Zakázaná radost na Brnčalce

Když si uvědomíme, kolik stojí ubytování na které chatě a vyloučíme možnost návratů z túr do kopce, pak nám vyjde jediná možnost: Brnčalova chata.

Chata U Zeleného plesa, jak se Brnčalka jmenovala a zase jmenuje, má ideální polohu pro skialpinistické radovánky. Leží ve výšce 1545 metrů nad mořem, stojí přímo pod severními srázy Lomnického a obou Kežmarských štítů, není daleko do Velké a Malé Zmrzlé, Červené a Medené doliny. Pro lyžaře je dobře dostupná i dolina Bielej vody Kežmarskej.

Kopské sedlo S1

Když už jste tedy vyrazili a nelitovali peněz a budoucí námahy, doporučuji poněkud netradiční přístup k chatě. Berte ho jako aklimatizační túru.

Autobusem je možno dojet až do vsi Javorina (1018 m) na severní straně hor. Podle stavu sněhu půjdeme pěšky - po lesní silničce je to ostatně rychlejší než jízda na pásech - dolinou Zadní Meďodoly.

U horárni Pod Muráňom se silnička po přechodu na druhou stranu potoka mění na lesní cestu, kde už lyže využijeme. Po levé straně se ukazují v plné kráse dolomitické Belianské Tatry, vpravo se nejdříve otevře pohled do Javorové doliny, později na hřeben Jahnenců a Jahňačí štít.

Únavné stoupání lesem je přerušeno soutěskou Branka, na jejímž konci přejdeme přes můstek na levou stranu (ve směru cesty) a najdeme poslední upravený pramen. Podél Meďodolského potoka po pláních s občasným stromem či keřem pokračujeme pod dosti strmý kuloár ve tvaru ypsilonu. Jeho levou větví se dostaneme k rozcestníku na Kopském sedle (1749). Při tvrdém sněhu je nutno lyže sundat či dokonce použít mačky.

Přes Kopskou pláň se dostaneme na sedlo mezi oblou Belianskou kopou a severovýchodním hřebenem Jahňacího štítu. Od laviček sjedeme širokým žlabem do doliny Bielych ples a po pláních s kosodřevinou až k velkému Trojrohému plesu. Rozcestník nám ukáže doprava a traverzem pod Žeruchovými věžemi se dostaneme na Brnčalku. S batohem plným horolezeckých krámů nečekejte, že celou túru zvládnete za půl dne! Sjezd z Kopského sedla je obrácený k jihu, proto sníh nemusí být ideální prašan.

Západní Kozí štrbina S2

První trošku obtížnější skialpinistickou túrou může být sjezd z jihovýchodního hřebene Jahňacího štítu. Od chaty vyjdeme vyšlapanou stopou, směr podle rozcestníku, do Červené doliny. Od Belasého plesa se podíváme doprava, na sever. Zleva doprava se tyčí homole Jahňacího štítu, pak hřeben Jahňacích a Kozích kopek, nejvyšší Kozí štít a celý hřeben končí oběma Žeruchovými vežemi.

Těsně vlevo od Kozího štítu je výrazná Východná Kozí štrbina, z níž spadá suťový kužel do doliny. Po něm vzhůru až k žebírku, který ho rozděluje na dvě části. Po žebírku do štrbiny (asi 2000). Přes dvě Kozí kopky vlevo hřebenem do Západní Kozí štrbiny (I-II).

Na severní straně štrbiny je místo pro nazutí lyží, není velké a proto je lepší zajistit sebe i lyže. Asi třicet metrů zpět přetraverzujeme sněhové pole a spustíme se pravým výrazným žlabem k bezejmennému plísku a z jeho terasy doprava do Vyšnej Žeruchovej kotlinky. Morénami doliny Bielych ples jdeme k Trojrohému plesu. Sjezd je nebezpečný pouze v traverzu pod Kozími kopkami, expozice ve žlabu není příliš veliká, žlab je minimálně šest metrů široký.

Túra i s návratem trvá půl dne, proto je dobré ji spojit s výstupem na Kozí štít (2107), lyže je možno si nechat ve Východnej Kozí štrbině. Výstup na něj vede po lávkách vlevo od hřebene (místy II). Z vrcholu (2116) se sestupuje přímo hřebenem, šikmou úzkou plotnu je lépe 15 m slanit. Výstup je na 1 hod. Protože žlab je otočený k severu, skoro pořád je v něm ideální prašan.

GUIDE: Skitúry na Kozí štít

Přední Žeruchové sedlo S4+

Další krátká túra vede z Červené doliny na Přední Žeruchové sedlo (asi 1820). Výstup i sjezd je totožný s cestou Malinowští - Zaremba mezi Žeruchové veže (II), vede nejvýraznějším žlabem od Červeného plesa.

Na sedle je možno nazout lyže. Nepříjemné jsou dva ledové asi dvoumetrové prahy v polovině sjezdu. Oba je možno pouze bokem sešoupat nebo skočit. V nejužším místě je žlab jen tři metry široký, celou dobu je dost divoký, proto je vhodné použít helmu.

Z Červené doliny trvá výstup hodinu, sjezd také tolik - záleží nejen na tom, jaký je sníh, ale také, jaký máte strach. Po sjezdu k Červenému plesu můžeme pokračovat pravým nebo levým žlabem, jsou od sebe asi padesát metrů vzdálené. V obou nás čeká sjezd kolem ledopádů končící v kosodřevině nad Zeleným plesem. Při oteplení jsou značně lavinézní!

Jastrabí sedlo S2

Skalní lezení a lyže lze spojit na Jastrabej veži. Na pásech vystoupáme k meteorologickému zařízení na prostředním příčném skalnatém pásu Červené doliny. Vyjdeme na mačkách na Jastrabie sedlo (asi 2100), kde si lyže necháme.

Po severozápadním hřebeni vylezeme na Jastrabku (II-III, plotna III), těsně za vrcholem (2139) slaníme padesát metrů vzduchem z malinkatého sedélka na horní lávku, která směřuje šikmo dolů asi sto metrů pod sedlo (I, v závěru stěnka II).

Na lyžích sjíždíme nejdříve centrálním kuloárem, ihned za nejhlubším žlabem v horní třetině uhneme pod skalami doleva a mezi balvany a skalkami se proplétáme až ke skalní kulise po levé straně. Od ní se zase vracíme zpět až ke žlábku, který ústí do sněhového kotle nad meteorologickým zařízením. Pak již následuje sjezd k Červenému a Zelenému plesu.

Ač se to nezdá, je to celodenní túra. Nemusíme při ní sice spěchat, ale za to si můžeme vychutnat nádhernou hřebenovku.

Baraní sedlo S3

Chcete si udělat krajinově krásný výstup s doopravdy vysokohorským sjezdem? I ten je k dispozici. Přejdeme pleso, podél vleku vyjdeme k ústí dvou hlubokých žlabů a pravým z nich (I) se dostaneme do Velké Zmrzlé doliny. Širokým svahem dojdeme na velkou terasu, z jejího levého horního okraje stoupá další strmý žlab (I) až na Baranie sedlo (2380).

Zde necháme lyže a na vrchol Baraních rohů (2526) vpravo dolezeme buď přímo po hřebenu (II) nebo po jeho jeho levé straně přes několik roklí a kuloárů (I). Ze sedla na vrchol je to oběma cestami 1/2 hodiny.

Na sedle je dost místa pro obutí lyží. Žlab přímo ze sedla je dosti úzký, ale v nejhorším se dá sešoupat po hranách, dolina pod ním je široká a proto může mít sníh v ní od slunce ztvrdlou krustu. Nedoporučuje se zajíždět až přímo pod stěny okolních štítů, odkud může spadnout kus ledu, lavinka nebo kámen.

Žlab zvaný Flaška vedoucí k plesu je sice dostatečně široký, ale záludný. Tvoří se v něm laviny z navátého prašanu i z rozměklého firnu. V polovině, kde je nejužší (asi pět metrů), stéká z levé strany ledový povlak. Kromě toho v něm bývají stopy od lidí, protože přes Baranie sedlo se pokračuje dál na Téryho chatu.

INSPIRACE: Vysokohorské sjezdy v Tatrách

Poslední štrbina S4+

Skialpinistické podnikání můžeme uzavřít velkolepým výstupem i sjezdem. Lomnický štít (2632 m) je k tomu ten pravý kopec. Znovu přejdeme pleso a vystoupáme pod dva hluboké žleby vlevo od Flašky. Jestliže nehrozí nebezpečí lavin, vylezeme pravým (I) a pod severními stěnami Pyšných štítů traverzujeme doleva do Měděné doliny. Sem se též dostaneme levým žlabem, který je přerušen asi pět metrů vysokým ledopádem.

Pod ním sundáme lyže, a odneseme si je až na Lomničák. Ve spádnici Vyšné Kežmarské štrbiny mezi Malým Kežmarským a Kežmarským štítem je vidět sněhový kotel. Do něj ústí žlab, který se dole rozděluje na tři žlábky. Druhým nebo třetím zleva, podle stavu sněhu, se do něj dostaneme.

Z kotle se táhnou doprava až pod štítovou stěnu Lomničáku dvě široké rampy, Měděné lávky. Dáme se spodní až narazíme na místo, kde je jakési sedélko, dále lávka klesá a zaniká. Ze sedélka vede nahoru komínek, jím na horní lávku. Podél kolmých stěn vlevo, cesta je značena mužíky, do zaledovatělého kuloáru.

Těsně před jeho závěrem odbočíme doprava do úzké trhliny, na jejímž začátku je starý fixní řetěz, a jí na štítovou plotnu. Vlevo mineme Měděnou štrbinu a přes kamenitý pás dolezeme k observatoři. Daleko široko je tu nejlevnější limonáda a pivo.

Výstup Měděnými lávkami má letní klasifikaci II. Stejně obtížný je i sestup do Poslední štrbiny, odkud to půjde na lyžích: Dojdeme až na konec vyhlídkových teras směrem na Pyšný štít. Zde končí Jordánka, fixně zabezpečený výstup od Téryho chaty - my ho použijeme až do štrbiny.

Přelezeme zábradlí a mírně vpravo pod hřebenem dojdeme až k vystouplému kameni nad strží. O něj slaníme celých pětadvacet metrů, pak od řetězů ještě jednou to samé. Vlevo je nepříjemná nejistitelná plotna, kterou se dostaneme znovu na hřeben. Vpravo podél něj sejdeme nebo ještě dvakrát slaníme a jsme na Sedielku pod Lomnickým, po pár metrech i na Lomnické vežičce.

Na jejím vrcholu je skoba, za kterou slaníme kolmým kompaktním koutem. Traverzujeme doleva ke skalnímu hrotu a o něj slaníme ještě jednou do Posledné štrbiny. Silnější nátury nemusejí za dobrých podmínek lano na výstup ani sestup použít, ale v batohu by být mělo.

Na nasazení lyží je místa dost. Žlab má stále poměrně velký sklon, ale většinou dobrý prachový anebo aspoň suchý sníh. Na konci horní čtvrtiny sjezdu je skalnatý práh, kterým se dá projet po pravé straně komínkem a okamžitým zaseknutím doprava na skalní plošinku. Kdo si nechce odřít skluznici, komínkem opatrně sleze. Bývá v něm trochu ledu.

Zde se žlab rozšiřuje z původních pěti metrů až na rozměry Měděné doliny, kam také sjedeme. Pod Pyšnými štíty si zopakujeme traverz doleva a sjezd žlabem. Pro celou cestu lze jen doporučit helmu, pro sjezd pak menší cepínek za pasem. Túra trvá doopravdy celý den a je dosti fyzicky náročná. Výstup i sjezd mají něco přes kilometr výškového rozdílu.

Z Brnčalky na Bílou vodu S1

Nejvíce nám lyžařům závidí prostí horolezci při odjezdu z Brnčalky domů. Prostě sjedeme do zastávky Biela voda (asi 900 m). Je to pěkný a dlouhý sjezd zpočátku kosodřevinou, větší část pak lesem. Pozor na protijdoucí turisty.

Stoupající lyžaři a horolezci si dovedou představit, co následuje za zatáčkou, kde je slyšet rachot lyží a vyděšené výkřiky, a proto preventivně uskakují do hlubokého sněhu. Kdo nemá zkušenosti z krkonošských nebo jizerských stezek s běžkami a těžkým batohem, by si měl uvědomit, že zastavit bez úrazu v lese se občas nemusí podařit.

Doporučené vybavení

Skialpinistická výzbroj (lyže, stoupací pásy, vázání, teleskopické hole, pohodlné boty) , lavinová výzbroj (vyhledávač, sonda, lopata, mohou se hodit haršajsny), turistický cepín, turistické mačky, přilba, sportovní tmavé brýle, krém na opalování, rukavice, čepice, teplé oblečení, batoh 30 l, lékárnička, mapa a busola, čelová lampa, mobil (signál není všude!), peníze na jídlo, dopravu a případně ubytování.

Zobrazit místo Mountains - hory - skály - rocks na větší mapě