Jak se tam dostat
Nejlépe na kole z české strany. Na Oybin z Polesí 10 km, z Petrovic 5 km nebo z Krompachu 5 km. Do Jonsdorfu ze Světlé pod Luží asi 3 km. Na české straně se dá zdarma zaparkovat, vesnice na české straně jsou přístupné autobusem z Jablonného v Podještědí (nejezdí moc často). Pěší přechody jsou v Hartavě, Petrovicích a v Krompachu, je lidovým zvykem přecházet hranici, kde se komu zlíbí po turistických značkách, ale je potřeba mít u sebe cestovní pas.
Dá se přijet autem do Oybinu nebo Jonsdorfu, je to však asi 20 kilometrů zajížďka (přechody pro automobily jsou v Hrádku nad Nisou a ve Varnsdorfu), parkování v Německu je relativně drahé.
Pro movité milovníky železnic je nejlepší výlet úzkokolejnou parní železnicí ze Žitavy. Do Žitavy se jede vlakem z Liberce nebo Varnsdorfu. Zajímavé jsou víkendové slevy, ale pro člověka bez ajzboňáckého myšlení těžko pochopitelné. Je nutné se pídit.
Popisované cesty
Popisuji pouze cesty, které jsem lezl. Celkový dojem, kterým na mne cesta zapůsobila, hodnotím hvězdičkami.
*** nádherná cesta
** hezká cesta
* ujde to
+ hnusná cesta
Všechny popisované cesty jsem lezl, ale ne všechny vyváděl. Hvězdičky vyjadřují můj názor, názor někoho jiného se může dost lišit. Klasifikace a názvy cest uvádím podle průvodce z r. 2001 a podle vrcholových knih. Žádná z popisovaných cest není opravdu nebezpečná (takovou bych nevylezl), některé jsou však trochu vzdušnější.
Snažím se popisovat věže a cesty tak, aby bylo možno vyrazit do skal jen s mapou a tímto povídáním, nicméně průvodce s půdorysy věží tím určitě nenahradím. Občas si taky možná maličko pletu pravou a levou ruku a jihozápad se severem.
Oybin
Ojvín je skoro tisíc let staré sídlo na kupecké stezce do Žitavy. Dominantou je osmdesátimetrový masiv, na kterém jsou zbytky hradu a později kláštera se zbytky gotické katedrály. Ppřestože je vstupné docela drahé, tak jeho zaplacením neprohloupíte. Ojvín je lázeňským střediskem (vzdušné lázně), je zde poměrně čilý kulturní život, koncerty, festivaly atd...
Skály v podhradí hradu Oybin
Berg Oybin (Hrad Ojvín)
Je to vlastně východní stěna masivu hradu, přístup od nádraží v Oybině. Od nádraží pěšinou s dřevěnými schůdky pod stěnu. Pěšina vede přímo pod cestu Žlab, sektor Zuckerhutt. Zahneme vpravo a asi po dvou stech metrech jsou vidět věže Zvillinge, dále vpravo Glocke. Úplně vlevo je sektor Rabenest (okolo koutu Oybiner Verschneidung), uprostřed Zuckerhutt (rajbasy), vpravo Falkenest (vpravo od věžky Schusterstuhl). Pravidelně bývají tyto obvody na jaře uzavírány z důvodu hnízdění ptactva.
- *** Oybiner Verschneidung (Rabenest) – VI. Kout v levé části stěny asi 150 m vlevo od cesty Žlab“ se sokolíkovou spárou, která ubídá šikmo doleva, 2 kruhy, pod prvním jdou uzly. Velkolepá cesta nohama v rajbuňku. Nad druhým kruhem široká spára. Cesta končí na balkóně. Systémem polic se snad dá vystoupat až nahoru na okružní cestu po vršku kopce a ušetřit za vstupné, ale je to z důvodu ochrany přírody zakázané.
- *** Žlab – VIIb, RP VIIc. (sektor Zuckerhut) V položené stěně vlevo od výrazné oblé hrany přímo nad odbočkou k nádraží. Spárkou (hodiny, dá se cvaknout kruh od těžší cesty 2 m vpravo) ke kruhu, (post.) a spárou (uzlík) a stěnou k 2. kruhu, rajbuňkem vzhůru a traverz vlevo (kruh) a hladkým žlábkem (kruh, morálovější) ke spáře (uzlík) a pod převis ke slaňovacímu kruhu. Nádherná a často lezená cesta.
- ** KVF weg VIIb (Zuckerhut). Středem plotny zarostlou spárkou (často vlhké, uzlíky) 20 m na travnatou polici. Traverz 5 m doleva ke kruhu a rajbasem (3 kruhy) vzhůru a mírně vlevo do žlábku a pod převis k slaňovacímu kruhu.
- *** Ostsachsenpfeiler - VIIIa (Falkenest). Vpravo od věžky „stuhl“ přes kruh na balvan. Přepad a pilířem (nejdríve levou hranou, pak středem) přes 5 kruhů na polici (bříza). Rajbas. Dobře jištěno, pod 2. kruhem trošičku odvážnější. Slanění buď za břízu a podél cesty, nebo vtraverzováním asi 25 m vpravo (sl. kruh)
- *** Ostwand – VIIb, RP VIIIa. (sektor Falkenest) Nástup asi 50 m vpravo od cesty Žlab, vpravo od širokého komína s plazivou břízou začínajícího 5 m nad zemí. Z předskalí (borhák) ke kruhu, mírně vlevo do spáry a spárou (několik smycí) na její konec a mírně vlevo ke 2. kruhu, (post.) vzhůru do římsy a ručkováním vlevo k dalšímu kruhu (dobírání). Po poličce vlevo (kruh), asi dva metry dolů (těžké) a doleva do kouta a koutem vzhůru na pilířek ke slaňovacímu kruhu.
Glocke (Zvon)
věž přímo pod stěnou hradu, na severním rohu s ní sousedí malá věžička (Glöckner) oddělená komínem se vzpříčeným suchým kmenem, v údolní stěně v otevřeném koutě vede výrazný sokolík (Mondhangel - VIIb)
- ** Alter Weg – variant – V. od severu komínem mezi Glocke a nižší věží, na hranu (hodiny) a pod žlab ke kruhu. (post.) a žlábky ke sl. kruhu. Po rampě a vpravo na hřbet, (post.) a na tření na vrchol. Slanění buď přímo 40 metrů (možnost 20+20 přesedání u kruhu) nebo podél výstupu (20 + 25) . Klasika. Dolez na vrchol je hůře zajištěn.
Glöckner (Zvoník) – věžička na sever od Glocke oddělená komínem
- ** - Spiel zu Zweit – VII – komínem a překrok na východní hranu (kruh). Hranou přes 2. kruh na vrchol.
Zwillinge (Dvojčata)
nalevo od Glocke, mohutná věž, která má nahoře dvě asi 8-metrové hlavičky, svislou a hladkou severozápadní stěnou (směrem k Glocke) vedou nejtěžší cesty oblasti, slanění je z vrcholku s tunelem na rameno (30 metrů, dá se i s kratším lanem – lehký sestup) a přímo k nástupu (30 metrů, lze přesednout u kruhu). Od masivu je odddělena hlubokým mokrým komínem.
- ** Alter Weg – III. Dnem mokrého komína mezi věží a masivem asi 30 metrů ke zbytkům pařezu, vpravo (post.) do bočního komína a rozporem a vlevo žlábkem na tření pod vrcholové hlavičky. Průlezem mezi hlavičky a (post.) do stěny a na vrchol jedné či druhé hlavičky. Lezecké pohyby nic moc, ale je to nádherná věž a krajinově vděčný výstup.