hodně vody a to umožňuje splout horní tok do Rabštejna. Projíždíme hlinitým meandrujícím korytem skrz rozbité vesnice, okolo chátrajících statků a kostelů. Dolní tok se změní v tomto nejmenším českém městě jako mávnutím kouzelného proutku. Sjedeme vysoký jez v Rabštejně a z hlinitých meandrů se v mžiku přeneseme do skalnatého údolí, kterým se lodě ženou mezi kameny a vlnami skrze divoké peřeje.
* ze Žlutic do Rabštejna: pro romanticky založené turisty na otevřených kánoích WW1
* do Mladotic: pro zkušené vodáky na uzavřených kajacích a kánoích nebo nafukovacích kánoích WW2
* do Liblína: pro kohokoliv na jakékoliv lodi ZW

Mže

Západočeská řeka Mže je v létě nudná. Nahoře teče voda jen po vydatných deštích a dole čeká otročina po hladké vodě od jezu k jezu. Masochisté pádlují přes přehradní nádrž Hracholusky a dál do Plzně. Když tají sněhy, je všechno jinak. Bystrá říčka běží přes peřejky z Tachova. Během pár kilometrů zmohutní, peřeje se zvětší a nepřetržitě běží třeba právě až na Hracholusky.
* z Tachova do Kočova: pro zkušené vodáky na kajacích WW1
* do Stříbra: pro zkušené vodáky na zavřených nebo nafukovacích kánoích WW1
* do Plzně: pro kohokoliv na jakékoliv lodi ZW 

S loděmi na potoky

Nabízíme pár tipů na lehkou jarní vodu, kde zaručeně nepotkáte žádné další vodáky. Budou to romantické plavby uprostřed přírody, ačkoliv často poplujete kousek od velkých měst, nebo dokonce v zemědělské rovině. To ovšem z hladiny neuvidíte. Těšit se můžete spíš na zarostlé meandry, tichá stromořadí, tu a tam zahlédnete srnku, zajíce, ondatru, či ledňáčka.

Střed

Vlašimská Blanice
Říčka Vlašimská Blanice se kroutí lesními meandry, občas mineme chatu a čas od času plavbu zpestří jez. Vychutnáváme široká lučinatá údolí i koryto hluboce zaříznuté do skal. Po soutoku se Sázavou pádlujeme po velké řece až do Šternberka.

Kocába
Legendární trampský potok Kocába protéká v hlubokém skalnatém údolí sérií slavných osad Dashwood, Havran, Louisiana, Maják a Kansas. Až do středověku sahá jeho zlatonosná historie.

Kačák / Loděnice
Kačák dobře znají turisté a cyklisté z výletů na Karlštejnsko. Většinou je to jen potůček s trochou vody mezi kamením. Splout se dá, když na Berounce řádí povodně. Jezdí se z obce Loděnice, podle které nese potok své druhé jméno, přes Svatý Jan do Srbska na Berounce. Vrchní část toku vede lučinatým údolím, spodek se proplouvá skrze vápencový kaňon.

Kněžmostka
Kněžmostka je znásilněná do podoby meliorační strouhy. Místo aby poklidně meandrovala v rovinatém Pojizeří, pádí v betonovém korýtku skrz dva tunely pryč z krajiny. Kněžnostka má na dolním toku stálou šířku tři až čtyři metry. Je regulovaná betonovými tvárnicemi a připomíná spíš betonovou stoku než živou říčku. Na kajaku se v korytě sotva otočíte. Kněžmostka stojí za splutí především proto, aby vodák viděl, jak lze zmrzačit přírodní tok.

Sever

Bílina
Kalná voda řeky Bílina se sune regulovaným korytem. Občas udělá náznak přírodního meandru, často se objevují peřejky sjízdné i pro otevřené kanoe a několikrát je potřeba sjet nízký stupeň. Řeka teče sice divočinou, létají tu alky, čápi a kačeny, plují nutrie a břeh je zarostlý všemi možnými druhy stromů, ale každých pár set metrů o sobě dá vědět civilizace. Zpočátku plujeme územím povrchových dolů, dole vplouváme do chemického města Ústí nad Labem. Voda teče po celý rok, ale na jaře je jí více a pádlování je tedy zábavnější a rychlejší.

Svitávka
Úzký potok Svitávka, jehož jméno málokomu co řekne, je pro vodáky zeleným peklem. Horní tok v Lužických horách je téměř celý rok kvůli nedostatku vody nesjízdný, střední tok od Lindavy do Zákup meandruje hluboko pod úrovní okolní krajiny a dolní tok pod Zákupy je zarostlý křovím. Svitávka není krásná, ale teče zajímavou krajinou. Každý "vodák potoční" by ji proto měl mít zapsanou ve svém deníčku.

Lužická Nisa
Říčky pod Jizerkami jsou krásné, rychlé a tekou nádhernou přírodou. Mají ovšem dvě chyby – voda z nich rychle odteče a občas si to namíří skrz špinavé město. Tomu se vodák nevyhne ani na Lužické Nise. Podpluje pod tribunou libereckého Slovanu a pak teprve opustí průmyslovou aglomeraci. Mezi zalesněnými kopci si užije peřejí a vpluje do německých a polských rovin. Těmi pokračuje dalších dvě stě kilometrů až do Odry.

Mohelka
Mohelka, kterou lze označit za říčku i potok, nabízí zjara vzrušující kajakovou turistiku. Za zatáčkami se z čista jasna objevují padlé kmeny, protržené jezy skrývají nenápadné, ale o to zrádnější proudy, četné zarostlé meandry nutí lodě ke krkolomným manévrům a občas se objeví i nějaká peřejka. To vše v dosahu silnice, ale daleko od nejbližší otevřené hospody.

Východ

Oleška
Oleška je jedna z podkrkonošských říček, která se naplní jen při tání sněhu a po velkých deštích. Stihnout tady vodu není úplně jednoduché. Proto se Oleška sjíždí jen zřídka. Poradíme trik – jeďte autem ze Staré Paky na Semily. Ze silnice je koryto dobře vidět a sjízdnost je možné odhadnout z několika mostů. Zlaté vodácké pravidlo říká, že když loď propluje pod mostem, je tok sjízdný všude.

Úpa
Experti s kompletním vodáckým i záchranným vybavením startují až z Pece pod Sněžkou. Podmínkou je prudké jarní tání. Většina vodáků však vyráží z babiččina Starého bělidla, nebo až z České Skalice. Jezy odtud jsou už milosrdné a dají se na plastových lodích sešoupnout. Výjimkou jsou tři stupně – zabijáci. Pár centimetrů vysoké jízky pod Doubravicí následují rychle za sebou a vytvářejí dlouhé vodní válce, ze kterých není úniku. Označují je výstražné tabule.

Mrlina
Mrlina v Polabí je zmrzačená řeka a zároveň úžasné safari. Ke splutí ji lze doporučit vodákům - turistům. Je sjízdná už za mírně zvýšených vodních stavů, což kromě vrcholného léta znamená po celý rok. Plavba je pomalá a bezpečná. Bohužel vede v regulovaném korytě. Na březích pozorujeme domácí i divoká zvířata. Ve vesnicích se pasou kozy, v proudu se koupají psi, na březích se popelí kohouti a slepice. Ve volné přírodě skáčou desítky žab šipky ze břehu do proudu, okouni rejdí pod hladinou a ondatra loví. Čáp, káně a kormorán vyhlížejí kořist. Na břehu se ve vysoké trávě ukrývají zajíci, ale vidíme také srny.

Cidlina
Cidlina je sestra Mrliny. Teče jen o pár kilometrů dál, stejným směrem, stejnou krajinou. Jako neregulovaný potůček nad Jičínem se dá splout jen teď na jaře na kajaku. Od Jičína až do Labe vede dlouhý úsek, který je sjízdný na kánoích prakticky kdykoliv.

Opatovický kanál
Říčka příjemně teče, v poklidu pádlujeme, proplouváme dubovými lesy ...ona to ale není tak úplně řeka! Je to umělý Opatovický kanál, který napájí rybníky mezi Hradcem Králové a Pardubicemi. Voda jím stále proudí, koryto je široké akorát pro kanoe, příroda je tu romantická a přenášení lodí okolo jezů není příliš časté. Je to ideální tok pro začátečníky, nebo vychutnávače první jarní vody.

Západ

Úhlava
Horní tok pod přehradou Nýrsko vyžaduje celé muže a ženy. Úzké koryto, rychlé vlny a několik těžkých jezů nedávají ani na chvíli pádlům odpočinout. Atrakcí je třímetrový jez Železňák uprostřed Nýrska. Dá se bezpečně skočit, pokud víte, že máte jet vpravo. Je však nutné počkat, až bude vypouštět hodně vody přehrada nad Nýrskem. Dolní tok bývá sjízdný po celý rok. Úhlava se poklidně kroutí v meandrech a dá se po ní podniknout i týdenní plavba.

Svatava
Krušnohorský klenot Svatava nemá těžká nebo vysloveně nebezpečná místa. Říčka však z Kraslic k Sokolovu teče rychle a voda je kupodivu krásně čistá.

Teplá
Kuriózní plavba městem po Teplé je možná jen za jarní vody a při podzimním vypouštění přehrady. Chyťte příležitost za pačesy. Plavba na kolonádě, pod vřídlem a podél hotelu Thermal, kde se konají filmové festivaly, je nezapomenutelná. Zvláště když se zvrhnete s lodí pod některým z vyhlášených stupňů u Thermalu a budete ji lovit až v ústí do Ohře.

Jih

Vodňanská Blanice
Koryto bývá plné akorát, pokud na jaře zaprší do sněhu na Šumavě. Voda se valí tak, že pádlujeme na úrovni okolního terénu a máme tedy nebývalý rozhled na okolní louky. Nahoře je to úzký prudký potůček s kamenitým dnem, níže se spád zmenšuje, říčka meandruje a nabízí množství sjízdných jezů. Pod Vodňany je už Vodňanská Blanice regulovaná a většina jezů a stupňů je nesjízdná.

Volyňka
Horní tok Volyňky je divoký a nebezpečný. Dolní klidná říčka pak protéká jihočeskou krajinou okolo rybníků, malebnými vesničkami a skrze lesíky a stromořadí. Většina jezů je nesjízdná, ale dá se před nimi bezpečně zastavit a přenést okolo nich lodě.

Lomnice a Skalice
Dvě sesterské říčky se stékají ve svém ústí do Orlické přehrady. Když je v Orlíku méně vody, můžeme pokračovat od soutoku ještě kilometr divokými peřejemi. Jakmile hladina v Orlíku stoupne, peřeje se zatopí. Přesto dolní toky Lomnice i Skalice nabízejí pěkné peřeje v lesnatých a skalnatých údolích. 

Zobrazit místo World of rivers. Světové řeky. na větší mapě