Kolm-Saigurn, fantastický kout v Alpách na skialp a ledové lezení

I v zimě se dá k velké chatě Sonnblickbasis Naturfreundehaus Kolm-Saigurn (1596 m) dojet autem. Musíte mít štěstí, že je silnice bude prohrnutá a posypaná. Jinak odstavíte auto na jednom ze dvou parkovišť. V každém případě však zaplatíte mýtné na Kolm-Saigurn Mautstrasse.

Teď na jaře vyjedete nahoru téměř jistě. V zimě buď hodíte batoh s lyžemi na ramena a vyjdete po silnici pěšky, nebo zatelefonujete na chatu a za 5 eur vás chatař vyveze svým terénním autem. V létě platí zákaz vjezdu pro osobní auta a turisty vozí místní autobus.

Kromě Sonnblickbasis, kde se dá uplatnit sleva na průkazku Alpenevereinu, stojí v Kolm-Saigurn ještě ubytovací hostinec Ammererhof.

Pro lyžaře jsou tu hlavní cíle Sonnblick (3106 m), Schareck (3123 m), Hocharn (3254 m) a Kolmkarspitz (2529 m). Převýšení hodně přes kilometr a velké vzdálenosti je nutné překonat při jejich zdolávání. Náročnost túr zde připomíná spíš Západní Alpy, než jejich nižší Východní příbuzné.

Pokud vládnou špatné podmínky kvůli počasí nebo lavinám, je na výběr v nejbližším okolí patnáct ledopádů Eisarena Kolm-Saigurn. Vyřádit se zde mohou především středně výkonní lezci, neboť obtížnost ledů se pohybuje od WI3 do WI5 a jejich délka nepřesahuje 60 metrů. Natrénovat lze přímo před chatou, kde stojí umělá ledová věž s horním jištěním.

VIDEO Barbara Fall Kolm-Saigurn

Hoher Sonnblick (Rauriser)

Prvotřídní túra vede trasou, kudy chodívali staří horníci. Obrovské převýšení 1500 metrů vás při plánování nenechá na pochybách, že je nutné vyrazit za svítání, pouze při spolehlivé předpovědi počasí a jistých lavinových podmínkách.

Většina trasy vede v otevřených severních svazích. To znamená, že lze očekávat dobrý sníh, nejspíš prašan. Zároveň může být ovšem utažený do deskovité soudržnosti, což velmi zvyšuje lavinové nebezpečí. Očekávejte spíš chladno a mráz, než příjemné stoupání na slunci.

Ze zastíněného kouta Kolm-Saigurn (název je prastarou zkomoleninou salcbursko-germánského bucharu a korutansko-slovanského místního označení "za horami") stoupáme strmě lesem pod ledopádovou stěnou. Nad posledním ledopádem Barbara se krajina otevře, les skončí a širokým úbočím dojdeme k chatě Neubau. Ve výšce 2175 m je otevřená od Velikonoc do konce léta. Winterraum v ní přes zimu není k dispozici. Všude pod i nad chatou se těžilo zlato. Odhaduje se, že ve 14. a 15. století odtud pocházelo 10 % veškerého vytěženého zlata v Evropě.

Odbočka k horníkům

Pár stovek metrů vpravo od chaty stojí ruiny něčeho, co vypadá jako zbořený kostel. Je to ovšem Radhaus, neboli budova pro vodní kolo, spojená s drtírnou zlatonosné rudy. Sem se svážela vytěžená ruda s desítek okolních štol, aby se rozemlela a dostalo se z ní surové zlato.

Dopravní systém byl velmi zajímavý a narazíme na něj kousek nad chatou Neubau. Cesty pečlivě vyskládané z kamení vedou rovně přímo do kopce, jako když střelí. Jejich okraje jsou mírně zvednuté, což je obráceně proti normálním cestám, které vypouklým tvarem odvádějí dešťovou vodu. Tyto cesty se už za prvních mrazíků koncem léta začaly polévat vodou a do zimy se z nich staly ledové dráhy. Těmi jezdily tak zvané Sackzug (vlak z pytlů). Jutové pytle, podšité zdola vepřovou kůží, se naplnily vyrubanou horninou zhruba po půl metrického centu, svázaly se dohromady, a horníci na nich jako na saních sjeli do drtírny. Na strmých drahách jezdily tyto podivné vlaky jen o několika vagonech, ale dole v údolí byly známy dráhy, kde se spojovalo přes dvacet pytlů, což bylo více než tuna nákladu.

VIDEO Downhill Fraganter Scharte - Neubau - Kolm-Saigurn

Pokud chceme záležitost prozkoumat blíže, vydáme se doleva nahoru směrem na Fraganter Scharte ke Knappenhaus (2341 m), ke kterému nás dovede jedna z drah pro Sackzug. Dnes je to zřícenina, ale dříve to býval největší hospodářský a obytný dům pro horníky (staré německé označení pro hornickou činnost  bylo odvozeno od neustálého klepání) a také odtud byl vstup do většiny velkých štol v okolí. To bylo důležité především v zimě. Vždyť v roce 1850 dosahoval ledovec až k Neubau a teprve v roce 1870 ustoupil ke Knappenhaus. To umožnilo postavit lanovku na dopravu a materiálu a opustit nebezpečné svážení vytěžené rudy v pytlích. Základy horní stanice dráhy Bremserhäusl (brzdařský domek) stojí pár desítek metrů od Knappenhausu. Další základy domů a vstupy do štol můžeme pozorovat na skalnatých svazích okolo.

Pak už je ale lepší na Sonnblick nechodit, ale vyjít na Fraganter Scharte (2754) a sjet si krásný široký prašanový žlab Wintergasse (zimní ulička), který nás dovede nazpátek k Neubau. Poněkud humorně působí okamžik, kdy se objevíme na sedélku. Pod námi se na dosah zjeví rozlehlé korutanské lyžařské středisko Mölltal Gletscher.

Poslední horník a první chatař Rojacher

Od Neubau se ovšem chodí spíš na Sonnblick. Mineme tedy hornické památky, projdeme ledovcovým údolím a strmě vystoupáme na malou chatu Rojacherhütte (2718 m). Otevřená je pouze v létě. Přes zimu má otevřený malý winterraum v předsíni. Chatu postavil roku 1898 poslední zdejší horník Ignaz Rojacher za peníze nadšeného lyžaře a turisty jménem Wilhelm Ritter von Arlt.

Čin tohoto pražského rodáka Rittera byl pro vysokohorské lyžování stejně určující, jako postavení chaty Stüdlhütte na druhé straně tauernského hřebenu pro horolezectví, což učinil Johann Stüdl také z Prahy. Od té doby začaly odbíjet hodiny sportovně-rekreačního skialpinismu a horolezectví. Nezastavily se dodnes, a proto můžeme stoupat na Sonnblick i my.

Nahoře stojí chata Zittelhaus (3106 m) pojmenovaná po předsedovi spojeném Německém a Rakouském alpském spolku. Karl Alfred von Zittel, významný paleontolog a geolog, se sice zasloužil o vybudování chaty, ale už dříve zde postavil meteorologickou boudu Ignaz Rojacher na popud Wilhelma Rittera. Jejich následovníci vybudovali a dodnes provozují známou observatoř Sonnblick zkoumající vysokohorské počasí. Chata je otevřená od Velikonoc do června pouze o víkendech a za pěkného počasí. Poté má až do konce léta otevřeno každý den. V zimě je k dispozici winterraum.

Návrat ze Sonnblicku vede po vlastních stopách. Až pod Rojacherhütte je nutno počítat s větrem a umeteným sněhem, případně deskovými lavinami. K Neubau pak vede mírný sjezd údolím, kde si odpočineme. Následují široké prašanové a poměrně bezpečné svahy, ačkoliv místa dosahují značné strmosti. V žádném případě se tady nedoporučuje krájet svah příliš dlouhými oblouky. Čím kratší obloučky podél spádnice děláte, tím je vaše jízda bezpečnější. Nakonec zábavně a velmi strmě prokličkujete hustým lesem přímo do Kolm-Saigurn.

Kolmkarspitz nebo Kolmkarscharte

Odpočinková túra vede z Kolm-Saigurn do vedlejšího údolí Lenzanger a na některý z okolních vrcholů. Nejčastěji se chodí jen do širokého sedla Kolmkarscharte (2298 m), nebo na oblý vrchol Kolmkarspitz (2529 m) či na vedlejší sedlo Bockhartscharte (2226 m).

VIDEO Downhill Kolmkarschare - Durchgangalm

Z Kolm-Saigurn vystoupáme lesem okolo hostince Ammererhof do bezejmenného sedélka. Sjedeme z něj (můžeme na pásech, protože sjezd není dlouhý) okolo salaší Gainschniggalm na široké louky u salaše Durchgangalm (1745 m). Sem vede od dolního parkoviště okolo potoka Lenzangerbach široká uježděná cesta, a proto tudy chodí také výletníci na sněžnicích. Hospoda je otevřená pouze v létě.

V zásadě existují tři možnosti, jak se odtud dostat na Kolmkarscharte a všechny vedou podél potoků. První hluboký žlab zprava strmě stoupá pod skalnatým hřebenem Filzenkämmfelsen. Je to vhodná volba, pokud se sníh změnil na bezpečný firn. Druhý žlab uprostřed je mírnější  a v případě potřeby lze z něho uhnout na lesem porostlý hřbet, což je výhodné v hlubokém sněhu. Třetí žlab úplně vlevo vede podél hlavního toku Lenzangerbach. Je nejpohodlnější, i když o něco delší. Nejdřív zprava mineme soukromou usedlost Filzenalm (1784 m), potom sledujeme stopu na Seekopf, a když se oddělí od potoka, pokračujeme stále zleva okolo něj až do strmého miskovitého údolíčka. V něm odbočíme doprava, překročíme potok a za pár minut jsme na výrazné vyvýšenině Lenzan (1982 m) uprostřed sněhových plání. Tady se všechny tři varianty výstupu setkávají. Až na sedlo Kolmkarscharte je cesta jednoduchá stále nahoru. V mracích je ovšem kvůli nedostatku záchytných bodů nutné použít GPS.

Sjezd je nádherný. Vracíme se k vyvýšenině. Jedeme spíše vlevo pod skalami, protože tam nepřichází slunce a lze tedy očekávat prašan. Pokud máme obavy z lavin, sjedeme dolů po pravém břehu potoka Lenzangerbach a pak bezpečným terénem  na louku k chatám. Jsme-li si jisti, že lavinová situace je bezpečná, pokračujeme v dlouhatánském traverzu pod skalami Filzenkämmfelsen. Narazíme na obrovskou šikmou terasu a po ní jedeme až na konec. Vpravo pod námi je žlab s první výstupovou trasou. Do něj sjedeme v místech, kde vyúsťuje na louku.

Pak už zbývá jen krátké stoupání do lesního sedélka a sjezd točitou stezkou do Kolm-Saigurn, odkud jsme přišli.

Varianta výstupu na Kolmkarspitz směřuje od salaší Durchgangalm, okolo usedlosti Filzenalm a zprava na oblý hřbet, která nás dovede na předvrchol Seekopf (2414 m) a po hřebeni na samotný hřeben. Sjíždí se stále po hřebenu až do pásma lesa.

Na sedlo Bockhartscharte vede značená cesta od Filzenalm přímo vzhůru lesem a nad ním rovnou do sedla. Sjezd vede po vlastních stopách.

Schareck

Túra pro pořádné chlapy a ženy zavádí skialpinisty na Schareck. Tady nic neokecají a budou muset ukázat, co v nich je. K tomu nasadí mačky, vytáhnou cepín a možná, že i přespí ve winterraumu.

Z Kolm-Saigurn (1596 m) se stoupá nejprve po louce okolo hostince Ammererhof, potom okolo salaše a údolíčkem skrze les přímo nahoru. Pokud trefíme turistickou značku směrem na chatu Niedersachsenhaus, bude to jedině dobře. Dá se ale také stoupat podle citu, nebo po vyšlapané stopě, najdeme-li nějakou pohodlnou. Nad lese je orientace jasná. Stoupáme obrovskou sněhovou plání k sedélku Riffelscharte. Po pravé ruce máme nákladní lanovku na chatu.

VIDEO: Jak utrhnout lavinku v Riffelscharte

Pod sedélkem uhneme doleva a na skalnatý hřeben se dostaneme zleva. Pokud bude tvrdý sníh, budeme muset nejspíš použít cepín. Na hřebeni se ocitneme pár desítek metrů vpravo od vrcholové pyramidky Filzenkämmfelsen (2522 m). Po hřebeni dojdeme k chatě Niederschsenhaus (2472 m) v sedélku Riffelscharte. Tady se musíme rozhodnout, zda přespíme v malém winterraumu, nebo zda budeme pokračovat. Jsme totiž sotva v polovině túry a už máme v nohách převýšení tisíc metrů. Chata je otevřená pouze přes léto.

Z chaty sjedeme do sněhového kotle Bräuwinkel (pivnice) a nad námi se zvednou tři zasněžené rokle. Pravá je těžká a musí se v ní regulérně lézt v těžkém ledu.  Prostřední má sklon 45 stupňů a levá o něco méně. Všechny mají převýšení 800 metrů. To se dá ve sněhu pohodlně vylézt bez jištění. Je nutno ale nasadit mačky, vzít do ruky turistický cepín a lyže připnout na batoh. Nahoře ještě čeká ledovcový svah Schareckkees až na vrchol Schareck (3123 m).

Z druhé strany vede lanovka z lyžařského střediska Mölltal. Do něho sjedeme po ledovci Mölltaler Gletscher. Snažíme se ale traverzovat stále vpravo a co nejvýše, abychom neztratili výšku. Chceme se dostat do Fraganter Scharte (2754 m) a z tohoto sedla sjet širokým prašanovým žlabem Wintergasse k chatě Neubau a dál do Kolm-Saigurn. Nad Neubau se připojíme k cestě ze Sonnblicku.

Hocharn

Túra s převýšením 1700 metrů je jednoduchá a při tom složitá. Vyžaduje výbornou kondici a schopnost orientace v terénu bez jasných linií. Z Kolm-Saigurn (1596 m) se stoupá mezi ledopády letní trasou Erfurterweg (Erfurtskou cestou) pod východní stěnu Hocharnu. Ta končí ledovcovým svahem Hocharnkees a samotným vrcholem Hocharn (3254 m). Sjezd vede po stejné trase.

Doporučené vybavení

* Lavinové vybavení (vyhledávač, sonda, lopata) - nezapomeňte se předem informovat na lavinou situaci!
* Skialpinistická výbava (skialpové lyže, skialpové pásy, skialpové hole, skialpové boty, lyžařské brýle)
* Horolezecká výbava na ledovec (turistický cepín, mačky, přilba) - není zcela nutné lano, karabiny, smyčky, prusiky, ledovcové skoby.
* Turistická výbava (batoh 45 l, zapalovač, čelovka, mapa, lékárnička, mobil, opalovací krém, tmavé brýle, bivakovací pytel)
* Teplé oblečení (čepice, kalhoty a bunda, návleky na boty, 2 páry rukavic, funkční prádlo, ponožky, fleece nebo softshell)
* Peníze, doklady, pojištění, fotoaparát nebo kamera.
* Horké pití v termosce a jídlo na dva dny.
* Lehký spací pytel nebo vložka do spacího pytle. 

ČTĚTE TAKÉ: Co je potřeba na skialpinismus