Přes Krušné hory na kole

Krušné hory se táhnou po německých hranicích mezi Chebem (Eger) a Děčínem (Tetschen - Bodenbach). Samotný hřeben je dlouhý 130 km vzdušnou čárou. Nejvyšší vrchol je Klínovec (1244 m).

Na západě sousedí se Smrčinami, od kterého je odděluje údolí Svatavy u Kraslic. Na severovýchodě na ně navazuje Děčínská vrchovina a hranice mezi nimi vede Nakléřovským průsmykem, pod kterým vede dálniční tunel. Z turistického hlediska vede jeden hřeben od Ašského výběžku k Labi.

Booking.com

Strmé a vysoké do Čech, povlovné do Saska

Název Krušné hory se odvozuje ze starého českého slova krušec znamenající ruda. Krušit je drtit a přeneseně těžit rudu. Německé jméno Erzgebirge jsou Rudné hory. Tyto názvy jsou ale mladé. Dříve se používalo Rudohoří nebo Vyšehory (česky), Fergunna (horstvo franskou němčinou), Mirihwid (temný les saskou němčinou) a Silva (les latinsky).

Krušné hory jsou kerné pohoří. Geologicky je tvoří nakloněná rulová kra (přeměněná z prastarých břidlic), jejíž jižní okraj byl vyzvednut podél zemského zlomu. Proto směrem k severu klesají pozvolně, zatímco na jih padá 500 až 700 metrů vysoký strmý svah. Začátkem třetihor totiž do Evropy a Asie narazily Afrika a Indie, a tak vznikly Alpy a na východě Himálaj. Toto vrásnění nazýváme alpinské. Krušné hory to tak nadzvedlo, že zemská deska nevydržela, praskla podélně hned u jejich hřebenu a svezla se skoro kilometr dolů.

Smrčiny přes Vysoký Kámen

Začátek přejezdu Krušných hor si poněkud ulehčujeme. Z Chebu se necháme odvézt lokálkou do Lubů. Tady začíná mé čtyřdenní otravování zbytku rodiny starými historkami, neboť jsem zdejší rodák, který odešel za manželkou do Prahy.

"Luby je výstavná a důležitá železniční stanice," prohlašuji poněkud pyšně o konečné stranici Halštrovské dráhy. Když vystoupíme z vlaku, jsem uveden do reality. Polorozpadlá nádražní budova, která slouží jen pár cestujícím. Není divu, když světoznámá německá výroba hudebních nástrojů upadla hned po odsunu obyvatelstva 1946, pak se horkotěžko vzpamatovala a velká továrna Cremona na kytary dávala práci mnoha lidem z okolí, aby byla po 1989 privatzizována a nakonec 2020 zkrachovala. Kdo by teď do Lubů / Schönbach pravidelně jezdil vlakem.

A tak to bude v Krušných horách na naší cestě skoro všude. Továrny a dílny zkrachovaly, obchody zavřely, domy se rozpadají. Smutnou realitu přeruší jen občas světlá výjimka. 

V Lubech se podíváme na slavnou německou sochu houslaře a rychle mizíme.

Přes kopce, lesy a louky dorazíme do vesničky Kostelní a uděláme odbočku na Vysoký kámen, zajímavý skalní hřeben. Z vyhlídky vidíme do údolí řeky Bílý Halštrov / Weisse Elster, podél kterého vede cyklotrasa přes Lipsko do Halle, kde ústí do řeky Sála / Saale, která ústí do Labe nad Magdeburkem. O minulých prázdninách jsme ji projeli, vrátili se po Labské stezce do Čech a můžeme tento okruh doporučit všem cykloturistům.

Krásnou podhorskou krajinou sjíždíme do Kraslic / Graslitz. "To je velké město, tady se najíme," zvu k obědu. "Když jsem byl malý kluk, jezdili jsme sem s babičkou a dědečkem na maliny a pak si dali lepší obědy." Babička byla dcerou nejlepšího předválečného restauratéra v Mladé Boleslavi, tak o oboru něco věděla!

Jenže houby houby. S bídou nacházíme jednu jedinou hospodu U Rytíře, která slouží jako dělnická jídelna a pivnice. Město je rozbité, mnohé domy pamatují lepší časy před 2. světovou válkou. Textilní továrny vymizely, slavná Amati na výrobu dechových nástrojů 2021 zkrachovala a teď se pomalu hrabe z nejhoršího, ale zlaté časy pro velké množství zaměstnanců se už nikdy nevrátí.

Rolava neboli Sauersack

Stoupáme podél Stříbrného potoka. Po strmé silnici s plně naloženými bicykly to jsou galeje. V jednom místě dokonce musíme své stroje tlačit. Odpočíváme až za rozcestím Pod Vysokým vrchem, kde se jede po Přebuzském rašeliništi v přijatelných sklonech.

V zimě je Rolava / Rohlau významnou běžkařskou křižovatkou. V létě je to jen pár domů, mostek přes říčku Rolavu a svahy kompletně přeorané jako sejpy, když se tu povrchově těžil cín a možná i trochu zlata. Kdysi zde stávalo významné městečko Sauersack.

Vystoupáme do lesa, kde se skrývá betonový komplex důl Rolava / Sauersack. Jeho historie sahá nejméně do 16. století. Stav, který vidíme, je z 2. světové války, kdy zde nacistické Německo těžilo cín, který se jako téměř všechny kovy, Německu zoufale nedostával.

Těžba ani úprava rudy se nacistům nevyplácela. Proto hned po skončení války byl důl opuštěn a 14 kilometrů podzemních štol se samovolně zatopilo.

Bučinskou a Hamerskou cestou přijedeme do Horní Blatné. "Tady nás jednou uvěznila vánice. Sotva jsem chodil do školy a na běžkách jsme s tátou a mámou přejížděli hory, tak klepali na dveře hotelů, jestli nemají místo na noc," vytahuji další vzpomínku. "Jmenovalo se to Modrá Hvězda." Tentokrát jsem nebyl zklamán. Malý hotel Modrá Hvězda opravdu stojí na náměstí. Horní Blatná / Bergstadt Platten je udržované městečko, protože ze zašlé hornické slávy přešlo na cestovní ruch.

Druhé pekelné stoupání dnešního dne vede pod Blatenský vrch. Silnice stoupá nejen hodně do kopce, ale je vidět celý úsek, který je nutné vyšlapat. Mnozí cyklisté, kterých je tu pozdě odpoledne docela dost, tlačí. Přes sedlo Pod Blatenským vrchem nebo okolo rozhledny na Blatenském vrchu se vracejí na Boží Dar.

Uhýbáme do terénu a jedeme se podívat na pozůstatek jednoho z největších cínových dolů na české straně Krušných hor. Obrovská propadlina Červená jáma / Rote Grube ukazuje, jak velké prostory byly pod zemí vyrubány, než se propadl strop.

Okolo zpřístupněného středověkého dolu Mauritius sjíždíme do obce Hřebečná / Hengstererben. Na rozlehlých loukách obdivujeme středověké hospodaření s každou kapkou vody. Systém rýh, potoků, svodů a nádrží umožňoval využít její sílu pro těžbu.

Starou slatinskou cestou dolů a pak Jáchymovskou spojkou prudce nahoru přijíždíme už za tmy k turistickém přístřešku Wunderblume. Od poledního jsme ujeli 59 kilometrů. Usínáme ve spacácích jako mimina.

STRAVA.com: stáhněte GPX Luby - Boží Dar 59 km 

Z Božího Daru na Klínovec

Po ránu se myjeme v příkopě, kam se stahuje voda z Božídarského rašeliniště. Bereme vodu do lahví, balíme a jedeme lesem Ježíškovou cestou na Boží Dar / Gottesgab. Nejvyšší město v Čechách (1020 m) bylo založeno kvůli těžbě stříbra a cínu. Každý metr čtvereční daleko široko okolo města byl několikrát přetěžen, vytříděn, vyrýžován a přesypán. Město je poddolované malými i velkými štolami nejméně půl tisíciletí starými.

"V Zeleném domě jsme několikrát bydleli na školním lyžařském výcviku a chodili se najíst dolů do hotelové hospody," těším se, až si zase prohlédnu nejdůležitější a nejstarší budovu ve městě. "Hned za posledními domy jsme lyžovali, ale vlek tam tehdy ještě nejezdil." 

Boží Dar se rychle mění. Těžko říci, zda k lepšímu nebo horšímu. Historické zůstává centrum, okolo něj je prstenec nepříliš vzhledných domů z éry kapitalismu i socialismu, a za nimi se staví moderní penziony a apartmány. Bohužel moc krásy nepobraly. 

Do Zeleného domu nepodíváme, když zjišťujeme vysoké ceny. A do svahu, kde jsem zažil nejeden lyžařský karneval, supíme na naložený bicyklech podél vleků.

V lokalitě Neklidu / Unruh najíždíme na kruhový objezd a pak nepříjemně stoupáme po silnici na Klínovec / Keilberg (1244 m), nejvyšší vrchol Krušných hor. Vítá nás rozpadlý hotel. "Byla to reprezentativní hospoda a zašlý hotel. Spal jsem tady na začátku 70. let a pak ještě v 90. letech." Stará otevřená sedačková lanovka z Jáchymova mezi tím byla vyměněna za sérii velkých krytých sedaček. Vzniklo několik nových sjezdovek, na vrcholu Klínovce byly postaveny apartmány. Hotel a rozhledna naopak chátrají. Na rozdíl od soukromého skiareálu totiž patří městu Boží Dar. Je to kolosální ostuda!

Těžba cínu a mědi

Po Traverzové cestě jedeme k Meluzíně / Wirbelstein. Kola necháváme pod kopcem a vyjdeme na něj pěšky. Skalnaté temeno poskytuje kruhový rozhled na Klínovec a jeho německé dvojče Fichtelberg.

Lesy a loukami, po vedlejších silnicích, spíš s kopce než do kopce, lehce jedeme do městečka Měděnec / Kupferberg, kde nacházíme hospodu. Po obědě stoupáme na horu Mědník. Je to nejprovrtanější území v Čechách. V desítkách štol se těžilo kde co. Nejprve stříbro, pak měď, pyrit na vitriol, železná ruda a uran.

Prohlížíme si nejstarší štolu Marie Pomocné a pak jedeme k nejnovějšímu dolu Měděnec. Těžilo se v něm do 1997 a povrchové stavby byly zbořeny až koncem roku 2022.

Skrze lesy dorazíme na hráz přehrady Přísečnice / Pressnitz. I tady se těžilo stříbro a železo. Jenže pak byla 1976 postavena přehrada, údolí zatopeno a hornické městečko zmizelo pod hladinou.

Zmizelé vesnice a zapadlé hraniční přechody

Výjezd do dlouhého a strmého kopce po Jilmové cestě je nekonečný. Zvláště s naloženým kolem.

Nahoře na planině to ovšem stojí za to. Podél státních hranic šlapeme po asfaltové a betonové silničce vysoko nad okolí krajinou. Z hřebene okolo nás pramení říčky Kamenička, Černá a Chomutovka.

Projíždíme zaniklou vesnici Jilmová / Ulmbach. Pár set metrů přes hranici stojí rustikální vesnička Satzung, která bývala součástí Jilmové, než bylo odsud vystěhováno veškeré německé obyvatelstvo po 2. světové válce.

Sjedeme na hraniční přechod Hora Svatého Šebestiána / Reitzenhain. Bývala to rušná spojnice do Východního Německa, ale dnes je to ospalý zapadákov, který obsluhuje regionální dopravu.

Chvíli jedeme podél říčky Černá, přejedeme poslední kopec a následuje triumfální rychlý sjezd vlhkým večerním vzduchem směrem k Načetínu. 

K Červenému rybníku přijíždíme včas. Než zapadne slunce, najdeme v bažinách nad rybníkem pramen čisté vody, nasbíráme dřevo a strávíme příjemný večer s buřtem v puse. Dnes jsme ujeli 56 kilometrů. 

Koupání odkládáme na zítřek, až bude teplo.

STRAVA.com: stáhněte GPX Boží Dar - Načetín 56 km 

Rozdělená městečka a obce 

Ráno teplo nepřichází. Slunce se schovává nad studenou dekou z mlhy a těžkých mraků nacucaných vodou. Koupání se nekoná.

Po silnici jedeme typickou krušnohorskou krajinou. Pastviny střídají lesy, stráně jsou zdánlivě málo strmé, ale každé stoupání je dlouhé a prudké. V obcích Načetín a Kalek by měly být hospody, jenže jsou zavřené. Přijíždíme k obchodu s potravinami, který byl právě uzavřený a majitel z něj stěhuje poslední zásoby. "Tady se nevyplatilo ani topit," poznamenává chlapík z dodávky, když se ho ptáme na důvod. "Tady už nejsou ani lidi."

Jsme hladoví a žízniví. Musíme zase nahoru na Volskou louku.

Pramen Volárna má naštěstí dost vody a kalorie aspoň na chvíli doplníme kyselými bonbony, které vezeme jako železnou zásobu.

Volárenská silnice nás vede pořád rovně a pořád nahoru-dolů do Rudolic, okolo Lesné a dál do Hory Svaté Kateřiny.

Také tady býval důležitý hraniční přechod. Dnes je zajímavý jen restaurací Krušnohorský expres, která je otevřená v železničním vagonu. "Vagón jsme s manželkou odkoupili od Vodních staveb. Vlak přijel do Chomutova, poté náš vůz pokračoval do depa v Kopistech a následně po šachetní železnici do Komořan. Odtud ho odvezlo nákladní auto," nechal se slyšel majitel hospody Zdeněk Jeřábek pro Mostecký Deník. 

Důležité je, že vedle v obci je otevřená další hospoda, kde se konečně najíme a napijeme. Po časném obědě si prohlédneme vstup do středověkého dolu Mikuláš, do kterého se dělají exkurze, protože historická památka se pomalu zpřístupňuje turistům.

Pak přejedeme na německou stranu do vsi Deutschkatharinenberg a jedeme proti proudu Svídnice do Deutschneudorf, kde se vrátíme do Čech v Nové Vsi. Všechno to bývaly jednotné obce, které rozdělila státní hranice, ale v současnosti se už zase pomalu zcelují.

Dobře je to vidět v Mníšku. Na vietnamské tržnici nakupují především Němci z vedlejší vesnice Deutscheinsiedel i městečka Seiffen.

Přehrada Fláje, nádraží Moldava a Cínovecká halda

Lesní cestou a poté po silnici příjemným terénem okolo rašelinného Černého rybníka dojedeme na přehradu Fláje.

Napuštěná byla 1963, ale výstavba se táhla celých 14 let. Za socialismu nebyl cement, nebylo železo do betonu a chyběli také stavbaři. Kvůli poválečnému nedostatku materiálu se stavěly duté pilíře a díky nim je unikátní přehradní hráz zařazena mezi kulturní památky.

Loukami a lesy dlouze šlapeme do velké obce Moldava / Moldau. Středověké sklářské středisko je dnes horský zapadákov, kam se jezdí leda v zimě na běžky. 

V letech 1537–1547 stanovil král Ferdinand I. pevné zemské hranice a Moldava připadla české straně. Během třicetileté války tudy prošla saská, švédská i rakouská císařská vojska. Přes Moldavu se vracel Albrecht z Valdštejna po porážce u Lützenu 1632. Není divu, protože jednak tudy vede daleko široko nejschůdnější trasa ze Saska do Čech a navíc moldavská tvrz patřila jeho rodu.

Moldavští byli evangelíci jako většina Němců v Krušnohoří. Po rekatolizaci chodili na bohoslužby do sousedního Hermsdorfu a katolický kostel zel prázdnotou.

Odpočíváme na nádraží. Obrovská budova sloužila jako překladiště a celnice na železnici mezi rakouskými a pruskými dráhami. Moldavská dráha neboli Teplický Semmering dnes vede pouze z Mostu na Moldavu. Ačkoliv je to kulturní památka, jezdí s ní jen pár místních lidí a o víkendech cyklisté, houbaři nebo lyžaři podle ročního období. Otázkou zůstává, co s nádražím. Místní spolek by ho rád zachránil, ale nikdo neví, k čemu by se mohlo hodit.   

Pokračujeme okolo horských chat Vitiška a Mikuláška a lesem na Cínovec / Zinnwald. Česko-německé městečko leží uprostřed Cínoveckého hřbetu, což je část Krušných hor mezi Krupkou a Moldavou. Už od středověku se zde těžil cín a wolfram. Město dokonce jeden čas konkurovalo cínovým dolům na Komáří hůrce.

Jelikož byla hranice mezi Saskem a Čechami v Krušných horách ve středověku nejednoznačná, byla na základě Chebské smlouvy 25. dubna 1459 pevně stanovena. Uzavřeli ji saský kurfiřt Fridrich Jemnocitný, saský vévoda Vilém a český král Jiří z Poděbrad. Část Cínovce se ocitla na německé straně. Hranice je v nezměněné podobě platná dodnes a řadí se k nejstarším hraničním liniím v Evropě. Hranice mezi Českým královstvím a Saským kurfiřtstvím od té doby vede po hřebeni Krušných hor a středem Labe. Jedinou změnu přinesl rok 1547, kdy Čechám připadly Boží Dar a Horní Blatná.

Okolo největší Cínovecké haldy, ve které Andrej Babiš hlídá pro důchodce obrovské množství lithia, jedeme po Sedmihůrecké cestě. Užíváme si dlouhý a rychlý sjezd k hájovně Sedm štítů. Tady nabíráme ve studánce vodu. Spíme v turistickém přístřešku na rozcestí Pod Sedmi štíty. Žena dostává přednost a může si vybrat široký stůl, muži se musejí spokojit s užšími lavicemi. Dnes jsme urazili 64 kilometrů.

STRAVA.com: stáhněte GPX Načetín - Přední Cínovec 64 km

Komáří hůrka nebo Komářé vížka?

Poslední den začíná zvolna. Víceméně vodorovně šlapeme po lesní silničce pod Komáří hůrku / Mückenberg. U starobylého hornického kostelíčka svatého Wolfganga však lážo-plážo přejde do usilovné práce. Velmi strmě vyjíždíme k hotelu Komáří vížka.

Původně na vrcholu stávala zvonice, která sloužila k signalizaci při práci v podzemí - zvonilo se na začátek i konec šichty, při neštěstí, poplachu i ve svátek. Dnes je zde hotel s vyhlídkovou věží a horní stanice lanovky. Je odtud jeden z nejkrásnějších rozhledů v Česku. V dálce jsou vidět Krkonoše, po nohama máme dramatické vrcholky Českého středohoří a za nimi Doupovské hory.

Komáří hůrka byla jedním z největších kutišť cínu v Čechách. Pod povrchem dodnes ukrývá řadu starých štol a v celém svahu pod ní jsou patrné pinky, odvaly a zavalené doly. Památkově chráněná je Velká pinka, která vznikla propadem několika dolů na cín a měď.

Kaple v sedle pod Komáří hůrkou je od 14. století zasvěcena svatému Wolfgangovi, patronu horníků. Wolfgang z Řezna / von Regensburg byl řezenským biskupem. Roku 973 založil pražské biskupství, čímž oddělil církev českou od bavorské. K tomu přispěl i přátelský vztah s Boleslavem II., jehož syn Oldřich stejně jako sestra Mlada byli vychováni v Řezně.

Lidová pověst říká, že kdysi pobýval na Komáří hůrce, kde požehnal borůvkám a ony dosud rostou do nevídané velikosti.

Okolo Velké pinky sjíždíme na louky k další zaniklé obci Habartice / Ebersdorf. Od ní dlouze a rychle klesáme z hor do podhůří.

Neodpustíme si hledání smírčího kříže u Fojtovic. Nacházíme ho položený na zemi uprostřed lesa na nepoužívané cestě směrem do Chlumce.

Lesní cesta se změní na asfaltku. Přijíždíme do Chlumce.

Bitva u Chlumce

Tady se odehrála významná bitva u Chlumce / Schlacht bei Kulm 1813. Nikoliv selská rebelie, kde sedláci dopadli špatně, ale bitva pravidelných armád Rakouska, Pruska a Ruska, které na dvakrát porazily Velkou armádu francouzského císaře Napoleona. Poprvé velel generál Vandamme koncem srpna, kterého Napoleon obětoval kvůli strategickým hrám v Braniborsku, podruhé sám Napoleon v polovině září, kterému se Čechy také ubránily.

Nedaleký Nakléřovský průsmyk byl tradičním bojištěm. Už roku 1126 někde u Chlumce svedl vítěznou obrannou bitvu kníže Soběslav I. s německým králem Lotharem III.     

Přehlédneme obrovské bojiště, prohlédneme několik památek na grandiozní bitvu a přes Chabařovice zamíříme k jezeru Milada které vzniklo zatopením hnědouhelného dolu. "Tady se těžilo, ještě když jsem tady pracoval jako zeměměřič," hlásím rodině své poslední vzpomínky. Myslím, že mě už mají dost a dělají, že neslyší.

Čtyřdenní cyklistický výlet končíme v Ústí nad Labem na nádraží. Dnes jsme ujeli 35 kilometrů.

STRAVA.com: stáhněte GPX Přední Cínovec - Ústí nad Labem 64 km

Doporučené vybavení

Trekingové kolo, helma, cyklistické tretry, cyklistický dres a kalhoty, cyklistické rukavice, nepromokavá bunda, ponožky, brýle. Nářadí, lepení, pumpička, zámek na kolo, cyklobatoh nebo cyklobrašny, světlo na kolo, blikačka, lékárnička.

Výbava na kempování: Cyklostan, karimatka, spací pytel, plynový vařič, nádobí, hygienické potřeby, krém proti slunci, repelent proti hmyzu, čelovka, nůž, lžíce. Nejméně 1,5 l pití a jídlo. Doklady, peníze, pojištění.

Elektronika: outdoorová kamera nebo kompaktní fotoaparát, mapa, mobil, powerbanka nebo cestovní solární nabíječka, chytré hodinky.

Zobrazit místo Běžky a kola na větší mapě

 KRUŠNÉ HORY na kole

Hlavní hřeben Přes Krušné hory na kole

Traily Klínovec: Azur, Rubin a Baron

Cyklostezka Z Ostrova do Jáchymova po staré železnici

Cyklostezka Bezručovo údolí je nejdelší v Krušných horách

Cykloturistika Z Klínovce do Prahy za dva dny na kole

Fláje Tudy odplul prales z Krušných hor

Tragedie Německý biker se zabil na trailech Bouřňák

Business Skiareál Klínovec není možné udržet bez silného cyklistického léta