Korsika na mořském kajaku podél západního břehu

Po letech váhání, špatné synchronizace diářů, drobných zranění a dalších patálií konečně vyrážíme na Korsiku. Doveze nás tam cestovka CVOK, půjčí nám vodácké vybavení a povede nás vodácký instruktor.

Vzpomínka na devadesátky 

Nastupujeme do mikrobusu v Praze, zdravíme se s Pardubičáky a Brňáky, kteří už svá sedadla pár hodin zahřívají, a rázem se přenášíme do atmosféry 90. let, kdy jsme byli na outdoorovém zájezdu naposledy. Omlácený mikrobusík se zapojeným přívěsem na lodě nemá klimatizaci, může jet po dálnici osmdesátkou a vedro je k zalknutí. Sedmnáct hodin pomalého přesunu přes půl Evropy se dá přežít především kvůli tomu, že všech sedm účastníků zájezdu i vedoucí jsou na podobné podmínky zvyklí.

O volant se střídá se šéfem jeden z nás. Někde na italské benzínce si dáchneme. Máme pár hodin k dobru, a tak si hodíme karimatky na terasu zavřené pizzerie a ve spacácích přežijeme do kuropění. Devadesátky jsou tady znova.

Italský přístav Livorno není zrovna dobrým příkladem pro organizaci dopravy, ani my nemáme přesné pokyny k trajektu, dvě hodiny tedy nervozně pojíždíme po zaplněných molech. Po nalodění opouštíme mikrobus a jako nováčci na moři si zapomínáme pití i jídlo v autě. Samozřejmě se k němu už nedostaneme. Pět hodin plavby je dlouhá doba, což znamená, že se jdeme najíst do drahého lodního bufetu.

Cesta na západ do Calvi

Ve francouzském přístavu Bastia jde všechno rychle a jednoduše. Přejíždíme mikrobusem z východního pobřeží na západní do Calvi. Nějakou dobu hledá instruktor pláž, kdy bychom mohli dát lodě na vodu a zaparkovat na týden auto s přívěsem. Po několika marných pokusech se ocitáme na bezplatném písečném parkovišti u moře v zalesněné oblasti Pinede.

Všichni jsme už na mořských kajacích pádlovali - někdo více a někdo méně. Rozdělíme si vybavení, naložíme do kajaků a těžké lodě šoupneme do vody. Je to trochu punk, protože žádné školení či briefing se nekoná. Natož pak nácvik záchrany a samozáchrany. Málem se nám to vymstí o dva dny později.

VIDEO Korsika na mořském kajaku

Okolo pevnosti Calvi, kde se možná narodil Kryštof Kolumbus, zamíříme do zátoky Revellata. Na jejím konci zastavujeme u pláže jako z filmu o Karibiku. Blíží se večer, obsluha jednoduchého plážového baru zavírá. "Pláž je veřejná, bar je můj," nekompromisně ukazuje majitel, když se omylem dostaneme na jeho území. Přátelsky nám přeje dobrou noc a že se uvidíme zítra. Určitě má zkušenost, že vodáci nevstávají tak brzy, jako rekreační běžci a procházkáři se psy, kteří nás za svítání opatrně překračují na pláži.

Moc velké vlny na komerční výpravu

Je krásný den, vítr lehce pofukuje, pádlujeme k mysu Revellata, který je vystrčený ostře na sever do širého moře. Samotný mys chrání mohutné skalisko, které je od ostrova oddělené průplavem širokým padesát metrů. Voda v něm teče proti nám jako řeka, protože za ním se zvedají vysoké vlny a vane vítr od severu. Kdo to neudělal na pláži, rychle si obléká plovací vestu.

Nikomu se nechce z průplavu do vln. Podmínky jsou za hranou bezpečnosti nesourodé kajakářské party. "Podíváme se za roh a uvidíme," prohlašuje instruktor a vyráží. Je jasné, že se vracet nebudeme. Moc se nám nechce, ale pádlujeme za ním.

Na mapu jsme se ráno podívali jen zběžně a představu, kolik hodin budeme pádlovat, nemáme nikdo. Vlny jsou dost vysoké, přicházejí z boku od moře a občas se nám nějaká převalí přes hlavu. Nejhorší jsou místa, kde se střetávají s vlnami odraženými od břehu. Skály padající až do vody nedávají možnost přistát.

Tři hodiny se plácáme rozbitým mořem. Skupina se rozpadne na jednotlivce. Jednoho nevidíme tři čtvrtě hodiny, ale víme, že pádloval někam před nás. Je to kajakář, který denně trénuje na Labi u Pardubic, ale ve vlnách se neodvažuje zpomalit. Když se pokouší otočit, vlna mu strhne špricku, a tak se raději otáčí do původního směru a se štěstím krycí zástěru zase nasazuje. Druhý zůstane někde daleko za námi a instruktor se pro něho vrací až po našem upozornění. Bojí se a docházejí mu síly. V mořském kajaku dosud jen párkrát pádloval na pískovně v Polabí. Naštěstí si jako zkušený triatlonista nechal pití a jídlo v dosahu na palubě, takže se posilní a dojede nás s pomocí instruktora. Třetí slečně dochází síla v rukou naštěstí až mimo nejhorší nečas. Silnější muž ji tedy může poutat za svůj kajak lanem a doveze ji do bezpečí. Já vidím svoji manželku pádlovat pár set metrů před sebou s dalšími dvěma loděmi, ale ani hodina usilovného pádlování mě k nim nepřibližuje.

Instruktor náhodou nachází vjezd do skryté zátoky. Jede podél pobřežních skal a do jednoho zálivu vjede přes poměrně vysoký surf. Jedeme už zase pohromadě za ním. Pláž je kamenitá, leží na ní odpadky nasypané od silnice vysoko nad námi. Nevíme přesně, kde jsme přistáli, ale už se nemusíme bát. Po bližším průzkumu zátoky a jejího okolí se ukazuje, že je to slavný Port Agro. Stvrzuje to nenápadný nápis na velkém kamenu kousek za pláží.

Port Agro admirála Nelsona

V roce 1794 sehrála tato zátoka obrovskou roli při britském obsazování Korsiky. Loďstvo vedené admirálem Nelsonem hledalo pevnou základnu pro boj proti revoluční Francii. Britové nejprve v dubnu jednoduše dobyli město Bastia na východním pobřeží. Klíčová byla však citadela Calvi, která byla z moře nedobytná. Lord Nelson spolu s důstojníkem Charlesem Stuartem po podrobném průzkumu našli malý přírodní přístav a 17. června 1794 večer se osobně přesvědčili, že zde bude možné vysadit armádu o tisícovce mužů včetně těžkého dělostřelectva. Od 18. června do 3. července se britská armáda (vojáci i námořníci) vylodila a přemístila i s výzbrojí k šest kilometrů vzdálenému Calvi. Byl to neuvěřitelný výkon, když se podíváme, přes jaké strmé rokle a divoký terén zarostlý trním museli Nelsonovi muži projít. Těžké bombardování začalo 4. července a 10. srpna se obránci Calvi vzdali. Když Francouzi vypochodovali z města, měli Britové již jen 400 mužů schopných boje. Během dělostřelby přišel sám admirál Nelson o oko, když ho zasáhla sprška kamení a hlíny od vypáleného granátu.

Dvojice zůstaly pohromadě až do Crovani

Po ránu  znovu vyrážíme na moře. Tentokrát prostudujeme mapu a itinerář pořádně. Čeká nás pět hodin pádlování. S mojí ženou se domlouváme na společné jízdě bok po boku, ať se děje, co se děje. Ukázalo se, že se to vyplatilo.

Vlny se sice už nelámou a netvoří nepříjemné bílé čepice, ale za to se prodloužily. Pádlujeme jako na obří houpačce. Obdivujeme nádherný příboj okolo skal Caprara a Guale, ale držíme se od něj v uctivé vzdálenosti. Pak zamíříme rovnou přes zátoku Nichiareto, kde jsme měli původně přenocovat na pláži, k rybářskému domku a miniaturní plážičce poněkud západněji. Odpočineme si, vykoupeme a znovu nasedáme. Musíme objet na jeden zátah skály Cantaletti, Cavallo a hlavně mys Morsetta.

Je to další tvrdá šichta. Naše osmičlenná skupinka se rozpadá do dvojic. Pádlujeme daleko od sebe, vlny se zvětšují a znepřehledňují. Máme dojem, že pod skalami Morsetta přicházejí chaoticky ze všech stran. Chvílemi jsou tak vysoké, že se vzájemně nejsme schopni sledovat. Zvětšují se, což v nás budí obavy, zda vůbec dojedeme. Nakonec se sjedeme do dvou čtveřic a zamíříme na klidnější vody dlouhé zátoky Crovani.

Co bychom ovšem dělali, kdyby se někdo z nás vyklopil, to ani nechceme domýšlet. Určitě by to byla fyzicky náročná záchrana z vody. "Já vím, že cestovka CVOK má na svém kontě už pár mrtvých," poznamenává už na klidné hladině pardubický vodák. 

Dojíždíme k pláži Argentella ve velkých vlnách. Ženám je špatně z vyčerpání. Spíme v koutě pláže nejvzdálenější od kempu. Přes den se sem chodí koupat nudisté. Nádherná Mléčná dráha nad hlavou je nám odměnou za dlouhý den s pádly v rukou.

Galeria: dál neplujeme, od Sardinie se blíží orkán

Přejíždíme příčně přes velkou zátoku Crovani. Vlny jsou dlouhé a příjemné, ale cítíme, že se nenápadně zvětšují. Za mysem Ciuttone vjíždíme do další velké zátoky Galeria. Špičky kajaků míří na malý přístav a městečko stejného jména. Vítr vane od moře a trochu nám pomáhá. Zároveň ale zvedá vlny a ze zábavných vlnek se za hodinu stanou vlny s bílými čepicemi.

Předpověď počasí v přístavu nám ukáže, že od Sardinie se blíží orkán. Pár hodin ještě váháme, zda nevyrazit dál, ale dvacetikilometrový úsek okolo přírodní rezervace Scandola bez možnosti přistání je pro nás dostatečným varováním. Dokupujeme tedy potraviny a vodu, užijeme si odpoledne v plážové restauraci, poplácáme krávy, polehávající na městské pláži, a instruktor jede stopem pro mikrobus odstavený v Calvi.

Večer se přesuneme i s loděmi přes horské sedlo Col de Palmarella (408 m) s výhledem na pobřeží, které vynecháváme, do přístavu Porto. V zálivu Porto je jediné místo, kde by na západním pobřeží Korsiky nemělo příliš foukat.

Záliv Porto je plný skal, pláží a jeskyní

Parkujeme uprostřed plážových restaurací, spíme na městské pláži, kde je to zakázané a do toho ještě začne v noci pršet, takže stavíme stany. Raději balíme hned ráno, aby nám to někdo nechtěl vyčítat. Ještě zaběhneme do turistického infocentra, nabereme letáčky a naplánujeme poslední dva dni pádlování na Korsice.

Po klidné hladině si to pravidelným tempem šineme na severozápad k rezervaci Scandola. Kam dojedeme, tam dojedeme. Záleží na počasí, kam nás až pustí. Žulové masivy po pravé ruce střídají pláže Bussaglia, U Caspiu a Santa Maria. Velký záliv Golfe de Porto vznikl díky sopce, která rozervala žulový masiv, a žhavé proudy pronikly do skal. To v následujících milionech let umožnilo vodě a větru, aby vytvořily nádherné vodní jeskyně, barevné skalní stěny, skalní okna a věže. Na nepřístupných vrcholcích pozorujeme velká hnízda orlovců. Zajíždíme do jeskyní desítky metrů hluboko do nitra ostrova.

Potkáváme první opravdové mořské kajakáře, ne jen pádlující rekreanty u pláže. Z přístavu Girolata proti nám pádluje několik dvoukajaků s japonskými posádkami na palubě. "Jedeme do Porta, tam bydlím," říká vůdce jejich výpravy. Na jeden den je to pěkná dlouhá túra.

U skalnatých břehů za mysem Latone vjedeme do silného protivětru. Oproti minulým dnům vůbec nezvedá vlny, ale sviští těsně nad hladinou a znemožňuje další cestu. Otáčíme se, chvíli se od něho necháváme tlačit a přistáváme v zátoce Santa Maria. Na pláži nás vítají krávy, historická zřícenina, plážová restaurace a kemp. Stany stavíme stranou na pláži. Ráno se nechceme moc zdržovat, protože nás čeká plavba příčně přes celý záliv Porto a po ránu bývá moře nejklidnější.

Náš odhad byl správný, a tak v poklidu překonáme pětikilometrový úsek volného moře. I z kajaku je ale vidět, že o pár kilometrů dál je moře už neklidné. Pádlujeme přímo na jih, orientujeme se podle městečka Piana, které je dobře vidět na kopci nad skalami.

U břehu pak zamíříme přímo na západ. Objevujeme kouzelné vodní jeskyně, které jsou průjezdné nejen pro nás, ale i pro malé výletní motorové lodě, které sem jezdí z Porta. Vedou do pohádkových lagun. V jeskyních potkáváme další dva kajaky, ale především si dáváme přednost s parníčky, tedy ony dávají spíše přednost nám jako pomalejším a méně ovladatelným plavidlům, přesně podle námořního práva. Obdivujeme drahé jachty, především katamarany. Bavíme se s potápěči, kteří sem jezdí šnorchlovat. Odtud z okolí Cappu Rossu pocházejí nejznámější fotky korsického moře.

Odpoledne musíme tento nádherný svět ostrovní přírody opustit a pádlujeme nazpátek do Porta. Ještě si zaplaveme na nejkrásnější korsické pláži Ficaloja, projedeme úžinami skalního městečka Calanche a v soumraku dojíždíme na pláž pod zříceninu Janovské věže v Portu.

Vytahujeme naposledy mořské kajaky na břeh a slunce zapadne za obzor. Ujeli jsme celkem 80 kilometrů na moři. Sluneční kotouč mizí za obzorem přesně za tři minuty poté, co se dotkne mořské hladiny.

Booking.com

Doporučené vybavení

Mýdlo a šampon můžete nechat doma, protože ve slané vodě nemydlí. Tmavé brýle a krém na opalování odolný proti vodě! Repelent proti hmyzu. Pokud používáte dioptrické brýle, připněte je pomocí gumičky okolo hlavy. Jestli máte čočky, zajistěte jejich hygienické a bezpečné uložení. Veškeré vybavení zabalte do nepromokavých vodáckých vaků.

* Občanský průkaz nebo cestovní pas, peníze, pojistka, platební karta, malý batůžek. 
* Potřeby pro orientaci (podrobná mapa Korsiky, GPS, busola, případně lodní kompas. Hodí se mobil s internetem kvůli podrobné předpovědi počasí, solární nabíječka nebo powerbanka a sportovní hodinky kvůli rychlé časové orientaci.).
* Kempingové vybavení (samonosný stan, karimatka, lehký spacák - počítejte s neustálým větrem a noční rosou).
* Kuchyňské vybavení (lžíce, nůž, zapalovač, plynový vařič, dva ešusy).
* Hygienické potřeby (dámské propriety, středně velký ručník, kartáček na zuby a zubní pasta, toaletní papír, lékárnička).
* Oblečení (vodácké boty, sandále nebo tenisky, čepice s kšiltem, spodní prádlo na spaní, ponožky, vodácká bunda, funkční triko a krátké kahoty na pádlování, triko nebo košili a kraťasy k pobytu na břehu, oblečení na cestu nechte v autě). 
* Jídlo (nejlépe na celou dobu pobytu).
* Pití (cca 15 litrů vody na osobu vystačí při velkém šetření na 5 dní, zbytek se dá dokoupit na plážích či v přístavech).
* Vodácká výzbroj (mořský kajak, plovací vesta, krycí zástěra neboli špricka, házečka, karabina, pádlo + jedno náhradní pro skupinu, případně nafukovací záchranný vak na pádlo).
* Potápění (potápěčské brýle, šnorchl a ploutve, pokud se vejdou do kajaku).
* Foto a video (outdoorová kamera a kompaktní fotoaparát).

HISTORICKÉ MAPY (kliknutím na obrázek se zvětší)

Thomas Jefferys  - mapa 1794

Janovské věže - stav 2015

 Korsika na Horydoly 

HOROLEZECTVÍ Porto, malá lezecká oblast

TURISTIKA Korsika - ostrov mnoha tváří

DIVOKÁ VODA Velikonoce na Korsice

FOLKLOR Korsičané slaví Velikonoce

ZVÍŘATA: Divoká prasata v sedle Col de Vergio

Zobrazit místo World of rivers. Světové řeky. na větší mapě

 Mořské kajaky na Horydoly

Elba na mořském kajaku

Okolo Rujany na mořském kajaku

Zimní výlet po Labi na kajaku

Vltavský okruh po vodě

Vltavské sochy v Praze

Plujeme Prahou po Vltavě

Až ztichnou Bílé skály (Slapy - Štěchovice)

Krásy mořského pobřeží z kajaku

V Česku plují desítky mořských kajaků

Boom mořských kajaků sílí