Na koloběžce podél Smědé do Polska a zase zpátky

Auto necháváme na malém parkovišti pod železniční stanicí Oldřichov v Hájích (Buschullersdorf). 

Vysupíme po silnici do Oldřichovského sedla (Hemmrich). V hospodě U Kozy (Hausmanka) se tentokrát ani nezastavíme a frčíme dolů.

Oldřichovské sedlo

Krásná točitá silnice po dobrém asfaltu nám nedovolí pustit koloběžky rychleji než padesátkou. Jednak zde vládne silný velikonoční provoz a nejsme si stoprocentně jisti, že nám někde v zatáčce nevyjede do protisměru auto, jednak nás brzdí řidiči před námi a jednak se obáváme, aby po zimě nezůstal v zatáčkách neuklizený písek či štěrk.

Za pět minut jsme dole pod severními Srázy Jizerek a už daleko mírněji sjíždíme do Raspenavy (Raspenau).

VIDEO Na koloběžce podél řeky Smědá

Frýdlant byl důležitější než Liberec

Po mostě přejedeme řeku Smědá (Wittig) a napojíme se na zelenou turistickou značku. Po ní jedeme do Frýdlantu. Když se odpojíme od řeky, musíme ostře vystoupat na kopec, ale za to si užijeme nádherný, téměř letecký výhled na Frýdlantský zámek. Pokud bychom si ho chtěli odpustit, jeli bychom stále podél Smědé po cyklotrase č.3016.

RIVER GUIDE: Vodácký průvodce a kilometráž Smědá

Stále po zelené značce sjíždíme k zámku Frýdlant (Friedland) a pod ním znovu k řece. Ze značky si odskočíme na útulné náměstí a k velkému kostelu Nalezení svatého kříže. Byl by hřích si je neprohlédnout, když už jsme tady. Město Frýdlant bylo totiž až do vypuknutí průmyslové revoluce daleko důležitější a bohatší než nedaleký Liberec, čemuž odpovídá jeho výstavnost. Poté ovšem podcenilo bouřilivý rozvoj textilního průmyslu a Liberec ho převálcoval.

Zelenou značku neopouštíme a šineme se ven z města. Dvakrát z ní nechtěně uhneme a tím pádem bloudíme po slepých ulicích nejprve u bývalé továrny Slezan (Rolffs) a podruhé u současné továrny Damino (Hölle Mühle).

Tajemství správného směru tkví v nenápadné odbočce z ulice Na Cikánce (na některých mapách se jmenuje Úzká) hned za mostem přes Smědou kolmo ze silničního náspu doprava do louky. To těžko napadne pomalého pěšího turistu, natožpak rychlého koloběžkáře. 

Divokým údolím řeky Smědé skrz železniční tunel

Teď už po lesní cestě ve svahu nad železnicí zvolna míříme k tunelu pod hřbetem Harta. Kde turistická značka začne strmě stoupat od železnice do kopce, sjedeme na násep a podél kolejí dojedeme k tunelu.

Nemusíme se bát ho projet, neboť je dost široký, a i když bychom tam potkali rozjetý vlak, místa bychom měli dost. Jistě jste si již během jízdy všimli, že železniční svršek byl připraven na dvě koleje, místo dnešní jedné, a tak i tunel je dimenzovaný na dva vlaky jedoucí proti sobě.

Ostatně tunel běžně využívají vodáci, když si chtějí opakovaně užít peřejí Smědé právě v divokém meandru okolo Harty.

Hned za tunelem vede trať přes vysoký most přes Smědou, odkud můžeme sledovat zajímavý dlouhý přepad z vodní elektrárny. Následuje železniční zářez ve skále a za ním najedeme znovu na silnici. Po ní vede cyklotrasa č.3039.

Průmyslové vesnice: textilky na řece

Projíždíme malebnými podhorskými vesnicemi Víska (Dörfel), Minkovice (Minkwitz) a Višňová (Weigsdorf). Na konci Višňové obdivujeme historickou továrnu Juta, která je stále v provozu. Továren zde pracovalo až do 90. let minulého století daleko více. Důvodem byla řeka, čili zdroj energie i důležitá surovina při výrobě textilu, výhodné spojení do Německa i do Čech, a levná kvalifikovaná pracovní síla.   

Ve Višňové zaměníme cyklotrasu za č.3016. Krajina se začíná vlnit. Projíždíme po silničce Michalovice (Michelsberg). Ve Filipoce (Philippsthal) cyklotrasa znovu mění číslo na 3006 a dovede nás do obce Černousy (Tschernhausen). Zde končí všechny osobní vlaky, které přijíždějí ke státní hranici z Liberce přes Frýdlant. Dál už jezdí jen nákladní vlaky do Polska.

Státní hranice česko-polská

Pár set metrů jedeme po ulici skrze Černousy podél železnice. U dřevěné odpočívky opustíme asfalt a po pravé straně železnice dojedeme na česko-polskou státní hranici. Za ní se právě buduje asfaltová cyklostezka směrem na Ostrožno.

Když tady zdravíme místní lidi i turisty, nikdy nevíme, kterou řečí nám odpovědí. Mluví se tady mluví polsky, německy, česky, vietnamsky a někdy zaslechneme i lužickou sbrštinu. 

Po hlinité trase dojedeme na silnici, projedeme Ostrožno (Ostritz) a vjíždíme na nádraží Zawidów (Seidenberg). Obrovské nádraží je dnes téměř prázdné. Dávno už zde nejezdí osobní vlaky z polské strany a přes hranice do Čech přejel poslední osobní spoj na konci 2. světové války. To ještě bylo nádraží hraniční stanicí na hlavní železniční trati mezi Německem a Československem.

Obrovské nádraží Zawidóv je prázdné

Jihoseveroněmecká spojovací dráha z roku 1859 bylo úřední označení trati Pardubice - Liberec. Soukromou železnici platili především liberecký textilní magnát Jan Liebig, českobudějovický stavitel Vojtěch Lanna a pražští stavitelé bratří Kleinové, kteří již stavěli trať Olomouc - Pardubice - Praha. Německy orientovaný Liberec (Reichenberg) potřeboval přímé spojení na Vídeň a zároveň generální štáb ve Vídni požadoval trať kolem pevnosti Hradec Králové s přípojkou na pevnost Josefov. Roku 1875 byla dráha prodloužena z Liberce přes Frýdlant až do Zawidova.

Výsledkem bylo železniční spojení severu Čech obloukem přes východní Čechy s Vídní. 

PUBLIKACE: Kupte si knihu Železniční trať z Pardubic do Liberce na starých pohlednicích

Dráhy pak sehrály velkou roli v Prusko-rakouské válce jak pro Němce, tak pro Rakušany a potažmo Čechy.

Ještě dnes začíná kilometráž trati, viditelná například na patnících, v Pardubicích. Pozoruhodnou technickou památkou je vodojem a pumpa k čerpání vody do zásobníků parních lokomotiv.

Nákladní vlaky dnes vozí přes Zawidóv osobní auta ze Škodovky na polský trh. Z Polska do Česka přijíždějí vlaky s uhlím.

Čedičové pavé: jízda po historické silnici

Podél železnice pokračujeme ulicí Kolejowa. Užijeme si dlouhý úsek staré silnice dlážděné čedičem. Vzpomínáme na televizní přenos z jarní silničářské klasiky Paříž - Roubaix, která je považována za cyklistický monument právě proto, že se nejede jen po asfaltu, ale mnoho úseků po dláždění, kterému Francouzi říkají pavé.

Projedeme vesnicí Wilka na břehu přehradní nádrže Niedow na řece Smědé, které Poláci říkají Witka. Za ní mezi poli stoupáme do vesničky Bory. Nezáživný výjezd po silnici nám aspoň trochu zpříjemňuje výhled na přehradní jezero a hradbu Jizerských hor na obzoru. 

Protržená přehrada Witka Niedów

Rychlým sjezdem se vrátíme k řece. Nejprve míjíme slovanské hradiště, poté gotický kostel Matky Boží Andělské, objedeme turistický kemp a svištíme okolo přehrady Niedow (Nieda). Ta se roku 2010 při katastrofálních povodních protrhla. Město Zhořelec (Görlitz) níže po proudu zachránila náhoda - právě byla ukončena těžba uhlí ve velkolomu Berzdorf a bylo určeno, že se zatopí, aby se z něho stalo rekreační jezero Berzdorfer See. Velká část vody z protržené přehrady zůstala právě v něm.

Dnes je přehrada opravená a zesílená. Slouží především jako zásobník vody pro uhelnou elektrárnu Turów, ale zároveň jako rekreační zázemí pro pro zdejší hornickou oblast.

Mezi Saskem a Pruskem

Obec Niedów stojí na historické hranici mezi Saskem a Pruskem. Jenže když Stalin po 2. světové válce ukradl kus Polska na východě, tak mu zároveň něco přidal na západě a nastěhoval sem Bojky a Lemky. Hranice mezi Polskem a Německem se od té doby táhne po řece Lužická Nisa.

Pod Niedowem pokračujeme vpravo od řeky. Můžeme si vybrat, zda pojedeme značenou terénní trasou podél břehu, nebo jestli zůstaneme na asfaltu a vychutnáme si polský pokus o cyklostezku. První možnost není nic hezkého, ale i když zvolíme druhou, je lepší zůstat na obyčejné silnici.

Vodní zámek Radomierzyce na soutoku Smědé a Nisy

Blížíme se k cili výpravy. Palác Radomierzyce (Joachimsthal) je překrásný rokokový vodní zámek, který stojí v naprosté rovině na soutoku Smědé a Lužické Nisy.    

Zámek Radomierzyce založil Jáchym Sigismund von Ziegler-Klipphausen, komorník saského kurfiřta a polského krále Augusta II. Silného na místě starého vodního hradu. Postavili ho a vyzdobili nejlepší saští umělci té doby.

Palác má 12 komínů jako měsíců v roce, 52 dveří jako týdnů v roce a 365 oken jako dní v roce. Zakladatel zámku s mystickými sklony von Ziegler se nikdy neoženil a zámek věnoval na dobročinné účely. Žilo zde 12 evangelických panen ze šlechtických rodů, které ne vlastní vinou upadly do chudoby. Každá měla svůj pokoj, šaty, příspěvek 208 tolarů a své služebnictvo. Věkový limit byl 16 - 35 let. 

Zámek za 2. světové války využili nacisté jako archiv svých udavačů. Na konci války do něj proniklo několik Poláků a nakonec si ho celý odvezli Rusové. Od té doby tato perla lužické architektury chátrala. Jako ruinu koupil zámek Radomierzyce polský podnikatel Marek Glowacki, který z něj chtěl vybudovat hotel a kongresové centrum. Nechal opravit stavbu i střechy, investoval do toho 7 milionů eur, ale roku 2004 zemřel. Interiéry už zrekonstruovat nestačil. Jeho žena Marie se pokoušela v rekonstrukci pokračovat, ale potom přišly povodně a protržená přehrada Niedow udělal velké škody. Veškeré práce jsou zastaveny, zámek je veřejnosti nepřístupný a zakázaný je i vstup k vodnímu příkopu.

Když jsme na německých hranicích, probijeme se křovím na soutok Lužické Nisy a Smědé. Máme štěstí. Po Nise právě připlouvá Monika na paddleboardu. Popovídáme si, vyfotíme se a každý jdeme po svém. Monika pokračuje po řece a my zase stoupáme na stupátka koloběžek.

Obří uhelné rypadlo Bagger 1452

Přejedeme po mostě přes Lužickou Nisu do Německa. Nemůžeme si nechat ujít velkou atrakci. Na břehu Berzdofského jezera v obci Hagenwerder stojí obrovské rypadlo z dob, kdy se zde těžilo uhlí. Zvenku ho lze obdivovat zdarma. Přístup s průvodcem je placený. Rypadlo s technickým označením Bagger 1452 je vystavené s další technikou na těžbu hnědého uhlí pod širým nebem.

V okolí technického muzea vidíme, že celý kraj byl vytěžený. Táhnou se tudy vytrhané železnice odnikud nikam, po mostech už nevedou silnice ani železnice, všechny toky jsou uměle napřímené, mnoho budov má industriální minulost. Nedaleko odtud se stále těží v obrovském hnědouhelném dolu Turów zásobujícím stejnojmennou elektrárnu.

Tady se těžil a těží nekvalitní lignit, jehož spalování stálo Jizerské hory a Krkonoše všechny smrkové lesy. Kalamita v 80. letech minulého století byla kvůli exhalacím z německých a polských hnědouhelných elektráren horší, než aktuální nálety lýkožrouta.

Návrat do Čech po kvalitních asfaltových silnicích

Je pozdě odpoledne, už není moc času, pokud se nechceme šplhat na koloběžkách nazpátek přes Jizerské hory. Dáme si u bagru pivo Landeskrone z flašky a kopneme do koloběžek.

Vracíme se po dobrých asfaltových silničkách přes Reczyn, Spytków (Wanscha) a Ves (Wiese) do Černous na nádraží. Terén se houpe, středně dlouhé výjezdy do kopce střídají dlouhé sjezdy. Auta tady potkáváme jen velmi málo a na polské poměry jsou jejich řidiči vůči cyklistům ohleduplní.   

Hranici z Polska do Čech přejedeme v místech, kde se nachází historické trojmezí Čech, Pruska a Saska. Dnes je Ves nejsevernější obcí Libereckého kraje.

Vlakem pod Jizerskými horami 

Vlakem se vezeme přes Frýdlant a dále tunelem pod Oldřichovským sedlem do Oldřichova v Hájích, kde máme zaparkované auto. Pozorujeme ve vlaku plném cyklistů, že přejíždět Jizerky se k večeru chce asi málokomu. Někdo se i s kolem veze jako my jen do Oldřichova a pak pokračuje klesající silnicí k Liberci, ale většina cyklistů se nechá vlakem dovézt rovnou až do Liberce.

INFO: Česko-německá toponyma 

Zobrazit místo Koloběžka - Scooter na větší mapě

 Podívejte se na vhodné trasy pro koloběžky: Divoká a Tichá Šárka (Praha), Podél Botiče (Praha), Sjezdy z Petřína (Praha), Stromovka (Praha), Štěrboholská cyklostezka (Praha), Koupání v Hostivaři a Uhříněvsi (Praha), Vltavská cyklostezka - 1. díl (Praha), Hanspaulka-Zahradní Město (Praha), Hradčany-Karlův most-Staroměstské náměstí (Praha), Čtyři přístavy (Praha), Z Jižního Města k Vltavě (Praha), Ze Zličína k Berounce (Dobřichovice), Severní okolí Prahy (Čakovice), Podél Labe do Brandýsa (Neratovice), Z Prahy do Polabí (Neratovice), Okolo Košáteckého potoka (Mladá Boleslav), Přes Lidice do Prahy (Kladno), Kokořínskem od koupaliště ke koupališti (Mělník), Kokořínsko ze severu (Štětí), Z Ještědu do Mnichova Hradiště a Z Ještědu do Liberce a Ještědský hřeben (Liberec), Z Prahy do Harcova (Liberec), Podél Sázavy do Týnce (Poříčí), Kopanina a Frýdštejn (Český ráj), Malvíny (Čelákovice), Z Jizerek do Českého ráje (Mnichovo Hradiště), Podél Jizery do Svijan (Mnichovo Hradiště), Hradecké lesy (Hradec Králové), Veselské pískovny (Veselí nad Lužnicí), Hrad Mydlovar (Nymburk), Podél Ohře do Lokte (Karlovy Vary), Bolevecké rybníky (Plzeň), Solná komora (Mondsee), Hochkönig (Bischofshofen), Hrad Elz (Porýní).

Dejte nám také vědět o svých oblíbených místech či trasách, rádi je uveřejníme. E-mail: redakce@horydoly.cz

Booking.com

 Lužice na Horydoly

Berg heil: 
V Ojvíně, Na skrytých věžičkách, V podhradí, V lázních, V Čechách

Víkendová Horní Lužice

Lehké lezení pod Luží

Horolezecký průvodce Horní skály

Horolezecký průvodce Lužické hory

Feráta Alpiner Grat u Oybina

Feráta zadrátovaná Jeptiška

Legendární přeskok na Oybině

Lužické hory pěšky nebo na kole

Divná zima na Luži

Vzhůru na Luž

Lužický freeride 

Lužické a Žitavské hory

Starý Falkenburk

Z vichru Lužických hor

Originální bylinná turistická lužická

Výlet do Budyšína

Setkání komunistického autobusu s nacistickou lokomotivou