Kde se natáčel film Most u Remagenu?

Most získal zvláštní slávu díky americkému válečnému filmu z roku 1969 Most u Remagenu. V Česku je ještě oblíbenější, protože se značná část natáčela na Vltavě.

Když se skupina armád B pod vedením generála polního maršála Waltera Modela počátkem roku 1945 stahuje na pravý břeh Rýna, vedení Wehrmachtu chce, aby byly všechny mosty na Rýně vyhozeny do povětří. Spojenecká armáda podniká závěrečný postup na německé území. Jedinou překážkou je strategický most přes řeku Rýn, který stále drží nacisté. Obě strany mohou touto bitvou mnoho získat: Němci životy 50 000 vojáků, kteří jsou na špatné straně mostu, a Spojenci rychlé ukončení války a méně zmařených životů. I když budou obě armády bojovat statečně, pouze jediná může ve strhující bitvě o most u Remagenu zvítězit.

Davle, Vltava, Most a Jílové

Americká zvláštní jednotka, pod velením kapitána Hartmana dostává rozkaz dobýt most. Vojáci Wehrmachtu na druhém břehu mají udržet tento most co nejdéle a poté ho vyhodit do vzduchu.

Řeku Rýn / Rhein zastupuje ve filmu Vltava od soutoku se Sázavou k Vranému.

Ludendorffův most u Remagenu hraje ve filmu dříve silniční, dnes už jen pěší most v Davli. Příhradová ocelová konstrukce z roku 1905 o třech polích a o celkové délce 141 m spočívá na třech kamenných pilířích, které byly před napuštěním Vranské nádrže zvýšeny o 1,5 metru.

Nedaleký Měchenický most si zahraje ve vstupní scéně filmu, když po něm přijíždí vlak se zraněnými Němci.

Jílové u Prahy je městečko Münstereifel, kde američtí vojáci přenocují před odjezdem do Remagenu.

Vojenské kolony se přesouvají v krajině dolního Posázaví. Německý vlak, který posléze zlikviduje palba amerických tanků, jede po vltavském břehu z Libřice do Davle. 

Německé vojenské velitelství sídlí na zámku Duchcov.

Remagen, ve kterém se bojuje na náměstí a u kostela, a také tam vybuchují celé domy, je starý Most. Právě ho likvidovali horníci, protože pod středověkým městem chtěli těžit hnědé uhlí. Dodnes z celého města zůstal jen kostel, který byl převezen po speciální železnici mimo plánované doly.

Most u Remagenu

Režie: John Guillermin
George Segal nadporučík Phil Hartman
Robert Vaughn major Paul Kruger
Ben Gazzara seržant Angelo
Bradford Dillman major Barnes
E. G. Marshall generál Shinner
Peter van Eyck generálplukovník von Brock
Hans Christian Blech kapitán Karl Schmidt
Joachim Hansen kapitán Otto Baumann
Bo Hopkins desátník Grebs
Steve Sandor vojín Slavek
Günter Meisner velitel SS Gerlach
Vít Olmer poručík Zimring
Rudolf Jelínek vojín Manfred
Jan Schánilec poručík Eckert
Karel Mareš německý poručík
Předloha: povídka Roger O. Hirson
Hudba: Elmer Bernstein

Americké filmaře zastihla ruská okupace 

Film byl natočen 1968 v Československu, protože západoněmecké úřady nepovolily kvůli lodní dopravě na Rýnu natáčení v Německu. Pro účely filmu byl most nadzdvižen o 3 metry, byly nakašírované věže a vyhlouben tunel na pravém břehu Vltavy. Tunel byl v letech 1972-1974 zazděný.

Při okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy podle příkazu Sovětského svazu v srpnu 1968 byla sovětská vojska překvapena americkými tanky, které zde byly kvůli filmu. Invaze byla nakonec důvodem, proč štáb opustil Československo narychlo v taxících. Film musel být dokončen 1969 v Itálii, v okolí papežského sídla Castel Gandolfo, v Hamburku vznikla replika vnitřku tunelu a několika interiérů, natáčelo se na starém hamburském mostě přes Labe a na malém statku u Woltersdorfu im Wendland. 

Na několika záběrech v úvodu filmu se v lese na stromech za herci objevuje klasická československá pásová turistická značka, která nemá s regionem Porýní-Falc, kde se odehrála skutečná bitva o most, co dělat.

Válečný most přes Rýn 

Ludendorffův most / Ludendorff-Brücke překonával Rýn u města Remagen. Byl to dvoukolejný železniční most přes Rýn mezi městy Remagen a Erpel. Byl postaven během 1. světové války a uveden do provozu z vojenských důvodů 1916. Jméno získal 1918 po německém generálovi Erichu Ludendorffovi.

Začátkem března 1945 stál už jako jediný funkční most ze čtyřiceti přes veletok Rýn. Pro nacistickou armádu to byl poslední koridor, kudy mohlo ustoupit 75 000 vojáků Wehrmachtu do vnitřního Německa, ale zároveň ho chtěla vyhodit do vzduchu, aby přes něj nemohly postupovat spojenecké jednotky. 

Spojenci se ho už několik týdnů pokoušeli zničit leteckým bombardováním.

Závod s časem

7. března 1945 ve 13 hodin se průzkumnému předvoji 9. americké obrněné divize pod vedením 22letého poručíka Karla H. Timmermanna podařilo dosáhnout neporušeného mostu. Informoval o tom generála Williama M. Hogea a ten nařídil okamžitý útok. Útok amerických vojáků na most začal ve 13:40 h.

Karl Timmermann se dostal k mostu ze západní strany, východní břeh stále drželi Němci. Nastal závod s časem. Zatímco Američané na most okamžitě zaútočili s cílem ho obsadit, němečtí obránci se snažili co nejrychleji doinstalovat a odpálit nálože, které most zničí. Boj byl tvrdý, protože oběma stranám bylo jasné, kolik je v sázce. 

Velitel obrany mostu major Hans Scheller nechal v 15:40 h odpálit nálože. Most se ovšem jen poněkud nadzvedl, ale poté dosedl nazpátek do ložisek. Poškozena byla jen část vozovky. Němečtí střelmistři totiž vyfasovali od skomírající Říše výbušninu o poloviční hmotnosti (300 kg místo 600 kg) a s nižší účinností (průmyslový donarit místo vojenského ekrasitu). 

Během následujících 24 hodin překročilo Rýn 8000 spojeneckých vojáků s těžkou technikou. Generál Eisenhower nařídil vrchnímu veliteli 12. skupiny amerických armád Omaru N. Bradleymu, aby přesunul co nejvíce divizí na druhý břeh Rýna, i když to neodpovídalo původním plánům obrovské operace dobývání Německa. Měl zvolal: "Most má cenu zlata."

Američtí ženisté se pokusili opravit oslabenou konstrukci mostu a zároveň vedle postavili tři pontonové mosty přes řeku.

8. a 9. března němečtí dělostřelci vypálili na most tři tisíce granátů, ale nezasáhli jej. 10. března zaútočila na most německá pěchota, aby byla příliš slabá. V následujících dnech poslalo německé velení do akce potápěče a říční lodníky. Měli umístit výbušniny na pilíře mostu pod čarou ponoru. Byli však objeveni a zlikvidováni díky výkonným světlometům. Od 8. do 12. března se Luftwaffe marně pokoušela zničit most bombardováním. Během posledního dne letecké bitvy o most sestřelili Američané sestřelili 26 letadel a poškodili 9 letadel. Celkem jich útočilo 91. Němci zde poprvé nasadili proudové bombardéry Arado Ar 234, což byl první bombardovací tryskáč na světě. Také obří minomet Karl ráže 540 mm minul cíl. Po několika výstřelech přerušil palbu kvůli technickým problémům. Od 11. do 17. března vypálili Němci jedenáct raket V2 od Hellendoorn v Nizozemsku. Jen jedna raketa zasáhla dům u mostu na východním břehu, tři američtí vojáci byli zabiti a patnáct zraněno. Tři rakety dopadly do Rýna a další na západní břeh. Jedna zasáhla vesnici Oedingen a zabila šest civilistů.

9. března zřídil Adolf Hitler speciální polní soud pod vedením generálporučíka Rudolfa Hübnera. 13.-14. března bylo pět důstojníků odsouzeno k trestu smrti za zbabělost a zanedbání úřední povinnosti. Čtyři včetně majora Hanse Schellera byli ihned po vynesení rozsudku zastřeleni.

Zpráva Wehrmachtu z 18. března zněla nekompromisně: "Major Strobel ze štábu ženijního pluku, major Scheller, pobočník armádního sboru, major Kraft ze státního ženijního praporu, nadporučík Peters, velitel protiletadlových sil nasazených na ochranu mostu Remagen Rýn, a v nepřítomnosti kapitán Brahtke, bojový velitel Remagenu, byli postaveni před vojenský soud a odsouzen k smrti částečně za zbabělost a částečně za vážné porušení povinností v poli. Protože se jim z nedbalosti nepodařilo včas vyhodit do povětří rýnský most u Remagenu nebo jej rozhodně bránit. Tresty Strobela, Schellera, Krafta a Peterse byly vykonány okamžitě."

Kapitán Wilhelm Bratge přežil, protože byl v tu dobu již americkém zajetí. Polní maršál Gerd von Rundstedt byl nahrazen jako vrchní velitel Albertem Kesselringem. Kesselring nechal rozsudek oznámit ozbrojeným silám denním rozkazem: "Tímto znovu nařizuji, že každý případ neúspěchu musí být co nejrychleji prošetřen a projednán u soudu. Očekávám, že vojenský soud přijme ta nejpřísnější opatření a nejvyšší přísnost."

Z iniciativy vdovy po majoru Schellerovi byl tento voják soudem zproštěn viny roku 1967.

Poručík Timmermann a dvanáct vojáků byli za dobytí mostu vyznamenáni Křížem za vynikající službu.

Most u Remagenu urychlil postup Spojenců do Porúří, kde se nacházelo energetické a průmyslové srdce Německa. Stal se prvním přechodem přes Rýn. Ženijní jednotky ovšem rychle postavily přes Rýn dalších pět pontonových mostů, takže vojenská užitečnost mostu rychle upadla.

17. března v 15 hodin se most u Remagenu zřítil. Jeho konstrukce byla z bojů těžce poškozena a následně přetížena množstvím vojenské techniky, které se přes něj přepravovala. Zahynulo při tom 32 amerických ženistů. Američané postupně vybudovali pět pontonových mostů přes Rýn mezi Niederbreisig - Bad Hönningen a Oberwinter - Unkel. Mezi Krippem a Lincem byl Rýn překlenut mostem Rozisch-Blackburn-Thompkins. Koncem května 1945 byly tyto provizorní mosty rozebrány.

Dva pilíře mostu zůstaly stát v řečišti Rýna. Byly odstraněny teprve 1976 kvůli rozšíření komerční plavby na veletoku.

Uvnitř mostních věží v Remagenu bylo zřízeno muzeum míru 1980. Iniciátorem vzniku muzea byl dlouholetý starosta Hans Peter Kürten. Vymyslel, že od 1978 město prodávalo pamětní kameny vyrobené z úlomků pilířů zničeného mostu, jako suvenýry. Odezva byla pozoruhodná. za dva roky nashromáždil tolik peněz, že mohlo být otevřeno muzeum s množstvím fotografií a dokumentů.

Zobrazit místo Turistika na větší mapě

 Kde se natáčely filmy

Anděl na horách - Tatranská Lomnica

Anděl Páně - Kašperk, Křivoklát, Český Šternberk

Bílé peklo / Weisse Hölle - Bernina

Casino - Las Vegas 

Četníci z Luhačovic - Luhačovice

Dvanáct měsíčků - Rožnov pod Radhoštěm

Harry Potter - Londýn, Alwick

Hastrman - Holanské rybníky

Hra o trůny - Island, Chorvatsko, Irsko

Il Boemo - Jaroměřice, Doksany, Plasy, Benátky

Klammer - Jízda na hraně - Patscherkofel, Zwickenberg

Krakonošovo tajemství - Příchovice, Kost, Veselý kopec

Křižáček - Apulie, Sardinie, Kalábrie

Liebe - Rujana

Most u Remagenu - Davle, Most, Duchcov

Na západní frontě klid - Hořín, Sychrov,  Praha

Peklo s princeznou - Hřensko, Frýdlant, Kouřim

Poslední závod - Krkonoše

Pravý rytíř - Roštejn, Landštejn, Loket, Kestřany

Princezna a půl království - Bouzov, Hradec nad Moravicí, Hrádek u Nechanic

Princezna zakletá v čase - Křivoklát, Bouzov, Točník, Žebrák, Sobotín

Princezna a písař - Ploučnice

Pustina - Jezeří, důl ČSA

Schindlerův seznam - Krakov

Svatební cesta do Jiljí - Krkonoše, Lužnice, Berounka

Svatojánský věneček - Rabštejn, Uherčice, Nežárka

Tajemství staré bambitky - Lemberk

Tři oříšky pro Popelku - Moritzburg, Švihov

Tři životy - Helfenburk, Lipnice

Vrchní prchni! - Praha, Špindlerův Mlýn, Karlovy Vary

Zámek - Bertholdstein

Zlatokopové z Arkansasu - Český kras

Želary - Oravská Magura