Kde je Albertov?

"Jedu do Prahy," znamená pro Pražáka, že míří někam do okolí Václavského či Staroměstského náměstí. Na Kulaťáku je centrum Dejvic. Úzké středověké uličky okolo Anežského kláštera a kostela svatého Haštala jsou Stínadla. Hlavák a Sherwood znamenají v řeči obyvatel metropole nevábné okolí Vrchlického sadů a Hlavního nádraží. Podívat se na Strahov znamená vycházku od Strahovského kláštera, přes Petřínské sady, Petřínskou rozhlednu, okolo Spartakiádního stadionu až k velkému parku Ladronka. Karlov zahrnuje nejen kostel na konci Nuselského mostu, ale také Mat-Fyz, porodnici U Apolináře, bývalou záchytku docenta Skály a Dopravní podniky, kde platí pokuty černí pasažéři.

Do stejné kategorie patří také Albertov. Oficiálně jde o jednu ulici dlouhou pouhých 300 metrů, která nese jméno po lékaři Eduardu Albertovi, který vyučoval na zdejší lékařské univerzitě. Sídlí zde Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy a několik dalších vysokoškolských a vědeckých institucí.

Každý Pražák ale ví, že Albertov je čtvrť s několika vysokými školami, menzou, kolejemi, botanickou zahradou, vinicí, třemi parky, třemi kostely a středověkými hradbami na Novém Městě Pražském kousek od zrušeného nádraží Vyšehrad, nedaleko Vltavy.

Ikonické jsou Velké Albertovské schody a Malé Albertovské schody, které propojují Albertov s Karlovem, územím s podobně vágním určením, které se rozkládá vysoko nad ním. 

Na Albertově a hlavně u nedaleké Výtoně na ústí Botiče do Vltavy, a také na Vyšehradě, žili lidé již pradávno v roztroušených vesnicích.

Otec vlasti Karel IV. nechal vybudovat Nové Město pražské jako gotický prstenec okolo románského Starého Města pražského. Obehnal ho hradbami, nechal postavit kostely a propojil jednotlivé vsi do velkého městského celku. Na okraji města se ocitl dnešní Albertov. Za ním už byly hradby a dál venkov - Nusle (neboli Jamrtál), Vršovice, Záběhlice... Český Brod, Kutná Hora... Mimochodem, tudy táhla téměř všechna vojska, která dobývala Prahu od svatého Václava po Švédy a Prusy.

Karel IV. byl velký mystik 

Nové Město pražské mělo být v představách Karla IV., římského císaře, českého krále, židobijce a křesťanského fanatika, pozemským Jeruzalémem. Mělo ve světské Praze odrážet nadpozemské uspořádání. Odpovídalo tomu detailní plánování významných staveb. Mnohé z tehdejší mystiky už nechápeme, něco se jistě ztratilo v čase, něco zmizelo z paměti lidí. Co zůstalo, ovšem stojí za pozornost. 

Pět novoměstských kostelů, založených Karlem IV., tvoří pravidelný kříž. Schválně se podívejte na mapu: Ve středu stojí Apolinář, na severu Kateřina Alexandrijská, na jihu Zvěstování Panny Marie na Trávníčku, na západě Panna Marie na Slovanech a na východě Panna Marie s Karlem Velikým na Karlově. Pokud prodloužíme pomyslný kříž k jihu, toto delší břevno dosahuje až na Vyšehrad k chrámu svatých Petra a Pavla, jehož osou toto myšlené břevno vede.

Všechny nové novoměstské kostely tehdy vypadaly podobně, šlo o gotiku, velkou loď a k němu připojenou štíhlou vysokou věž. Postaveny byly nejprve 1347 Slovany (po bombardování na konci 2. světové války dostal klášter moderní podobu), 1352 Karlov (jediný vypadal jinak od začátku - upomínal na osmiboký karlovský chrám v Cáchách, posléze byl zbarokizován), 1355 svatá Kateřina (dodnes má gotickou tvář), 1360 Trávníček (dnes je novogoticky přestavěn) a 1362 svatý Apolinář (stále si uchovává gotický vzhled).

Kostel svatého Apolináře

Karel IV. se dohodl s arcibiskupem Arnoštem z Pardubic a nechal v roce 1362 přeložit kanovnické kolegium ze středočeské Sadské do Prahy na horu svatého Apolináře. Vznosně tak pojmenoval návrší Větrov, kam přemístil instituci, kterou založili nejstarší Přemyslovci, zřejmě už Bořivoj, a nejspíš ve shodě se Slavníkovci, jejichž polabské panství končilo právě tam.

Kolem roku 1419 kapitula chrám svatého Apolináře opustila až na posledního kanovníka, Petra z Kroměříže, který se přidal k husitům. To byl důvod, proč husité kostel ušetřili. Nezničili ho Pražané, Táborité ani Orebité.

Po skončení husitských bouří připadl Apolinář ultrakvistům, ale bohoslužeb se v něm konalo málo. Král Vladislav II. v roce 1503 proto spojil kapitulu svatovítskou a svatoapolinářskou. Ani potom neměl kostel klid. Roku 1670 ho poškodila vichřice a srazila mu věžičku a krov. Roku 1689 zničili vnitřní vybavení protestanté. V roce 1757 ho obsadilo pruské vojsko a zřídilo v něm zbrojní dílnu. Při opravách se gotický kostel pomalu stal barokním. Až architekt Josef Mocker v 19. století mu vrátil gotický vzhled. 

Velká část vybavení kostela byla po roce 1780 převezena z chrámu Panny Marie na Karlově, který byl v té době zrušen.

Uvnitř menzy je umístěná truhlice s ostatky karlovských řeholníků, již byli pobiti roku 1611. Během občanské války, kterou svojí neschopností zavinil císař Rudolf II., vtrhlo do Prahy katolické vojsko Pasovských a dobylo Malou Stranu. To vyprovokovalo rabování na obou stranách. Pasovští plenili malostranské paláce a ozbrojená pražská chudina se vrhla na katolické kláštery ve Starém a Novém Městě. Nejhůře dopadl klášter Panny Marie Sněžné, paradoxně bez úhony vyvázli jezuité, které vzalo pod ochranu stavovské vojsko, neboť zde bylo přítomno díky strategické pozici Klementina. Lynčováni a vražděni byli také řeholníci na Karlově, ale i měšťané a kupci z katolických národnostních menšin, v první řadě Italové.

Klášter a nemocnice svaté Alžběty

Vznik pražského alžbětinského kláštera se špitálem pro ženy iniciovalo několik dam z českých šlechtických rodů Thunů, Černínů a Valdštejnů. Důvodem byl nedostatek ošetřoven po poslední morové epidemii. Zpočátku čítal špitál jen 6 a později 12 lůžek.

Klášter alžbětinek, nemocnice svaté Alžběty a kostel Panny Marie Sedmibolestné byly založen roku 1719 jako filiace vídeňského kláštera svaté Alžběty, ze kterého byly do Prahy vyslány dvě řeholnice Angelika a Johana. Řeholní sestry se staraly o nemocné, ale protože řádové regule sestrám zakazovaly léčit za úplatu, brzy se instituce dostala do finančních potíží.

Pomoc přišla od zámožné hraběnky Marie Markéty z Valdštejna, rozené Černínové z Chudenic, která zaplatila výstavbu rozsáhlé budovy kláštera, špitálu i kostela. Plány i výstavbu zařídil Kilián Ignác Dientzenhofer, který začal stavět roku 1724. Nemocnice je dodnes propojená s klášterem řádu alžbětinek i s kostelem.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie a svatého Karla Velikého

Kostel Nanebevzetí Panny Marie a svatého Karla Velikého na Karlově založil jako součást kláštera augustiniánů Karel IV., který tím chtěl pozvednout význam Prahy na úroveň odpovídající hlavnímu městu Římské říše.

Odpovídá tomu neobvyklá podoba kostela související s jeho patronem. Osmiboký půdorys odkazuje na katedrálu Panny Marie v Cáchách, kterou nechal postavit Karel Veliký, tehdy ještě ne svatý, ale tvrdý válečník sjednocující velkou část Evropy. Zde se během následujících století nechaly korunovat tři desítky německých králů. Karlov takové cti nedosáhl, ačkoliv sběratel relikvií Karel IV. věnoval kostelu vzácnou relikvii, tři zuby Karla Velikého.

Dnešní podoba kostela je směskou gotického, barokního a novogotického stylu. V bývalém klášteře sídlí od roku 1960 policejní muzeum. 

Kostel Zvěstování Panny Marie Na Trávníčku

Kostel tří názvů stojí nenápadně na významné křižovatce u Albertova. V současnosti se oficiálně jmenuje chrám Zvěstování Přesvaté Bohorodice, protože ho v roce 1995 získala pravoslavná církev. Tradiční katolický název je Kostel Zvěstování Panny Marie Na Trávníčku podle louky v údolí Botiče, kde stojí. Latinsky to znělo "in viridi", neboli "na zeleném". Toto přízvisko získal, ještě než byl dostavěn. Podle adresy se mu říká také Kostel Zvěstování Panny Marie Na Slupi. Později ve středověku se kostel spolu s přilehlým klášterem servitů označovaly pouze podle potoka Botič.

V husitském období roku 1420 byl klášter Pražany vyloupen a vypálen. 15. září 1420 Pražané postavili dva velké praky ke kněžišti, aby mohli ostřelovat obleženou královskou posádku na Vyšehradě. Obě zbraně byly obránci zničeny. Následně Pražané prolomili jižní zeď, aby umístili velké dělo přímo do kostelní lodi, aby mohli střílet přímo na Vyšehrad.

Servité se do kláštera vrátili krátce po skončení husitských válek. Kostel Zvěstování Panny Marie byl ovšem opraven až po roce 1480. Klášter byl velmi chudý a během následujícího desetiletí byl mnichy opuštěn a péče o něj připadla do královské správy. Podmínky v klášteře byly nadále nuzné, budova byla polozřícená a v roce 1554 napsal poslední převor a v té době jediný řeholník kláštera Ondřej Bergmann, karlovskému opatu dopis, ve kterém svěřuje sebe i kostel do jeho ochrany. Opat augustiniánského řádu Bergmannovi vyhověl a kostel se dostal na století pod správu Karlova.

Servité měli u vídeňského dvora značný vliv, kterého po bitvě na Bílé hoře využili k získání prostředků pro obnovu kláštera v Praze a jeho navrácení řádu, což se splnilo roku 1626. Ve zpustlém klášteře se usídlili tři mniši a byli podřízeni novému servitskému klášteru při kostele svatého Michala na Starém Městě.

Na začátku 18. století byl servitský řád v Čechách na vrcholu rozvoje, klášteru přibývalo příznivců i donátorů. V roce 1707 klášter dokonce koupil nedaleký nadační Dlouhoveský dům s kaplí, který poté prodal na zřízení kláštera alžbětinek. V následujícím období osvícenství panovala všeobecná nevole k řeholnictví. V josefínské době, roku 1783 byl novoměstský a staroměstský servitský klášter sloučen a sedm bratří žijících v té době Na Slupi bylo převedeno ke svatému Michalu. Slupský kostel byl odsvěcen. Z kláštera se stala dělostřelecká kasárna, později vojenský výchovný ústav. Roku 1786 byl servitský řád v Praze zrušen. Roku 1856 byl kostel znovu vysvěcen, protože do bývalého kláštera byl přesunut ústav pro choromyslné. Budovy byly časem puristicky regotizované a dnes v nich sídlí kožní část lékařské fakulty Univerzity Karlovy. 

Botanická zahrada na Slupi

Botanická zahrada Univerzity Karlovy je jedna ze tří významných botanických zahrad v Praze. Byla založena Josefem Bohumírem Mikanem roku 1775 na Smíchově v oblasti dnešních Dienzenhoferových sadů u Jiráskova mostu. Po povodni roku 1890 byla univerzitní botanická zahrada přemístěna na Nové Město, kde česká a německá univerzita společně odkoupily od České společností pro zvelebování zahradnictví botanickou zahradu z roku 1845. 

Zahrada má plochu 3,5 ha. Slouží především studentům Přírodovědecké fakulty a odborným pracovníkům, ale také běžným návštěvníkům. Ročně ji navštíví sto tisíc zájemců. Vstup je zdarma. Platí se pouze na výstavy pořádané ve skleníku. Předem lze požádat o průvodce. 

Spojenecký nálet na Prahu 14. února 1945 zcela zničil německé skleníky a poškodil české. Německé skleníky nebyly obnoveny, české byly v letech 1946–1949 zcela přestavěny. V letech 1996–1999 byly skleníky rekonstruovány do podoby před bombardováním.

Ve venkovní expozici jsou k vidění tři tisíce druhů rostlin. Nejcennější je kolekce středoevropské květeny založená roku 1904. V létě je pod širým nebem vystavována sbírka rostlin z vlhkých subtropů podle světadílů, v zimě jsou exponáty uskladněny ve velkém studeném skleníku. Velké staré exempláře cykasů, kamélie a myrty pocházejí ještě ze sbírek bývalé smíchovské univerzitní zahrady z 19. století.

Albertovské svahy

Albertovské svahy je park mezi Sexuologickým ústavem, kostelem svatého Apolináře, porodnicí na Albertově, Matematicko-fyzikální fakultou Univerzity Karlovy a Ústavem soudního lékařství a toxikologie. Je veřejnosti přístupný a poskytuje výhled na celý Albertov a Vyšehrad.

V parku jsou sportovní kurty patřící Mat-Fyzu, které byly založeny jako sokolské cvičiště mezi světovými válkami.

Zahrada Ztracenka

Ztracenka sloužila jako vinice, sad nebo dětské hřiště. Teď je z malého prostoru mezi středověkými hradbami, Karlovem a Albertovem veřejná odpočinková zahrada inspirovaná Itálií.

Vinice Albertov

Vinař František Kettner se při zakládání vinice Alberto těsně u hradeb v ulici Na Slupi musel vypořádat s nedostatkem zeminy. Révu sázel do skály za pomoci sbíječky. Proto se zde víno musí častěji zavlažovat. Vinice čítá 850 hlav vín třech odrůd: ryzlink rýnský, fénix a rulandské modré. V první polovině června réva vykvete. Nejlepší pro víno je, když je následující týden slunný a bez deště, aby mohlo víno rovnoměrně a rychle odkvést. Jinak hrozí, že odkvete nerovnoměrně a některé bobule budou zralejší a sladší a jiné méně. Na přelomu září a října přichází vinobraní.

Kolej Albertov

Zpívá: Petr Spálený
Hudba a text: Zdeněk Rytíř

K těm nízkým domkům v prázdninovém čase
jen zaběhnutá kočka zatoulá se
a z temných oken nezní ani tón,
jen prach si tiše sedá do záclon

Ze zavřených skript a knížek spících
já vyčtu chybějící definici
že láska pálí jako žhavý kov
Kdo to zná líp nežli kolej Albertov

V to jiném světě snů a něžných vizí,
jež suplovaly nám přízeň televizí
je úkryt, v kterém do všech příštích dní
pár tvých rozcuchaných veršů stále zní

Okamžiky mizí do nenávratna,
tak nezlobte se, prosím, paní vrátná,
že láska pálí jako žhavý kov,
kdo to zná líp nežli kolej Albertov

Tolikrát,
v prudkém dešti
jsem tam stál
také já

Znám román nad romány, plný světa tíhy,
inkoustovou tužkou do návštěvní knihy
Ten román schází ve všech knihovnách
a ožívá jen v našich vzpomínkách

Je tam spousta jiných a všechny nutno znáti,
ze zkoušky blíží a moc času nezbývá Ti,
a že láska pálí, o tom škoda slov,
kdo to zná líp, nežli kolej Albertov
kdo to zná líp, nežli kolej Albertov

 Přemyslovci na Horydoly

KROK Významné královské sídlo Vyšehrad 1. díl + Vyšehrad 2. díl

LIBUŠE Libušin hrad Mydlovar?

OLDŘICH Víkendový výlet na elektrokolech Giant

BOŘIVOJ Cesta na Levý Hradec

BOŘIVOJ Než se Přemyslovci přestěhovali do Prahy

SVATÁ LUDMILA Přemyslovská víra a krev

SVATÁ LUDMILA Tetín s geocachingem

SVATÝ VÁCLAV Pouť ke svatému Václavu do Staré Boleslavi

BOLESLAV II. Cidlina je sjízdná vždy

BOLESLAV CHRABRÝ Vojtěchova poslední cesta

SOBĚSLAV Střední Mže z Ošelína do Stříbra

BŘETISLAV I. Jílové, tady už zlato není

BŘETISLAV I. Pivoňský klášter proti zmaru

SVATOPLUK OLOMOUCKÝ Vodácký výlet po Ohři z Loun

VLADISLAV I. Přimda bez turistické značky

VLADISLAV II. Středověké stříbro v Kutné Hoře

PŘEMYSL OTAKAR I. Prácheňské muzeum

PŘEMYSL OTAKAR I. Přemyslovský lovecký hvozd

VÁCLAV I. Kadaň, opevněné město 

VÁCLAV II. Nový hotel Malý pivovar v Klášteře Hradišti

PŘEMYSL OTAKAR II. Propluli jsme Velké valy v Nymburku

PŘEMYSL OTAKAR II. Dobrodružná cesta na kole podél Dyje

PŘEMYSL OTAKAR II. Opuštěná tvrz Kuřívody

PŘEMYSL OTAKAR II. Na Bezděz už jen pět dní

KUNHUTA UHERSKÁ (Ne)známé hrady za Mikulovem

ELIŠKA PŘEMYSLOVNA Unikátní vlastivěda z Prahy k Labi

KAREL IV. Pražské slunovratové mysterium

KAREL IV. Po Starých Zámeckých schodech

KAREL IV. Staroměstská věž na Karlově mostě

KAREL IV Pražské hradby na Novém Městě

KAREL IV. Kde čůrají velikáni české historie?

KAREL IV. Grébovka, Gröbovka a Havlíčkovy sady jedno jsou 

VÁCLAV IV. Nový hrad v Kunraticích je volně přístupný

ZIKMUND Dobytí hradu Sion je záhadné

HISTORICKÉ MAPY

Kliknutím na vybraný obrázek otevřete velkou mapu: 2015, Školní atlas československých dějin 1400, Seutterova mapa 1650, Kořistkův výškopisný plán 1858