Brozanský náhon před soutokem Labe a Ohře

Čeká mě 19 kilometrů. Pojedu zarostlým Brozanským náhonem (5 km), po Ohři (9 km) a Labi (5 km).

Sedám do kajaku a vklouznu do vody hned pod stavidlem Brozanského náhonu. Vysoký jez v Hostěnicích ho napájí dostatkem vody z Ohře.

Nový mlýn v Brozanech

Jez v Hostěnicích byl postaven v letech 1516 - 1528 spolu s prokopáním Brozanského náhonu. Velké dílo platil Jaroslav z Vřesovic, od roku 1529 zemský hejtman. Náhon sloužil k pohonu nového mlýna v Brozanech, neboť v té době přestal stačit klášterní mlýn v nedalekých Doksanech. Probošt doksanský povolil prokopání strouhy v rámci robotní povinnosti. Povolený odběr vody z Ohře byl 7 krychlových metrů za sekundu.

Mlýn v Brozanech stojí na místě bývalé tvrze. Byl roku 2011 rekonstruován a dnes slouží jako malá vodní elektrárna a zároveň archiv Hydrometeorologického ústavu.

Proplavu Hostěnice, halabala zpevněné břehy, občas nějaké schůdky do vody a odpadky sypané rovnou do koryta. Následuje přírodní koryto mírně meandrující. Podpluji teplickou dálnici a připlouvám do Brozan. Obec se ohlašuje chatovou osadou a velkým množstvím nízkých lávek.

Pádluji pod silničním mostem a hned následuje lávka pro pěší a za ní nesjízdný jez. Vytáhnu loď na vysokou kolmou zeď vpravo. Mašíruji s ní na rameni po Palackého náměstí. Způsobně ji odkládám na parkovací místo mezi ostatní zaparkované dopravní prostředky. V kavárně Keramik toho moc nemají, proto si kupuji jen colu a punčový dortík. Sedím v neoprenu u kavárenského stolečku na brozanském náměstí, pojídám cukrovinky a na parkovišti mám zaparkovaný kajak. Trávím tak pěkný nedělní podvečer.

VIDEO Ohře, Brozanský náhon 

Rychlý konec Brozanského náhonu

Za sokolovnou dávám loď zase na vodu. Proud se konečně rozbíhá, příjemné vlnky mě rychle vezou městečkem. Když se poprvé zjeví komín bývalého Klášterního pivovaru v Doksanech, zbývají už jen dvě zatáčky do Ohře. 

V Brozanském náhonu jsem musel dvakrát s lodí na břeh kvůli padlým kmenům, jednou kvůli jezu, párkrát jsem se vešel pod nízkou lávku jen tak tak a několikrát jsem se prodral skrze zátarasy z větví.

Vplouvám na širokou řeku Ohře. Začínám zvracet. Každou stovku upádlovaných metrů se musím naklonit nad vodu a zbavit se obsahu žaludku, který mi leze krkem. Je to jasně červené a má to chuť punčového dortíku z Brozan. Jasně, v piškotu nebyl punč, ale umělé barvivo a tresť... Tak to jde až do Terezína.

Jeptišky v klášteře Doksany vychovaly Přemyslovny

Opouštím definitivně Brozany na levém a Doksany na pravém břehu. Vplouvám do krajiny, kudy prošla nejstarší česká historie. Žili zde lidé už v době kamenné. Útržky prvních písemných zpráv se zmiňují již o prvních dobyvačných výpravách z Německa, které tudy táhly, někde tady možná bojoval legendární Sámo. Podél Dolní Ohře se šikovaly největší armády středověku i novověku, které kdy mířily do ciziny, nebo naopak bránily Českou kotlinu. Ne nadarmo o pár kilometrů dál po vodě byla postavena pevnost Terezín.

Brozany byly poprvé doloženy roku 1276. Protilehlé Doksany jsou o dost starší. 

Jejich jméno pochází buď od předslovanského pojmu dokz označující  pomalu tekoucí vodu či močál, což odpovídalo zdejší realitě, nebo přenosem řeckého slova doxa přes německé Doxan, což je sláva, která by mohla souviset s významným klášterem.

Panenský klášter řádu premonstrátského založila jako ryze ženský kolem roku 1144 česká kněžna Gertuda Babenberská, manželka druhého českého krále Vladislava II. Historici soudí, že za tím, co pro českou zemi král vykonal, stála právě Gertruda. Díky ní pozval nové církevní řády premonstráty, cisterciáky a johanity. Vladislav II. se staral spíš o válku a jeho nejslavnějším kouskem bylo dobytí Milána v rámci Barbarossova vojska, což je dodnes považováno za největší české vojenské vítězství srovnatelné se Schwarzenberkovým dobytím Rábu / Györu.

Klášter byl postaven na vysokém břehu nad důležitým brodem přes Ohři v močálovité krajině nedaleko knížecího dvorce. Přišly do něho řeholnice z porýnského kláštera sv. Mikuláše v Dünnwaldu a na výchovu je následovaly dcery předních domácích šlechtických rodů v čele s Přemyslovnami. Gertruda je pohřbena v klášterním kostele. Přemyslovci byli v následujících stoletích velkými donátory kláštera. Vychována zde byla Anežka Přemyslovna, později svatá Anežka Česká, dcera Přemysla Otakara I. Dnes klášter Doksany zase slouží svému účelu. Po sametové revoluci přišly první dvě Polky a dvě Češky, dnes zde slouží bohu komunita řeholnic. Klášter je částečně přístupný pro veřejnost a otevřený je i park. 

Po nehybné hladině připlouvám do Brňan. Starobylé dějiny obce sahají do roku 1057, kdy se o ní zmiňuje zakládací listina Litoměřické kapituly: "Brennaz Jacob nutitor equorum cum terra." Latinský záznam znamená, že v Brňanech žil chovatel koní Jakub s půdou. Název obce odkazuje zase na blátivou kalnou vodu, kterou staří Slované označovali za brnou. Zámeček v Brňanech si postavil Jakub Wimmer, dodavatel na stavbu terezínské pevnosti. Veřejnosti není přístupný.

Podplouvám železniční a vzápětí silniční most v Bohušovicích. Ví se o nich také od roku 1057 díky Litoměřické kapitule. Kousek ze silničním mostem se dá případně tábořit na levém břehu, který je upravený jako jednoduchý park. V době mé plavby zde hraje na improvizovaném pódiu vesnický punk a kapela rozechvívá hladinu Ohře kilometr pod i nad Bohušovicemi.

Komu se nechce pádlovat až do Labe, končí na pravém břehu pod mostem, kde je dobrý příjezd pro auto až k řece, a lodě se dají vytáhnout z vody po betonovém skluzu do vody.

Stará Ohře meandrovala v bažinách

Samotné Bohušovice jsou od řeky daleko odsazené. Při pohledu na mapu je jasné, proč tomu tak je. Ohře totiž původně tekla v meandrech vlevo od dnešního řečiště, a omývala obec na břehu. Dodnes jsou v jejím starém korytě tůně a slepá ramena. V místech, kde na levém břehu odděluje hráz bývalý přístav od samotné řeky, křižovala Stará Ohře dnešní tok a tekla doprava. V mnoha bahnitých meandrech dotekla do Labe u Českých Kopist. Dnes tudy teče už jen potok oddělený od řek stavidlem.

Při stavbě pevnosti Terezín za Josefa II. byla voda odvedena do dnešního umělého koryta, které se vine dlouhými zatáčkami v rovinaté krajině. Břehy jsou zpevněné, na nich rostou mohutné stromy a mezi nimi sedí desítky rybářů. Jejich vlasce na mě číhají nejen u břehů, ale i uprostřed řeky, jak mají rybáři políčeno na velké úlovky. Na obou březích jezdí cyklisté.

Poslední jez čeká v Terezíně mezi Velkou pevností, která je přístupná jako muzeum fortifikačního mistrovství, a Malou pevností, která slouží jako památník na oběti nacistického koncentračního tábora. Ohlašuje se dlouho předem vysokými opěrnými zdmi s otvory pro napouštění obranných kanálů, příkopů a kotlin. Těsně před jezem na pravém břehu u obslužného domku vystupuji po kramlích vysoko nad vodu. Kajak vytahuji na házečce, kterou mám s sebou. Projdu s lodí skrz průmyslový objekt a otevřu si vrata. 

Na Pražské ulici mne dohoní vrátný, že mi pomůže. Otevírá mi vstup přes tenisové hřiště rovnou k vodě. Mohu tedy nasednout na pravém břehu kousek pod mostem. Ochotný vrátný mi ušetří dlouhou procházku s kajakem na rameni. Díky!

Běžně se musí zastavit na pravém břehu Ohře na začátku fortifikace přibližně proti sérii stavidel v levé pevnostní zdi. Loď se přenáší na Pražskou ulici, poté přes most a po levém břehu dlouze až na konec Terezína, kde končí zdi, a je možno se znovu dostat k vodě. Celková délka pochodu s lodí v ruce nebo na rameni měří kilometr.

Kdo by zkoušel jiné krkolomné řešení, musí si dát pozor na jez zabudovaný pod mostním tělesem. První jez je totiž poměrně nový sklápěcí. Druhý pod mostem nevypadá dramaticky, ale mohou se pod ním vytvořit nebezpečné víry a válce. Nenechte se zmýlit, že pod ním běžně chodí rybáři ve vysokých holinách a s prutem v ruce! Dobře vědí, kam si až mohou dovolit zajít, a kde je to už nebezpečné.

Čtěte také: Pieta v terezínském koncentráku

Litoměřice: Střelecký, Písečný a Žalhostický ostrov

Smráká se. Pádluji, co to dá. Poněkud nezáživným okolím se pomalu přibližuji k Labi.

Po třech kilometrech Ohře ústí do Labe u Střeleckého ostrova nad Tyršovým mostem v Litoměřicích. Pod mostem na pravém břehu je přístaviště, kde přistávají nákladní lodě, výletní parníky a jachty. Vyplují na veletok a je to povznášející pocit. Po pravé ruce mám středověké Litoměřice s mnoha kostely, za zády nechávám klidnou Ohři, přede mnou svítí obrovská chemička v Lovosicích a obrovská masa vody pode mnou se nenápadně rozeběhne. Jsem tu večer a motorových lodí se tedy nemusím obávat.

Od přístaviště vede starý náhon okolo Písečného ostrova. Je na něm v provozu krásné koupaliště s několika bazény. Usmyslím si, že náhon ještě propluji. Vím, že je špinavý, ale za zápis ve vodáckém deníčku mi to stojí. 

Nejprve je náhon zanedbaný, jako ve všech městech. Na hladině se pohupují opuštěné pramice i bizarní plavidla, která kdysi měla svůj účel, ale dnes jenom reznou a hnijí. Následuje průjezd pod silničním mostem z Pobřežní ulice na Písečný ostrov. Nic pro klaustrofobiky!  Pod mostem vedou dvě betonové trubky, kudy líně proudí Labe. Háček je v tom, že jsou tak nízké, že se musím položit na palubu kajaku a nechat se odnést sto metrů po vodě. Modlím se, aby se trouba nesnížila, protože už tak občas dře moje plovací vesta o její vršek. Já bezbožný pes jsem se asi modlil dobře, takže pravá trouba mě vyplivla na druhé straně mostu bez ztráty kytičky.    

KOUPÁNÍ.cz: Koupaliště Písečný ostrov Litoměřice

Připlouvám k litoměřické čističce. Je to tu opravdu hnusné. Hladina se pokryla zeleným šlemem, smrdí to tu jako v pekle, místo vody dosahuje až k hladině jemné bahýnko a navíc musím kvůli zarostlému korytu přetahovat loď přes padlé stromy. Tento úsek si odškrtnu ve svém vodáckém deníčku, ale jsem rád, když konečně vypluji na volnou řeku pod Cháberovým mostem.

Podobný, ale čistější zážitek si zopakuji ještě jednou u Žalhostického ostrova. Nejprve musím přetáhnout kajak krátce přes navigaci, protože náhon je vlastně labské rameno zaslepené odshora. Potom musím z lodě ještě jednou, neboť most na ostrov je velmi nízký a využívá ho jen občas zemědělská technika.

Na řeku vyjíždím u železničního mostu v Lovosicích přímo naproti svítícímu ocelovému městu. Chemička po západu slunce vypadá famózně a zároveň děsivě. Kousek pádluji proti proudu nad továrnu k přístavišti nákladních lodí ve čtvrti Prosmyky. Masivní ocelové konstrukce dříve sloužily pro překladiště uhlí z železnice na lodě, které ho vozily do uhelné elektrárny Chvaletice. Dnes jsou téměř nevyužívané.

Kilometráž plavby z Ohře do Labe

OHŘE

13,8 Hostěnice, jez, 2,5 m, sjízdný po prohlídce vlevo, Brozanský náhon odbočuje vlevo
10,4 Čepel, ústí zprava do slepého ramena 
10,3 Brozany, jez, 3,1 m, nesjízdný!
9,2 Doksany, most 
8,7 Přítok zleva Brozanský náhon 
6,5 Brňany
5,1 most železniční
4,9 Bohušovice, most silniční
4,0 Stará Ohře odbočuje doprava
2,7 Terezín, jez, 2,6 m, nesjízdný!
2,6 Terezín, most
0,0 Labe přitéká zprava

LABE

792,5 Ohře ústí zleva
792,4 Litoměřice, most silniční
790,8 most silniční
788,1 most železniční
787,5 Lovosice, jez 2,2 m, nesjízdný!

Cesta zpět pro auto

Setmělo se. Vylezu z vody, najdu koloběžku, kterou jsem si tady nechal připoutanou ke stromu, a převléknu se do suchého oblečení. Kajak, pádlo, neopren a další vodácké vybavení nechávám místo koloběžka a jedu nazpátek pro auto do Hostěnic. Bohužel jsem si zapomněl GPS i brýle na čtení, a tak je mi papírová mapa v kapse skoro na nic. Potmě, jen s červenou blikačkou vzadu a bílou odrazkou vepředu kličkuji po ztemnělém Polabí. Mělo by to být jen 12 kilometrů, ale já najedu 17 kilometrů spíš po paměti, než podle přesného plánu.

Správně by měla nejkratší trasa směřovat: Prosmyky (kaple) - kruhový objezd - Nové Kopisty - Keblice - polní cesta přes Dubice - Rochov - Brozany - Hostěnice.

Vracím se pro kajak a jedu domů. V Praze končím o půlnoci. To byl tedy vodácký den...

Doporučené vybavení

Turistická kanoe, případně kajak, pádlo, plovací vesta, házečka, boty do vody, funkční prádlo, vodácká bunda, malý lodní pytel, vodovzdorné hodinky, mapa nebo GPS, lékárnička, mobil, peníze a suché oblečení.

Zobrazit místo World of rivers. Světové, české a slovenské řeky. na větší mapě

 Kanály na Labi a v okolí

Opatovický kanál

Sánský kanál

Vraňansko-hořínský laterální kanál

Mlýnský potok Kostelec nad Labem

Velké valy Nymburk

Farský potok Vlkava

Malá Ohře a Stará Ohře

Brozanský náhon