Joska Smítka (Smítko), pískař tělem i duší

Tyto vlastnosti Joskovi Smítkovi pomohly dostat se na lezeckou špičku své doby, ale zároveň ho zničily v osobním životě. Jak to u mnoha nejlepších horolezců bývá...

Joska Smítka vylezl 108 prvovýstupů v Českém ráji, dostal se až na stupeň obtížnosti VIIc a velmi zlepšil smyčkovací techniku.

Tvrdá hra na vertikálním písku

Tvrdě vyžadoval čisté lezení, neboli bez pomoci jistících prostředků. Stabilní jištění, tehdy výhradně kruhy, zasazoval do skály v duchu hesla, že čím méně je v cestě železa, tím je krásnější. Jakoby mimochodem tím přispěl k ochraně přírody v době, kdy o něčem takovém mluvilo jen pár vědců a milovníků přírody. Horolezecká metodika mu zase může být vděčná, že vytříbil jištění pomocí smyček, které používal k omotávání skalních výčnělků, provazování skalních hodin a také ke vkládání uzlů do spár. Byl si vědom, že měkký český pískovec vydrží jen málo a skoby nebo jiná kovová jištení by ho rychle zničila.

Přispěl také k zavedení bezpečného usazování kruhů do skály, které se používalo do konce tisíciletí a dodnes to není nic špatného. Horolezci ve Smítkově době temovali kovové kruhy do skály jen dřevem, Smítka je ucpal olovem a zacementoval. Dnes se technologie změnila v tom, že kruhy se vlepují do skály vysokopevnostním lepidlem.

Z jeho metodických poznámek a také z praxe, kdy Joska Smítka okolo sebe soustředil dychtivé puberťáky a všechno je naučil, čerpat v 50. letech František Kutta - hvězda horolezecké metodiky, na níž se lezci odvolovávali až do začátku 80. let minulého století.

Drsný a sprostý jedináček Joska

Život Josky Smítky byl neuspořádaný, hrubý a radikálně levicový, ačkoliv pocházel z usedlé turnovské rodiny, která neměla nouzi o peníze. Pro ilustraci uveďme, že jeho tatínek byl první občan Turnova, který si pořídil automobil. Joska sám silně holdoval alkoholu, ženám a cigaretám, kdykoliv k tomu měl příležitost.

Narodil se 21. prosince 1919 v Turnově a jeho život ukončila kulka popravčí čety v Terezíně 27. března 1945.

Rodný dům jedináčka v rodině Josefova a Marie Smítkových dodnes stojí v Komenského ulici v turnovské čtvrti Hruštice. Otec byl telegrafistou Československé pošty a jeho syn měl nastoupit na jeho místo. Proto vystudoval na telegrafního mechanika v Pardubicích a posléze i průmyslovou školu. Jenže pak vyslyšel volání vládní akce nazvané 1000 pilotů republice a roku 1936 absolvoval se stal nejmladším pilotem v Československu.

Jeho leteckou kariéru ukončila nezvedenost, když se roku 1938 pokusil ukrást letadlo a přeletět s ním do ciziny. Tehdy byl poprvé zadržen policií a odsouzen do vězení.

Od roku 1937 boxoval a zároveň lezl po skalách. Na oboje byl však čas jen v neděli, a proto se rozhodl pouze lézt. Jeho revírem byl Český ráj a především Skalní město na Hruboskalsku. Nic jiného mu také nezbývalo, protože na výjezdy do Vysokých Tater, Alp nebo dokonce někam ještě dál, neměl dost peněz, času, vybavení a ani znalostí. Zda by se k tomu dostal na vrcholové úrovni po 2. světové válce, kterou nepřežil, je velkou otázkou, o které dodnes horolezeci spekulují.

V lezení ho kupodivu podporovala maminka, která ho nejen zásobovala jídlem, ale také jistila.

Sbíral holky a lezecké znalosti

Když němečtí nacisté roku 1939 okleštili Československou republiku, zabrali Sudety a odtrhlo se fašistické Slovensko, přesunuli se bohatší městští horolezci mezi chudší lezce z venkova. V Českém ráji se na pár let unikátně promísily nejen sociální vrstvy, ale také lezecké generace a horolezecké zkušenosti v jedné miniaturní oblasti.

Joska toho využil plnou měrou nejen ke sbírání poznatků od zkušenějších horolezců, ale také k souložení s jejich ženami a milenkami. Nejznámější byl jeho románek se spisovatelkou Vlastou Štáflovou, ale souběžně také s Blážou Karasovou a šuškalo se o mnoha dalších ženách.

V pískovcovém lezení byl tak ponořený, že opouštěl práci, která ho živila, utíkal ze zaměstnání a krátil čas, který v něm trávil. Zároveň se od dětství nezbavil sprostoty a výtržnictví, která se dala malému děcku odpustit, ale dospělému mladíkovi těžko.

Útěk před totálním nasazením do německé továrny

Roku 1944 byl odveden k totálnímu nasazení jako dělník do Německa. Po týdnu práce utekl. Při návratu domů byl v Praze zatčen na nádraží českou policií. Eskorta ho odvezla rovnou na Pracovní úřad. Při výslechu požádal o odchod na toaletu. Stráž sice čekala za dveřmi, ale on vlezl do světlíku a komínovou technikou, kterou měl dobře zažitou ze Skaláku, slezl ze třetího patra do přízemí a utekl. 

Z Prahy do Sedmihorek dojel na kole a tam se od léta ukrýval. Zařídil si jakž takž pohodlný bivak v jeskyni na Slunečné věži.

Jenže bouřlivákovi nic neříkala konspirace, a tak nadále lezl s mnoha známými ve skalách, chodil do Turnova a do Železného Brodu do kina, večer chodíval domů a zřejmě mu nedocházelo, čeho jsou nacisté schopni s podporou české policie.

Během války zemřela maminka Marie. Nejspíš spáchala sebevraždu kvůli tomu, že jeho otec chodil s padesátiletou bezdětnou učitelkou hry na klavír Marií Lamplovou. Marie Lamplová - Smítková pak Joskovi poskytovala jídlo a přístřeší, kdykoliv přišel domů.

Kdo nekonspiroval, toho chytili

Na podzim 1944 byla vyzrazena jeskyně pod Janovou vyhlídkou vyzrazena. Horolezci Karel Chlum a Bohumil Habr byli zatčeni za to, že nenastoupil na totální nasazení. Smítka se zatím zachránil skokem ze skalního okna do šestimetrové hloubky. Četníci po něm sice stříleli, ale nezasáhli ho.

V prosinci 1944 Smítka onemocněl zánětem středního ucha, který doprovázela horečka. Navíc uhodily silné mrazy. Naposledy nocoval ve Smítkově jeskyni na Slunečné. Ve dvě hodiny ráno 29. prosince se vrátil domů. Četníkům ho někdo udal. Kdo to byl, není známo, ale z náznaků pamětníků to byl nejspíš někdo z horolezců, kterým už pil krev svojí hrubostí a také neopatrností vůči nacistickému aparátu, jenž tehdy již utahoval šrouby přes snesitelnou míru.

ĆTĚTE POZORNĚ: Pravidla pískovcového lezení

Dům v Komenského ulici v Turnově čeští četníci přepadli, prohledali a zajali Josefa Smítku staršího. Ten jim na místě prozradil, že jeho syn se ukrývá v podkroví za komínem. Zatčení provedl Jan Šabatka (Jan Šabaka), který vlastnil v Turnově na Károvsku hospodu. jenž stojí na křižovatce dodnes.

Když zatčeného nemocného Smítku vedli přes náměstí, četníkům se vysmekl a utekl. Doběhl ovšem jen na lávku přes Stebénku u dnešního Kulturního centra a tam byl znovu chycen.

Během prosince byli zatčeni další horolezci, kteří se ukrývali ve skalách, a se kterými se Smítka dobře znal – Václav Chlum, Vladimír Procházka a Erich Schwarzbach. Jejich vinou bylo především, že naivně připravovali vykolejení vlaku u sychrovského tunelu a roznášeli antifašistické letáky.

Čtyři kamarády zastřelili v Terezíně a jednoho nechali žít 

Horolezce převezli do věznice Valdice u Jičína, kde stojí toto zařízení ještě dnes. Po výsleších byli na jaře roku 1945 posláni běžným osobním vlakem do koncentračního tábora Terezín. Eskorta je nespoutala. Horolezci údajně plánovali, že vyskočí za jízdy z vlaku a utečou do Prachovských skal. Ačkoliv byla otevřená okna a dozorci laxní, zatčení horolezci váhali tak dlouho, až promeškali příležitost k útěku. Jak to bylo, však víme jen od Vladimíra Chrousta Procházky. Z jiných zdrojů tuto cestu ověřenou nemáme. 

Do koncentračního tábora Terezín se dostali všichni s označením Rückkehr unerwünscht (návrat nežádoucí), což byl rozsudek smrti, o kterém nevěděli.

Brzy ráno 27. března 1945 byl Joska Smítka, Václav Chlum, Karel Chlum a Erich Schwarzbach zastřeleni v Malé pevnosti. Vladimíru Procházkovi neznámo kdo označení v jeho průvodních dokladech vymazal. Nebyl popraven, dožil se osvobození a přežil i tyfovou epidemii v Terezíně, kterou zastavili až vojenští lékaři Rudé armády. Tento fakt založil ke spekulacím, zda Chroust Josku a ostatní kamarády neudal, nebo aspoň nemluvil během výslechů víc, než bylo nutné.

 Joska Smítka a lidé okolo něho

Kamarád ze skal znovu vyšel

Tenkrát v ráji je tak špatný film, jak jsme předpokládali

Smítka jako Baarová, stejný průšvih?

Kouřová stěna na Daliborku

Na Kobylí hlavě (Příhrazská Kobyla)

Symboly pískovcového lezení

Vlasta Štáflová, česká horolezkyně ve Vysokých Tatrách

Otakar Štáfl: Vysoké Tatry

PROVÝSTUPY Joska Smítka s druhy

DOKUMENT: Stáhnete si všech 108 Smítkových cest (PDF)

NA JIZERSKÉ ŽULE: Rudolf Kauschka, vzor všech horolezců