Plasy: vzlety a pády cisterciáckého kláštera

Dubové základy nejstaršího konventu objevili archeologové v močálech pod barokním klášterem. Unikátní památka se zachovala díky vlastnostem dubového dřeva, které ve vlhkém prostředí tvrdne. Ostatně to věděli už středověcí stavitelé budov i mostů.

Středověký rozkvět

Opat Ivo započal roku 1154 s výstavbou románské kamenné baziliky Nanebevzetí Panny Marie. Kostel byl vysvěcen v roce 1204 olomouckým biskupem Robertem.

Hospodářství se rozrostlo tak, že papežem Inocenc IV. potvrzuje roku 1250 jedenáct hospodářských dvorů, přilehlé vsi a kostely.

Za vlády Václava I., který v klášteře několikrát pobýval, byl klášter Plasy na vrcholu své moci. Roku 1260 byla postavena dvoupatrová Královská kaple podle francouzského gotického vzoru. Dodnes se v ní zachovaly fresky, které byly namalovány okolo roku 1300.

První ránu do vazu dal Lucemburk, po něm tloukli husité 

Ve druhé polovině 14. století se klášter dostal do finančních potíží, podobně jako prakticky všichni cisterciáci severně od Alp. Klášteru pak ještě přitížil král Václav IV., když zvýšil daně. Mniši tedy také začali vybírat daně, pronajímali své majetky poddaným a stala se z nich tedy světská vrchnost. Plaský klášter však stále ještě držel 70 vesnic. Dokonce mu patřily i pozemky a domy na Malé Straně v Praze.

Ve druhé polovině roku 1419 mniši prodali několik vesnic, což byl signál pro okolní šlechtu, že klášter není dostatečně silný. Do roku 1421 přišel o pět šestin svého nemovitého majetku - část se podařilo prodat nebo směnit, ale většinu zabraly šlechtické rody bez náhrady. V tu dobu klášter vypálili husité.

Do roku 1425 zastavil král Zikmund většinu klášterního zboží Kolovratům, Gutštejnům a Švamberkům. Zbytek prodal.

Opat Gotfríd přežíval v nedalekém Manětíně, část mnichů odešlo do kláštera v Plzni. Vrátili se roku 1438.

Habsburkové, stavové, Turci i protestanti chtěli peníze 

V 16. století zůstalo zchudlým mnichům už jen pět vesnic a několik opuštěných obcí. I ty však roku 1543 opat Bohuslav zastavil, aby mohl zaplatit dávky na válku s Turky. Císař Rudolf II. se snažil plaskému klášteru pomoci a přidělil mu proboštství v České Lípě. To ovšem finančně nijak nepomohlo a v roce 1608 zbyli v klášteře pouze dva cisterciáci.

Opat Jiří Vašmucius se při Stavovském povstání postavil na stranu Habsburků. Pomohl pražskému místodržícímu Jaroslavu Bořitovi z Martinic uprchnout po pražské defenestraci, na žádost císaře Matyáše finančně podpořil Plzeň obléhanou vojsky generála Mansfelda, s klášterními ozbrojenci se připojil k obraně a velel dělostřelcům přímo na hradbách. Po dobytí Plzně byl zajat a odsouzen k smrti, ale klášter jej vyplatil. Protestantským vojskům to ovšem nestačilo a vyplenily Plasy i s okolními vesnicemi. Část klášterního panství byla ještě k tomu zkonfiskována a prodána okolní protestantské šlechtě.

Na přelomu let 1619 a 1620 byl klášter znovu vypleněn holandským vojskem. Na podzim zbyl v celém klášterním areálu jeden ovčák.

V roce 1623 po bitvě na Bílé hoře vrátil katolický císař Ferdinand II. majetek klášteru, když předchozí konfiskát zabavil. Navíc Plasy dostaly zkonfiskované panství Grysperků. 

Tím se klášter ekonomicky vzpamatoval. Na starých gotických základech byla zahájena stavba mohutného barokního konventu. Když byl klášter obyvatelný, obnovil opat po dlouholeté přestávce přijímání noviců.

K idylickým časům měla tehdejší doba ale velmi daleko. Právě probíhala Třicetiletá válka, kolem táhly pravidelné armády i polovojenské oddíly, vesnice pustly, bezpečno nebylo ani v klášteře. Ostatně mniši odešli roku 1638, kde je chránila městská vojenská posádka a dobré hradby.

Barokní vzepětí: architekti Santini a Dienzenhoferové

Teprve až po ukončení válčení roku 1660 za opata Tenglera byla obnovena bazilika pobořená husity o dvě století dříve. Jedná se první barokní stavbu v západních Čechách. 

Klášter Plasy znovu prosperoval. Komplikací bylo selské povstání v roce 1680 proti klášterní vrchnosti, ale i to nakonec cisteciákům prospělo. Opat Trojer přinutil odsouzence po potlačení rebelie robotě na stavbě kláštera v Plasy, rozšíření kostela Mariánský Týnec a k vysázení lipové aleje z Kralovic, jejímž posledním zbytkem je dnes Radimova lípa.

Opat Evžen Tyttl následoval svého předchůdce a stavěl, co mu stačily peníze. Sám byl architekt, a proto dobře věděl, koho najmout. Díla v Plasích se ujal nejskvělejší český architekt Jan Blažej Santini - Aichel, který pro klášter pracuje v letech 1707 až 1723. Nejprve ovšem musel ukázat své mistrovství v kapli Jména Panny Marie v Mladoticích. Poté stavěl kostel Zázračné Panny Marie s novým proboštstvím v Mariánském Týnci a budovu konventu s chrámem přímo v Plasích.

Starý gotický konvent Santini nechal zbořit a na jeho místě začal stavět velkolepou barokní budovu. Celá je postavena, stejně jako její gotická předchůdkyně na dubovém roštu, který je položen na štěrkovém podloží. Rošt je zpevněn 5100 dubovými piloty, které jsou skrze štěrkovou vrstu zaraženy hluboko do bahna. Trvanlivost dřevěného roštu je zajištěna systémem kanálů z okolních pramenů a ze Střely, které dubové dřevo udržují ve stálém vlhku. Tabulka u východního závěru schodiště (architekti tomuto prvku říkají zrcadlo) uvádí vzkaz projektanta, že bez vody se stavba zřítí. Vodní systém kláštera je významná evropská památka.

Josef II. klášter zrušil stejně jako mnohé jiné

Architekt Santini se dostavby svého konventu roku 1740 nedožil. Ostatně klášter nebyl dokončen v plánovaném rozsahu, ačkoliv na něm pracoval také slavný rod architektů Dienzenhoferů, protože roku 1785 byl klášter Josefem II. zrušen a jeho majetek zabavila správa Náboženského fondu. Stalo se to stejně jako u většiny klášterů v tehdejším Rakousku.

Poslední opat Celestin Werner se dlouhá léta snažil o obnovení kláštera, ale neuspěl především kvůli neochotě bývalých mnichů vrátit se zpět. Zemské stavy totiž po smrti císaře Josefa II. žádaly obnovení těch zrušených klášterů, které vedli opati se zastoupením na zemském sněmu, aby úmrtím opatů nedošlo k oslabení hlasu duchovních. Zemský výbor předložil roku 1790 novému císaři Leopoldu II. návrh na obnovení klášterů, které nebyly využívány pro veřejné účely. Císař však rozhodl, že pro příště nebudou takové návrhy vůbec přijímány.

Opat Werner se pokusil v roce 1798 do kláštera usadit řád trapistů, ale neuspěl. (Upřesňujeme, že v řádové historii byli první benediktini, od nich se oddělili cisterciáci a od nich ještě později trapisté). Další žádost o obnovení kláštera směřoval opat přímo císaři. V lednu 1803 byl vyzván, aby předložil písemné vyjádření žijících členů konventu, že žádají obnovení kláštera. Z původních šedesáti mnichů odpovědělo kladně pouze čtrnáct. Klášter tedy nebyl obnoven.

Metternichovo sídlo, zámek a rodinná hrobka

Klášterní panství koupil od Rakouska-Uherska roku 1826 jeho politicky nejmocnější muž, kancléř Klement Václav Lothar Nepomuk Metternich. Klášter Plasy přestavěl na zámek, postavil železnou huť a pivovar, z krypty odstranil zemřelé mnichy zřídil v ní rodinnou hrobku. V roce 1828 sem nechal převézt ostatky členů rodu a v roce 1859 byl do ní sám pohřben.

Velkou část zámku Plasy, hospodářských budov a kostela zničil požár roku 1894. Z propadlé kopule kaple svatého Benedikta se podařilo zachránit krabičku s prstí a popelem hrobu svatého Jana Nepomuckého a náboženské písemnosti. Do roka byly škody proplaceny pojišťovnou a zámek opraven, ale především cenné fresky přišly vniveč.

Po 2. světové válce sloužil klášter Plasy jako mnoho církevních staveb. Byla zde ubytována Rudá armáda, neboť přes Plasy se táhla demarkační linie mezi vítěznými americkými a sovětskými vojsky. Poté v něm sídlily úřady, archiv, v podzemí byl vybudován kryt civilní obrany, působila tady lidová škola umění. V roce 2004 ukradl kastelán Martin Mejchar pět desítek starých tisků z konventu, které patřily Národnímu muzeu, a prodal je. Část z nich nebyla nalezena.

Od roku 1995 je národní kulturní památkou. Dnes je klášter ve správě Národního památkového ústavu a prochází rozsáhlou rekonstrukcí. Hospodářské budovy postupně získávají výstavní, vzdělávací a umělecké funkce. Jedna expozice ukazuje historii plaského lékárenství, další je galerie zdejších rodáků - malířů a restaurátorů rodu Stretti a funguje zde Centrum stavitelského dědictví. Návštěvníci mohou vidět barokní sýpku, gotickou Královskou kapli, kostel Nanebevzetí Panny Marie a empírový hřbitov s kostelem svatého Václava.

 V klášteře Plasy se natáčely scény z konce života hudebního skladatele Josefa Myslivečka ve filmu Il Boemo.  

Proslulé jsou Plaské varhany v kostele. Patří mezi největší v České republice, jsou nově rekonstruované a jejich barokní zvuk byl nastaven jako v době jejich vzniku. 

INFO: Klášter Plasy

Cisterciáky porazila ekonomická krize

Klášter Plasy byl v tuzemsku nejvýznamnější sídlo cisterciáckého řádu. Pro vznik nového kláštera bylo vybíráno tradičně místo v údolí a v odlehlé krajině. Velmi důležitý byl dostatečný zdroj vody. Ten zajišťoval hnací sílu na pily, mlýny a hamry, ale také na pití a mytí v kašnách. Pokrokovou specialitou cisterciáckých klášterů byly přívody pitné vody rovnou do kuchyně. 

Cisterciáci byli hospodářsky orientovaný řád a kromě modliteb pokládali za službu Bohu také zvelebování krajiny vlastní prací. Tím se lišili od svých blízkých příbuzných benediktinů, kteří se také modlili a pracovali (Ora et labora), ale důraz dávali na kontemplaci. Benediktinské kláštery jsou proto většinou postavené na kopcích na rozdíl od údolních cisterciáckých sídel.

Ve středověku byli cisterciáci bohatý řád. Bohatství pocházelo především z mateřských klášterů ve Francii. Generální kapitula sídlila v Cîteaux.

Jenže ve 13. století přišla do střední Evropy krize. V Čechách se projevila několikaletým rabování braniborskými vojsky, které se nezastavily ani před církevními majetky. Zároveň se ukázalo, že středoevropské cisterciácké kláštery nezvládaly ekonomickou činnost, na kterou byly nastaveny. Velká hospodářství byla unifikovaná po celé Evropě, ale v Čechách vlastně nikdy nebyl naplněn stav laiků a civilních zaměstnanců. Jednoduše tady nebyly tak dobré podmínky, jako v úrodných nížinách Francie či Itálie. Pak už stačilo několik let neúrody a válečného rozvratu, aby cisterciácké kláštery krachovaly jako obři na hliněných nohou.

Když se tohle všechno přehnalo a cisterciáci se hospodářky znovu stavěli na vlastní nohy, zasáhlo další neštěstí. Na začátku 15. století přišla malá doba ledová, několik let neúrody, morové rány a to spustilo husitské řádění. Mniši byli masově vražděni, kláštery vypalovány a bohatství rozkrádáno. 

V baroku se podařilo řádu obnovit několik klášterů a postavit grandiozní stavby. V době osvíceného absolutismu Josefa II. byly bez rozdílu řádu zrušeny kláštery, které se nevěnovaly výuce či péči o staré nebo nemocné.

Cisterciácké kláštery v českých zemích

1142 – klášter Sedlec
1144 – klášter Plasy
1145 – klášter Pomuk
1145 – klášter Hradiště
cca 1150 – klášter Svaté pole
1199 – klášter Osek
1204 – klášter Velehrad
1225 – klášter Oslavany
1233 – Klášter Porta coeli
1233 - Klášter Nížkov
1252 – klášter Žďár
1259 – klášter Vyšší Brod
1261 – klášter Vizovice
1263 – klášter Zlatá Koruna
60. léta 13. století – klášter Pohled
1265 – klášter Sezemice
1292 – klášter Zbraslav
1323 – klášter Staré Brno
1347 – klášter Skalice

V současné době fungují cisterciácké kláštery ve Vyšším Brodu a Porta Coeli.

Zobrazit místo Turistika na větší mapě

 Kláštery na Horydoly

Klášter Hradiště (cisterciáci)

Plasy (cisterciáci)

Vyšší Brod (cisterciáci)

Fontfroide (cisterciáci)

Waldsassen (cisterciáci)

Světce (pavláni)

Svatý Jan pod Skálou (benediktini)

Ostrov u Davle (benediktini)

Sázavský klášter (benediktini)

Pesquie (benediktinky)

Nový Dvůr (trapisté)

Pivoň (augustiniáni)

Praha, Karlův most (křižovníci s červenou hvězdou)

Praha, Kampa (johanité, maltézští rytíři)

Vadstena (brigitky)