Ve stejném roce 1986 pouze o měsíc později vykonal další fenomenální skialpinistickou túru Vlado Tatarka, když za 3 dni obešel Vysoké Tatry. Zatímco Beránek prokázal vytrvalost a fyzickou sílu, Tatarka zvládnul větší technické obtíže a navigaci. Více čtěte v článku Akceptace.
Viktor Beránek (63 let) je dlouholetý chatař z Chaty pod Rysmi. V době zmíněného skialpinistickéjo přechodu měl průpravu jako vysokohorský nosič na více tatranských chatách, měl dost času díky svému zaměstnání chataře, byl aktivním závodníkem ve skialpinismu a zároveň dozrál do ideálního vytrvaleckého věku 35 let.
Přechod vykonal v rámci přípravy na skialpinistickou expedici na Špicberky. Kvůli počasí a špatným sněhovým podmínkám mu to vyšlo až na druhý pokus.
Stanovil si tvrdá kritéria a také dodržel: Nepoužil žádné dopravní prostředky v horách ani při přesunu mezi pohořími.
Viktor Beránek vyrazil 12. března 1986 z Jalovce pod Západními Tatrami. Poprvé bivakoval medzi Plačlivo a Ostrým Roháčem. Druhý den omylem sestoupil v mlze a větru do Polska, kde našel chatu Ornak a od ní se vrátil přes Tomanovo sedlo do Tiché doliny. Zde bivakoval podruhé. Třetí den překonal sedlo Závory a sjel do Koprovské doliny a Hlinské doliny, přešel Koprovské sedlo a sjel do Mengusovské doliny a Popradské pleso. Zde doplnil potraviny a večer ještě vyšlapal do své domovské chaty pod Rysmi.
Čtvrtý den strmě klesal ze sedla Váha a pak poračoval přes tři známá sedla Prielom, Priečne a Baranie sedlo, okolo Zbojnické a Téryho chaty na chatu U Zeleného plesa (Brnčalku), kde se najedl. V deští vystoupal na Svišťovku a po Magistrále šel okolo Skalnatého plesa do Starého Smokovce, kde přespal u sebe doma v civilzaci.
Pátý den šel pěšky přes Svit do Liptovské Tepličky. Autobusem je to cesta na hodinu, ale Viktor nechtěl narušit kontinuitu přechodu. Bivakoval na úboří Kráľovej hole. Šestý den přes vrchol Královej hole a dál na Orlovou postuúpoval velmi pomalu od tyče k tyči, protože se prodíral hustou mlhou. Dopoledne se však mlha rozestoupila a od došel až na Štefánikovu chatu pod Ďumbierem (tehdy se jmenovala chata SNP). Od Čertovice stoupal v noci při měsíčním světle.
Během sedmého dne přešel celé Ďumbierské Nízké Tatry. Na Donovaly přišel až k večeru, obchod byl zavřený, a tak požádal osádku Horské služby o proviant. Poskytli mu zásoby jídla a on pokračoval do sedla Velký Šturec, kde bivakoval. Po těžkém bivaku došel na Velkou Fatru a přes Krížnu dorazil v poledne na chatu Pod Borišovom. Pokračoval ještě týž den přes Kľak do Krpelian.
Poslední devátý den šel pěšky okolo Váhu, pak teprve vystoupal přes Šútovo a okolo Šútovského vodopádu na Stoh. Přes celý hřeben Malé Fatry se dostal na Suchý vrch. Ze Suchého vrchu lyžoval strmě dolů Turčianskych Kľačian, ale zabloudil v lese. Teprve k ránu se dostal do Vrútek, odvezl se autobusem na nádraží a vlakem odjel domů.
Trasa prechodu:
Západní Tatry a Roháče: Jalovec (685), Babky (1556), Sivý vrch (1805), Salatín (2047), Spálená (2083), Baníkov (2178), Hrubá kopa (2158), Tri kopy (2154), Plačlivô (2126), Ostrý Roháč (2084), Volovec 2063), Hrubý vrch (2137), Klin (2172), Blyšť (2169), Smrečiny (2068).
Červné vrchy a Vysoké Tatry: Tomanovské sedlo (1686), sedlo Závory (1879), Koprovské sedlo (2180), sedlo Váha (2343), Prielom (2288), Priečne sedlo (2352), Baranie sedlo (2384), Malá Svišťovka (1561), Skalnaté pleso (1751), Starý Smokovec (1010)
Nízké Tatry: Svit (763), Vikartovce (756), Liptovská Teplička (919), Kráľova hoľa (1948), Bartková (1790), Veľká Vápenica (1691), Kolesárová (1508), Oravcová (1544), Homoľka (1680), Čertovica (1238) Lajštroch (1601), Štefánikova chata, Ďumbier (2043), Chopok (2024), Dereše (2003), Chabenec (1955), Latiborská hoľa (1643), Veľká Chochuľa (1753), Kozí chrbát (1330), Donovaly (960)
Velká Fatra: Zvolen (1403), Veľký Šturec, Krížna (1574), Ostredok (1592), Ploská (1532), chata pod Borišovom (1265), Javorina (1320)
Malá Fatra: Štefanová (1295), Kľak (1392), Tlstý diel (992), Krpeľany, Šútovo, Šútovská dolina, Stoh (1608), Poludňový grúň (1460), Chleb (1647), Veľký Kriváň (1709), Suchý (1468), Turčianske Kľačany (410).
Podle vlastní zprávy absolvoval Viktor Beránek 75 % trasy na lyžích nahoru i dolů.
Základní vybavení: Lyže Atomic (190 cm), skialpinistické vázání, teleskopické hůlky, jeden pár stoupacích pásů (poslední den přestaly lepit a roztrhaly se), spací pytel, bivakovací vak, termoska a vařič. Neměl s sebou karimatku.