Polské Sudety objevují čeští turisté

Zdá se, že už i čeští turisté objevili kouzlo tohoto kraje. Nejen na tržnicích a v obchodech, ale také při prohlídkách památek, hradů, zámků, středověkých měst je čím dál více slyšet čeština. Poláci jako dobří obchodníci toho ihned využívají a poskytují českým turistům průvodce, informační letáky i mnoho služeb v češtině. Nikdo se tady nemusí bát, že zůstane sám v cizí zemi bez znalosti neznámého jazyka.

Kromě obvyklých turistických cílů nabízí Polsko při české hranici také mnoho vyžití v přírodě. Hustota, byť ne ještě kvalita, turistických značených cest dosahuje vysoký český standard. Trasy pro horská kola vedou skrze celé Sudety a propojují jednotlivé singletracky (úzké terénní cesty), bikeparky (umělé tratě s klopenými zatáčkami a skoky) a trekkingové trasy (po širokých zpevněných cestách). Nutno přiznat, že v tomto ohledu jsou polští cyklisté daleko před námi.

Žulové skály jsou eldorádem pro horolezce. Útesů, věží a skalních měst je v kopcovité krajině mezi Jizerskými horami, Krkonoši a Jeseníky na jihu a velkou Polskou nížinou na severu obrovské množství. Většina je velmi bezpečně zajištěná skobami a nýty.

Vodácká turistika je Polsku rozšířená tak, jako v Česku, ale velká země má mnohem více sjízdných řek. To znamená, že se kanoisté a kajakáři netlačí na jezech, jako na Vltavě nebo na Ohři, ale jen občas se potkají na tábořištích či v hospodách. Pro české vodácky je zajímavý jiný charakter toků, než doma. V Polsku téměř nenajdou peřej či kamenitý úsek, ale za to voda proudí hladce a rychle v mnoha meandrech, zastaví se jen na velkých přírodních či umělých jezerech.

Odstrašující pevnost Kladsko

Česko-polské dějiny v dobách dobrých i zlých se střetávaly na řece Kladská Nisa. Její hluboké údolí se zařezává do země pod obrovskou barokní pevností Kladsko, okolo gotického kláštera Bardo k renesančnímu obchodnímu městu Pačkov. Vše akorát na vzdálenost jednoho dne pochodu karavany, která dopravovala otroky, jantar, kožešiny, alkohol či řemeslné výrobky. Nebo také na den pochodu armády.

Prvním známým majitelem Kladska byl roku 981 český kníže Slavník, otec svatého Vojtěcha a hlava rodu, který později vybili do posledního muže jejich konkurenti Přemyslovci. Bardo dobyl roku 1096 Břetislav II. a ještě ten rok založil nedaleký hrad Kamenec Zabkowicki. Bylo to ten Přemyslovec, který nechal vyvraždit další konkurenty Vršovce. Trhovou osadu Paczków založil roku 1254 vratislavský biskup Tomáš I., který byl pod vlivem Přemysla Otakara II, krále železného zlatého.

Booking.com

Na tuto část Kladska se vždy snášely válečné útrapy. Není divu. Stačí se podívat na mapu. Řeka Kladská Nisa protíná Bardské hory, které oddělují východní Čechy od Polska. Tudy vedla nejjednodušší cesta po vodě i po souši mezi Krkonošemi a Jeseníky. Kladsko dlouho patřilo k českým zemím. Na krátký čas ho vybojovali pro sebe Piastovci, královský rod na polském trůně (ostatně byli to blízcí příbuzní Přemyslovců), a Češi ho definitivně ztratili, až když jim ho prohrála v rakousko-pruské válce Marie Terezie. Němci ovládali Kladsko a celé Dolní Slezsko až do konce 2. světové války, kdy jim ho sebral Sovětský svaz a dal ho Polákům, kterým zase ukradl kus jejich země na východě.

Kladsko, metropole stejnojmenné historické země, je vlastně jedna velká pevnost. Budovala se od středověku až do baroka. K vojenským účelům sloužila ještě dlouho po 2. světové válce. Fanoušci vojenské historie ji mají za jedno z povinných míst k návštěvě, pro ostatní jen v kostce: Současný stav je dílem hlavně Rakouska, které ji vybudovalo ve stejné době jako Josefov a Terezín, ke stejnému účelu – aby pevnost ochránila vstup do Čech. Jenže během válek Rakousko přišlo o celé Kladsko a tedy i pevnost. Sloužila poté Němcům jako opěrný bod, kdyby se náhodou Rakušané pokusili dobít své Kladsko zpět.

Každý turista tedy musí navštívit vojenskou tvrz, což je prvotřídní prohlídka na několik hodin. Většina poté ještě zamíří dolů do města pod pevností, kde následuje prohlídka rozsáhlého historického podzemí.

Středověké kostely a kláštery v Bardu

Z Kladska teče Nisa do nitra Bardských hor. Lze ji následovat po silnici, ale zajímavější je to vlakem a ještě lepší na kole po Sudetské terénní cyklostezce nebo po řece na lodi.
Jako z pohádky se najednou vynoří historické město Bardo. Slyšíme litanie, které se linou z poutního kostela co dvě hodiny už od Břetislavovy doby.

Bílý kříž na útesu Kalvárie připomíná děsivou událost z 24. srpna 1598. Tehdy dlouho pršelo a podmáčená Bardská hora neudržela vodou nacucanou stráň na svém úbočí. Obrovské množství zeminy a kamení sjelo do řeky. Rozvodněná Kladská Nisa byla v mžiku přehrazena a městu hrozilo zatopení. Nedošlo k němu jen šťastnou shodou okolností, že řeka si dokázala najít cestu skrze zátaras.

Dobré obchody a špatné války v Paczkowě

Město Paczkow bylo založené na dobrém místě pro obchod, ale špatném na válčení. Bylo obklopeno třemi zemskými hranicemi. Proto bylo od začátku opevněno, i když patřilo církvi, přesněji vratislavskému biskupství.

Roku 1428 ho vydrancovali husité. Další středověké katastrofy, které ho vždy téměř zničily, byl hladomor (1325, 1632), velký požár (1634), mor (1438, 1449), cholera (1565, 1603, 1607) a okupace zahraničními armádami (1428, 1639, 1648, 1741, 1778). Největší novodobé škody napáchala tisíciletá povodeň na Kladské Nise (1997).
Přesto jeho opevnění patří mezi nejzachovalejší městské hradby v Evropě. Symbolicky je srovnáváno s francouzským Carcassonne, ale je nutno říci, že Francouzi rekonstruovali své opevnění téměř od základu, kdežto Paczków je původní.

Postupně byly postaveny dva prstence kamenných hradeb a mezi nimi vodní příkop. Hlavní provoz ve městě probíhal mezi Dolní a Horní bránou. Vedla mezi nimi přímá ulice přes náměstí, což se rychle ukázalo jako špatné řešení v případě obrany. Nepřátelští vojáci, lámající odpor obránců snadno našli trh a další bránu. Zároveň však takové uspořádání poskytovalo obyvatelům města rychlou únikovou cestu do nejvíce opevněných částí města - do věží, na radnici a do kostela.
Brány jsou dnes přístupné veřejnosti a nabízejí skvělé výhledy na panorama města.

Prozkoumejte Kladsko, Lužici a Slezsko v kanoi

Kladsko, Lužice a Dolní Slezsko, krajina za Orlickými horami, Jeseníky, Krkonošemi a Jizerskými horami bývala kdysi česká. Protékají tudy tři hlavní řeky Kladská Nisa (Nysa Klodzka), Lužická Nisa (Nysa Lužicka) a Bobr (Bóbr). Všechny jsou využívané polskými, českými a německými vodáky. Pluje se na nich svobodněji než v Čechách, protože lodí je tu méně, na březích roste více lesů a žije mnohem více vodních zvířat i ptáků.

Všechny tři popsané řeky jsou sjízdné na turistických kánoích – obvykle v nich pádlují Češi, na otevřených dvoumístných kajacích – obvykle v nich plují Poláci, nebo na malých nafukovacích raftech – nejčastěji v nich sedí výletníci, které řídí profesionální instruktor. Půjčovny lodí jsou k dispozici v Čechách i Polsku.

Kladská Nisa

Kladská Nisa je srdeční záležitostí každého polského vodáka. Obvykle se jezdí trasa dlouhá 137 kilometrů, která začíná v Kladsku. Hned druhý den čeká vodáky Bardský průlom, neboli esíčko zaříznuté v hlubokém horském údolí, které patří mezi nejkrásnější říční scenérie v zemi. Po několika dnech plavby se lodě nakonec ocitnou v ústí velké řeky Odry, po které se dá pokračovat až do Severního moře.

Na víkend lze doporučit splutí pouze Bardského průlomu. 36 kilometrů je na pádlování tak akorát, aby si vodáci plavbu užili a při tom se neudřeli.

Přírodní charakter koryta zařídila tisíciletá povodeň, která se tudy prohnala roku 1997, a před tím obrovská povodeň roku 1584. Historické kulisy středověkých měst a vesnic dodali pilní Češi, Poláci, Němci a Rakušané, kterým Dolní Slezsko v dějinách střídavě patřilo.

Lužická Nisa

Západní hranici Polska tvoří Lužická Nisa. Je až neuvěřitelné, jak krásnou přírodou protéká, ačkoliv všude okolo jsou bývalé nebo ještě stále činné doly na hnědé uhlí těžené obřími rypadly. Navíc je na řece navlečeno jako korále na náhrdelníku jedno historické město za druhým. Německé břehy jsou hustě osídlené. Na polské straně je pustina a hluboké lesy. Vsi se koncem války vylidnily a zanikly. Lužická Nisa pramení v Česku, a proto se dá vyrazit na týdenní vodáckou túru z Liberce, proplout přes česko-polsko-německý trojmezí a po 230 kilometrech dojet až do mohutné Odry. Nejkrásnější jednodenní úsek o délce 22 km se splouvá z Hrádku nad Nisou ke klášteru Marienthal.

Bobr

Bobr je typická nížinná řeka, která se rychle kroutí v meandrech, které se zdají nekonečné. Vodák romantik na Bobru najde vše, čeho si jeho srdce žádá – samotu, divoká zvířata, dlouhé úseky bez civilizace, řeku nespoutanou hrázemi, písčité pláže a také jezera, která je nutno přepádlovat. Sjízdných je sice 266 kilometrů, ale Poláci mají v oblibě týdenní plavbu o délce 100 kilometrů od jezera Pilchowickie do Zaganu, případně dvacetikilometrový jednodenní sjezd z Boleslawiec.

Zobrazit místo Turistika na větší mapě