Čtyři pražské přístavy - projížďka na kole, koloběžce, elektrokole

Pojedeme okolo přístaviště pro vory na Výtoni, sportovního přístavu pro jachty v Podolí, přes pracovní přístav na Císařské louce a vedle zaniklého Smíchovského přístavu pro vory. Nezapomeňte si vzít s sebou legitimaci pražské MHD, nebo pár korun na lístek, protože přes Vltavu můžeme jet přívozem u Žlutých lázní. 

Okruh po obou březích Vltavy můžeme jet oběma směry. Pokud se chceme přeplavit přes řeku přívozem, je vhodnější začít pod Vyšehradem a jet po směru hodinových ručiček. Jestli si chceme užít výhledu z Barrandovské mostu, je lepší vyrazit ze Smíchova a šlapat v protisměru.

Celkem ujedeme 8 až 10 kilometrů. V městském provozu je to výlet na hodinu nebo dvě, podle toho, kde a na jak dlouho se chceme zastavovat.

Výtoň: prastará vorařská celnice

Začínáme na vltavské náplavce u Železničního mostu. Jmenuje se to tady Rašínovo nábřeží, ale Pražáci to znají spíš jako Výtoň podle staré budovy nahoře u rušné křižovatky. 

Pod Železničním mostem nenápadně ústí do Vltavy populární potok Botič. Bývalo to pro obchodníky strategické místo. Ve velké laguně, kterou Botič tvořil na soutoku s Vltavou, zastavovaly všechny vory, které plavily dřevo z jižních Čech do Prahy nebo ještě dál do Labe a případně do Německa.  Místo bylo chráněné Vyšehradskou skálou nejen před tehdy silným vltavským proudem, ale také díky pevnosti Vyšehrad.

Zkusme si představit středověkou Prahu: Malinkaté Staré Město na pravém břehu Vltavy (tedy na tom, kde právě stojíme) bylo obehnáno hradbami, stejně tak Malá Strana na levém břehu a nad ní Hradčany. Spojuje je asi od 10. století dřevěný most, potom kamenný Juditin most a za Karla IV. se vybudoval nejkrásnější most severně od Alp, tehdy zvaný Kamenný. Protože se na něm platilo mastné mýto, stále byly využívány lodice pro přepravu přes řeku, v létě také brody a v zimě se chodilo po ledu. Existoval jen jeden jez zvaný Staroměstský a ten byl vybavený vorovou propustí v rozměrech, které určil na věky už otec Otce vlasti Jan Lucemburský. Náznaky jezů ve formě zemních hrází, kamenných a dřevěných hrázek byly ke spatření ještě mezi ostrovy u Anežského kláštera, což byly předchůdci dnešního mohutného Helmovského jezu u Štvanice.

Karel IV. rozšířil Prahu o Nové Město a jeho hradby kopírovaly svahy Botiče pod klášterem na Karlově (dnes je tam Muzeum Policie a v blízkosti porodnice u Apolináře), pod Grébovkou až k Výtoni. Jejich opravené zbytky i s obnovenou vinicí jsou vidět na Ostrčilově náměstí.

Celnice Výtoň byla vystrčená u vyšehradské zátoky Botiče před hradby. Sloužila od 14. století do roku 1833. Clo od vorařů se zde vybíralo vytínáním každého dvanáctého kmene. Proč zrovna tolik? Je to jednoduché - tehdy se počítalo na tucty. Onen příslovečný desátek byl tedy spíš ve skutečnosti dvanáctek. Veřejné budovy a prostranství v Praze mají v základech právě dřevo ze Šumavy, které prošlo Výtoní.

Na vorech se vozila také sůl, stavební kámen a další materiál a z něho se pražské clo vybíralo v přibližně stejné výši. Svého času připlouvaly do Prahy desítky vorů denně. Voroplavbu nakonec velmi rychle nahradila železnice okolo poloviny 19. století a všechno skončilo výstavbou přehrad Vltavské kaskády před a po 2. světové válce.

Opouštíme přírodní přístav pod Vyšehradskou skálou, jedeme po náplavce a potom po chodníku s povolenou jízdou cyklistů k Vyšehradské skále. Úzký tunel je ostudou cyklistické Prahy a ukazuje neschopnost a zabedněnost pražských radních. Nemůžeme tudy projet, ale podle dopravní značky musíme sesednout z kola a po úzkém chodníku tlačit bicykl 35 metrů. Vyhýbáme se chodcům a vedle nás sviští tramvaje a auta.

Ačkoliv jedeme po nejfrekventovanější pražské cyklostezce, radní s tím nic neudělali ať zrovna vládnou zleva nebo zprava. Nabízí se při tom mnoho řešení včetně rozšíření tunelu, nebo zvláštní cyklistické lávky, která obkrouží skálu. Takhle zatím jen Magistrát posílá policajty, aby pokutovali cyklisty, kteří nesesednou. Vlastně se opakuje situace z doby před sto lety, kde se konšelé tak dloho dohadovali o proražení tunelu, až se situace stala neúnosnou a doprava si stavbu vynutila.

Podolský sportovní přístav: Schwarzenberské překladiště

Hned za Vyšehradským tunelem vidíme Podolský přístav. Dnes slouží především jako velmi drahý zimní přístav sportovních jachet. Na hrázi stojí budovy německého veslařského klubu Regatta Prag z roku 1895 (v současné době Univerzita Karlova) a českého spolku Yacht club z roku 1912.

Podolský přístav postavili Schwarzenbergové jako bezpečné překladiště pro své velké vory v roce 1872. O dvacet let později ho doplnili ochrannou hrází.

Součástí vltavského systému na pravém břehu pod Vyšehradem je ještě hluboká tůň pod Vyšehradskou skálou. Sem měl skočit Šemík s Horymírem v sedle. Nad Podolským přístavem je Veslařský ostrov. Ví se o něm nejméně od roku 1420, kdy začal vznikat z písečné náplavy při zatarasení ledových ker u Žlutých lázní. Ostrov byl uměle prodloužen potopením nákladní lodi, aby se tak urychlilo ukládání říčních nánosů.

Zatímco přístav slouží jachtařům, na ostrově sídlí kanoisté a a veslaři. U Veslařského ostrova tradičně startují Primátorky. 

Dnes je Veslařský ostrov stavebně oddělený od Podolského přístavu. Ostrov spojuje s vltavským břehem most pro auta i pěší. Právě po něm přejedeme a necháme se odvézt přívozem na levý břeh Vltavy. Přívoz vozí nejen lidi, ale také jejich kola, koloběžky a kočárky. Platí na něm tarif pražské městské hromadné dopravy a tedy i předplatné legitimace a časové jízdenky. Vězte, že první písemná zmínka o zdejším přívozu pochází z roku 1222 a to jistě nebyl první převozník, který zde sloužil. Znamená to tedy, je plujeme stejně,  jako naši předkové před tisíci lety.

Smíchovský ochranný přístav: Císařská louka

Vylodíme se u smíchovského Lihovaru, vyjedeme trochu do kopce a zase sjedeme dolů na Císařskou louku. Je to umělý ostrov, který byl oddělen od pevniny novým přístavem.

Původně se zdejší vltavský břeh nazíval Královská louka, protože zde se měla konat velká korunovační hostina Václava II. roku 1297. Po roce 1800 se zde konaly společenské a sportovní akce, například koňské i psí dostihy, zápasil tu Frištenský a chodilo se sem na výlety z Prahy. Na zdejším fotbalovém hřišti se v roce 1896 konalo první derby Slavie a Sparty.

Po zkušenosti s obrovskou povodní roku 1890, která zničila velkou část  města a také poničila Karlův most, vybudovala Praha velký Smíchovský ochranný přístav roku 1903. Nechala vytěžit zeminu v místě dnešního přístavu a ponechala zbytek ostrova jako jeho ochranu. Už nikdy nechtěla opakovat situaci, kdy při povodni nezničilo majetky a životy ani tak množství vody, jako utržené vory. jejich klády působily v silném proudu jako beranidla a rozbíjely, co se jim postavilo do cesty. 

Smíchovský přístav se původně jmenoval Císaře Františka Josefa a po něm zůstal název ostrova Císařská louka. Vory vplouvaly do přístavu pod mostem, po kterém jsme na Císařskou louku přijeli. Souběžně vedla kdysi ještě železniční vlečka, ale ta už není potřeba a most pro vlaky byl proto rozebrán. Dobře vidět jsou těžká vrata, která uzavírala přístav za velké vody.

V současnosti se na ostrově nachází přístav malých plavidel pro rekreaci, přístav menších pracovních i dopravních lodí, překladiště pro sypké zboží a substráty, kemp, půjčovna kanoí, sportovní plochy a restaurace. Každoročně zde startuje skautský závod pramic Přes 3 jezy napříč Prahou.

Dojedeme po asfaltové a štěrkové cestě až na špičku ostrova a pokocháme se výhledem na Vyšehrad i Hradčany. Vrátíme se poté stejnou cestou zpět na levý břeh Vltavy a okolo benzínové pumpy zabočíme na Strakonickou ulici. Cyklostezka je vedená po chodníku a od třípruhové výpadovky nás oddělují mohutné betonové květináče. Jsou nesmyslně předimenzované, protože jde o výsledek slavné korupční aféry na Magistrátu.

Smíchovské ohrady: tady se rozebíraly vory

V poklidu dojedeme k Železničnímu mostu a vyjedeme na něj po asfaltové stezce jen pro pěší. Starý most poskytuje zvláštní zážitek, když jedeme po dřevěných trámcích, hluboko pod sebou vidíme hladinu vltavy, podplouvají nás parníky a vedle nás za plotem projíždí vlaky. Na konci nás čekají krátké schody, po kterých musíme snést svůj stroj, a ocitneme se znovu na náplavce u Výtoně, odkud jsme vyrazili.

Ze Železničního mostu se ještě před tím ale podíváme dolů po proudu. Na levém břehu je dodnes nezastavěná parcela hned u vody. Dál na ni navazuje Smíchovská náplavka a Hořejší nábřeží. Tady stavěly vory určené k rozebrání. Pražáci těmto skladům říkaly Vohrady. V ohrazených plochách byly totiž skladovány celé kmeny, ale také už zpracované palivové a stavební dříví. Právě rozmach zdejších Vohrad a založení velké dřevařské firmy Voitl roku 1780 bylo o sto let později příčinou již zmiňovaného poničení Karlova mostu při katastrofální povodni roku 1890. Největší sklady stály na dnešní Strakonické ulici a až sem zasáhla Vltava, která odsud dřevo odnesla.

Barrandovský most: betonový gigant

Pokud vynecháte projížďku po Císařské louce a přidáte výhled na Vltavu z Barrandovského mostu, doporučujeme vyrazit v opačném směru. Od metra Anděl dojedeme k Vltavě na Hořejší nábřeží. Nejbezpečnější je to přes park na Náměstí 14. října a pak některou z bočních ulic přímo k vodě.

Proti proudu řeky jedeme nejprve po Smíchovské náplavce a kde končí, tam uhneme na Strakonickou ulici. Po chodníku vede cyklostezka oddělená od aut již zmíněnými ohromnými květináči. Za benzínkou u Císařské louky nás cyklostezka svede znovu dolů k řece a podél ní frčíme po krásném asfaltu jen pro cyklisty až na odbočku do Hlubočep a Braníka.

Nenecháme se zmást a míříme na Braník. Nejprve skrz útroby betonového monstra Barrandovského mostu, potom po jeho mostovce a za Červem Dobyvatelem neboli plastikou Rovnováha zase dolů klikatou točenicí do Braníka. Držíme se značení jako zakousnuté klíště, podjedeme pod Modřanskou ulicí a napojíme se na Vltavskou cyklostezku. Ta nás dovede skrze Vyšehradský tunel ke známému Železničnímu mostu, který přejedeme a ocitneme se nazpátek na Smíchovské náplavce.

Zobrazit místo Koloběžka - Scooter na větší mapě

 Podívejte se na vhodné trasy pro koloběžky: Divoká a Tichá Šárka (Praha), Podél Labe do Brandýsa (Neratovice), Přes Lidice do Prahy (Kladno), Kokořínskem od koupaliště ke koupališti (Mělník), Z Ještědu do Mnichova Hradiště a Z Ještědu do Liberce, Podél Botiče (Praha), Sjezdy z Petřína (Praha), Severní okolí Prahy (Čakovice), Podél Sázavy do Týnce (Poříčí), Šterboholská cyklostezka (Praha), Kopanina a Frýdštejn (Český ráj), Koupání v Hostivaři a Uhříněvsi (Praha), Vltavská cyklostezka - 1. díl (Praha), Hanspaulka-Zahradní Město (Praha), Hradčany-Karlův most-Staroměstské náměstí (Praha), Malvíny (Čelákovice), Čtyři přístavy (Praha.)