Ledoví muži a jejich kuchařka: Pankrác, Servác, Bonifác a Žofie

Typická meteorologická situace ve střední Evropě na zmrzlé muže vypadá takto:

* Nad Pobaltím nebo Finskem se vytvoří tlaková níže a nad Severním mořem nebo nad Velkou Británií zase tlaková výše.

* Do střední Evropy mezi výší a níží pronikne studený vzduch z dalekého severu.

* Když se v Čechách přes noc vyjasní a utiší vítr, klesne teplota pod bod mrazu nejen na horách ale i v nížinách.

Svatí Servác, Pankrác a Bonifác, ledoví bratři, přinesou chladna jak se patří

V lidových pranostikách vystupují ledoví muži, během jejichž svátků se silně ochladí, a jejich kuchařka Žofie, která spustí teplejší déšť. Letos pranostika vyšla do puntíku.  

12. května Pankrác

13. května Servác

14. května Bonifác

15. května Žofie

Poslední jarní mrazy mohou ublížit především ovocnářům a vinařům. Zničí jejich úrodu ještě dříve, než pořádně vykvete. Říká se, že "Pankrác, Servác, Bonifác - pro sadaře jsou zlí chlapci." nebo zlověstně: "Ledoví muži - spalují mrazem ovoce i růži."

Před Servácem není léta, po Serváci s mrazy veta

Zároveň je chladný květen považován za dobré znamení pro zemědělce. Vždy platilo, že "Je-li květen prostuzený, rok bude vydařený."

Ke zmrzlíkům se přidává uplakaná Žofka. Pranostiky na ní reagují: "Svatá Žofie políčka často zalije." nebo "Déšť svaté Žofie švestky ubije."

PODZIM PŘICHÁZÍ: Co je babí léto, tereziánské léto a indiánské léto?

Jména ledových mužů a jejich kuchařky nemají se zimou a dokonce ani s počasím nic společného. Náhodně se sešli v římskokatolickém kalendáři. Teprve lidová slovesnost a pečlivé sledování přírodních dějů je svedla dohromady.   

Pankrác

Základem jména Pankrác je řecké pankrátion (sportovní víceboj) nebo pankratés (všemocný). 

Svatý Pankrác byl křesťanským mučedníkem z přelomu 3. a 4. století. Narodil v maloasijské Frygii (dnes turecká Anatolie) ve vznešené pohanské rodině. Brzy ztratil oba rodiče a se strýcem Dionýsiem odešel do Říma. Nedaleko jejich statku se během pronásledování křesťanů ukrýval papež. Buď to byl Kornélius (251–253) nebo Caius (283–296). Obrátil je na křesťanství. Strýc Dionýsius brzy po křtu zemřel. Čtrnáctiletý Pankrác byl ovšem chycen a předveden před císaře. Byl to buď Valerián (253–260) nebo Dioklecián (303–305). Císař mladíka nabádal k odmítnutí křesťanské víry, ten však odmítl a ještě císaři vyčetl uctívání nemravných bohů. Císař dal nakonec Pankráce setnout na Via Aurelia, kde ho 12. května pohřbila Octavilla.

Papež svatý Symmachus (498–514) na Via Aurelia za hradbani Říma nechal postavit baziliku San Pancrazio. Papež Pelagius I. (556–561) šel před svým dosazením na Apoštolský stolec ke hrobu svatého Pankráce, aby se zde očistil ze spoluviny na jeho smrti. Toto je první doklad o uctívání světce jako mstitele křivé přísahy. Dále je patron nemocných, dětí, mladých, nové setby, květin a ve středověku v německých zemích i rytířů a šlechty. Papež Pelagius II. (579–590) poslal relikvie sv. Pankráce do Marseille. Jeho následovník papež sv. Řehoř I. Veliký (590–604) ostatky daroval do Neapole, Messiny, Milána i Canterbury. Král Arnulf Korutanský roku 896 přitáhl k hradbám Říma a se svým vojskem rozbil ležení u kostela svatého Pankráce. Poté, co město dobyl, jej papež Formosus (891–896) korunoval na císaře a daroval mu relikvii svatého Pankráce. Císař ostatek uložil ve své kapli na falci v bavorském Rodingu v Pošumaví. Podle Mnicha sázavského (1095) vložil ostatky svatého Pankráce do kaple v levé straně kostela Sázavského kláštera biskup Kosmas.

Servác

Latinský základ jména Servác znamená strážce, zachránce, osvoboditel nebo osvobozený.

Svatý Servác z Tongeren pocházel nejspíše z Arménie a zemřel 13. května 384 v Maastrichtu. Ve Zlaté legendě Jakuba Voragine byl Servác zařazen do rodokmene Kristova. Svatá Alžběta, matka Jana Křtitele, měla sestru Eliud, která se vdala za Memelia a porodila syna Eminena, kterému se narodil svatý Servác.

V Sevácově kultu se ovšem spojily dvě osoby téhož jména.

Řehoř z Tours napsal ve své Historii Franků, že Servatius episcopus tungrorum byl misionářem a pravděpodobně prvním biskupem v galském Tongeren (dnes v Belgii). Zemřel kolem roku 450, krátce před invazí Hunů do Evropy. Tento světec cestoval do Říma, kde se mu zjevil svatý Petr, předal klíč od nebeského království, pověřil ho vedením církve a předpověděl invazi barbarských kočovníků. Servác se proto vrátil zpět, varoval před nájezdem obyvatele Tongerenu a přesunul své biskupství do Maastrichtu, kde krátce nato zemřel a je pohřben ve franském sarkofágu.

Historik Sulpicius Severus napsal o člověku jménem Serbatios z Galie, že se 343 zúčastnil synodu v Sardice (dnešní Sofie v Bulharsku) a 359 v Rimini (Itálie). Na obou vystoupil jako rozhodný odpůrce arianismu. Mohl být totožný s arménským biskupem Sarbatiem, bojoval proti pohanům, ariánům a germánským Vandalům. 

Biskupská bazilika svatého Serváce v Maastrichtu střeží jeho ostatky uložené v kryptě. V klenotnici je vystavena stříbrná gotická busta s lebkou tohoto světce. Maastrichtská bazilika byla cílem poutních cest včetně panovníků jako byli vládce Karel Martel, císaři Karel Veliký, Jindřich I. Ptáčník, Jindřich II., Jindřich III. Černý a král Karel V. Habsburský. Servác je patronem franských a římských panovníků, měst Tongeren, Maastricht a Quedlinburg, kovářů, tesařů a vinařů. Působí proti nemocem nohou, revmatu, omrzlinám a moru. 

Bonifác

Jméno Bonifác má původ v latinském rčení homo boni fati, to je muž dobrého původu. Českou obdobou jsou jména Dobromír nebo Dobromil.

Svatý Bonifác se narodil jako Winfried okolo roku 675 ve Wessex (dnes Anglie) a zemřel 5. června 754 v Dokkum (dnes Nizozemsko). Byl členem křesťanské anglosaské misie, která přivedla k víře barbarské Germány. Už jako mladík vstoupil do kláštera benediktinů v Exeteru, kde získal vzdělání. Působil jako učitel latinské gramatiky. Napsal několik pojednání a skládal latinskou poezii. Ve třiceti letech byl vysvěcen na kněze a zatoužil po misionářském údělu.

V roce 716 se pod Willibrordovým vedením vydal na evropský kontinent. Misie ve Frísku bylo neúspěšná, protož ve Franské říši vypukla válka mezi Radbodem a Karlem Martelem a Winfried byl nucený se vrátit do Anglie. O dva roky později se do německých zemí vrátil a jako misionář zde působil do smrti. Úspěch druhé misie tkvěl v Bonifácových organizačních schopnostech a reformátorské důslednosti. Díky tomu se propojila už tehdy křesťanská franská církev s římskou církví. Jeho zásluhou bylo obnoveno západní císařství, nejprve pod vedením Karla Velikého a poté Oty Velikého.

V Římě 722 byl papežem vysvěcen na biskupa a poslán ke Karlu Martelovi, pod jehož ochranou šířil křesťanskou víru na svém území. Byl součástí úspěšného plánu na konsolidaci Franské říše, její pokřesťanštění, zastavení expanze Arabů ze Španělska a založení feudalismu. Papež Řehoř III. vysvětil Bonifáce na arcibiskupa a později 738 jej ustanovil apoštolským legátem pro Bavorsko, Alamanii (dnes mezi Norimberkem a Frankfurtem), Hesensko a Durynsko. Ihned založil kláštery v Amöneburg, Fritzlar, Kitzingen, Tauberbischofsheim a ženský klášter Ochsenfurt. Kvůli politice Martelových synů Karlomana a Pipina Krátkého založil 744 klášter Fulda a stáhl se do něj. Fulda je od té doby dosud misijním střediskem německých zemí.

Snad u Geismaru osobně skácel Donarův dub, někdy zvaný Thorův dub. Dřevo použil na stavbu kostela svatého Petra. Bohužel nevíme, kde stál posvátný germánský dub a ani o jaký kostel se jedná. Bonifác zemřel násilnou smrtí u Dokkumu při své poslední misijní cestě do Fríska spolu s dalšími 52 lidmi. Hromadný křest se měl odehrát za městem. Po cestě k vybranému místu se setkaly dvě skupiny - ti, kteří se chtěli nechat pokřtít, a ti, kteří novou víru odmítali. Co se přesně stalo, se neví. Výsledkem bylo pět desítek mrtvých. Zda byl arcibiskup zabit omylem nebo cíleně, se dohadují církevní i světští historici do dnešních časů. Jeho ostatky byly neseny z Utrechtu přes Mohuč do Fuldy. Je pohřben v sarkofágu v kryptě pod hlavním oltářem dómu. 

Jeho synovci byli svatý Willibald a svatý Wunibald. Jeho neteří byla řeholnice svatá Valburga. Je apoštolem Germánů, patronem Německa a v anglikánské církvi je slaven jako svatý mučedník. Za patrona ho mají také benediktini, celá Evropa, Bavorsko, Franky, Hesensko a Durynsko, města Utrecht, Mohuč, Fulda a Hameln. Nejstarší kaple svatého Bonifáce v Čechách byla postavena na Slavníkovském hradišti v Libici nad Cidlinou během 10. století.

Žofie

Křestní jméno Žofie pochází z řeckého výrazu sofia a arabského sufija, tedy moudrost.

Svatá Žofie byla horlivou křesťankou v Itálii. Jako vdova vychovávala tři dcery - dvanáctiletou Fides, desetiletou Spes a devítiletou Caritas (v překladu Víra, Naděje a Láska). Za císaře Diokleciána však probíhaly čistky proti křesťanům ve jménu bezpečnosti ostatních občanů. Zástupce císaře Antioch proto všechny čtyři předvedl okolo roku 304 na císařský dvůr v Římě, kde dostaly možnost se vzdát své víry a zachránit se. Jenže odmítly přinést oběť bohyni Artemidě a byly odsouzeny k mučení a smrti. Dcery od nejstarší po nejmladší byly postupně týrány před zraky matky. Ta je povzbuzovala, aby nevzdaly křesťanskou víru a snesly bolest i smrt. Bili je, sekali, vrhali do ohně a pálili železem. Všem třem byly nakonec setnuty hlavy a matka je mohla pohřbít. Zda poté byla zabita i ona nebo jestli zemřela žalem, v tom se legendy rozcházejí.

Žofie zemřela mladá. Byla pohřbena na hřbitově svatého Gordiána a Epimacha. Část ostatků je od 846 uložená v kostele Martina di Monti v Římě pod hlavním oltářem. Podle OSN je 15. květen Mezinárodním dnem rodiny.

 Významné dny a svátky

6. ledna 
Tři králové

leden 
Den obětování

20. března 
Jarní rovnodennost

2. února
Hromnice

únor
Popeleční středa

duben 
Velikonoce (zvyky a tradice), Velikonoce (jak se slaví ve světě)

duben 
Pašijový týden

30. dubna 
Čarodějnice (Praha), Čarodějnice (Polabí), Čarodějnice (Ralsko)

1. května 
První máj

květen
Zmrzlí muži

27. května 
Atentát na Heydricha

15. června
Svatý Bernard

21. června 
Letní slunovrat a Pražské slunovratové mystérium

12. srpna 
Perseidy

srpen 
Ramadán a Happy Ramadhan

21. srpna
Okupace Československa v Praze a Karlových Varech 

22. září
Podzimní rovnodennost

28. září
Vražda svatého Václava

září
Babí léto

28. října
Vznik Československa

31. října 
Samhain

2. listopadu 
Dušičky a Vzpomínka na věrné zemřelé

11. listopadu
Svatý Martin

6. prosince 
Mikuláš

21. prosince 
Zimní slunovrat

24. prosince 
Štědrý den (Ježíšek a Děda Mráz), Štědrý den (kdo nosí dárky)

25. prosince 
Vánoce a zimní slunovrat

prosinec 
Advent

prosinec 
Perchty a krampusové (Rakousko)

 Co je letní a zimní čas? a Kde najdeme přesný čas? a Gregoriánský kalendář

ZVĚROKRUH: Reálie, mýty a nesmysly