Vlkava je jedna z mnoha říček v Polabí, na kterou neseženu vodáckého partnera. Probíjet se rákosím, přenášet padlé stromy, šoupat se přes mělčiny a brodit se bahnem - to nejsou radosti pro každého.
Do Vlkavy pustili rybáři z nějakého rybníku na horním toku vodu. Teče kalná jako cikorkové kafe, jak si ho pamatuji od babičky.
Strouha mezi poli
Na krátkém kajaku se spouštím do říčky ve Strakách, u mostku na horním konci vesnice. Vlkava tady nevypadá jako řeka ani jako potok. Je to rovná strouha prokopaná mezi poli. Největší problém zde tvoří rákosí narostlé až do koryta. Voda unáší jemného blátíčko, a není jasné, zda se kajak pohybuje tak pomalu kvůli hnědočerné kaši, po které pluje, nebo už sedí břichem na bahnitém dně.
VIDEO Střední Vlkava na kajaku
Ve Strakách se proud trošku zrychlí a objeví se vlnky, ale to znamená, že na průjezd je málo vody. Potupně se šoupu po dně od silničního mostu okolo skautské klubovny pod zvednuté stavidlo.
Rákosí, padlé stromy, mělčiny
Dál pokračuji známým způsobem skrze rákosí do Zbožíčka. Jezík bohužel skočit nemohu, protože příliš nízko nad ním vede lávka.
V dalším úseku řádila nedávno vichřice. Olše a topoly padly do Vlkavy a nikdo s nimi nic nedělá. Kromě toho, že musím neustále vylézat i s lodí z vody, lze odhadnout, že příští velká voda bude kvůli padlým stromům povodňová. Jak rychle se zapomíná! Po minulých povodních byla Vlkava vyčištěná od překážek v toku.
Jezík pod mostkem polní cesty u Vápenska se dá seskočit. Pod ním začíná série mělčin, které mě budou provázet až do hořkého konce plavby. Voda někam záhadně mizí. Snad si ji berou okolní pole, nebo téměř vyschlé a dávno nefunkční náhony a strouhy podél Vlkavy.
Před Hroněticemi sešoupnu malý zanesený jez, v jehož pravé části zůstává mezi klacky průjezd. V Šibicích za mostem mě čeká dvojskok, který se dá za větší vody sjet, ale teď je příliš vysoký a samotnému se mi nechce pokoušet osud. Přenesu ho tedy zleva po břehu.
10 kilometrů za 5 hodin
Ještě nějakou dobu se snažím pádlovat. Koloběžku mám zaparkovanou v ústí Vlkavy do Labe, ale se setměním marné úsilí vzdávám. Mělčiny a padlé stromy mě demoralizují u plechového mostku, který se nade mnou zjeví zarostlý v kopřivách. Končím.
Vytáhnu loď na břeh a po dostihové dráze ji táhnu do vesnice na obzoru. Dotazem u překvapené koňařky pracující na svém hospodářství, se dozvídám, že jsem teprve v Lánech. Místo toho, abych se podle plánu převlékl do suchého, nasedl na koloběžku a dojel si do Strak pro auto, vydávám se indiánským během po setmělé silnici. Mokrá bunda, provlhlé kraťasy, promočené neoprenové botičky nejsou skoro žádnou ochranou před chladnou říjnovou nocí.
Autobusy v takové díře o víkendu nejezdí a těch pár aut, která okolo projedou, mě stopem nevezme.
Po Vlkavě jsem pádloval 10 km a trvalo mi to přes 5 hodin. Nazpátek jsem běžel 7 km a za hodinu jsem otevíral auto.
CLIMBING GUIDE Pět horolezeckých cest vede na Čertovu skalku poblíž rozhledny Bára nad Chrudimí. V levé části vedou borháky zajištěné cesty, které končí masivními slaňovacími řetězy. Pravá část je lámavá a neleze... celý článek
RIVER GUIDE Klabava je středně velká řeka, která stéká z nejvyšších hřebenů Brd do Berounky pod Plzní. Vodácky je velmi zajímavá na všech částech, ale bohužel se na ní rychle mění průtok.
Cestování lze v současné době chápat z mnoha různých perspektiv a úhlů. Někdo má raději cestovat sólo například autostopem, jiný si vychutnává drinky na pláži v tropické destinaci. Tak či onak je dobré se
Chata či chalupa je místem klidu a úniku od civilizace. Ať už jde o rodinné dědictví nebo váš vysněný útočiště v přírodě, dříve nebo později přijde čas na renovaci. Po letech používání se
Legendární dálkový běžecký závod Krkonošská 70 oslaví 8. března jubilejní 70. ročník. Jeden z nejstarších tuzemských lyžařských závodů na běžkách se poprvé uskutečnil v roce 1955. V současnsti je součástí seriálu Stopa pro
VIDEO
FACEBOOK
TWITTER
INSTAGRAM
PINTEREST
ENGLISH
Kuba Turek
