Okolo Rujany na mořském kajaku

Už roky dětem slibujeme, že s nimi pojedeme k moři.

Musíme na moře

V merku jsme měli chorvatskou Paklenici, švédské žulové pobřeží, tureckou riviéru. Přece se nebudeme u horkého moře jenom válet, když by se tam někde snad dalo lézt po skalách.

Přešla léta a jako rodiče jsme se k ničemu neměli. Aspoň že s babičkou a dědečkem si naši potomci vychutnávali all inclusive někde ve Středomoří.

S blížícím se koncem puberty jsme se tedy vzchopili a naplánovali mořskou dovolenou. Kdyby ale naši synkové tušili podraz, který na ně chystáme, jistě by dali přednost potokům cocacoly, kopcům zmrzliny a množství řízků s prarodiči.

Deset zklamání letošních prázdnin

1) Prý pojedeme na kajaky k moři. Vybrali si studené severní Německo!

2) Oni to myslí opravdu vážně! Rozhodnutí je konečné. Pojedeme na Rujánu!

3) Čtyři kajaky se nám na střechu auta opravdu vejdou.

4) Popruhy na autě nesnesitelně bzučí celých deset hodin po dálnici do Stralsundu.

5) Oni tady nemluví jinak než německy. Fuck! S angličtinou se nechytám.

6) Vosičky a berušky právě pořádají invazi na německé pobřeží. Člověk aby se z nich zbláznil!

7) Cože? Musí se pádlovat? To jsme mohli zůstat někde na českém rybníku.

8) Medůzy. Všude plavou medúzy. Bože, jak se jich bojím!

9) Pádlujeme skoro každý den.

10) Zima je tady jako v morně. Na pláži fouká vítr a moře je studené.

Za tři desetiletí se moc nezměnilo

Rujánu jsem si matně pamatoval z doby před pětatřiceti roky. Na osmiletého hošíka hluboce zapůsobily táborové diskotéky, medúzy, které jsme po sobě házeli při koupání, křídové útesy a samozřejmě nudistické pláže.

Nic se od té doby nezměnilo. Snad jen, že letos jsme nepotkali s výjimkou jedné francouzské jachty a dvojice švédských cykloturistů žádného cizince.

Vyrážíme ze Sassnitz. Parkujeme na konci města, abychom se vyhnuli přístavu pro velké lodě a trajekty. Nechceme se jim dostat pod příď. Platíme zatím denní taxu s tím, že za dalších asi pět dní doplatíme, až si pro auto přijedeme.

Hlídač parkoviště není žádný ajnštajn a naše lámaná němčina není perfektní, takže zůstáváme nepochopeni. Ale nešť... ono se to nějak vyvrbí.

Půl kilometru od břehu?

Když odnášíme lodě na pláž, ještě nás zastavuje strážce národního parku Jasmund. Přátelsky nás upozorňuje, že deset kilometrů plavby podél jeho pobřeží nesmíme zakotvit a ani se přiblížit na půl kilometru k pevnině. Chráněné jsou i mělčiny.

"Ochranné pásmo měří pět set metrů," připomíná ochránce a pak upřesňuje: "Platí to hlavně pro jachty a větší lodě, ale takových dvě stě metrů byste měli dodržovat."

Slibujeme mu to a odrážíme od břehu. Pádlujeme poprvé v kajaku na moři, a tak si nejsme moc jistí. Plížíme se tedy opatrně právě těch dvě stě metrů podél bílých Jasmundských útesů.

Kudy se dostat ke břehu?

Občas sprchne. Vlny se nenápadně zvětšují. Pod nejvyšším křídovým útesem Königstuhl se dostáváme na otevřené moře.

Pár kilometrů ještě vzdorujeme, užíváme si adrenalinové jízdy proti velkým vlnám, ale zároveň už toho máme dost. Chtěli bychom přistát, ale nedaří se nám najít místo ani na špičku kajaku u balvanitého pobřeží. Hodí se nám zkušenosti z divoké vody na českých řekách.

Čtveřice lodí se scukne a probíjí se proti vlnám od Švédska. Nakonec zamířím přímo proti balvanům, najdu trošku klidnější hladinu a vyskočím do příboje. Sláva! Podařilo se. Pochytám ostatní tři kajaky a máme vyhráno.

Invaze berušek a vosiček

Spíme na okraji národního parku na oblázkové pláži. Ráno sice sbalíme stany a věci uložíme do lodí, ale vyplout se neodvážíme. Vlny se zvětšily na metr a půl. Z balvanitého břehu nedokážeme odplout.

Kajaky odtáhneme do křoví a jdeme na procházku. Turistická stezka nad útesy je sice frekventovaná, ale vynahrazují to úžasné výhledy na zvlněný Balt.

Večer trávíme zase na pláži. K šílenství nás přivádějí hejna berušek a vosiček. Naštěstí nekoušou ani nepíchají. Je ale nepříjemné, že než strčíme namazaný krajíc do úst, už na něm visí desítky kusů hmyzu. Mysleli jsme si, že je to jen v národním parku. Jenže o pár dní později si kupujeme noviny - jsou plné fotek berušek a titulky hlásají: "Invasion! Rügen!" Jsou na celé Rujáně.

Spaní na pláži se na Rujaně toleruje

Třetí den je hladina jako sklo. Můžeme pádlovat. Po kilometru vjedeme do jachetního přístavu Lohme. Na molu zdarma doplníme zásoby vody se svolením správce.

Pak přepneme mozek na konverzační mód, vypneme centrum myšlení a pádlujeme podél monotónního pobřeží do Glowe. Táhne nás tam vidina zmrzliny, kterou nám slíbila správkyně pokladny naší výpravy.

Po třech dnech romantické plavby skoro bez lidí se ocitáme na pláži, kde se opékají rodinky s dětmi, naháči a hned vedle ve vyhrazeném prostoru i psi. Po pláži rejdí zmrzlináři s pojízdnými ledničkami. Slib je splněn a ochutnáváme německý cuc na kládě.

K večeru opuštíme pláž a popojedeme o dva kilometry dál. Pláž se táhne snad deset kilometrů, a tak si vybíráme místo ke spaní nazdařbůh. Nocovat mimo národní parky je na Rujáně tolerované. Platí však přísný zákaz rozdělávání ohně. Vaříme tedy celý týden na plynovém vařiči.

Sedmnáct stupňů Celsia - voda je jako kafe

Čtvrtý den bude odpočinkový. Ráno tedy nespěcháme, vyplouváme až před polednem. Stejně za hodinu zastavujeme. Nejjemnější písek, nejlepší ochrana proti větru a nejpříjemnější koupání jsou místním rekreantům dobře známé. Na dlouhé pláži se v těch místech vytvářejí hrozny lidí, a tak přirážíme ke břehu a užíváme si moře.

Voda má sedmnáct stupňů Celsia, vzduch pětadvacet. Vypadá to, že Němci to považují za ideální letní počasí ke koupání. Nám naskakuje husí kůže už při prvním smočení.

Odpoledne dorážíme do kempu Wittow. Zatímco muži vynášejí lodě z moře na tábořiště, správkyně lodní pokladny platí na recepci. "Čtyři lidi a malý stan," vypočítává u paní recepční. "Čtyři lidi a jeden stan?" nedůvěřivě si ji měří pokladní. Pak naučeným postupem připočítává na účet: "Ještě auto, elektriku, teplé sprchy..." Když slyší: "Ne, děkuji, jen stan a čtyři lidi," rezignuje. Že neví, co si má myslet, je vidět z jejího vyděšeného výrazu.

Vrchol plavby Kap Arkona

V umývárně získáváme trochu civilizovaný vzhled. Po ránu si dáme čerstvé pečivo. Tankujeme pitnou vodu. To nám stačí ke štěstí a vydáváme se na pátý den plavby. Nevíme, jak budou vypadat vlny na otevřeném Baltském moři okolo Kapu Arkona, nejsevernějším mysu největšího a nejsevernějšího německého ostrova. Máme připravený plán B, že když bude vlnobití příliš velké, otočíme a vrátíme se do kempu.

Naštěstí tomu tak není. Sice před rybářským přístavem Vitt trochu bojujeme s odlivem, ale jinak je pěkně. Vlny nás akorát houpají. Připadáme si jako na obraze nejstrašnějšího kýčaře.

Plujeme po jasně modrém moři, na břehu se choulí staré rybářské domky pokryté slámovými došky, nad nimi se zdvihají bílé křídové útesy a na nich stojí funkční maják.

Samozřejmě přirážíme ke břehu a jdeme se k majáku podívat. Kap Arkona je nejnavštěvovanější místo na Rujaně. Koncentrují se tady dějiny.

Poslední malá romantická plážička

Našince by měly zajímat asi nejvíc valy hradiště Jaromarsburg. Jsou svědky šestisetleté okupace Pobaltí slovanskými kmeny. Tady nad nimi zvítězil roku 1168 dánský král Waldemar I., zničil poslední důležitý chrám a zpečetil tím nadvládu Germánů. Ti přinesli oproti výbojným, nevzdělaným a pohanským Slovanům částečný klid, kulturu a křesťanství.

Prohlédnout si můžeme dva majáky, muzeum vodních záchranářů, vojenské bunkry, první podmořský kabel do Švédska a zeměměřičsko-astronomickou pozorovatelnu. Dole pod útesy ční z moře zbytky novověkého opevnění.

Unaveni historií znovu nasedáme do kajaků a v poklidu plujeme okolo vysokých břehů. Pod vesnicí Varnkevitz nacházíme malou plážičku. Koupe se na ní jen pár lidí. Zůstáváme na noc s tím, že zítra ty dva až tři kilometry dorazíme jednoduše.

Rychle pryč!

Po ránu šestého dne se jako obvykle vyvalujeme na sluníčku, odháníme berušky a lenošíme. Dvojice opěšalých Němců, která spala pár desítek metrů od nás, lelkuje také.

Jenže najednou otevřou pusy a koukají na nás jako na zjevení. Naše pohyby se velmi zrychlily, stany balíme bez ladu a skladu, věci házíe do lodí a ve spěchu odrážíme na moře. Nad námi se totiž znenadání objevil mrak a zvedly se dlouhé táhlé vlny od širého Baltského moře.

Potřebujeme se dostat do kempu Bakenberg, kde můžeme vytáhnout kajaky na břeh a přijet si pro ně autem. Jinde bychom těžké lodě dostávali na útesy velmi obtížně.

Stíháme to jen tak tak. Na pláži u nudistického kempu přistáváme za deště a ve velkých vlnách. Za čtyři dny pádlování jsme ujeli padesát kilometrů. Každý den jsme byli na moři v průměru necelé tři hodiny. Byla to přece rodinná rekreace...

Pak už následuje obvyklá rutina. Půlka výpravy tahá lodě na břeh a vybaluje věci. Druhá dvojice jde na autobus a jede pro auto do Sassnitz. Autobusová doprava je na Rujaně sice drahá, ale funguje bezvadně. Hlídači parkoviště platíme za pět dní, což sice nechápe, ale peníze si bere a stvrzenku schovává do kapsy. Jsme přece jenom pořád ve východním Německu.

Doporučené vybavení na moře

Mýdlo a šampon můžete nechat doma, protože ve slané vodě nemydlí. Tmavé brýle a krém na opalování odolný proti vodě! Pokud používáte dioptrické brýle, připněte je pomocí gumičky okolo hlavy. Jestli máte čočky, zajistěte jejich hygienické a bezpečné uložení. Veškeré vybavení zabalte do nepromokavých vodáckých vaků.

* Občanský průkaz nebo cestovní pas, peníze, pojistka, platební karta, malý batůžek na chůzi po souši. Outdoorová kamera a kompaktní fotoaparát odolné proti vodě.
* Potřeby pro orientaci (podrobná mapa, busola, případně lodní kompas, chytré hodinky. Hodí se outdoorový mobil s internetem kvůli podrobné předpovědi počasí).
* Kempingové vybavení (čelovka, samonosný stan, karimatka, spacák - počítejte s neustálým větrem a noční rosou).
* Kuchyňské vybavení (lžíce, nůž, zapalovač nebo křesadlo, plynový vařič, nádobí, termoska, utěrka).
* Hygienické potřeby (dámské propriety, ručník, kartáček na zuby a zubní pasta, toaletní papír, lékárnička, antibakteriální gel, repelent).
* Oblečení (vodácké boty, sandále nebo tenisky, čepice s kšiltem, funkční spodní prádlo, oblečení na spaní, ponožky, vodácká bunda nebo vodácký oblek, krátké nebo dlouhé kalhoty do lodi, triko nebo košile, kraťasy nebo kalhoty a softshellová bunda k pobytu na břehu). 
* Jídlo (nejlépe na celou dobu pobytu).
* Pití (cca 5 litrů vody na osobu vystačí při velkém šetření na 2 dni).
* Vodácká výzbroj (mořský kajak, plovací vesta, krycí zástěra neboli špricka, házečka, karabina, pádlo + jedno náhradní pro skupinu, případně nafukovací záchranný vak na pádlo).
* Potápění (potápěčské brýle, šnorchl a ploutve, pokud se vejdou do kajaku).

Zobrazit místo World of rivers. Světové řeky. na větší mapě

 Mořské kajaky na Horydoly

Elba na mořském kajaku

Elba, plujeme na mořském kajaku okolo ostrova

Elba od pláže k pláži

Okolo Rujany na mořském kajaku

Korsika na mořském kajaku podél západního pobřeží

Zimní výlet po Labi na kajaku

Vltavský okruh po vodě

Vltavské sochy v Praze

Plujeme Prahou po Vltavě

Až ztichnou Bílé skály (Slapy - Štěchovice)

Krásy mořského pobřeží z kajaku

V Česku plují desítky mořských kajaků

Boom mořských kajaků sílí