O Zibrínovi v severní stěně Eigeru
"Zdá se, že Radovan a Zdeno si propočítali úplně všechno - šli zcela na jistotu."
(Harrer Heinrich: Bílý Pavouk)
"Vždyť Zdeno Zibrín, ten svalnatý stěnový dříč, mezi horolezci pro svou robustní figuru nazývaný Medveď, byl strůjcem vítězství nad sedmi z těch desíti stěn."
(Šmída Vlastimil: předmluva k 2. vydání knihy 10 velkých stěn)
"Zaduní tupý úder do přilby. Zatmí se mi před očima, nevím chvíli, kde jsem. Ano, ano, ještě chvíli se držím. Jen silou vůle se nutím držet se skály... Peklo se přehnalo. Zdena zasáhl ledový balvan do boku. Jen zaťal zuby. Voláme na sebe, všechno je v pořádku, dobře to dopadlo!"
(Kuchař Radan: 10 velkých stěn)
"Únava sedí ve svalech, ale přiznat si ji je v těchto místech přepychem. Zdeno ví, že všechny nitky a nervy musí mít ve střehu. Je tahoun a zdatný protivník stěny. Medvědí tělo a náklad představují plný metrák váhy."
(Pavel Ota: Plná bedna šampaňského)
"První výkony vysoké mezinárodní úrovně dosáhli Radovan Kuchař, pískař z Turnova (později usedlý v Liberci), a Zdeno Zibrín z Banské Bystice. Jejich společné působení je pro moderní československé horolezectví symbolické."
(Dieška Ivan, Širl Václav: Horolezectví zblízka)
Zdeno Zibrín se vypracoval do špičky slovenského a československého horolezectví v polovině padesátých let minulého století. Patřil do generace takových jmen, jako Puškáš, Andráši a Ivan Gálfy na Slovensku a Cerman, Plšek a i Kuchař v Česku.
Kdo ve Vysokých Tatrách nelezl skvosty z té doby, jako například Hokejku V+A1 na Lomnický štít (Plšek-Zachoval), Puškášův pilíř VI na Galerii Ganku (Puškáš-Pospíšilová) a Kuttovy plotny IV+ na Batizovský štít (Kutta-Rada), snad ani není horolezcem.
Spolehlivý druholezec
Ač se Zibrín mezi prvovýstupci těchto klasických výstupů pohyboval a často s nimi lezl, najdeme jeho jméno v průvodcích především jako spolulezce těch, kteří nové a těžké výstupy lezli podruhé, potřetí, nebo poprvé v zimě.
Ceněné jsou například jeho druhý výstup Lapinského komínem VI A2 na Galerii Ganku, Orlowský VI tamtéž ve třetím družstvu v zimě, nebo první zimní Motyka VI na Zlobivou.
Jeho jméno se nejvíce proslavilo spolu s pískařem Radanem Kuchařem. Slezl s ním významné alpské stěny, jako Comici na Cima Grande di Lavaredo, Cassinův Badil, severní Matterhorn, severní Petit Dru, Walkerův pilíř na Grandes Jorasses, Hrušku na Mont Blanc. Nejznámější je jejich výstup severní klasikou na Eiger.
Přeražené obě nohy
Na všech výstupech byl především silným a spolehlivým druholezcem. Mělo to svoji příčinu. Zibrín byl totiž původně výborným lyžařem, ale přerazil si při sportu obě nohy. Do obou dostal od lékařů dráty na zpevnění. Nikdo kromě něho nevěřil, že bude po operaci pořádně chodit, ale on se vrátil do vrcholového sportu.
Sice přišel zadními dveřmi do horolezectví, ale za to impozantně. Traduje se o něm, že když měl vysoko zvednout levou nohu, musel si ji rukou přitáhnout pod kolenem na požadovaný skalní výstupek.
K horolezcům se dostal přes své zaměstnání meteorologa na Chopku a později nosiče na chatách v Nízkých i Vysokých Tatrách. Jeho největším výkonem v této oblasti zřejmě bylo vynesení sudu s petrolejem, který vážil 96 kilogramů, z Trangošky na chatu pod Ďumbierom.