Botanická zahrada Malešice se rozkládá v údolí dutých hlav

Školní botanická zahrada Malešice spadá pod Střední odbornou školu Jarov a starají se o ni hlavně studenti oboru zahradnictví.

Hned vedle je Vyšší a Střední policejní škola. O kousek dál ještě Střední průmyslová škola zeměměřická.

AUDIO Botanické zahrady v Praze (1 MB, WAV, 1:40 min)

Botanické zahrady v Praze

NEJZNÁMĚJŠÍ Botanická zahrada hlavního města Prahy - Troja - 150 Kč

NEJSTARŠÍ Botanická zahrada Přírodovědecké fakulty - Albertov - 55 Kč

NEJKRÁSNĚJŠÍ Průhonický park Akademie věd - Průhonice - 80 Kč

NEJVYŠŠÍ - Dendrologická zahrada Silvy Taroucy - Průhonice - 70 Kč

NEJMENŠÍ Školní botanická zahrada - Malešice - zdarma

Údolí potoka Malá Mohelka

V místě dnešní Malešické botanické zahrady stála v polovině 19. století zemědělská usedlost Josefa Havlíčka se zelinářskou zahradou a ovocným sadem. Podél Malé Rokytky se táhly obecní pastviny.

V místech dnešního zámečku stála bouda pro hlídače vinice a sklad zemědělského nářadí. Poté byla přestavěna na dům Antonína Kopeckého. Další majitel Rudolf Engbert v roce 1889 ho přestavěl na reprezentativní pseudorenesanční zámeček s terasou v ose zahradního průčelí, k níž vede po stranách dvouramenné schodiště.

Nenechme se mýlit: vila připomíná slavný palác Livadia v Jaltě na Krymu, který sloužil za letní sídlo poslední carské rodiny a posléze se v něm konala Jaltská konference uzavírající 2. světovou válku. Ruská budova však byla postavena později až roku 1911.

Jiráskova vila

Na začátku 20. století koupil honosnou vilu komorní rada a průmyslník Antonín Jirásko, majitel největšího pražského obchodu uhlím a vysočanské továrny na nábytek, a také zámku Bílé Poličany, statků s polnostmi a lihovaru. Od té doby se objektu říká Jiráskova vila.

Antonín Jirásko roku 1920 objednal u Františka Thomayera, zahradního architekta, založení parku. František byl bratrem Josefa Thomayera, slavného českého lékaře.  Park byl osázen vzácnými dřevinami, z nichž část přežila do dnes. Celková koncepce parku počítala s množstvím průhledů a malebných romantických scenérií, doplněných o tropické skleníky.

K úhoně přišel park, vila a budova přes ulici za 2. světové války, kdy zde sídlilil vojenský lazaret a velitelství gestapa. Není přesně jasné, jak to měli Němečtí okupanti rozdělené a kdo kde úřadoval, ale park za války zpustl a na konci války byly ukradeny sochy z vily i parku a dodnes nebyly nalezeny.

Po válce připadl park zahradnické škole. Za socialismu to bylo učiliště, později se přidaly maturitní obory.

Vstup zdarma, bez kola a bez psa

Dnešní rozloha celé Botanické zahrady Malešice řiní 11 hektarů.

Vstup do botanické zahrady je zdarma. Veřejnosti jsou nepřístupné starý i nový skleník, vnitřek Jiráskovy vily a produkční zahrada. Do těchto objektů se čas od času pořádají exkurze.

V celém areálu platí zákaz kouření. V parku je zakázáno jezdit na kole, koloběžce, skateboardu nebo jiném dopravním prostředku. Na to to pečlivě dbá hlídač parku. Kolo lze odložit a zamknout ke stojanu za hlavní bránou vlevo.   

Do parku nemají přístup psi, a to ani na vodítku a s košíkem.

V Malešicích končí cyklotrasa podél Rokytky, po které lze bezpečně přijet z Libně a Vysočan. Dobrodružně založení cyklisté na horských kolech mohou zvolit neznačené lesní stezky od metra Rajská Zahrada přes vrchy Aloisov, Smetanka a Tábor, kterou objedou po jeho severním úbočí.

Městské autobusy jezdí do zastávky Pod Táborem od stanis metra Háje, Chodov, Skalka, Letňany a Vysočanská. 

Zahradnická škola v Praze byla založena roku 1909 na Královských Vinohradech. Roku 1947 se přestěhovala do historické budovy v Malešicích v těsném sousedství botanické zahrady. V roce 1998 byla škola sloučena se stavebním učilištěm do Střední odborné školy Jarov, která sídlí na konečné tramvaje Spojovací.

Součástí školní botanické zahrady je lesopark v údolí Malé Rokytky s rybníčkem a parkovými cestami, Jiráskova vila, staré tropické skleníky v havarijním stavu, nový skleník z roku 2012 na komerční pěstování letniček a dřevin, a nahoře na kopci Tábor produkční zahrada, která zásobuje výsadbu pražských zahradách a zajišťuje výzdobu úřadů. Součástí provozní zahrady je prodejna a vazárna květin.

Bitva u Šterbohol

Botanická zahrada Malešice se rozkládá na jižním úbočí návrší Tábor (260 m n.m.). Zde se odehrálo poslední krvavé dějství bitvy u Štěrbohol, kterou v zahraničí označují za bitvu Prahy.  

Byla to největší bitva, bylo při ní nejvíce mrtvých, bojovalo se zbytečné územní zisky a imperiální ambice. Krvavá řež, kterou si svět do té doby nedokázal představit, se odehrála v rámci Sedmileté války. Bitva U Štěrbohol stála roku 1757 život pětadvaceti tisíc vojáků v poli, další tisíce zemřeli později na zranění a nemoci a mnoho obětí bylo na straně civilních občanů Prahy během následného obléhání hlavního města.

Dvě století pak trvalo lidstvu, než dokázalo masové vraždění překonat v 1. světové válce.

V bitvě u Štěrbohol se střetli Rakušané, a tedy i Češi, s Prusy. Za rozbřesku 6. května 1757 se zvedla mlha a dlouhé řady obou vojsk se dobře viděly. Rakušané stáli v dlouhém postavení od Vítkova, přes Hrdlořezy ke Štěrboholům. Měli tedy výhodu v tom, že ovládali návrší se strmými svahu směrem ke svým nepřátelům. Štáb byl umístěný v Malešickém zámečku a přilehlém dvoru. Prusové nastupovali z linie od Proseku přes Kbely k Satalicím, kam se dostali od Hradce Králové.

Pruská jízda se v deset hodin dopoledne vrhla na rakouské pozice u Štěrbohol a v tom ji podporovala pěchota. Rakouští kyrysníci je napoprvé odrazili, ale další úder podpořený ještě jízdními husary už nezvládli. Rakouské jezdectvo se dalo na útěk směrem k Praze a také k Benešovu. Hlavní řež se ale teprve chystala. Pruská pěchota chtěla rakouským nepřátelům zasadit poslední ránu a vydala se po loukách v Kyjích a Běchovicích vstříc Rakušanům. Jenže velitelé netušili, že jejich vojáci jdou po dně vypuštěných rybníků. Nebyla to geniální taktika rakouských vojsk ani špatná práce špionů z pruské strany, ale každoroční praxe místních sedláků – na zimu vypouštěli rybníky, pak je oseli ovsem a ten po opětovném napuštění sloužil jako žír pro kapry. Pruští pěšáci se bořili po kolena do bahna a rakouské dělostřelectvo i granátníci je kartáčovou palbou kosili po stovkách. Když se útok zastavil, chtěl své vojsko podpořit sám polní maršál Kurt Christoph ze Schwerinu. Jen co se dostal na dostřel, zkosila ho kartáčová střela. Jeho poslední výkřik zněl: "Na ně, děti moje!“ Na druhé straně utrhla dělová koule nohu rakouskému maršálovi Brownovi. Byl sice odvezen okamžitě do Prahy a tam ošetřen, ale za tři týdny zemřel. Bitva u Štěrbohol se tak stala jedinou bitvou novodobé historie, ve které padli dva maršálové.

Závěrečný masakr se odehrál v poledne na vrchu Tábor. Prusové odtud vytlačili Rakušany a potom je pozabíjeli v údolí mezi Malešicemi a Hrdlořezy v okolí dnešní zeměměřické průmyslovky a policejní školy. Poslední fáze bitvy proběhla v okolí Jarova a na Žižkově. Organizovaní Prusové likvidovali jeden dezorientovaný rakouský útvar za druhým. Kdo neutekl do Prahy, byl zabit.

Obě armády, každá o šedesáti tisících mužích, přišly o stejný počet vojáků a také zraněných bylo stejně. Prusové sice Rakušany rozprášili, ale ti se zase dali dohromady v Praze, která jako dobrá pevnost odolala obléhání. Nikdo tedy nezískal žádnou velkou výhodu. Po měsíci a půl se obě armády znovu střetly u Kolína. Tam drtivě vyhráli Rakušané a ten rok vyhnali Prusy z Čech.

Zobrazit místo Turistika na větší mapě

  Pražské parky na HORYDOLY

Centrální park Pankrác

Jelení příkop Hradčany

Valdštejnská zahrada Malá Strana

Kampa Malá Strana

Petřín Malá Strana

Hostivařský lesopark Hostivař

Malešický park Malešice

Prokopské údolí Hlubočepy

Dalejské údolí Řeporyje

Dendrologická zahrada Průhonice

Balabenka Vysočany

Vítkov Žižkov

Riegrovy sady Vinohrady

Podviní Libeň

Malinová - Chrpová Zahradní Město

Gutovka lezení a Gutovka sketeboarding Strašnice

Třešňovka Záběhlice

Stromovka na podzim a Stromovka na jaře Holešovice