Letohrádek Kinských na koloběžkách

Zahrady Kinských občas projedeme na koloběžkách nebo na kole. Tentokrát jsme se vydali do cukrárny v letohrádku Kinských.

Letohrádek Kinských, později překřtěný na Musaion, byl postaven v empírovém slohu jako předměstská vila významného šlechtického rodu. Ten vlastnil palác Kinských na Staroměstském náměstí.

Kinská - Harrachová koupila smíchovský brownfield

Na jižním svahu vrchu Petřína koupila kněžna Marie Rosa Kinská, rozená Harrachová 1799 zpustlé vinice od kláštera Plasy. Její vnuk Rudolf Kinský po dosažení plnoletosti vytvořil 1823 romantickou zahradu se vzácnými dřevinami, vodopádem, umělými potoky, můstky a jezírkem.

Knížecí architekt Heinrich Koch z Vídně postavil 1831 letní rodové sídlo v zahradách. Poskytovalo výhled na Vltavu a Prahu.

Petřín je spojený se Starým Městem

Jak se na architekta rakouské klasicistní školy sluší, budova i park před ní jsou osově souměrné. Daleký výhled z terasy je komponován ke Staroměstskému náměstí, kde je v ranním slunci vidět palác Kinských, tehdy hlavní sídlo rodu.

Široké schodiště všemu dominuje. Původně ho zdobily dvě sochy z carrarského mramoru - Psyché a Vlasta. Italský sochař Antonio Canova vytesal Psyché, která dnes stojí v zimní zahradě paláce Kinských ve Vídni. Český sochař Emanuel Max vytvořil Vlastu, jež se nachází v současnosti ve sbírkách Pražského hradu.

Heinrich Koch navrhl také zahradní stavby: otevřený pavilonek, pozdější restauraci (1975 zpustla), přízemní budovu kočárovny Švýcárna se stájemi, tropické skleníky (1965 zbořeny) a domek pro zaměstnance.

Bývalá vrátnice byla po roce 1989 zprivatizována a slouží jako rodinný dům. Při rekonstrukci se památkově chráněný objekt údajně sesunul a majitel postavil úplně nový objekt. Za demolici a stavbu většího domu nebyla udělena pokuta.

Bývalý domek zaměstnanců letohrádku a zahrady ve svahu v blízkosti bývalých skleníků byl po 1989 restituován, pak šel z ruky do ruky, obydleli ho narkomani a bezdomovci, nakonec vyhořel.

Zahradní pavilon v horní části zahrady později sloužil jako restaurace do 70. let minulého století. Po 1990 ji koupil hudební skladatel Karel Svoboda, aby zde zřídil Radio Vox. 2002 vyhořel a zůstaly jen obvodové zdi.

Průmysl zhoršil životní prostředí

Na Smíchově od 40. let 19. století se stavěly továrny, velká byla kartounka, železárna a porcelánka, a rychle se k nim přidávaly dělnické čtvrti. Ovzduší bylo silně znečištěné. Proto Kinští proto přestali využívat svůj letohrádek. Když byly 1891 zbořeny malostranské hradby s Újezdskou bránou a zastavovala se Holečkova ulice, dotklo se to i Kinského pozemků.

Po komplikovaných jednáních zakoupilo město Praha a tehdy ještě samostatný Smíchov celou nemovitost. 1901 byla zahrada zpřístupněna veřejnosti a 1902 bylo do letohrádku umístěno Národopisné muzeum.

Vybavení letohrádku Kinští odvezli na své zámky v České Kamenici, Heřmanově Městci, Chocni a do paláce na Freyungu ve Vídni.

Folkloristické a národopisné sbírky zůstaly v letohrádku do 1986, kdy byl pro havarijní stav uzavřen. Trámy a krovy napadla dřevomorka, interiéry byly plesnivé a do základů pronikla spodní voda. Národní památkový úřad ho zařadil do seznamu nejohroženějších nemovitých památek České republiky.

Rekonstruovaný objekt byl znovu otevřen 2005 a dostal název Musaion (podle řeckého chrámu múz). V rámci budovy funguje kavárna.

KOLOBĚŽKY: Petřínské sjezdy KOLA: Z Rakovníka do Prahy

Zahrada Kinských 

Součástí letohrádku je park o rozloze 17 hektarů s rybníčkem a vodopádem. Zahradu navrhl hospodářský ředitel Kinských František Höhnel 1849. Vodu z Petřína přivádělo několik štol. Nejlepší voda vedla Zámeckou štolou a byla využívána výhradně pro potřeby zámku. Ke koňským stájím vedla štola V kaštánkách. Nejdelší štola Železitá dosáhla délky 100 metrů. Tento systém zajistil objektům tolik vody, že Karel Kinský prodával sousednímu klášteru svatého Gabriela přebytky. 

Kinského zahrada, též Kinského sady či zahrada Kinských se rozkládá na jižním a jihovýchodním úbočí Petřína. Od 12. století se zde nacházely roztroušené zahrady a vinice. Za husitských válek a za třicetileté války byly zničeny. Byl to osud všech středočeských vinic, protože v těch dobách vládly malé doby ledové.   

V sousedství letohrádku byla 1914 odhalena socha herečky Hany Kvapilové od Jana Štursy. Pod ní se nachází urna s jejím popelem.

Chrám svatého archanděla Michaela ze 17. století se byl přenesen 1929 ze Zakarpatské Ukrajiny jako ukázka dřevěného svatostánku. 2020 kostel vyhořel.

Socha Herkules ze 17. století byla do dolního jezírka přenesena z Kampy 1939, bronzová socha Lachtan od Jana Laudy byla umístěná do horního jezírka 1953, socha děvčete Čtrnáctiletá od Karla Dvořáka stála u dolního vchodu do zahrady. 1993 byla ukradena, policie ji našla a dnes je v depozitáři Galerie hlavního města Prahy

Boží muka z 1686 stojí u horního jezírka. Na kapličce jsou reliéfy morových světců a Ukřižovaného. Každý reliéf sloužil jako sluneční hodiny - jejich ukazatelem byly u reliéfu Krista kopí v Kristově hrudi, u svatého Rocha poutnická hůl, u svatého Šebestiána šíp v hrudi. U svaté Rozálie se ukazatel času nedochoval, ale pravděpodobně jím byl stvol lilie. Svatí Rozálie, Roch a Šebestián jsou patroni proti nakažlivým nemocem, především moru.

Boží muka nechal postavit Jiří Jan Raisman, od roku 1661 staroměstský radní a majitele usedlosti Reismonka na Žižkově, u které byl původně sloup postaven. 1895 jej přenesli do staročeské vesnice v Národopisné výstavě konané ve Stromovce. Po ukončení výstavy byl přemístěn do Nádražní ulice na Smíchově a na začátku 20. století do Kinského zahrady.

Dřevěná moravská zvonice z Dolních Bojanovic stojí v blízkosti letohrádku. 

Dominantou zahrady je památný strom platan javorolistý poblíž vchodu, vysazený pravděpodobně jako jedna z prvních dřevin při zakládání zahrady.

Zobrazit místo Turistika na větší mapě