Neznámý a tajemný Doupov

Mnoho z nás už slyšelo o Doupovu. Někteří tam byli jako vojáci na cvičení.

Idylickou krajina rozryly tankové pásy

Málokdo ale ví, že to byla svého času krásná krajina plná lidí, vesniček, polí, mlýnů, rybníků a potoků. Tomuto kraji vévodilo město Doupov, kde stál výstavný kostel, fara i škola.

Dnes je tu vojenský prostor rozrytý tankovými pásy. Po původních obyvatelích zůstaly jen malé zídky z kamení zarostlé houštím. A velké ticho!

Doupov, kdysi půvabné městečko v srdci stejnojmenných hor, se jmenovalo německy Duppau, dříve také Tuppaw. Stálo na mírném svahu uprostřed Doupovských hor, na dně kráteru bývalé sopky, v nadmořské výšce 578 metrů.

Po jeho okraji tekl potok Liboc, pramenící na jihovýchodním úbočí kráteru u bývalé obce Jeseň. U hřbitovního kostela na severozápadě města tekl Luční potok a po východní straně Pustý potok.

Možná tady zvítězil kupec Sámo

První staroslovanské osídlení na Doupově je spojeno s bojovným kmenem Lučanů. Dokazují to názvy bývalých vesnic. Zdánlivě znějí německy, ale jazykový základ mají často slovanský.

Na nedaleký vrch Úhošť u Kadaně dokonce kladli někteří historici bájný Wogastisburg, u kterého v roce 631 došlo k vítězné bitvě Slovanů vedenými kupcem Sámem nad Franky pod vedením krále Dagoberta.

Ve středověku zde víc než čtyři století panoval rod Doupovců z Doupova v letech 1116 až 1512. Po jeho vymření se Doupova ujali Žďárští. Oba dva rody byly vladycké, čili se jednalo o nižší šlechtu. Doupovci snad měli stejný původ jako Budovci, kteří se ovšem později vyšvihli mezi nejvyšší české šlechtice.

Armády přenášejí svrab, choleru, neštovice, chřipku a mor

Městečko Doupov dostalo jméno podle hradu, který měl postavit ve druhé polovině 13. století český šlechtic Jiří Doupovec z Doupova. Němci osídlili Doupovské hory po porážce husitů ve 13.-14. století.

Křižáci zlikvidovali nejen husitské posádky v Maštově a Kadani, ale během válečných tažení zemřelo téměř všechno české obyvatelstvo Doupovských hor. V celých Čechách došlo v té době ke snížení počtu obyvatel kvůli válečným útrapám.

Nešlo jen o přímé bojové střety a případně vraždění obyvatelstva, ale především o nemoci. Vojenské kontingenty totiž byly v masovém měřítku nakažené a roznesly smrtelné choroby po celé Evropě.

Ani přičinliví Němci na Doupově nezůstali

Později část Doupovských hor dosídlili Sasové a také Bavoři. Zabydleli se s německou důkladností. Nejvíce obyvatel měl Doupov v roce 1921, kdy registroval 1601 duší. V roce 1930 zde žilo z celkového počtu 1524 obyvatel jen osmnáct Čechů.

Po druhé světové válce byli Němci odsunuti většinou do Saska. Mnoho desítek obyvatel Doupova a okolních vsí, byť nevinných, bylo povražděno nebo utýráno k smrti Revolučními gardami. V těchto polovojenských bojůvkách, které měly po odchodu nacistické armády a německé byrokracie chránit životy a majetky, se koncentrovali zločinci, zloději a překupníci.

Po německém odsunu v roce 1945 nezůstal Doupov prázdný. O dva roky později už tu žilo 525 nových obyvatel, převážně Čechů. Ale i ti museli zase brzy odejít. Doupov byl s dalšími obcemi a osadami určen jako vojenský výcvikový prostor od roku 1954.

Konec srpna v doupovském hotelu Ozon

V tehdy již zcela opuštěném Doupově natočil film Konec srpna v hotelu Ozon režisér Jan Schmidt podle scénáře Pavla Juráčka roku 1966. Film pojednává o skupině žen, které přežily atomovou válku a snaží se přežít i za cenu poklesu na zvířecí úroveň.

Podívejte se na scénu z Doupova na YouTube:

Hry na vojáky jsou pořád stejná

Literát Vladimír Körner k tomu napsal: "Nejdříve byli vymazáni s hor Češi, potom museli odejít Němci a po nich opět Češi, když zde rozhodl v roce 1953 generál Čepička zřídit vojenský výcvikový prostor."

Jeho méně známý spisovatelký kolega Petr Chudožilov popsal svůj zážitek: "Ve vojenském prostoru na Doupově můj kamarád Slovák roztřílel samopalem barokní oltář. Optal jsem se ho s hrůzou v hlase: "Co to proboha děláš?" Odpověděl stručně a výstižně: "Sloužím vlasti!"

Příroda si poradí s člověkem i bez něj

Díky tomu, že na Doupovsku už dnes nežijí žádní obyvatelé, je dnes tato krajina přírodním skanzenem. Podle přírodovědeckého průzkumu z let 1987-1989 žije v Doupovských horách 57 druhů savců a 260 druhů ptáků. Mezi zvlášť vzácné živočichy patří užovka stromová anebo černý čáp.

Plachý pták se zde poprvé uhnízdil v šedesátých letech a dnes tu má domov možná čtrnáct párů těchto krasavců. Černý čáp, kterému jinde hrozí vyhubení, potřebuje k zahnízdění 10 až 15 kilometrů čtverečních klidného prostoru.

Dokladem o čistotě vod Doupovských hor je výskyt citlivých indikátorů - střevlí, mřenek, čolků a mloků, rosniček, ropuch a skokanů.

Žije tady i tetřívek, krkavec, tenkozobec opačný, vzácný luňák červený, objevila se několikrát sovice sněžná a orel křiklavý. Na podzim se opuštěné Doupovsko stává místem, kde se zastavují na cestě k jihu obrovská hejna ptáků ze severní Evropy. Rostou tu orchideje, jako pětiprstka žežulník či prstnatec bezový, dále hvozdík pyšný, zvonečník hlavatý, kruštík širolistý, měsíčnice vytrvalá, koniklec otevřený, lýkovec jedovatý a ještě asi 35 dalších vzácných a ohrožených rostlin.

Doupov je vlastně karlovarské safari. Když si večer sednete na místě s rozhledem doširoka, máte možnost spatřit celkem početná stáda vysoké, muflonů a černé zvěře.

71 osad, vesnic a měst zmizelo

Po socialistických vojácích zbylo na Doupovsku jen několik osad, které můžeme rozlišit v terénu. Sklepy a zídky zůstaly v obcích Lipoltov, Mělník, Jindřichov, Petrov, Hrzín, Doupov, Lochotín a Oleška.

Beze stopy zmizelo z povrchu Doupovska dalších 71 obcí, osad, horských samot a dvorců. Byly pospojované sítí kamenitých a štěrkových silnic a horských cest, které jsou dnes v terénu leckde patrny už jen podle pozůstatků jasanových stromořadí. Jasan mělo ve znaku město Doupov.

Vojáci převážně v sedmdesátých letech minulého století rozstříleli a odstranili dva a půl tisíce domů, třináct kostelů, čtrnáct kaplí, dva zámky, klášter, pivovar, lázně, železniční trať, šestatřicet mlýnů, šestnáct pil a vymazali prakticky všechny stopy po původních obyvatelích ve skoro sedmdesáti obcích, včetně dvoutisícového okresního města Doupova.

Z toho zůstaly dodnes již jen dvě původní stavby. Zplundrovaná hrobka místního šlechtického rodu Zedtwitzů a budova skladu u někdejšího nádraží.

Hrobka, které občas natře někdo střechu načerveno, stojí jako výmluvný milník v centru Doupova a z hospodářské budovy prosvítá nápis původní fasády Genossenschaft Filiale Duppau.

Jaký je dnešní stav?

Podle vládního rozhodnutí bude Doupov i nadále patřit vojákům. Už ne jako cvičiště teroristů a Varšavské smlouvy, ale armád NATO. Snad si noví vojáci budou dávat větší pozor a nebudou bezhlavě vše ničit.

Doupovské hory jsou zdrojem alkalických minerálních vod značek Mattoni a Korunní i jiných kyselek. Ostatně jméno obce Kyselka je jen český název pro obec Kysibl ležící na kraji vojenského pásma Doupov.

Mezi Karlovarskými lidmi se proslýchá, že hlavní a tajné bylinné ingredience do likéru Becherovka pocházejí jistojistě odtud, z doupovských luhů a hájů. Co je na tom pravdy, vědí snad jen majitelé likérky a hlavní technolog.

Jak se tam dostat

Doupovské hory se zdvihají mezi městy Karlovy Vary, Klášterec nad Ohří a Valeč. Jsou vklíněny mezi uhelné doly Sokolovské a Mostecké pánve. Nejvyšším bodem Doupovských hor je zalesněný vrch Hradiště (934 m n.m.).

Do okrajových částí pohoří lze vstoupit nebo vjet na horském kole. Centrální třetinu území včetně Doupova zabírají vojáci. Jednou za čas vyhlásí víkend, kdy je možné vojenské území navštívit.

Občas si mezi střelnice udělá výlet nějaký romantický civilista, tramp nebo turista. Jde tady ovšem opravdu o život. Doupovsko je totiž oblíbeným cvičištěm všech armád NATO. Létající ostré střely a ostří hoši se zbraněmi - to není vhodná kombinace na nedělní výlet!

Zobrazit místo Krušné hory na větší mapě

Která městečka, vesnice, samoty a mlýny na Doupovsku zmizely po roce 1953:

Albeřice (Alberitz), Bražec (Bergles), Březina (Pirk), Bukovina (Buckwa) - zůstalo 5 domů, Činov (Schönau) - zůstaly 2 domy, Dlouhá (Langgrün), Dlouhý Luh (Langenau), Dolní Lomnice (Unter Lomitz), Donín (Dohnau), Doupov (Duppau), Doupovské Mezilesí (Olitzhaus), Dřevohryzy (Zeberheisch), Egertl, Emanuelův Dvůr (Emanuelshof), Heřmanov　(Hermersdorf), Hluboká (Tiefenbach), Holetice (Holeditz), Hora (Horn), Horní Lomnice (Ober Lomitz), Hradiště　(Höfen) - zbyla malá vodárna, Hrzín (Grün), Humnice　(Humitz), Hůrka　(Horkau), Javorná　(Ohorn) - zbyl 1 dům, Jeseň (Gässing), Jindřichov　(Heinersdorf), Jírov　(Jurau), Konice (Kunitz), Kopáčov　(Kopitschau), Kottershof (Chalupa), Kozlov　(Koslau), Lipoltov (Lappersdorf), Litoltov　(Liesen), Lochotín　(Lochotin) - 10 domů slouží armádě, Lučiny　(Hartmannsgrün), Malá Lesná (Klein Spinnelsdorf), Maleš　(Mohlischen), Malý Hlavákov　(Kleinlubigau) - zbyly 3 domy, Martinov　(Merzdorf), Mělník (Melk), Mětikalov　(Meckl), Mlýnská　(Mühldorf), Nový Dvůr　(Neuhof), Obrovice　　(Wobern), Oleška　(Olleschau), Ostré　(Westrum), Pastviny (Weiden), Petrov　(Petersdorf), Prachomety　(Promuth), Radnice　(Redenitz), Radošov　(Reschwitz) - je zde sídlo velitelství vojenského protoru, Ratiboř　(Rodbern), Řednice (Rednitz), Růžová　(Rosengarten), Sedlec　(Zettlitz), Stará Ves (Altdorf), Svatobor(Zwetbau) - zůstaly 3 domy, Telcov　(Teltsch), Těš　(Tesch), Tis u Luk　(Tiess), Tocov (Totzau) - zbyl ovčín, Třídomí　(Dreihäuser), Trmová　(Dürmaul), Tunkov　(Tunkau), Tureč　(Turtsch), Valov　(Wohlau) - zbyl 1 dům a trosky kaple, Velká Lesná　(Gross Spinnelsdorf), Víska　(Dörfles), Zakšov (Sachsengrün), Zvoníčkov　(Männelsdorf), Žďár　(Saar), Žebletín　(Sebeltitz).

Zdroj: Pavel Beran a Sudetendeutsches Ortsnamenverzeichnis